Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

3. zasedání.



Tisk 253.

Naléhavá interpelace

senátorů F. F. Plamínkové, R. Pánka a spol.

na ministerského předsedu republiky Československé

pro porušení práv žen vládním nařízením čís. 113 ze dne 7. července 1926:

O úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě.

Vládní nařízení ze dne 7. července č. 113/26, které mělo býti přizpůsobením zákona č. 103/26 pro tyto kategorie, ve svém úvodním odstavci výslovně praví, že vláda republiky Československé nařizuje: podle § 210 zákona ze dne 24. července 1926, č. 103 Sb. z. a n."

Ve skutečnosti však překročilo rámec tohoto zákona, zahrnujíc i podmínky pro ustanovení pomocnou kancelářskou sílou. K tomu může vláda nalézti oprávnění v § 7 event. v § 9 zák. čís. 103/26, jimiž je vyhrazena vládě, aby určila zvláštní podmínky pro ustanovení čekatelem eventuelně úředníkem.

Jest však samozřejmé, že i tyto zvláštní podmínky musí odpovídati duchu čili zásadám, jež vyplývají ze zákona č. 103 Sb. z. a n. event. zásadám, které byly vysloveny v dosavadním československém zákonodárství.

I.

§ 8, odst. 1., bod 6. zmíněného nařízení čís. 113/26 praví, že "jen se svolením ústředního úřadu může býti za okolností hodných zvláštního zřetele (!) ustanoven(a) pomocnou kancelářskou silou "uchazečka, která má děti nebe je provdána."

Odst. 2. "Nastanou-li u zaměstnance jíž ustanoveného okolnosti uvedené pod čís. ... 6. předch. odstavce, budiž neprodleně zařízeno, čeho by snad bylo třeba v zájmu služby (77)".

§ 8, odst. 1., bod 6, jest vlastně zavedení celibátu pro ty, kdo vstupují do služby.

Odst. 2. event. všech, kdo ve službě již jsou, jak svědčí praxe [Viz příl.] a § 66, odst. 3. To však jest v přímém odporu se zásadami, jež byly manifestovány zákonodárcem po celou dobu trvání republiky.

Stalo se tak:

a) zákonem č. 455/19, jehož § 1 praví výslovně: Učitelky veřejných škol obecných a občanských mohou po skončené počáteční službě vstoupiti do stavu manželského a nepozbývají práva setrvati ve službě školní.

b) při projednávání platového zákona č. 103/26, kde výslovně § 145 jest upraveno právo věř. zaměstnankyň na mateřství a § 144, odst. 7. a § 158 výchovné a sirotčí plat dětí veřej. zaměstnankyň.

c) podobně při projednávání zák. č. 104/26, v němž obdobná ustanovení jsou v §§ 25 a 24.

d) zvláště důrazně byla vyslovena proticelibátní vůle zákonodárcova při projednávání zákona č. 104/26. V derogačním § 46 měly býti dle vládního návrhu zrušeny §§ 3 - 6 zák. 455/19, ale výslovně měl býti zachován s oprávněním učitelek provdati se a zůstati ve službě.

e) zákonodárce zdůraznil svou vůli po ponechání práva provdati se, také výslovným vypuštěním zrušení § 4, (§§ 3 - 6) z derogačního § 46 proti znění vládního návrhu zákona č. 104/26.

f) Poněvadž pak důvodová zpráva k zákonu 104/26 zdůrazňovala na mnoha místečtí intenci zákonodárců po paritě mezi právy úředníků a učitelů, nutno zcela bezpečně považovati za prokázáno, že zákonodárce nemínil činiti výsadu učitelkám při dovolení sňatku (a tím i mateřství), nýbrž že to má býti zásada všeobecně platná pro veřejné zaměstnankyně.

Z těchto všech faktů jest zjevno, že zákonodárce po všech osm let svobodné republiky nezměněně manifestuje právo ženy a veřejnou službu bez ohledu na její civilní stav (provdaná, svobodná matka).

Proto prohlašují podepsaní, že vláda jednala zřejmě proti intencím zákonodárců, když ve vládním nařízení č. 113/26 v § 8, odst. 1., bod 6. a v odst. 2. omezuje právo provdané ženy nebo matky býti ustanovenu pomocnou kancelářskou silou.

II.

Vláda citovaným nařízením a to

§§ 8, odst. 1., bod 6., § 66, §. 69 porušila zásadu § 106 ústavy: "Výsady rodu, pohlaví a zaměstnání se neuznávají. Zatím, co muž mající děti v každém úřadě nalézá přednost před tím, který jest bezdětný, "uchazečka, která má děti, nebo je provdána" může býti přijata "jen se svolením ústředního úřadu za okolností hodných zvláštního (!) zřetele."

§ 66 je zvláště eklatantním porušením rovnoprávností obou pohlaví. Jde o zrušení poměru zaměstnaneckého následkem výpovědi zaměstnavatelovy. Muž (odst. 2.) "obdrží bez újmy nároku na vrácení pensijních příspěvků - - - odbytné, které bude vyměřeno zpravidla čtvrtinou pensijní základny."

Zaměstnankyně (odst. 3.), jejíž služební poměr skončil výpovědí následkem sňatku, obdrží, toliko 1/2 zaplacených pensijních příspěvků! Tedy nikoliv pensijní, příspěvky všecky - jako muž, který mimo to dostane odbytné nejméně 25% pensijní základny!

V tomto bodu staré rakouské nařízení, které nebylo vázáno zásadou rovnoprávnosti slavnostně prohlášenou, bylo daleko slušnější!

§ 69 opět určuje zhoršení poměrů jen pro ženy, jímž zaniká nárok na výslužné, vdá-li se do roka ode dne, kdy dána byla do výslužby.

III.

Konečně citované vládní nařízení odporuje zákonu č. 103., § 81, odst. 1. nařízení -vyhrazuje jen mužským zaměstnancům ve výslužbě výchovné, přídavky na děti a doplňovací přídavky ženatým, odst. 3. pak výchovné a přídavky na děti k sirotčí pensi úplně osiřelých sirotků po mužských zaměstnancích.

§ 160 zákona však přiznává tyto výhody "zaměstnancům" vůbec! Tím vláda překročila pravomoc danou jí § 210 zákona č. 103/26.

Podepsaní táží se pana ministerského předsedy:

1. Jsou mu známy tyto nesprávnosti ve vládním nařízení č. 113/26?

2. Co podnikl, aby byly opraveny?

3. Nebo co hodlá učiniti, aby vládní nařízení bylo výrazem vůle zákonodárců?

V Praze, dne 26. října 1926.

F. F. Plamínková, R. Pánek,

dr. Klouda, Ant. Šolc, Jiří Pichl, F. Šťastný, R. Reichstädterová, V. Čipera, dr. Veselý, dr. Macků, Wagner, Klečák.

 

Příloha

k naléhavé interpelaci

senátorů F. F. Plamínkové, R. Pánka a spol.

na ministerského předsedu republiky Československé

pro porušení práv žen vládním nařízením čís. 113 ze dne 7. července 1926:

O úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě.

Ačkoliv rakouské nařízení o pomocném, kancelářském personálu z 25. ledna 1914, č. 21 dávalo tutéž možnost dispense, při provdání nebo narození děcka, postupovaly úřady takto:

A. P., kancelářská oficiantka u minist. sociální péče, úřad pro válečné poškozence v Brně, provdána za továrního dělníka, byla výbornou úřednicí (dle sdělení pana pres. chefa Synáčka v min. soc. péče) byla propuštěna jedině z důvodů, že stala se matkou, Bylo to zrovna v době, kdy její muž byl bez výdělku a kdy ona jediná byla živitelkou čtyřčlenné rodiny, Marně se domáháme toho, aby byla znovu přijata do služby, její bída je veliká a její manžel jest většinou bez zaměstnání.

A. H., zemská kancelářská oficiantka.

Výnos z 3. září 1926 moravského zemského výboru po narození děcka po sedmí letech definitivní služby ji vypověděl.

Povoleno jí výjimečně setrvati ve službách na dobu dvou roků jako smluvní síla na měsíční (!) výpověď s pevným platem bez nároků na postup.

Tímto způsobem postupováno všude. Tak úřady rozumějí ochraně mateřství (§ 126 ústavy).

Do takového duševního "klidu" uvedou matku a přímo hubí dítě!


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP