Tisk 297.

Článek I.

Zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a nař. se mění tak, že do § 8 vsunuje se nový odstavec tohoto znění:

ť4. Ustanovení odstavců l-3 se nevztahují na pekárny chleba a pečiva; v těchto se dovoluje práce u valu již od 3. hod. ranní.Ť

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení jeho ukládá se ministru sociální péče ve srozumění s ostatními ministry.

Dle dosavadního ustanovení shora citovaného zákona smí býti začínáno v pekárnách s prací u valu teprve o 5. hod. ranní.

To však pekárnám nevyhovuje a nemůže vyhovovati, neboť ustanovení ono jeví se vzhledem k zvláštním podmínkám pekařského provozu naprosto neproveditelným.

Pekařství v naší republice má zcela jiné podmínky výrobní, nežli jest tomu v cizině. Kdežto v zahraničí vyrábí se ponejvíce jen chléb a pečivo velké, které se rozprodává krájené a následkem toho jest výroba jeho snadná a rychlá, v pekařství tuzemském vyrábí se mnoho druhů drobného pečiva, ponejvíce pleteného a vinutého, bez něhož se konsumentstvo obejíti nemůže a jehož výroba jest složitá a pracná, značně času vyžadující.

Hlavní konsum pečiva jest v časných hodinách ranních a neprodá-li pekař v té době své výrobky, neprodá jich pak z převážné části vůbec. Za dnešního ustanovení zákona jest naprosto nemožno, aby pekař tento ranní konsum pečiva, který počíná o 6. hod. ranní a také i dříve, včas zachytil. Těsta pozdním začínáním nejsou řádně vypracována a vykynuta a musí se mnohdy sázeti do pece pečivo nedostatečně vykynuté, jen aby ranní trh mohl býti aspoň částečně zbožím kryt. Následek toho jest, že pečivo nemůže býti tak bezvadné jakosti jako u normálně vykynutého a zpracovaného, čímž trpí nejen živnost pekařská, ale i konsument. Při pekařství nutno také bráti v úvahu poměry povětrnostní, které mají důležitý vliv na kynutí těsta a pečiva, teplotu pekárny i pece, což vše podmiňuje správnou výrobu. Smí-li pekař začíti s výrobou teprve o 5. hodině ranní a má-li býti s touto, jakož i s pečením hotov již o 6. hod. ranní, kdy konsum pečiva začíná, jest tato doba pouhé jedné hodiny z důvodů technických i odborných vůbec nepostačitelná. Nestačí k tomu ani dvě, po případě ani tři hodiny, má-li býti vyrobeno pečivo, požadavkům konsumentstva odpovídající a v množství alespoň pro první chvíle postačitelném.

Vzhledem k tomu není naprosto možno, aby pekař dodržel zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. zákonů a nař., chce-li uhájiti existenci a pečivo rozprodati v době, kdy je konsumenti jeho, dělníci, zemědělci, úředníci, školní mládež a j. požadují. Důsledkem toho jsou množící se překročování shora citovaného zákona se strany pekařů, kteří jsou však k tomu vedeni nezbytností a železnou nutností pro vlastní sebezáchranu. Tím také množí se jich stíhání úřady, zákon střežícími a veliké, v četných případech i několika tisíc Kč dosahující pokuty. Staly se již i případy, že bezúhonný dosud živnostník-pekař byl pro časnější počátek práce, nežli zákon, dovoluje, trestán vězením a donucen trest nastoupiti. Často hrozeno i odnětím živnostenského oprávnění, což také v jistých případech uskutečněno. Toto pronásledování, pokutování, věznění a jiné trestání nelze nazvati jinak, nežli hromadným ničením existencí malých živnostníků a jich rodin.

Všechny ústřední organisace mistrů pekařských dožadovaly se již u ministerstva sociální péče změny shora citovaného zákona, ale nebylo jim vyhověno pro houževnatý odpor organisací zaměstnaneckých, které hájí dnešní ustanovení zákona. Při tom však dělnické a družstevní pekárny zákon tento samy porušují a tím opět nutí živnostníky-pekaře, by činily podobně, chtějí-li oproti jich konkurenční rozpínavosti obstáti a uchrániti se existenčního zničení.

Podepsaní podali již v červnu t. r. interpelaci (tisk č. 156/2), kde uvedli řadu dělnických a družstevních pekáren, zákon shora citovaný systematicky porušujících.

Dnešní situace v pekařském odboru jeví se na základě stávajících skutečností zcela neudržitelnou a vyžaduje nutné nápravy, které se může docíliti jedině navrhovanou změnou zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a nař. Není na místě, nazývati organisace pekařské, jež se této změny dožadují, reakcionáři, kteří touží snad po návratu předválečných poměrů v živnosti pekařské, t. j. po noční práci. Zde se nejedná o obnovení noční práce, nýbrž žádá se pouze časnější počátek práce o 2 hodiny. O svůj nepřetržitý klid práce v době noční po 7 hodin dle ženevské konvence dělnictvo pekařské nepřijde, neboť uvolní-li se počátek práce ráno o třetí hodině, může býti zároveň přikázáno skončení práce večer nejdéle o 20. hodině.

Důvody zde uvedené jsou zajisté tak naléhavé, že návrh na změnu shora citovaného zákona plně podporují.

Z důvodů formálních budiž tento návrh přikázán výboru sociálně - politickému a národohospodářskému k nejrychlejšímu projednání.

V Praze, dne 14. října 1926.