Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

3. zasedání.

Tisk 311.

Když zákonem ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n., byly povoleny t. zv. odměny státním a některým jiným veřejným zaměstnancům za r. 1924 ve výši 170 milionů Kč a na r. 1925 v obnosu 215 milionů Kč, tu stanoveno bylo § 4 cit. zák., že náklad 215 milionů Kč má býti kryt mimo jiné též z výnosu dávek za úřední úkony.

Za účelem zavedení dávek těchto byl pak vládou navržen a Národním shromážděním usnesen zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

Zákonem tím jest stanoveno, že za úřední úkon ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních, mohou vybírati státní úřady a podniky, pokud vykonávají výsostnou pravomoc, vedle státních kolkových poplatků (případně i vedle náhrady hotových výloh) zvláštní dávky.

Zároveň zmocněna zákonem tím vláda, aby určila nařízením, ve kterých odvětvích veřejné správy, ve kterých případech a v jaké výši jest tyto dávky vybírati.

Za účelem tím vláda zmocněna vydati pro jednotlivá odvětví správní dávkové řády, jež nutno vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

Zákon ten jest zákonem rámcovým. Stanoví se jím jenom hlavní zásady, podle nichž určují se nositel dávek, příslušnost vyměřovacího úřadu, směrnice dávkové, způsob dávek, jich placení a súčtování, předpisy o řízení, o opravných prostředcích, právo chudých, oprávněnost jednotlivých druhů autonomních úřadů k vybírání dávek za své úřední úkony správní.

Též ukládá se zákonem vládě povinnost předložiti každý dávkový řád Národnímu shromáždění. Když některá ze sněmoven nevezme na vědomí dávkový řád, pozbývá týž platnosti.

Zákon ten jest provisorním a platnost jeho pomíjí koncem r. 1926.

Na základě zákona toho vydala pak vláda prováděcí nařízení a dávkové řády a to čís. I. ze dne 18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n., a čís. II. ze dne 4. září 1925, č. 185 Sb. z. a n., obsahující výpočet dávce podrobených úředních úkonů a výši dávek v jednotlivých resortech, jakož i sazbu všeobecnou, platnou pro všechny odbory správní.

Vyměřovací a vymáhací řízení bylo v prováděcím nařízení č. 163/1925 Sb. z. a n. tak upraveno, aby bylo co nejjednodušší. Dávka se vybírá pokud možno při úkonu samém a to zhusta pomocí bloků. Výměr dávky se připojí zpravidla na konci vyřízení k úřednímu úkonu.

Dávky, vybírané podle těchto dávkových řádů, vynesly za část roku 1925, pro níž platily, 12,122.984 Kč, vynesou za r. 1926 přibližně část 35 milionů Kč. Pro rok 1927 - s předpokladem, že bude zákon prodloužen - jsou preliminovány na 36,185.000 Kč.

Zákon zmíněný byl sice určen ku krytí t. zv. odměn za r. 1925. Tyto odměny však splynuly novými platovými zákony do stálých platů státních a jiných veřejných zaměstnanců.

Úprava těchto platů přinesla však značný vzrůst nákladů státních, takže finanční hospodářství státní a nutnost krytí výdajů příjmy vyžaduje, aby nadále (podle usnesení poslanecké sněmovny do konce r. 1929) byly dávky za úřední úkony ve věcech správních vybírány, dokud nebude Národním shromážděním usnesen jednotný poplatkový zákon, do něhož včlení se dávky za úřední úkony.

Vláda žádá nyní prodloužení platnosti původního zmocňovacího zákona.

Poslanecká sněmovna také usnesla se na prodloužení zákona č. 53/1925 Sb. z. a n. do konce r. 1929 a zároveň změnila zákon v § 9 tím, že stanovila přesněji způsob předložení dávkových řádů Národnímu shromáždění a následky opomenutí tohoto předložení.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu, aby schválil návrh zákona tak, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna ve znění obsaženém v sen. tisku č. 306.

V Praze, dne 15. prosince 1926.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.