Dne 3. března 1926 odpoledne chtěla prý senátor Růžena Sehnalová konali tábor lidu před Mahlerovou továrnou v Praze VII. Vyslaný policejní komisař zastihl tam zástup asi 150 žen, sdělil senátoru Růženě Sehnalové, že tábor povolen mění a že nebylo o povolení ani žádáno a začne-li mluviti (Sehnalová), že tábor rozpustí. Tato však jala se řečniti, načež policie tábor rozpustila a rozehnala.

Dne 8. března 1926 odpoledne promluvila senátor Růžena Sehnalová na Žižkově před továrnou firmy Sellier a Bellot - Kapslovna o státně zaměstnanecké otázce ke shromážděnému tam zástupu asi 100 osob.

Strážník bezpečnosti vyzval zástup k rozchodu, čehož ihned bylo uposlechnulo.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát žádosti okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 7. května 1926 č. j. T IV 881/26/2 nevyhověl a nedal souhlas k trestnímu stíhání senátora Růženy Sehnalové pro přestupek dle § 3 a 19 zákona ze dne 15, listopadu 1867 č. 135 ř. z.

Slova zákona ťKdo shromáždění chce pořádati nebo konatiŤ dokazují, že zákonodárce měl na mysli nikoli shluk, nebo schůzku lidi následkem nahodilých okolností, nýbrž shromáždění v užším slova smyslu, totiž shromážděni, které bylo svoláno nebo konáno za účelem projednati nebo vyříditi otázky všech shromážděných se týkající.

Takováto povaha u inkriminovaných táborů dle předložených trestních spisů, nevysvítá, ze kteréhožto důvodů není zde podstatné náležitosti přestupku, dle § 3 a 19 zákona ze dne 15, listopadu 1867 č. 135 ř. z., pro nějž senátor Růžena Sehnalová by mohla býti vydána k trestnímu stíhání.

V Praze dne 16. listopadu 1926.