Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.	3. zasedání.

Tisk 265.

Vládní návrh,

jímž předkládá se Národnímu shromáždění

úmluva mezi Československou republikou a královstvím Italským

o plnění smluv o pojištění na život a důchody,

které sjednaly italské pojišťovny s pojistníky československými

a československé pojišťovny s pojistníky italskými,

podepsaná dne 4. května 1926 v Praze se Závěrečným zápisem téhož data.

Návrh usnesení.

Národní shromáždění ČSR souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsanou dne 4. května 1926 v Praze se Závěrečným zápisem téhož data.

 

Důvodová zpráva.

úmluva mezi ČSR a královstvím Italským, sjednaná dne 4. května 1926 v Praze, jest důsledkem mírových smluv, a sice čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské a stejně znějícího článku 198 mírové smlouvy Trianonské, kde se praví: Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám, budou určeny shodou mezi jednotlivými súčastněnými vládami všechny finanční úpravy, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny... Dále se v témže článku uvádí, že mezi jiným vztahuje se na soukromé pojišťovny, které působily na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Konečně se stanoví, že kdyby ke shodě mezistátní nedošlo, "bude komise reparační jmenovati k žádosti některé z vlád súčastněných jednoho nebo několik rozhodčích, z jejichž výroku nebude odvolání".

Se strany československé byla dána přednost mezistátní dohodě před rozhodnutím arbitra a proto uzavřena předložená úmluva, jejímž hlavním účelem jest upraviti měnu pojistek, které byly uzavřeny před 26. únorem 1919 československými příslušníky s italskými pojišťovnami na staré rak.-uh.koruny a jsou podle textu pojišťovacích podmínek vesměs splatné a žalovatelné mimo ČSR.

Pojišťoven jiných než na život se úmluva netýká a v celku je obdobnou se smlouvou mezi ČSR a královstvím Maďarským ze dne 13. července 1923, která po souhlasu obou sněmoven N. S. byla ratifikována a ve Sb. z. a n. z r. 1924 pod čís. 228 uveřejněna.

Kromě záležitostí, týkajících se měny životních pojistek, k nimž bude podáno v dalším objasnění při každém jednotlivém článku úmluvy, mění se článkem 1. této úmluvy též čl. 7., odst. 3., právně-finanční úmluvy mezi ČSR a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, uveřejněné ve Sb. z. a n. z r. 1924 pod č. 132. Všeobecná stylisace tohoto odstavce úmluvy - v němž se stanoví, že všechny společnosti starých i nových provincií italských (včetně pojišťoven), které měly dne 24. května 1915 odbočku na území nynějšího našeho státu, musí obligatorně obdržeti připuštění k obchodování - byla by pro nás velmi nevýhodnou vůči všem ostatním státům, jimž byla nebo bude přiznána klausule nejvyšších výhod. Proto byla v tomto směru úmluva změněna tak, že se vztahuje jen na dvě určité pojišťovny, totiž "Assicurazioni Generali" a "Riunione Adriatica di Sicurta" v Terstu. Pro naše ústavy z toho nevychází žádná újma naproti Itálii, protože druhá věta téhož odstavce smlouvy, zaručující reciprocitu se strany italské, zůstala beze změny.

Konečně třeba podotknouti, že úmluvou o pojišťovnách upravují se pouze práva a povinnosti pojišťoven v obou státech, pokud vycházejí ze smlouvy pojišťovací. Pro ostatní jejich práva a závazky, jako na př. hypoteční půjčky, lombardní závazky, vklady u peněžních ústavů a pod. platí nebo budou platiti předpisy pro ostatní subjekty všeobecně platné.

K jednotlivým článkům úmluvy se poznamenává za účelem odůvodnění toto:

Čl. 1. Tímto článkem si přiznávají oba státy navzájem nejvyšší výhody při nakládání se soukromými pojišťovnami.

Čl. 2. Pod bodem 1. a 2. t. čl. se stanoví, kdo bude patřiti do "československého stavu pojištění" italských pojišťoven a bude v důsledku toho požívati výhod z teto úmluvy plynoucích. Den 31. prosince 1924 byl stanoven jako směrodatný proto, že byl nejbližším minulým dnem účetní závěrky pojišťoven před zahájením mezistátního jednání.

Zvláštního opatření bylo třeba (odst. 2, bod l) pro případy, kdy pojistník (otec, zaopatřovatel) při pojištěních věna zemřel před 31. prosincem 1924. Zejména častá budou úmrtí zaopatřovatelů ve válce, v kterýchž případech vůbec nikdy nebylo pojistné v Kč placeno a pro kteréž případy bude pro výplatu kapitálu v Kč nyní směrodatným bydliště a státní občanství obmyšlených sirotků.

V odst. 3. úmluvy se předpisuje, že pojistníci, kteří zastavili placení pojistného před 26. únorem 1919, tudíž platili pouze v starých rak.-uh. korunách, musí se o svoje právo do 3 let od účinnosti smlouvy přihlásiti (analog. par. 19 zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z.). Ustanovení toto je nutným proto, že pojišťovny pravidelně neznají bydliště, natož státní občanství pojistníků, kteří již pojistné neplatí, protože s nimi nemají žádného styku. Nebylo by proto bez této tříleté lhůty dlouhou dobu možno přesně zjistiti zdejší závazky italských pojišťoven a v důsledku toho při rozpětí Kč a ostatních měn následnických států bylo by nemožné přesné bilancování u nás i v centrále společností. Ostatně není pravděpodobné, že by se pojistníci o výplatu v Kč nehlásili, když na toto svoje právo budou upozorněni, což ministerstvo vnitra v oboru své působnosti učiní.

Předpisy o průkazu státního občanství a řádného bydliště osob oprávněných podle této úmluvy budou vydány ministerstvem vnitra, jakožto dozorčím úřadem nad pojišťovnami tak, aby nečinily zdejším pojistníkům zvláštních obtíží a při tom dostatečně chránily naše příslušníky v cizině.

Čl. 3. článek tento má za účel chrániti čs. příslušníky, kteří bydlí v cizině. V souvislosti s odst. 2., bodu 1., čl. 6. úmluvy dostanou nezkráceně výplatu v Kč českoslovenští příslušníci v cizině, když jejich pojistky byly buď z jakéhokoliv důvodu již dne 26. února 1919 placení pojistného prosté nebo když buď sami platili pojistné v Kč nebo v jiné měně s výhradou, nebo sjednali si poshovění vyplacení pojistného, nebo konečně tehdy, když v Kč pojistné platiti chtěli, avšak pojišťovna je nepřijala. (Toto poslední ustanovení platí i pro pojistníky, bydlící ve zdejším státě.) O svoje právo musí se pojistníci mimo ČSR bydlící do roka od účinnosti úmluvy u pojišťovny přihlásiti z těchže důvodů, jaké uvedeny při čl. 2.

Čl. 4. Pojištění válečných půjček - tj. pojištění taková, při nichž za pojistné v penězích placené jest při nastoupení pojistné události (úmrtí, dožití) splatná pojištěná válečná půjčka, nebo pojištění taková, která znějí sice na hotové peníze, ale při jichž uzavření pojistník upsal za peníze pojišťovny válečné půjčky pro sebe za tím účelem, aby úrokového zisku mezi kuponem válečné půjčky a lombardním úrokem použil ke zlevnění pojistného - potřebují zvláštní úpravy, ježto podle zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. z. a n., nesmí býti nyní již žádné válečné půjčky v ČSR v oběhu.

Proto se v úmluvě stanoví, že pro příslušnost těchto pojištění do československého stavu pojištění platí tytéž podmínky, jako pro pojištění, znějící na hotové peníze a pojišťovny že jsou povinny do roka od účinnosti této úmluvy tato pojištění proměniti na pojištění hotových peněz a nahraditi pojistníkům při tom plně vše, co zaplatili na svoje pojistky v Kč, a 75% toho, co zaplatili v starých rak.-uh. korunách na pojištění s ročním placením pojistného, po př. 25% toho, co zaplatili jako vklad najednou.

Důležité pro zdejší pojistníky je ustanovení posledního odstavce tohoto článku, podle něhož se propouštějí bez náhrady ze svého lombardního dluhu, a pojišťovny nebudou v žádném případě oprávněny k vymáhání zaplacení pohledávky. Pojistník, jakožto lombardní dlužník, ztratí, když na přeměnu svého pojištění na pojištění hotových peněz nepřistoupí, v tomto případě nejvýše to, co na pojistném zaplatil.

Čl. 5. Tento článek předpisuje, že všechny platy z pojištění, včetně půjček, které pojišťovny poskytly na svoje pojistky (termín "půjčka na pojistku" je ve všech pojišťovacích podmínkách pojišťoven stanoven), musí býti dnem 26. února 1919 počínajíc oboustranně plněny nezkráceně v Kč, tj. za každou jednu rak.-uh. korunu jednu korunu československou.

Odst. 3, bodu 1., týká se těch případů, kde bylo pojistné placeno v jiné měně než v Kč (obyčejně v korunách rakouských nebo maďarských) a kde v důsledku odst. 2, bodu 1., čl. 6 úmluvy dojde k proměně pojištění na Kč.

Poslední odstavec tohoto článku byl převzat ze smlouvy o pojišťovnách s Maďarskem ze dne 13. července 1923 a s Rakouskem ze dne 29. května 1925, kde měl za účel ochranu některých menších vzájemných pojišťoven. Pro pojišťovny italské nebude míti toho významu a předpisy, o nichž se v tomto odstavci mluví, mohou obsahovati pouze ustanovení, jež by chránila pojišťovny před hromadným odkupováním pojistek a tedy i před kursovními ztrátami s tím spojenými.

Čl. 6. V tomto článku se stanoví, že smlouvy, uzavřené v cizích měnách, nebo smlouvy, znějící sice na staré rak.-uh. koruny, při nichž však pojistník platil všecky prémie od 26. února 1919 bez výhrady v cizí měně, zůstanou i nadále v této měně v platnosti. Důvodem k tomu jest, že pojistky, uzavřené v jiných měnách než rak.-uh. koruny, nejsou vůbec rozpadem měny Rakousko-Uherska dotčeny, a pak dále to, že bezvýhradným placením pojistného v jiné měně než v Kč pojistník sám měnu svého pojištění určil.

Čl. 7. Tento článek obsahuje některé předpisy pro pojistně-technický výpočet reserv pojišťoven.

Čl. 8, 9. V těchto článcích stanoví se podle zásad římské konvence ze dne 6. dubna 1922, uzavřené mezi republikou Československou, Rakouskou, Polskou, královstvím Maďarským, Rumunským, SHS a královstvím Italským, v jakém pořadí a jakých hodnot mají italské pojišťovny použíti k úhradě svých závazků v našem státě. Výslovně se konstatuje, že blok předválečných nekolkovaných rent rakouských nebo uherských nesmí přesahovati částku 50 milionů korun.

Čl. 10. stanoví výslovně, jakým způsobem mají býti cenné papíry italských pojišťoven bilancovány, ježto předpis tento odchyluje se od ustanovení 33 min. nař. z 5. března 1896, č. 31 ř. z., doplněného §em 33 a vl. nař. ze dne 21. července 1921, č. 238 Sb. z. a n., a §u 33 vl. nař. ze dne 19. října 1922, čís. 307 Sb. z. a n.

Čl. 11. konstatuje v souhlase s našimi zákony, že kupony předválečných rent se honorují ode dne účinnosti mírových smluv.

Čl. 12. jedná o dovozu cenných papírů z Itálie.

Čl. 13. rozšiřuje působnost úmluvy též na smlouvy zajišťovací.

Čl. 14. Tímto článkem se upravuje poměr čs. pojišťoven k pojistníkům italským, při čemž se zachovává zdejším pojišťovnám právo, že v těch případech, kdy sjednaly si s pojistníky italskými pro sebe podmínky výhodnější, než jaké stanoví italský dekret z 3. ledna 1926, č. 19 (1 K rovná se 60 centesimů), zůstávají tyto sjednané podmínky v platnosti. V druhém odstavci se stanoví, že k úhradě závazků našich pojišťoven v Itálii, pokud nejsou tamními hodnotami kryty, bude vydáno vládou Italskou vládě naší 200.000 - nom. lir 5% konsolidační renty italské, kterážto částka je přiměřená.

Čl. 15. upravuje řízení v případě sporů obvyklým způsobem.

 

Po stránce formální vláda projevuje přání, aby úmluva tato předložena byla Národnímu shromáždění ku projevení souhlasu. Úmluva tato obsahuje totiž četná ustanovený která upravují buď otázku valutovou, buď stanoví předpoklady pro zařazení pojištění do čs. stavu pojištění, nebo mění platné pojišťovací smlouvy vůbec, nebo konečně zužují práva z dosavadních smluv pojistníkům plynoucí. Sem náleží na př. článek 2., 4., 5. a 8. Z těchto ustanovení plynou břemena majetková pro čs. státní občany, takže ve smyslu §u 64, odst 1., č. 1. ústavní listiny jest třeba souhlasu Národního shromáždění. Dále obsahuje čl. 8., lit. i), č. 2., zatížení našeho státu, který má převzíti (nostrifikovati) předválečné dluhopisy státní do nejvyšší částky 50 milionů K a příp. i válečné půjčky, a to oba druhy dluhopisů, jako hodnoty určené k úhradě technických reserv pojištění do úmluvy spadajících.

Vláda vyslovuje přání, aby úmluva byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně-právnímu, rozpočtovému a zahraničnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 5 dnů, poznamenávajíc, že úprava starých pojišťovacích smluv je důležitou otázkou, na jejíž brzké vyřízení čeká veliký počet pojistníků, kromě toho je nutno, aby předválečné renty byly již co nejdříve odevzdány do státní úschovy, ježto Reparační komise v Paříži velmi naléhá na rychlé skoncování všech prací, souvisejících s rozdělením předválečných dluhů rakouských a uherských.

Úmluva tato bude provedena zvláštním zákonem.

V Praze dne 21. října 1926.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

 

ÚMLUVA

MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A KRÁLOVSTVÍM ITALSKÝM

O PLNĚNÍ SMLUV O POJIŠTĚNÍ NA ŽIVOT A DŮCHODY, KTERÉ

SJEDNALY ITALSKÉ POJIŠŤOVNY S POJISTNÍKY ČESKOSLOVENSKÝMI A ČESKOSLOVENSKÉ POJIŠŤOVNY S POJISTNÍKY ITALSKÝMI.

 

ÚMLUVA

mezi

republikou Československou

a

královstvím Italským

o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly italské pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny s pojistníky italskými.

REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ a KRÁLOVSTVÍ ITALSKÉ, prodchnuty jsouce přáním, uzavříti dohodu provádějící článek 215 mírové smlouvy Saint Germainské a článek 198 mírové smlouvy Trianonské, jmenovaly svými zmocněnci:

President republiky československé:

pana Ladislava Autengrubera,

ministerského radu v ministerstvu vnitra,

Jeho Veličenstvo král Italský:

pana hraběte Bonifacio Pignatti Morano di Custoza,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále italského v Praze,

kteří, předloživše své plné moci,` jež shledány v dobré a řádné formě, sjednali toto:

Článek 1.

Každý z obou smluvních států bude nakládati se soukromými pojišťovnami, které mají sídlo na území druhého státu, stejným způsobem jako s ústavy téhož druhu některého třetího státu.

Článek 7 odst. 3 věta první právně-finanční úmluvy ze dne 23. března 1921, pokud se vztahuje na soukromé pojišťovny, mění se touto smlouvou tak, že Československá republika závazně udělí připuštění k obchodování společnostem "Assicurazioni Generali" a "Riunione Adriatica di Sicurtà". Ostatní ustanovení řečeného článku zůstávají nedotčena.

Článek 2.

1. Italské pojišťovny oddělí od svého stavu životních pojištění smlouvy a pojištění na život a důchody, sjednané před 26. únorem 1919 jejich ústřednami nebo jejich odbočkami, ležícími v kterémkoliv státě, při kterých pojistníci dne 31. prosince 1924 byli státními občany republiky Československé a měli toho dne své řádné bydliště na území tohoto státu (soubor těchto smluv bude zde dále označován názvem "československý stav pojištění").

Při pojištěních s jistou splatností nebo pojištěních věna, při nichž pojistník zemřel před 31. prosincem 1924, řídí se zařazení do československého stavu pojištění státním občanstvím a řádným bydlištěm, jež obmyšlená osoba, v pojistce jménem uvedená, měla dne 31. prosince 1924, a není-li takové obmyšlené osoby, státním občanstvím a řádným bydlištěm většiny nejbližších rodinných příslušníků (manžela, pokud se týče manželky a dětí) pojistníkových.

Je-li pojistník právnickou osobou, rozhodují státní příslušnost a řádné bydliště osoby, na jejíž život pojištění bylo sjednáno (pojištěný).

2. Jestliže před 31. prosincem 1924 buď nastala pojistná příhoda, nebo na žádost pojistníkovu neb pro zastavení platby pojistného bylo pojištění přeměněno v pojištění bez placení pojistného se zmenšenou pojištěnou sumou, nebo pojistník navrhl odkup, nastoupí na místo dne 31. prosince 1924 den nastalé pojistné příhody, pokud se týká den přeměny pojistky nebo den, kterého návrh na odkup u společnosti byl podán.

3. Nastala-li přeměna na pojištění bez placení pojistného se sníženou pojištěnou sumou před 26. únorem 1919, může býti zařazení tohoto pojištění do československého stavu pojištění učiněno závislým na tom, aby si pojistník do tří let od dne účinnosti této úmluvy vyžádal toto zařazení a prokázal předpoklady uvedené v tomto a následujícím článku.

4. O průkazu státního občanství a řádného bydliště k provádění tohoto a následujícího článku této úmluvy vydá československý dozorčí úřad nad pojišťovnami bližší předpisy.

Článek 3.

1. Pojišťovací smlouvy, při kterých pojistníci (nebo ve smyslu článku 2, čís. 1, odstavce 2 osoby tamže uvedené nebo ve smyslu článku 2, čís. 1, odstavce 3 osoby pojištěné) dne 31. prosince 1924 byli sice státními příslušníky republiky Československé, avšak tohoto dne měli své řádné bydliště mimo území tohoto státu, náleží do československého stavu pojištění jen tehdy, byla li pojištění buď dne 26. února 1919 již placení pojistného prosta, nebo v opačném případě, byly-li prémie v roce 1924 k splatnosti dospělé nebo, při dříve nastalém osvobození od placení pojistného, prémie naposledy splatné zaplaceny buď

a) v československých korunách nebo

b) v jiné měně, avšak s výhradou měny, nebo

c) bylo-li smluveno s pojišťovnou poshovění těchto plateb prémiových

a jestliže mimo to pojistníci (nebo ve smyslu článku 2, čís. 1, odstavce 2 osoby tamže uvedené nebo ve smyslu článku 2, čís.1, odstavce 3 osoby pojištěné) v případech b) a c) nejpozději do roka od té doby, kdy se tato úmluva stala účinnou, zažádají o zařazení svých pojišťovacích smluv do československého stavu pojištění.

Nastala li před 26. únorem 1919 přeměna na pojištění bez placení pojistného se sníženou pojištěnou sumou, použije se ustanovení článku 2, bodu 3.

2. Ustanovení předchozího odstavce platí pro pojištění důchodů, při kterých výplata důchodu počala již přede dnem 31. prosince 1924, obdobně tak, že se zařazení těchto pojištění do československého stavu pojištění řídí podle toho, v jaké měně nebo s jakými výhradami přijal příjemce splátky důchodové v roce 1924 splatné nebo, přestala-li výplata důchodu dříve; důchodové splátky naposledy splatné.

Článek 4.

Smlouvy o pojištění na život, při kterých plnění pojišťovny záleží v tom, že vydá určitou jmenovitou částku dluhopisů válečné půjčky rakouské nebo uherské, nebo při kterých uzavření pojištění bylo podmíněno současným úpisem válečné půjčky u společností pojišťovacích (pojištění na válečné půjčky), pokud tato pojišťění byla ještě dne 31. prosince 1924 v platnosti, spadají do československého stavu pojištění, jsou-li splněny také ostatní podmínky předchozích článků 2 a 3.

Pokud v.době ratifikace této úmluvy nebyla učiněna s pojistníky jiná ujednání, budou životní pojišťovny povinny na žádost pojistníků taková pojištění přeměniti do roka od té doby, kdy tato úmluva začne platiti, v pojištění, která zaručují pojistníkům nárok na výplatu pojištění v hotovosti, a započítati v korunách československých na pojištění právě řečená jako pojistné jednou pro vždy,

a) byla-li příslušná pojištění na válečné půjčky uzavřena za vklad jednou pro vždy nebo se zaplacením všech ročních prémií předem, 25 %,

b) byla-li uzavřena s běžným placením pojistného, 75%

pojistného (bez vedlejších poplatků) až do 26. února 1919 zaplaceného.a 100% toho, co od této doby skutečně jakožto pojistné (bez vedlejších poplatků) bylo v československých korunách zapraveno.

Způsob této přeměny je podroben schválení československého dozorčího úřadu nad pojišťovnami podle §§ 9, 10 československého pojišťovacího regulativu.

Lombardní závazky pojistníků vzniklé u pojišťoven z pojištění na válečné půjčky při jejich úpisu zanikají. Platy učiněné pojistníkem na takovou pojistku propadají ve prospěch společností až do výše lombardní pohledávky se zákonnými úroky, když pojistník nepřijme přeměnu pojištění, jak mu byla společností podle úředně schválených podmínek nabídnuta.

Článek 5.

1. Smlouvy o životním pojištění ve smyslu článků 2 a 3 k československému stavu pojištění italských společností náležející, pokud byly sjednány na staré rakousko-uherské koruny, splní se s obou stran v československých korunách, počítajíc jednu československou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu.

Totéž platí pro pojištění, která vzniknou přeměnou z pojištění na válečné půjčky označených v článku 4, pokud prémiové částky mají býti pojistníkům započteny jako prémie jednou pro vždy.

Prémie zaplacená ode dne 26. února 1919 v jiné měně.než v československých korunách vrátí se pojistníkovi v měně původní v jmenovité částce se zákonnými úroky z prodlení. Naproti tomu doplatí pojistníci příslušné peníze se zákonnými úroky z prodlení v korunách československých.

2. Předchozí ustanovení platí pro všecky platby z pojišťovacích smluv, to jest jmenovitě pro všechna plnění pojistná na straně jedné a pro placení prémií, splácení půjček na pojistky a placení úroků z těchto půjček na straně druhé.

Československý dozorčí úřad nad pojišťovnami může v dohodě s italským dozorčím úřadem nad pojišťovnami vydati o výplatách z odkupů a z půjček na pojistky na dobu nejdéle tří let ode dne, kterým tato úmluva vejde v platnost, zvláštní předpisy; tyto předpisy jsou stejně závazné pro pojistníky i pro pojišťovny.

Článek 6.

1. Smlouvy o pojištění na život sjednané na staré rakousko-uherské koruny, při kterých všechny prémie od 26. února 1919 byly bez výhrady placeny v jiné měně než v československých korunách v poměru 1:1 nebo při kterých byly platy z pojištění v jiné měně než v československých korunách v poměru 1:1 oprávněným příjemcem bez výhrady přijímány, mají obě strany plniti i na dále v této jiné měně, i když ostatní předpoklady pro jejich zařazení do československého stavu pojištění (článek 2 a 3) jsou dány.

Toto ustanovení neplatí však pro případy, kde pojišťovna nepřijala placení prémií v korunách československých, jež jí bylo pojistníkem nabídnuto.

2. Smlouvy o životní pojištění, které byly sjednány v jiné měně než v starých rakousko-uherských korunách a při kterých jsou dány ostatní podmínky pro zařazení do československého stavu pojištění (článek 2 a 3), budou obě strany plniti také na dále v této jiné měně.

Článek 7.

Technické reservy (zálohy pojistného, přenosy pojistného, nevyřízené platy z pojištění, zálohy dividendové) pro smlouvy o pojištění na život, které po rozumu předchozích článků 2 až 6 náležejí k československému stavu pojištění, vypočítají se ke dni 31. prosince 1924 se započtením všech platů z pojištění od 26. února 1919 splatných a neuhrazených.

Zálohy pojistného (i se zálohou pojistného připadající na případná zajištění), budou se počítati podle početních podkladů a soustav u pojišťoven platných, pokud neodporují předpisům platným v Československé republice.

Pro pojištění na válečné půjčky v předchozím článku 4 uvedená započte se místo technické reservy ke dni 31. prosince 1924 částka, která odpovídá technické reservě pojištění přeměněných podle příslušných předpisů na hotové peníze.

Článek 8.

U pojišťoven se k úhradě technických reserv vypočtených podle článku 7 použije majetkových hodnot pojišťoven v tomto článku uvedených v tomto pořadí:

a) státních dlužních úpisů vydaných republikou Československou;

b) půjček na životní pojistky náležejících do československého stavu pojištění;

c) nemovitostí ležících na území republiky Československé;

d) pohledávek z půjček hypotekárních, které jsou zajištěny na nemovitostech v republice Československé ležících;

e) dlužních úpisů sirotčí jistoty (zástavních listů, zemských a komunálních dlužních úpisů atd.), vydaných veřejnými nebo soukromými korporacemi nebo ústavy (peněžními ústavy atd.), jejichž sídlo jest na území republiky Československé;

f) vkladů a majetků u bank, spořitelen, úvěrních ústavů a pojišťoven, dále jinakých pohledávek a majetků, pokud tyto vklady, majetky neb pohledávky v republice Československé dne 31. prosince 1924 již tu byly;

g) prémií splatných a dosud nezapravených, pokud byly při výpočtu technických reserv podle článku 7 této úmluvy započteny jako zaplacené;

h) titrů státního dluhu uvedených v článku 203, bodu 1 mírové smlouvy Saint Germainské nebo v článku 186, bodu 1 mírové smlouvy Trianonské, pokud náležejí ve smyslu hořejších ustanovení mírových smluv Saint Germainské, pokud se týká Trianonské do státního dluhu republiky Československé;

i) titrů státního dluhu uvedených v článku 203, bodě 2 mírové smlouvy Saint Germainské nebo v článku 186, bodě 2 mírové smlouvy Trianonské, a to:

1. titrů opatřených nostrifikační známkou republiky Československé, které jsou řádně uznávány jako část státního dluhu republiky Československé,

2. titrů, které nemají nijakého označení, jež by bylo učiněno podle shora vzpomenutých článků mírové smlouvy Saint Germainské nebo mírové smlouvy Trianonské.

Celková jmenovitá hodnota titrů uvedených v bodu i), číslo 2 tohoto článku, jichž vpředu uvedené italské pojišťovny použijí k úhradě technických reserv československého stavu pojištění, nesmí přesahovati částku 50 milionů korun.

Článek 9.

Pokud by aktiva uvedená v článku vpředu řečeném nestačila k úplné úhradě technických reserv československého stavu pojištění, může scházející částka býti uhrazena titry státního dluhu uvedenými v článku 205 mírové smlouvy Saint Germainské, pokud se týká v článku 188 mírové smlouvy Trianonské, a to jen s povolením finanční správy republiky Československé ve smyslu příslušných zákonných předpisů.

Článek 10.

Hodnoty uvedené v bodech a), e), h) a i), pod číslem 1, článku 8 budou oceněny svou jmenovitou hodnotou, hodnoty uvedené v bodech b), d), f), g) téhož článku plnou částkou v hotovosti.

Aktiva uvedená v bodu c) článku 8, pokud o tom nedojde k dohodě, ocení se podle výsledků úředního odhadu.

Titry uvedené v bodě i), pod číslem 2, článku 8 budou oceněny svou jmenovitou hodnotou počítajíc za každou starou rakousko-uherskou korunu jednu korunu československou.

Článek 11.

Vláda republiky Československé bude titry uvedené v bodě i), čís. 2, článku 8 nostrifikovati plnou jmenovitou hodnotou v míře potřebné k úhradě technických reserv, vypočítaných podle čl. 7 ke dni 31. prosince 1924, se zřetelem k základu ocenění podle článku 10, nejvýše však do úhrnné jmenovité hodnoty 50 milionů korun. Kupony těchto titrů budou republikou Československou vypláceny ode dne účinnosti mírové smlouvy Saint Germainské, pokud se týká Trianonské.

Článek 12.

Vláda italská povolí do republiky Československé vývoz hodnot, které jsou podle článků 8 a 9 určeny k úhradě technických reserv československého stavu pojištění, pokud tyto hodnoty jsou na území království Italského.

Vláda republiky Československé povolí dovoz těchto hodnot bez poplatků.

Článek 13.

Opatření v článcích 4 až 9 obsažená platí obdobně také pro smlouvy zajišťovací, které italské pojišťovny sjednaly s pojišťovnami československými.

Článek 14.

Životní pojišťovací smlouvy, které československé pojišťovny sjednaly na území bývalé rakousko-uherské monarchie nově patřícím království Italskému v korunách rakousko-uherských, budou splněny podle královského dekretu z 3. ledna 1926, čís. 19, při čemž jedna stará rakousko-uherská koruna se promění podle pevné sazby 0.60 italské liry, leda že by bylo došlo již mezi těmito pojišťovnami a pojistníky k jinaké dohodě o splnění příslušných pojištění v určité jiné měně neb v jiném poměru anebo že by v roce 1924 neb při dřívějším zastavení placení pojistného poslední platy z těchto smluv byly v jiné měně bez výhrady od jedné smluvní strany konány a druhou přijímány.

Aby bylo ulehčeno splnění tohoto závazku, vydá italská vláda vládě československé pro československé pojišťovny titry 5%ní konsolidační italské renty (consolidato 5%) v jmenovité hodnotě 200.000 lir s běžným kuponem od 1. ledna 1925.

Článek 15.

Spory, které by se ukázaly mezi oběma vysokými smluvními stranami při provádění této úmluvy, odevzdají se rozhodčímu soudu, který se skládá ze 3 členů, z nichž jednoho člena jmenuje vláda italská a jednoho vláda československá; oba dva rozhodčí soudci volí si předsedu.

Kdyby nedošlo k dohodě o volbě předsedy, bude předseda jmenován předsedou stálého dvora mezinárodní spravedlnosti v Haagu.

Rozhodčí soud stanoví řízení a rozhodne o jeho nákladech.

Článek 16.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována a vstoupí v platnost 15 dní po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Římě.

Tato úmluva je sepsána česky a italsky ve dvou exemplářích, z nichž jeden se vydá vládě italské a jeden československé. Oba tyto texty jsou autentické.

Na důkaz toho podepsali oba shora jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu a připojili svoje pečeti.

V Praze, dne 4. května 1926.

Za republiku československou:

Ladislav Autengruber, m. p.

B. Pignatti Morano, m. p.

 

Závěrečný zápis.

Zplnomocnění zástupci REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ a KRÁLOVSTVÍ ITALSKÉHO učinili při podpisu dnes uzavřené dohody, jejíž integrující součást tvoří tento zápis, který bude zároveň platiti za ratifikovaný, tato prohlášení:

§ 1.

Vláda republiky Československé prohlašuje, že bude titry uvedené v článku 8 bodě i), čísle 2. úmluvy, které byly opatřeny značkou kteréhokoli státu, pokud okolkování bylo dodatečně příslušným státem samým zrušeno, pokládati za neokolkované.

§ 2.

Dozorčí úřady nad pojišťovnami obou smluvních stran budou míti vzájemně právo, během jednoho roku po vstoupení této úmluvy v platnost prozkoumati u representací společností data, která se vztahují na československý obchod italských pojišťoven a italský obchod československých pojišťoven; jmenované úřady poskytnou si při tomto prozkoumání každou pomoc.

V Praze, dne 4. května 1926.

Za republiku Československou:

Ladislav Autengruber, m. p.

B. Pignatti Morano, m. p.