Národní shromáždění ČSR souhlasí i úmluvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, podepsanou dne 29. května 1925 v Praze se závěrečným protokolem téhož data.

Úmluva že dne 29. května 1925 uzavřená mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny životní s pojistníky rakouskými. jest důsledkem mírových smluv a to čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské a stejně znějícího čl. 198 mírové smlouvy Trianonské. Hlavním účelem úmluvy jest upraviti menu pojistek, které byly před 26. únorem 1919 uzavřeny československými příslušníky s rakouskými pojišťovnami na staré rakousko-uherské koruny.

Pojišťoven jiných než na život se úmluva netýká.

Omluvou o pojišťovnách upravují se pouze práva a povinnosti pojišťoven v obou státech, pokud vycházejí ze smlouvy pojišťovací.

Oba státy přiznávají si navzájem nejvyšší výhody při nakládání se soukromými pojišťovnami, aniž by bylo dotčeno právo svolného uvážení obou států pro připouštění pojišťoven k obchodování.

Úmluvou se stanoví, kdo bude patřiti do československého stavu pojištění rakouských pojišťoven a v důsledku toho bude požívati výhod z této úmluvy plynoucích.

Chrání se též naši příslušníci, kteří bydlí v cizině.

Upravují se pojištění válečných půjček a stanoví se zejména, že pojišťovny jsou povinny do roka od účinnosti smlouvy tato pojištění proměniti na pojištění hotových peněz a nahraditi pojistníkům při tom plně vše, co zaplatili tito za svoje pojistky v Kč a dále 75% toho, co ve starých rak.-uh. korunách zaplatili na svoje pojištění.

Všechny platy z pojištění, včetně půjček, které pojišťovny poskytly na svoje pojistky, musí býti oboustranně dnem 26. února 1919 počínajíc plněny nezkráceně v Kč, t. j. za každou jednu rak.-uh. korunu jednu korunu československou.

Pokud však se týká nároků, odpovídajících pojistnému splacenému před 26. únorem 1919, jsou pojišťovny povinny k nezkrácenému placení v Kč jen potud, pokud hodnoty v čl. IX. a X. úmluvy vyjmenované postačí ku nezkrácenému krytí zdejších závazků rakouských pojišťoven.

Úmluva stanoví též ochranu některých menších vzájemných pojišťoven před hromadným odkupováním pojistek a před kursovními ztrátami s tím spojenými.

Smlouvy uzavřené v cizích měnách, resp. při nichž platí pojistník od 26. února 1919 všechny prémie v cizí měně, zůstávají i nadalo v této cizí měně v platnosti.

Úmluva jedná dále o tom, v jakém pořadí a jakých hodnot mají rakouské pojišťovny použíti k úhradě svých závazků v našem státě. Výslovně se konstatuje, že blok předválečných nekolkovaných rent rakouských neb uherských nesmí přesahovati částku 67 milionů korun.

Pokud se týká drobných spolků (podle oddílu E pojišťovacího regulativu) ponejvíce organisací stavovských (jako na př. lékařů, notářů, emeritů, konduktérů atd.), bylo učiněno opatření, aby rakouské pojišťovny samy se všemi těmito drobnými spolky se dohodly o převzetí jejich zdejších závazků na sebe a provedly likvidaci jejich u nás ve smyslu úmluvy v korunách československých.

Kupony předválečných rent se honorují od účinnosti mírových smluv.

Rovněž upravuje se úmluvou poměr československých pojišťoven k pojistníkům rakouským v ten smysl, že svoje závazky vůči rakouským pojistníkům vyplatí naše pojišťovny v korunách rakouských. jednu rakouskou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu počítajíc, takže zájmy našich pojišťoven jsou ochráněny.

O průkazu státního občanství a řádného bydliště vydá československý úřad nad pojišťovnami v dohodě s rakouským dozorčím úřadem bližší předpisy usnadňující průkaz ten.

Závěrečný zápis provádí jednotlivá ustanovení úmluvy.

Úmluva bude provedena zvláštním zákonem.

Výbor ústavně-právní doporučuje senátu, aby usnesl se na souhlasu s úmluvou ze dne 29. května 1925 a se závěrečným protokolem téhož data.

V Praze, dne 17. listopadu 1926.

Rozpočtový výbor projednávaje úmluvu mezi republikou Československou a Rakouskou, věnoval zvláštní pozornost bodům, jež se týkají zatížení státu nostrifikací předválečných rent případně vál. půjček, až do nejvyššího obnosu 67 mil. nom. ceny. Rozpočtový výbor uznávaje, že ve vídeňských pojišťovnách je pojištěno množství majetkově slabších občanu československých, kteří by bez této oběti státu byli příliš ochuzeni, navrhuje, aby plenům senátu přijalo návrh vlády v plném znění.

V Praze, dne 17. listopadu 1926.

Zahraniční výbor senátu projednal tento předmět ve schůzi dne 17. listopadu 1926 řádně svolané a usnášení schopné, a uznal, že úmluva plně vyhovuje zájmům pojistníků československých a také ke zájmům státu našeho, obzvláště když se uváží, že podle čl. VI. smlouvy o životním pojištění, náležející k československému stavu pojištění, pokud byly sjednány na staré rakousko-uherské koruny, jest splniti, počínajíc dnem 26. února 1919, s obou stran v československých korunách, t. j. počítajíc jednu československou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu.

To jest ustanovení pro nás zcela výhodné a nelze snad ani dožadovati se výhodnějšího, když se uváží vzájemný smluvní poměr, při němž nutno přihlížeti k oboustrannému zájmu.

Rovněž přiměřeným jest stanovení dne 31. prosince 1924 jakožto rozhodného, poněvadž byl nejbližším minulým dnem účetní závěrky pojišťoven vzhledem k okolnosti, že mezistátní jednání bylo skončeno v r. 1925.

V ostatním se poukazuje k správným důvodům vládní předlohy. Zahraniční výbor navrhuje, aby slavný senát úmluvu schválil.

V Praze, dne 22. listopadu 1926.