Tento nový návrh zákona má štyri paragrafy a nijak nedotýka sa vydávania alebo nevydávania priemyslových vysvedčení, je len pokračovaním unifikácie živnostensko-právnych predpisov v republike Československej. Živnosti upravené sú zákonom č. 259 z roku 1924; ďalej: možnosť živnosť prevádzať statnému občanovi československému v celej republike upravuje zákon č. 155 z roku 1925. A ešte zostávaly neupravené ťažkosti pri uplatnení nabytých vysvedčení na priemyslových školách a u verejných orgánov. Na príklad: Vysvedčenie nadobudnuté na keramickej škole v Bechyne neplatilo na Slovensku pri nastúpení živnosti, naopak nadobudnuté vysvedčenie o zkúške staviteľskej povedzme v Bratislave na priemyselnej škole, nemalo platnosti pri nastúpení živnosti v historických zemiach. Tento návrh zákona upravuje i tieto konečné vady živnostenského rádu, a síce: § 1 vypočítáva jednotlivé kategorie vysvedčení, ktoré oprávňujú dľa chystaného zákona na území celej Československej republiky k úlevám pri započatí živnosti, a sice pod lit.

a) vydané vysvedčenia v historických zemiach,

b) vysvedčenia vydané na Slovensku a Podkarpatskej Rusi,

c) vysvedčenia vydané do konca školského roku 1918/19 pred válkou na území býv. Maďarska. Týmto tretím bodom neztrácajú oprávnenosť tí štátni občania čsl., ktorí nadobudli takýchto vysvedčení na býv. území maďarskom.

§ 2. Prestanú ťažkosti v staviteľskej praxi, kde sa neuznávaly zkúšky na Slovensku odbyté v Čechách a naopak zkúšky nadobudnuté na českých školách neopravňovaly na Slovensku pri započatí živnosti.

§ 3 zrušuje vládne nariadenie č. 528/920, ktorým sa na Slovensku vyžadovala náhrada predpísanej doby učňovskej alebo doby pomocníckej.

Tento návrh nijak nezaťažuje štátnu pokladnu, a preto môže ľahko prevedený byť.

Živnostenský výbor uvážiac prednesené dôvody referentove, doporučuje ho slávnemu Senátu na schváleníe.

V Prahe, dňa 17. novembra 1926.

ze dne............................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

K úlevám při nastoupení živnosti na celém území československé republiky opravňují:

a) vysvědčení škol z území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

b) vysvědčení škol z území Slovenska a Podkarpatské Rusi vydaná po 28. říjnu 1918, jež dle živnostensko-právních předpisů platných na tomto území opravňují k úlevám při nastoupení živnosti;

c) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou b) uvedených území bývalého státu uherského vydaná do konce školního roku 1918-1919, jichž návštěva dle živnostensko-právních předpisů platných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi před 1. červnem 1925 opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti;

d) vysvědčení škol z jiných než pod písmenou a) uvedených území bývalého Rakouska vydaná do konce školního roku 1918/1919, jichž návštěva dle živnostensko - právních předpisů platných na uzemí dříve rakouském opravňovala k úlevám při nastoupení živnosti.

§ 2.

Vysvědčení o zkouškách stavebních živností složených před kteroukoliv komisí v republice Československé jsou platnou součástí průkazu způsobilosti pro nabytí koncese k provozování příslušné stavební živnosti kdekolivěk na území Československé republiky.

§ 3.

Vládní nařízení ze dne 13. září 1920, č. 528 Sb. z. a n. o postavení československých státních živnostenských učilišť, nacházejících se na území dříve uherském, na roven ostatním státním živnostenským učilištím ohledně náhrady předepsané doby učební, po případě předepsaného zaměstnání pomocnického, se zrušuje.

§ 4.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.