Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s třetí dodatkovou úmluvou mezi Československou republikou a Rakouskem, sjednanou ve Vídni dne 23. června 1926, k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, sjednané v Praze dne 4. května 1921 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 2. července 1926, c. 155 Sb. z. a n.

Čilé obchodní styky mezi státem naším a republikou Rakouskou byly upraveny obchodní dohodou ze dne 4. listopadu 1921. Tato dohoda musela býti později vzhledem k tehdy zavedenému vázanému hospodářství, jakož i vzhledem k velikému poklesu rakouské koruny i celním poměrům, revidována Dodatkovou úmluvou ze dne 27. listopadu 1924. Obchodní dohoda zároveň doplněna úmluvami celně-tarifními, úpravou otázky povolovacího řízení a závěrečným protokolem, podle něhož mohou oba státy zahájiti znovu jednání, když by to jich obchodní rozvoj vyžadoval.

Druhým dodatkem stala se úmluva ze 27. července 1925, jež rovněž upravuje obchodní styk obou států jednak ve směru celně-tarifním a jednak výkladem jednotlivých ustanovení revidované smlouvy ze dne 27. prosince 1924.

Projednávaný vládní návrh jest třetí dodatkovou úmluvou, podepsanou ve Vídni dne 23. června 1926. Tato úmluva týče se jednak položek celně-tarifních, jednak vázání rozpětí mezi smluvními sazbami na cukr surový, rafinovaný a kandisový a jednak výkladu k některým celně-tarifním ustanovením první, druhé a třetí dodatkové úmluvy.

V celně-tarifní části rakouská republika jednak se zříká některých smluvních celních sazeb, takže vstupuje u těchto položek českoslov. celního sazebníku v platnost celní sazby autonomní (punčochy, ponožky, rukavice z bavlny, některé zboží z lepenky a papíru, jistý druh zámků a železného nábytku a některé výrobky ze stříbra), jednak souhlasí se zavedením vyšších smluvních sazeb (deštníkové finty a kostry), jednak poskytuje pro některé českosl. výrobky další slevy (smůla, dámské polobotky, určitý druh píp). Naproti tomu souhlasí náš stát se zvýšením dosavadních smluvných sazeb na cukr, dbaje při tom, aby nebylo přesunu v rozpětí cel na surovinu a zboží rafinované v zájmu našich početných rafinád na cukr.

Třetí dodatková smlouva uvedena byla v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 2. července 1926 č. 155 Sb. z. a n.

Vzhledem k tomu, že naše vláda jedná o defin. obchodní smlouvu s Německem a Maďarskem, jest záhodno, aby sjednána byla též co nejdřív def. obchodní smlouva s republikou Rakouskou, jež by rámcovou obchodní dohodu ze 4. května 1921 i s dodatkovými úmluvami nahradila. V posledním roce vyvezli jsme do Rakouské republiky zboží okrouhle za S% miliardy Kč a přivezli odtud za l% miliardy Kč.

Účelem třetí dodatkové úmluvy jest hlavně prohloubení našich obchodních styků s republikou Rakouskou a jest tedy úmluva tato se stanoviska zahraničních styků vítanou.

Proto navrhuje zahraniční výbor její schválení i se závěrečným protokolem a přijetí schvalovacího usnesení ve znění shora navrženém.

V Praze, 17. listopadu 1926.

Závěrečný protokol k dodatkové úmluvě z 27. listopadu 1924 obsahoval ustanovení, že i během trvání této obchodní dohody k návrhu některé smluvní strany může býti zahájeno jednání o další úpravu obchodní. Hledě k tomuto ustanovení vstoupily obě vlády v jednání, jehož výsledkem jest tato třetí dodatková úmluva podepsaná ve Vídni 23. června 1926 a obsahující dvě části:

V části celně tarifní Rakousko zříká se některých smluvních sazeb, poskytnutých prvou, resp. druhou dodatkovou úmluvou, takže nastupují u dotyčných čísel československého celního sazebníku v platnost celní sazby autonomní: příkladně pro punčochy, ponožky a rukavice z bavlny, pro některé druhy zboží z lepenky a papíru, pro jistý druh zámků a železného nábytku, pro některé výrobky ze stříbra.

V části druhé projevuje Rakousko souhlas k zavedení vyšších smluvních sazeb než dosavadních, dále poskytuje na některé naše výrobky další celní slevy. Prvé jsou deštníkové pruty a kostry, druhé různé druhy smol (pivovarská, bednářská atd., dámské polobotky a pípy z jemných dřev). Zmíněná uvolnění z dosavadních smluvních závazků byla žádána z důvodů obchodně politických v úmyslu zhodnotiti tyto při budoucím jednání s třetími státy jakož i vzhledem ku připravovanému systemisování našeho autonomního celního sazebníku.

Naproti tomu projevuje republika Československá souhlas ku zvýšení dosavadních celních sazeb na surový, rafinovaný a kandisový cukr. Při tom bylo hlavní snahou naší vlády, aby i při zvýšení cel nenastal podstatný přesun v rozpětí cel na surovinu a zboží rafinované a aby tak nebyl ohrožen odbyt rafinády.

Toto rozpětí podařilo se poměrně zachovati.

Druhá část úmluvy shrnuta v závěrečném protokolu obsahuje právě jako dodatková úmluva první a druhá vázání rozpětí zmíněných druhů cukru a podává dále výklad k některým ustanovením všech dodatků, zejména pokud se týče praktického provádění celními úřady obou států.

Několikerá doplňování původní obchodní úmluvy s republikou Rakouskou ze dne 4, května 1926 jest důkazem, jak obchodní styk s novými státy musil býti teprve na základě praktických zkušeností vybudován, ježto tu scházela tradice byv. celní hranice rakouské monarchie. Ustanovení dodatkové úmluvy jest důležitosti podřadné u všech druhů zboží mimo řepový cukr - tak obnášel vývoz našeho cukru do Rakouska r. 1924

84.315 q cukru surového v ceně 17.888.729 Kč,

776.245 q rafinády v ceně 287,078.907 Kč.

Podle nové úmluvy bude surový cukr zatížen clem 16 70 zlatých korun, rafináda pak clem 22 zlatých korun, na cukr kandisový clem 31 zlatých korun.

Podle dodatkové úmluvy ze dne 27. listopadu 1924, č. 1 Sb. z. a n. 1925 obnášelo clo na cukr surový od nás do Rakouska vyvezený 11.50 zlatých korun,

na rafinádu 16- zlatých korun,

na cukr kandisový 20- zlatých korun.

Podle dodatkové úmluvy ze dne 27. července 1925, č. 20 Sb. z. a n. 1926, clo na cukr kandisový zvýšeno bylo na 25 zlatých korun.

Bylo tedy clo na cukr značně zvýšeno a náš vývoz tím ztížen. Snaha se strany rakouské zvyšovati clo má důvod chrániti vlastní výrobu cukerní a mimo to i důvody fiskální. Doufáme, že zvýšené clo na náš vývoz cukru do Rakouska značí nyní nejvyšší hranici, a při krisi našeho cukerního průmyslu doporučujeme vládě, aby při příštím sjednávání obchodních úmluv s Rakouskem hleděla clo toto snížiti.

Výbor národohospodářský usnesl se doporučiti senátu N. S. aby schválil shora uvedené schvalovací usnesení.

Praha, 21. října 1926.