Senátor dr J. Törköly mluvil dne 7. března 1926 na veřejné schůzi maďarské národní strany v Rim. Sobotě o způsobu předpisování dávky z majetku a přírůstku, jakož i daně z příjmu (dôchodkové). Vytýkal, že dávka z majetku a přírůstku byla předepsána z jedné třetiny celého majetku poplatníkova, že berní úřady požadují nyní daň z příjmu najednou za 3 roky (1921-1923) a až budou vymáhati daň z příjmu za r. 1924-1926, pak prý vezmou poslední třetinu majetku. Dále kritisoval pomalé vyřizování odvolání ve věcech daňových.

V zápalu, s kterým přednášel svou řeč, učinil dle relace okresního referenta v Rim. Sobotě tyto výroky (v slov. překlade znějící): ťVláda dostala od ludí moc, ktorú ale využívá na znivočení luduŤ, a: Takého štátu nieť, kde by dotyčnému opravnému prostridku nebol ponechaný odkládací účinek; takým spôsobom sa apellácie vybavujú snáď v temných afrických štátoch, ale v evropských státech na žiaden prípad nie. Toto, čo sa tuna prevádza, to je temné samopanovačstvo a vydieračstvo a nie demokratický štát.Ť

Senátor dr Törköly slyšel od svých voličů četné stížností do praxe berních správ a tu na schůzi, která měla na programu: ťProtest proti danímŤ, považoval jako volený zástupce lidu za povinnost, kritisovati praxi berních správ. Ve své kritice užil ovšem příliš ostrých výrazů a paralel, k čemuž byl sveden mylnou doměnkou, že v jiných státech mají odvolání, podaná ve věcech daňových, odkládací účinek, čemuž nikde tak není. Senátor dr Törköly prohlásil, že jeho výroky nebyly přesně reprodukovány a že neměl úmyslu hanobiti republiku nebo snižovati vážnost republiky nebo ohromiti obecný mír v republice.

Imunitní výbor uváživ, že senátor dr Törköly byl v omylu, pokud se týká odkládací moci podaných odvolání ve věcech daňových, a že neměl v úmyslu porušiti obecný pokoj, nýbrž chtěl jen kritisovati postup berních správ při vyměřování a předpisování dávek a daní, usnesl se navrhnouti senátu, aby žádosti sedrie v Rimavské Sobotě ze dne 22. července 1926 Tk III. 266/26/5 za vydání senátora dra Jos. Törkölya k trestnímu stíhání pro přečin dle §u 14 bodu 5, zák. z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. vyhověno nebylo a souhlas byl odepřen.

V Praze dne 16. listopadu 1926.