Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsanou dne 4. května 1926 v Praze se Závěrečným zápisem téhož data.

Smlouva upravuje otázky obchodně-politické a valutární u soukromých pojišťoven mezi naším státem a Itálií.

Po stránce obchodně-politické jednak si přiznávají oba státy nejvyšší výhody při vzájemném nakládání s pojišťovnami vůbec, jednak mění se právně-finanční úmluva s Itálií (č. 132 ex 1924 Sb. z. a n.) tak, aby nám v důsledku klausule nejvyšších výhod neukládala povinnosti též naproti státům ostatním.

Podstatným obsahem smlouvy, která je provedením článku 215 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 195 mír. smlouvy Trianonské, je určení valuty, v jaké se mají plniti oboustranně závazky ze životních smluv pojišťovacích, vzniklé ve starých korunách rak.-uh. V tom ohledu se zásadně předpisuje, že italské pojišťovny musí u nás platiti za 1 K rak.-uh. naši 1 Kč tak, jako naše ústavy tuzemské a to i závazky před 26. únorem 1919 vzniklé. Nárok na vyplatit v Kč. mají všichni naši státní příslušníci, kteří dne 31. XII. 1924 měli zde stálé bydliště, po případě když pojištěná událost (úmrtí, dožití) nastala dříve, tedy v den, kdy se tak stalo. Při pojištěních věna, kde zaopatřovatel (otec) zemřel před 31. XII. 1924, tědy veškeré případy úmrtí ve válce, postačí k získání nároku na výplatu v Kč, aby obmyšlené dítě mělo naši státní příslušnost a zde své bydliště. Také naši příslušníci v cizině mohou nabýti nároku na výplatu v Kč, jestliže pojistné buď v Kč platili, nebo si pozdější placení v Kč vyhradili. nebo sjednali si poshovění až do konečné úpravy celé otázky.

Pojištění na válečné půjčky, (která jsou dnes bezcenná) promění pojišťovny za pojištění hotových peněz. při čemž nahradí pojištěnému 25% ze vkladu za pojištění najednou složeného, či 75% z pojistného placeného ročně až do 26. února 1919 nebo 100% pojistného, jež splaceno v Kč. Z lombardních závazků se zdejší pojištěnci propouštějí.

Smlouvy pojišťovací, uzavřené v cizích měnách, se touto úmluvou nemění.

K úhradě zdejších závazků složí italské pojišťovny vesměs hodnoty podle našich zákonů k tomu způsobilé. Pojistné se vyplatí podle všeobecných pravidel do 14ti dnů, po splnění všech podmínek pojistných, z nichž zůstávala nevyřešena otázka valutová. Ježto touto úmluvou i tato otázka jest rozhodnuta, zbývá jedině ratifikace úmluvy Národním shromážděním republiky Československé, jež se tímto provádí.

Československé pojišťovny v Itálii splní závazky své v poměru 1 stará koruna = 60 centesimů, leda že by si byly dohodou sjednaly s italským pojištěním podmínky jiné. Italský stát vydá čsl. pojišťovnám k tomu cíli 200.000 L, 50%ní konsolidační půjčky italské.

Smlouva ke svému provedení bude vyžadovati vydání zvláštního zmocňovacího zákona, ve kterém se stanoví, že smlouva vnitrostátně má platnost zákona. Osnova zákona brníc předložena po projednání ve sněmovně poslanecké senátu k dalšímu projednání.

Ústavně - právní výbor projednav úmluvu ve schůzi dne 18. listopadu 1926, doporučuje senátu její schválení a přijetí schvalovacího usnesení ve znění shora navrženém.

V Praze, dne 18. listopadu 1926.

Úmluvou ze dne 4. května 1926 upravena jest měna pojistek, uzavřených před 26. únorem 1919 československými příslušníky s italskými pojišťovnami a ujednáno jest započítání platů z pojištění v korunách československých.

Lombardní závazky pojistníků vzniklé ti pojišťoven z pojištění na válečné půjčky při jejich úpisu zanikají.

Stanoveno jest úmluvou, že celková jmenovitá hodnota titrů, které nemají nijakého označení jež by bylo učiněno podle článků 203 bod 1 a 2 mírové smlouvy St. Germainské neb článku 186 bod 1 a 2 mírové smlouvy Trianonské, jichž dotyčné italské pojišťovny použijí k úhradě technických reserv československého stavu pojištění, nesmí přesahovati částku 50 milionů korun.

Úhrada k úrokování resp. umořování těchto titrů dána jest však v rozpočtové položce určené jako příspěvek státní správy na úhradu potřeby státního dluhu a preliminované pro rok 1927 v kap. 22 tit. 1 § 1.

Pokud se tyká životních pojišťovacích smluv, které československé pojišťovny sjednaly na území bývalé rakousko-uherské monarchie, nově patřícím království Italskému, v korunách rakousko-uherských, vydá italská vláda k ulehčení závazku ohledně splnění příslušných pojištění vládě československé pro československé pojišťovny titry 5% konsolidační italské renty v jmenovité hodnotě 200.000 lir s běžným kuponem od 1. ledna 1925.

Veškerá tato ustanovení, zkoumána zejména s hlediska úhrady. odůvodňují uzavření úmluvy i Závěrečného zápisu se strany republiky Československé.

Doporučuje proto rozpočtový výbor senátu, aby usnesl se na souhlasu s úmluvou ze dne 4. května 1926 a se Závěrečným zápisem téhož data, jak dojednány byly mezi republikou Československou a královstvím Italským.

V Praze, dne 17. listopadu 1926.

Výbor zahraniční projednav ve své schůzi dne 20. listopadu 1926 úmluvu mezi republikou Československou a královstvím Italským o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly italské pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny s pojistníky italskými, i se Závěrečným zápisem, souhlasí s oběma s hlediska zahraničního a doporučuje senátu, aby se usnesl na schválení jak úmluvy podepsané 4. května 1926 v Praze, tak i Závěrečného zápisu téhož data.

V Praze, dne 20. listopadu 1926.