ze dne ..............................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

K úlevám při nastoupení živnosti na celém území Československé republiky opravňují:

a) vysvědčení škol z území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

b) vysvědčení škol z území Slovenska a Podkarpatské Rusi vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

c) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou b) uvedených území bývalého státu uherského vydaná do konce školního roku 1918 - 1919, jichž návštěva dle živnostensko-právních předpisů platných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi před 1. červnem 1925 opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti;

d) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou a) uvedených území bývalého Rakouska vydaná do konce školního roku 1918/1919, jichž návštěva dle živnostensko-právních předpisů platných na uzemí dříve rakouském opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti.

§ 2.

Vysvědčení o zkouškách stavebních živností složených před kteroukoliv komisí v republice Československé jsou platnou součástí průkazu způsobilosti pro nabytí koncese k provozování příslušné stavební živnosti kdekolivěk na území Československé republiky.

§ 3.

Vládní nařízení za dne 13. září 1920, č. 528 Sb. z. a n. o postavení československých státních živnostenských učilišť, nacházejících se na území dříve uherském, na roven ostatním státním živnostenským učilištím ohledně náhrady předepsané doby učební, po případě předepsaného zaměstnání pomocnického, se zrušuje.

§ 4.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.

Živnostenským zákonem ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. nebyly odstraněny všecky potíže, které vznikaly z toho, že na Slovensku platil zákonný článek XVII./1884 a v zemích mimoslovenských živnostenský řád dříve rakouský.

Potíže ohledně přenášení živností již nabytých byly odstraněny zákonem ze dne 23. června 1925, č. 155 Sb. z. a n. Zbývá nyní upraviti otázku platnosti resp. průkaznosti vysvědčení při nastupování živnosti, jednak vydaných před převratem dnešním československým občanům školami na území bývalého státu rakousko-uherského, jednak vydaných po převratu na území Slovenska a Podkarp. Rusi a na ostatním území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Prvé potíže vyskytly se v r. 1920, kdy nebyla uznávána vysvědčení státních průmyslových škol vydaná na Slovensku v ohledu živnostensko-právním u živnostenských úřadů v zemích mimoslovenských.

Tomuto nedostatku bylo odpomoženo vládním nařízením ze dne 13. září 1920, č. 528 Sb. z. a n., kterým slovenská státní živnostenská učiliště, vyhovující podmínce § 14 a) ž. ř. dříve rakouského, byla postavena na roven školám na území v zemích mimoslovenských. Praktický důsledek toho byl, že absolventi slovenští mohli se prokazovati svými vysvědčeními u živnostenských úřadů v zemích mimoslovenských, kdežto absolventům z území mimo Slovensko a Podkarp. Rus průkazní moc jich vysvědčení při nastupování živnosti nebyla uznávána. Přes to tato nesrovnalost nepůsobila v důsledku liberálního zákonného článku XVII./1884 velkých potíží. Nyní však, kdy předpisy zák. č. 259/1924 Sb. z. a n. jsou téměř totožné s předpisy živnostenského řádu dříve rakouského, nelze tuto nerovnoprávnost občanů jednoho státu ke škodě jedné její složky nadále ponechati bez úpravy.

Tato nesrovnalost má býti odstraněna přítomným zákonem, který je tedy dalším článkem v souboru zákonných osnov, jimiž má býti dosaženo sjednocení živnostensko-právních norem v našem státě.

V jednotlivostech se poznamenává:

V §u 1 vypočteny jsou jednotlivé kategorie vysvědčení, které opravňují dle chystaného zákona na území celé československé republiky k úlevám při nastoupení živnosti.

ad a) Tu má zákon na mysli vysvědčení vydávaná v zemích mimoslovenských po 28. říjnu 1918 (tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku);

ad b) vysvědčení vydávaná na území Slovenska a Podkarpatské Rusi;

ad c) jest nutno uznávati i vysvědčení vydaná do konce školního roku 1918/19 ze škol z území, jež před světovou válkou tvořilo součást bývalého státu uherského, ježto neuznáním jich byly by mnozí čsl. občané poškozeni. Hranice časová 1918/19 volena byla proto, že převrat politický byl teprve v říjnu 1918, kdy již občané ze Slovenska - dnes čsl. státní občané - navštěvovali odborné školy, které na území dnešního Slovenska zřízeny nebyly a v zájmu odborného vzdělání nemohli přerušiti další návštěvu školy;

ad d) platí totéž co ad c), pokud jde o území bývalého Předlitavska.

Ustanovením §u 2 má býti učiněn na příště konec potížím vznikajícím z toho, že vysvědčení o složené zkoušce v stavební živnosti v zemích mimoslovenských nebyla uznávána na území Slovenska a Podkarpatské Rusi a naopak.

V §u 3 bylo nutno zrušiti jednostranné vl. nař. č. 528/1920 Sb. z. a n.

Zákonem tímto nevzejde státní správě žádné zatížení finanční.

Vláda doporučuje, aby osnova přikázána byla v senátě výboru živnostenskému a v poslanecké sněmovně výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 4. listopadu 1926.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.