Dne 16. února 1926 odpoledne přišel senátor František Toužil k Waldesově továrně ve Vršovicích s několika stoupenci a počal k dělnictvu vycházejícímu z továrny v počtu asi 300 osob řečniti. Býv. policejním nadstrážníkem vyzván, aby předložil povolení k uspořádání táboru lidu, nemohl se jím vykázati. Mluvil asi čtvrt hodiny, načež se účastníci na vyzvání policejní stráže klidně rozešli.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu v Praze-Vršovicích ze dne 7. května 1926 č. j. T III 333/26/2 a nedal souhlas k trestnímu stíhání senátora Františka Toužila pro přestupek podle § 3 a 19 zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 13 ř. z.

Slova zákona ťKdo shromáždění chce pořádati nebo konatiŤ dokazují, že zákonodárce měl na mysli nikoli shluk nebo schůzku lidí následkem nahodilých okolností, nýbrž shromáždění v užším slova smyslu, totiž shromáždění, které bylo svoláno nebo konáno za účelem projednati nebo vyříditi otázky všech shromážděných se týkající.

Takováto povaha u pozastaveného táboru lidu z předložených trestních spisů nevysvítá, ze kteréhožto důvodu není zde podstatné náležitosti přestupku podle § 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. 135 ř. z., pro nějž senátor František Toužil by mohl býti vydán k trestnímu stíhání.

V Praze, dne 16. listopadu 1926.