Dle § 3 zák. čís. 455/19 má učitelka nárok na odbytné, vzdá-li se dobrovolně místa z důvodu provdání.

Vládní návrh zákona čís. 104/26 (Učitelský zákon) v derogačním § 46 chtěl zrušiti citovaný nárok na odbytné. Poslanecká sněmovna však v plenu výslovně vyloučila toto zrušení.

Přes to ministerstvo školství a národní osvěty odmítá vypláceti odbytné s poukazem na to, že není odbytné zavedeno ve služební pragmatice učitelstva škol čís. 319/1917 ř. z., jejíž ustanovení byla §§ 17 a 32 učitelského zákona čís. 104/26 uvedena zásadně v platnost pro učitelstvo národních škol.

Proti tomu namítáme:

a) Služební pragmatika učitelstva státních škol neřeší otázky provdání ženských sil vůbec a tedy také nemohla řešiti otázky odbytného při provdání.

b) Naproti tomu specielní zákon 455/19 výslovně řeší tuto otázku. Nemůže tedy neřešení zákona dřívějšího býti zrušením výslovného ustanovení zákona později vydaného.

c) Výslovné vyloučení zrušení § 3 z derogačního § 46 zák. čís. 104/26 ukazuje vůli zákonodárce zachovati jeho ustanovení i v dobách po zákoně čís. 104/26.

Ze všech těchto důvodů ptáme se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest mu známa praxe, kterou úřady školní v této otázce proti výslovnému znění zákona zavádějí?

2. Co podnikl nebo podnikne, aby bylo právu učiněno zadost?

V Praze, dne 26, října 1926.