|
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1926. |
|
|
II. volební období. |
3. zasedání. |
Tisk 296.
Překlad.
Návrh
senátorů Prause, Tschapeka a soudruhů
na vydání zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne l. července 1926, č. 118 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Podepsaní navrhují:
Senát račiž se usnésti:
Zákon
ze dne…………………………,
kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Působnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, prodlužuje se od 31. prosince 1926 do 31. prosince 1927.
Článek II.
Ustanovení tohoto zákona vstupují v platnost dnem 31. prosince 1926.
Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Odůvodnění.
V poslední době projevuje se na všech stranách, jak z řad zaměstnavatelů, tak také zaměstnanců nespokojenost se zákonem ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, i poukazuje se na nutnost novelisace tohoto zákona.
Tímto zákonem zatíženy jsou přece také všechny společenstevní, gremiální a zapsané pomocné pokladny, které 1. ledna 1924 nevykazovaly více než 4000 resp. 2000 pojištěním povinných členů.
Zákonem ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n. bylo tedy zatím zabráněno zrušení těchto dobře prospívajících pokladen.
Poněvadž novelisace zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. vzhledem k nutným ještě poradám se zaměstnanci a zaměstnavateli vyžaduje delšího času, uskutečnění její tudíž před 31. prosincem 1926 nelze očekávati, jest zapotřebí, aby uvedené nemocenské pokladny nebyly zrušovány a platnost zákona ze dne 1. července 1926, č. 118 Sb. z. a n. byla prodloužena.
Přijetím tohoto zákona zůstanou zachovány ústavy, které své sociální poslání plnily dosud k úplné spokojenosti zaměstnavatelů i zaměstnanců.
Poněvadž tímto návrhem finance státní nejsou zatěžovány, není třeba požadovati úhrady.
V ohledu formálním se navrhuje, aby tento návrh v nejkratší době přikázán byl výboru sociálně - politickému, aby o něm podal zprávu.
V Praze, dne 25, listopadu 1926.
Prause, Tschapek,
Fritscher, Spies, Zuleger, Lippert, Kahler, Luksch, Richter, dr Törköly, dr Hilgenreiner, Korinek.
Tisk 296.
Původní znění.
Antrag
der Senatoren Prause, Tschapek und Genossen
auf Herausgabe eines Gesetzes, womit die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters zu verlängern wäre.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Der Senat wolle beschliessen:
Gesetz
vom……………………………………,
womit die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters verlängert wird.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
Artikel I.
Die Wirksamkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters wird vom 31. Dezember 1926 bis 31. Dezember 1927 verlängert.
Artikel II.
Die Bestimmungen dieses Gesetzes treten mit 31. Dezember 1926 in Wirksamkeit.
Die Durchführung dieses Gesetzes wird dem Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern aufgetragen.
Begründung.
In letzter Zeit wird allseitig, sowohl aus den Reihen der Arbeitsgeber als auch Arbeitsnehmern die Unzufriedenheit mit dem Gesetze vom 9. Oktober 1924, Nr. 221 S. d. G. u. V. betreffend die Versicherung der Arbeitnehmer für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters kundgegeben und wird auf die Notwendigkeit der Novellierung desselben hingewiesen.
Mit diesem Gesetze sind doch auch alle Genossenschafts-, Gremial- und registrierten Hilfskrankenkassen belastet, welche mit 1. Jänner 1924 nicht mehr als 4000 resp. 2000 Versicherungspflichtige Mitglieder aufzuweisen hatten.
Mit dem Gesetz vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. wurde daher die Auflösung dieser gut prosperierten Kassen einstweilen verhindert.
Nachdem die Novellierung des Gesetzes vom 9. Oktober 1924, Nr. 221 S. d. G. u. V. mit Rücksicht auf die noch notwendigen Beratungen mit den Arbeitnehmern und Arbeitgebern längere Zeit erfordert, somit ihre Verwirklichung vor dem 31. Dezember 1926 nicht zu erwarten ist, ist es notwendig, dass die angeführten Krankenkassen nicht aufgehoben werden und die Giltigkeit des Gesetzes vom 1. Juli 1926, Nr. 118 S. d. G. u. V. zu verlängern ist.
Durch die Genehmigung dieses Gesetzes werden die Anstalten, welche bisher ihre soziale Sendung zur vollständigen Zufriedenheit der Arbeitgeber und Arbeitnehmer erfüllt haben, aufrecht erhalten.
Da durch diesen Antrag die Staatsfinanzen nicht belastet werden, ist die Anforderung einer Bedeckung nicht notwendig.
In formeller Hinsicht wird beantragt, dass dieser Antrag in kürzester Zeit dem sozialpolitischen Ausschuss zur Berichterstattung zugewiesen wird.
Prag, den 25. November 1926.
Prause, Tschapek,
Fritscher, Spies, Zuleger, Lippert, Kahler, Luksch, Richter, Dr. Törköly, Dr. Hilgenreiner, Korinek.