Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.	3. zasedání.

Tisk 271.

Zpráva

výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 222)

o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o původcovu právu k literárním, uměleckým hudebním a výtvarným a fotografickým dílům.

Republika Československá zavázána jest podle čl. 20 mírové smlouvy, uzavřené dne 10. září 1919 v Saint-Germain-en Laye, přistoupiti k mezinárodní úmluvě bernské na ochranu děl literárních a uměleckých, a přizpůsobiti jí své zákonodárství.

Přístup byl notifikován Švýcarské Spolkové Radě notou vyslanectví republiky Československé v Bernu ze dne 22. února 1921 a potvrzen notou švýcarské Spolkové Rady ze dne 7. března 1921.

Mezinárodní působnost úmluvy bernské nastala pro republiku československou dnem 22. února 1921. úmluva tato byla pak vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení dne 10. listopadu 1921 pod čís. 401.

V republice Československé platí dosud o právu autorském v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zákon ze dne 26. prosince 1895, čís. 197 ř. z., s novelou (k § 2, odst. 2.) ze dne 26. února 1907, čís. 58 ř. z., pak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákon čl. XVI z r. 1884, kteréžto zákony upravují právo původské namnoze podstatně různým způsobem.

Bylo proto nutno, aby přizpůsobeny byly naše zákony o právu autorském úmluvě bernské a aby byly též sjednoceny pro celé území republiky československé.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo již záhy návrh unifikačního zákona o právu autorském a vzalo za základ svého návrhu zákon č. 197/1895, jakožto zákon novější.

Návrh předložen anketě znalců, mezi nimiž byl zejména universitní professor Dr Karel Hermann-Otavský, a vyžádány o návrhu posudky znalců, odborníků, poradních sborů a příslušných korporací.

Na základě takto získaného materiálu, dále se zřetelem k novějším zákonům a k vyšlé odborné literatuře, vypracovalo ministerstvo spravedlnosti druhou osnovu zákona, která podána zprávou ze dne 8. října 1920 Národnímu shromáždění a to napřed senátu k ústavnímu projednání (tisk 227).

Výbor ústavně-právní resp. jím zvolený subkomitét projednal osnovu zákona ve více schůzích, změnil a doplnil četná ustanovení osnovy a předložil senátu svou první zprávu ze dne 19. května 1921 (č. t. 760).

Ve své schůzi dne 14. června 1921 usnesl se senát k návrhu senátora universitního professora Dr C. Horáčka a druhů, aby věc byla vrácena výboru ústavně-právnímu k novému projednání.

Výbor tento resp. jeho subkomitét probral znovu osnovu, při čemž sloužil jemu za podklad revise článek universitního professora Dr Karla Hermanna-Otavského, uveřejněný pod názvem: "Reforma našeho práva autorského" v Právníku.

Ústavně-právní výbor podal pak novou (druhou) svou zprávu senátu dne 3. listopadu 1921 (č. t. 1099).

Senát ve své schůzi konané dne 30. listopadu 1921 přijal osnovu zákona ve znění navrženém výborem ústavně-právními dle shora uvedené zprávy.

Od prosince 1921 až do 23. června 1926 byla pak osnova zákona v poslanecké sněmovně.

S ní souvisel vládní návrh zákona o smlouvě nakladatelské, jejž projednal senát dle zprávy tisk 1569 začátkem. r. 1923, načež poslanecká sněmovna přijala zákon ve znění usneseném senátem v květnu 1928. Zákon ten byl pak uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení dne 2. června 1923 pod čís. 106.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny resp. jeho subkomitét jednal o osnově zákona, o právu autorském za přibrání znalců universitních profesorů Dra Karla Hermanna-Otavského, Dr O. Frankla (později zesnulého), Dra Aug. Miřičky a advokáta Dr J. Lowenbacha, Zpravodajem byl posl. Dr Fr. Nosek.

Po volbách r. 1925 byl zvoleni v poslanecké sněmovně nový výbor Ústavně-právní a tímto pro osnovu zákona o právu autorském nový subkomitét, který za zpravodajství posl. Dra Jos. Patejdla zrevidoval znovu celou osnovu.

Jako znalci byli opět povoláni Dr K. Hermann-Otavský, Dr A. Miřička a Dr J. Lowenbach.

Členem subkomitétu ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny v II. volebním období byl též poslanec universitní profesor Dr Mayr-Harting, nynější ministr spravedlnosti, který v I. volebním období jako senátor byl též členem subkomitétu ústavně-právního výboru senátního, projednávajícího osnovu zákona o právu autorském.

Ministerstvo spravedlnosti zastupoval hlavně odborový přednosta Antonín Hartmann, který zúčastnil se schůzí subkomitétu a výborů ústavně-právních jak v senátě tak i v poslanecké sněmovně.

Subkomitéty poslanecké sněmovny měly možnost dle uvedeného přihlížeti i k novým zákonům o právu autorském, zejména ku švýcarskému zákonu ze dne 7. prosince 1922, k italskému zákonu ze dne 7. listopadu 1925 a ku polskému zákonu ze dne 29. března 1926.

Důsledkem těchto obsáhlých porad obou subkomitétu poslanecké sněmovny trvajících od r. 1921 do r. 3926 bylo umožněno znovu přepracovati osnovu zákona pozměněním jednotlivých ustanovení a doplněním řadou nových pravidel zákonných, upravujících otázky dosud neřešené. Takto vytvořena osnova upravující zákonnou látku právnicky obtížnou, jež podléhá neustálým proudům názorovým a na níž stále působí změněné požadavky dle nových technických vynálezů.

Zejména okolnost, že přivzatí znalci Dr K. Hermann-Otavský (pro celý obor práva autorského) a Dr A. Miřička (tento specielně pro obor práva trestního) měli možnost uplatniti své názory na úpravu celé látky zákonné, přispěla k tomu, že subkomitét resp. Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny mohl předložiti poslanecké sněmovně k usnesení elaborát vyznačující se jednotnou koncepcí celého díla a nejúčelnějším upravením zákonné materie.

Zpráva výboru ústavně-právního poslanecké sněmovny tisk 447 v tomto směru praví:

"Všeobecně lze uvésti, že subkomitét i výbor byly vedeny snahou vytvořiti a veřejnosti odevzdati dílo dobré, aby mohlo se ctí konkurovati se zákonodárstvím států druhých, a aby přes obtížnost a jemnost upravované látky byla jednotlivá ustanovení zákonná jasná a srozumitelná nejen pro kruhy odborné, ale pro každého a především pro ty, jichž zájmy mají býti tímto zákonem chráněny."

Co do hlavních změn provedených na usnesení senátu a co do nových ustanovení upravujících látku dosud neřešenou, nutno zejména uvésti:

1. Pravidelná doba trvání ochrany práva původského stanovena na 50 let (§ 38).

2. Pojata do zákona ochrana díla proti znehodnocování na újmu jeho vážnosti nebo hodnoty (§ 16, odst. 3.).

3. Stanovena zvláštní ustanovení o provozovacím honoráři při zásahu do práva původského k dílům hudebním (§ 30).

4. Následky nesplnění smlouvy znovu stanoveny a při tom změněna i korespondující ustanovení zákona o smlouvě nakladatelské (§ 20). Též doplněna ustanovení zákona o nakladatelské smlouvě co do starších smluv (§ 68).

5. Přípustnost exekuce a zajišťovacích prostředků na právo původské znovu upravena (§ 14).

6. Ustanovení o ochraně původského práva, pokud spadají do oboru práva trestního, hmotného i procesního, přepracována (§ 44 a násl.). Zavedeno nové t. zv. objektivní řízení (§ 59).

7. Vynechána ustanovení o t. zv. nucené licenci (§ 36 senátního usnesení).

8. Vysloveno odlišně, že chrání se "díla" (dříve původci díla) (§ 1) atd.

9. Nahrazen pojem "uveřejnění" pojmem "vydání" (§ 8).

10. Nápis zákona změněn vynecháním slov "hudebním a výtvarným" a připojením názvu "o právu autorském".

Osnova zákona opatřena nadpisy jednotlivých částí.

Tyto změny a doplňky, jakož i ostatní přepracování, přestilisování, přeměnění a doplnění jednotlivých ustanovení, předsevzaté poslaneckou sněmovnou na usnesení senátním, vyžadují ve smyslu odst. 2. a 4. § 44 ústavy, aby senát znovu se zabýval osnovou zákona.

Dána jest tu možnost ve smyslu odst. 2., § 44 ústavy, aby senát setrval na svém původním usnesení a dodal své usnesení znovu poslanecké sněmovně.

Tu však nastává podle odst. 2. a 3. § 44 ústavy možnost, že usnesení senátu nestane se zákonem a že osnova zákona nemohla by býti v žádné sněmovně před uplynutím jednoho roku znovu podána.

Osnova zákona leží však v Národním shromáždění již od r. 1921.

Jest však již nanejvýše nutno, aby osnova byla co nejdříve uzákoněna, aby nenastaly nové průtahy, nýbrž aby ukončeno bylo jednání o osnově v Národním shromáždění.

Neb nová úprava práva autorského jest nejen nutnou z důvodů unifikačních, se zřetelem na převzatý závazek ze smlouvy mírové a pro zájmy osob, jichž práva a povinnosti zákonem se upravují, nýbrž i z důvodu, že nutno dojednati smlouvy mezinárodní práva autorského se dotýkající s Francií, se Spojenými státy Severoamerickými atd.

Výbor ústavně-právní za předsednictví senátora Dra M. Hrubana byl proto toho názoru, že z důvodů shora uvedených nutno, aby co nejdříve uzákoněna byla osnova a že proto nutno doporučiti senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Výboru ústavně-právního došlo více petic a žádostí zájemníků, žádajících novou úpravu jednotlivých ustanovení osnovy zákona.

Z důvodů shora uvedených nebylo výboru možno předsevzíti nějaké změny na osnově zákona.

Případné změny lze však ponechati budoucí novelisaci zákona, které snad bude potřebí i z důvodu, že r. 1927 má se jednati o revisi bernské konvence na mezinárodní konferenci v Římě.

Ohledně výkladu jednotlivých ustanovení osnovy nutno poukázati na zprávu ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny, tisk 447, a tento výbor navrhl dotyčné znění jednotlivých paragrafů osnovy.

Výbor ústavně-právní senátní vzhledem na petice a žádosti jemu došlé vyslovuje svůj názor ohledně výkladu jen následujících ustanovení:

K § 4, č. 6, co do díla umění stavitelského:

Po rozumu čl. 2. bernské konvence byla nově zahrnuta pod ochranu práva autorského "díla umění stavitelského". Zákon předpokládá všude dílo jako výsledek tvůrčí činnosti původcovy a slovy "díla umění stavitelského" vytýká tu zvláště, že nejde o obyčejnou (tuctovou) stavbu, kde není nijaké tvůrčí činnosti. Není s druhé strany třeba, aby šlo o stavbu representační, i malé stavby mohou spadati pod ochranu, jakmile svým seskupením, úpravou, provedením architektonickým, výzdobou jeví původní myšlenku, tvůrčí činnost zcela samostatnou. Vzejde-li v určitém případě pochybnost, lze-li takové dílo pokládati za chráněné, bude náležeti soudu, aby na návrh dotčeného (žalobu neb trestní návrh) rozhodl, vyslechna znalce nebo vyžádav si posudek znaleckého sboru.

K § 7. § 7 přiznává původské právo i zpracování díla, zachovávajíc při tom původské právo původního díla, ale přiznává je zpracování jen za podmínky, že jest zpracování výsledkem tvůrčí činnosti zpracovatelovy. Pokud jde o hudební díla, není pouhá reprodukce nebo zkrácenina výňatek, směs chráněna, nýbrž tvoří dle § 28 zásah do původského práva.

Aby dílo bylo chráněno, předpokládá se, že bylo jakýmkoliv způsobem ustáleno; pouhá improvisace nějakého díla, přednesená z paměti, nebyvší ustálena písmem (psanými notami), nebude -chráněna - byl by i obtížný důkaz totožnosti - mohla by však býti zásahem do práva původského, kdyby věrně reprodukovala původní dílo. Jakmile však, přejímajíc cizí hudební myšlenku, ji umělecky upravuje a jeví tutéž samostatnou tvůrčí činnost, bude podle §§ 28 a 29 pokládána za dovolené užití cizího díla.

K § 16, odst. 3. Zákon chce chrániti dílo před znehodnocením, takže by utrpělo na vážnosti nebo hodnotě. Nesmí býti takto změněno nebo zpracováno. Špatný přednes na př. hudebního díla by o sobě nestačil. Bylo by však znehodnocením, kdyby na př. drama změněno bylo ve frašku, kdyby Shakespearovo dílo bylo hráno v moderní úpravě, byla-li by "Prodaná nevěsta" neb "Babička" zfilmovány tak, že by se staly paskvilem. Improvisace díla hudebního umělecky hraná nebude znehodnocením, stala by se jím však, kdyby na př. vážné hudební dílo bylo hráno jak se říká "jarmarečně".

Výbor ústavně-právní jinak doporučuje senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou a obsaženém v senátním tisku č. 222.

V Praze, dne 10. listopadu 1926.

Dr Mořic Hruban v. r.	Dr Adolf Procházka v. r.,
předseda.	zpravodaj.