(2) Pohledávka za celní správou na vrácení cla promlčuje se do roka po oznámení rozhodnutí.

(3) Promlčecí lhůta přetrhuje se každým jednáním, jímž se uplatňuje nárok vůči straně nebo celní správě; potom běží nová, lhůta.

§ 103.

Prominutí celní pohledávky z důvodu slušnosti.

Celní správa může v jednotlivých případech zcela nebo částečně prominouti celní pohledávku a náhradu ušlých dávek, kdyby jich vybrání nebylo podle stavu věci slušné.

§ 104.

Vymáhání celní pohledávky.

Celní pohledávky vymáhají se jako dlužné daně přímé.

6. Upuštění od vybrání cla nebo vrácení cla.

§ 105.

Zpětný dovoz a vývoz zboží.

(1) Zboží tuzemské nebo zboží cizozemské vyclením zdomácněné stane se výstupem z celního území zbožím cizozemským, nebylo-li vyvezeno v záznamu (§§ 62-65) nebo převezeno přes celní cizinu v přepravním styku (§§ 66-68).

(2) Od vybrání dovozního cla může býti upuštěno nebo vybrané clo vráceno, doveze-li vývozce zboží, jež do celní ciziny prodal nebo dal do komise zpět v nezměněném stavu, protože s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil nebo protože zboží bylo vráceno jako nevyhovující. Podobně může býti vráceno vývozní clo ze zboží, jež bylo zpět dovezeno do celního území z důvodů shora jmenovaných nebo jež vůbec nevystoupilo z celního území.

(3) Dovozní clo může býti vráceno nebo od vybrání vývozního cla upuštěno z důvodů jmenovaných v druhém odstavci, jestliže zboží z celní ciziny dovezené bylo v nezměněném stavu zpět vyvezeno.

§ 106.

Vrácení cla v jiných případech.

Clo zaplacené veřejnými dopravními podniky může býti vráceno, když zboží bylo zničeno dříve, než mohlo býti dodáno takovým podnikem příjemci.

7. Daně a jiné dávky; poplatky a výlohy.

§ 107.

Skladné.

(1) Skladné jest vyměřiti z hrubé váhy zboží zjištěné při jeho uložení do veřejného celního skladiště.

(2) Nařízením bude stanoveno, kdy a po jakou dobu jest uložené zboží osvobozeno od skladného.

§ 108.

Daně a jiné dávky.

(1) Celní sazebník nebo jiné zákony a nařízení podle nich vydaná stanoví, jaké daně a dávky mají se vybírati ze zboží při jeho celním projednávání.

(2) Bylo li zboží vyrobeno ze hmot, z nichž se vybírá v celním území daň nebo dávka, nebo obsahuje-li takové hmoty jako přísadu, může se vybírati náhradní dávka.

(3) Ustanovení hlavy III. a V. tohoto zákona platí obdobně i o těchto daních a dávkách.

§ 109.

Poplatky a výlohy.

Nařízením bude stanoveno, kdy a v jaké výši vybírají se poplatky za vážení zboží, za dozor na zboží, za úřední doprovod a dočasnou úschovu zboží, za hmotnou práci při celním řízení, za projednávání zboží mimo celniště nebo mimo úřední hodiny atd., určené ke krytí hotových výloh a kdy jest hraditi výlohy vzniklé při celním řízení (výlohy za rozbor zboží, dobré zdání znalců atd.). Tyto výlohy a poplatky vybírají a vymáhají se jako dlužné daně přímé.

HLAVA V.

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY.

§ 110.

Stížnost do výměry celní pohledávky.

(1) Osoba, jež platí celní pohledávku, nebo příjemce zboží, jmenovaný v prohlášce, může si stěžovati do výměry celní pohledávky z důvodů, jež mají vliv na její výši (zařadění do sazebního čísla nebo položky, použití všeobecné sazby místo smluvní, výměra táry, výše ceny a pod.) buď ústně při projednávání zboží nebo písemně u celního úřadu, který vyměřil celní pohledávku.

(2) Celní úřad jest povinen učiniti o stížnosti podané ústně zápis a zjistiti se stěžovatelem předmět sporu vhodným způsobem (na př. vzorky, vyobrazeními, popisem a pod.). Stěžovatel může vyhraditi sobě nebo příjemci zboží, jmenovanému v celní prohlášce, že odůvodní stížnost písemně ve stížnostní lhůtě (§ 112).

(3) Stížnost nemá odkládacího účinku.

(4) Uzná-li celní úřad, že stížnost jest zřejmě důvodná, vyhoví jí, jinak předloží ji ministerstvem financí k rozhodnutí.

(5) Ministerstvo financí přezkouší věc a rozhodne o stížnosti, může též změniti sporné vyměření celní pohledávky, avšak v neprospěch stěžovatelův jen v opravné lhůtě (§ 95). Uzná-li, že jest toho potřebí, může konati šetření nebo slyšeti znalce a může též uložiti stěžovateli nebo příjemci zboží, jmenovanému v celní prohlášce, aby svoje tvrzení dokázal.

(6) Byla-li písemná stížnost podána po uplynutí stížnostní lhůty nebo nelze-li v době, kdy stížnost byla podána, s určitostí zjistiti totožnost zboží nebo předmět sporu, zamítne celní úřad stížnost. Do rozhodnutí, jímž byla stížnost zamítnuta, může si osoba, jíž bylo dáno rozhodnutí, stěžovati písemně u celního úřadu, který stížnost zamítl, okrskové celní správě, jejíž rozhodnutí jest konečné.

§ 111.

Ostatní právní stížnosti.

(1) Domnívá-li se někdo, že rozhodnutím celního úřadu nebo okrskové celní správy jako první stolice byla porušena jeho práva, může si stěžovati písemně u úřadu, který rozhodl.

(2) O těchto stížnostech rozhoduje s konečnou účinností úřad přímo nadřízený úřadu, který vydal naříkané rozhodnutí.

(3) Stížnost nestaví účinnosti vydaného rozhodnutí; úřad který vydal naříkané rozhodnutí, může však odložiti jeho výkon.

§ 112.

Společná ustanovení.

(1) Lhůta, ve které může býti podána stížnost, činí 30 dnů a počíná dnem po doručení výměru. V oněch případech, ve kterých celní úřad nevydává formálního výměru, jest výměrem oznámení, kterým úřad po prvé požaduje, aby určitá osoba zaplatila vyměřenou celní pohledávku.

(2) Připadne-li poslední den stížnostní lhůty na neděli nebo zákonem uznaný den sváteční nebo památný, končí lhůta příštím všedním dnem. Dny poštovní dopravy nepočítají se do lhůty, byla-li stížnost dána na poštu doporučeně.

(3) Nevyhoví-li celní úřad nebo okrsková celní správa, rozhodující v první stolici, žádosti strany, musí odůvodniti - mimo případ rozhodnutí dle volného uvážení - své rozhodnutí a vždy připojiti k němu poučení o opravném prostředku, o stížnostní lhůtě i o tom, u kterého úřadu muže býti stížnost podána. Nebylo-li dáno poučení, stane se rozhodnutí pravoplatným, nepodá-li strana celní správě žádné stížnosti do 60 dnů po doručení rozhodnutí. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu.

(4) Úřad rozhodující o stížnosti hodnotí průvody a důkazy podle své úvahy.

(5) Úřad rozhodující o stížnosti jest povinen odůvodniti své rozhodnutí, jde-li o materielně-právní nárok strany.

(6) Podrobnosti správního řízení celního stanoví nařízení.

(7) Výlohy řízení hradí stěžovatel, nebyl-li rozhodnutím uznán nárok hájený stížností. Výlohy uloží se v rozhodnutí a vyberou jako dlužné daně přímé. Celní správa může požadovati, aby stěžovatel předem dal přiměřenou zálohu na úhradu výloh.

HLAVA VI.

TRESTNÍ USTANOVENÍ.

1. Všeobecná ustanovení.

§ 113.

Trestné činy.

Činy trestnými podle celních zákonů a nařízení jsou:

a) celní přestupky (§§ 129-131 a 133 až 136),

b) celní nepořádnosti (§ 137).

§ 114.

Pokus.

Pokus celních přestupků jest trestný jako dokonaný čin. Při výměře trestu jest však přihlížeti k tomu, že zůstalo při pokusu, jako k polehčující okolnosti.

§ 115.

Účast na celních přestupcích.

Stejný trest, jaký jest stanoven pro pachatele, stíhá též osoby, které jsou trestné pro účast na trestném činu.

§ 116.

Souběh několika trestných činů.

(1) Byl-li spáchán celní přestupek s činem trestným podle jiného zákona, jest uložiti tresty stanovené v obou zákonech.

(2) Má-li se užíti na totéž jednání několika trestních ustanovení tohoto zákona, jest vyměřiti trest podle ustanovení, které stanoví nejtěžší trest.

(3) Spáchal-li někdo několik samostatných celních přestupků, jest uložiti veškeré, pro tato jednání stanovené tresty vedle sebe. Trest na svobodě, uložený kromě pokuty, nesmí však přesahovati jeden rok, stejně tak jako trest na svobodě, nastupující místo nedobytných pokut.

§ 117.

Tresty.

(1) Trestné činy stíhají se:

a) trestem na svobodě,

b) pokutou,

c) propadnutím předmětu přestupku.

(2) Tyto tresty lze uložiti buď jednotlivě nebo vedle sebe podle ustanovení tohoto zákona.

§ 118.

Trest na svobodě.

Trestem na svobodě podle tohoto zákona jest vězení (uzamčení).

§ 119.

Pokuta.

(1) Vyměřuje-li se pokuta podle celní pohledávky, vypočítá se podle smluvní sazby, bylo-li uznáno, že zboží jest výrobek smluvního státu, jinak podle všeobecné celní sazby.

(2) Základem pro výměru pokuty jest celní pohledávka (§ 8).

(3) Nelze-li cenu zboží nebo celní pohledávku, podle nichž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, jest uznati na pokutu od 20 Kč do 500.000 Kč podle okolností případu.

§ 120.

Náhradný trest na svobodě.

(1) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona nedobytná, nastoupí místo ní náhradný trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku.

(2) Náhradný trest vězení (uzamčení) stanoví se ve výměře jeden den za sto až třista Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

§ 121.

Zabavení.

(1) Zboží, jež může propadnouti nebo býti příkazem v trestním řízení, jest co nejdříve zabaviti. Bylo-li zboží zabaveno podle ustanovení § 14, mění potřebí zabavovati je ještě zvlášť v trestním řízení.

(2) Bylo-li zabavené zboží prodáno, zaniká zabavení, jakmile bylo zboží odevzdáno zcizitelem nabyvateli, leč by nabyvatel v tuto dobu o zabavení vědět nebo mohl by o něm věděti, kdyby se nedopustil hrubé nedbalosti.

§ 122.

Propadnutí.

(1) Zní-li nález na propadnutí zboží, přechází zabavením zboží právo vlastnické k němu na stát. Práva třetích osob zanikají tímto okamžikem.

(2) Na propadnutí nesmí býti uznáno, patří-li zboží nebo věcné právo k němu osobě, která o podloudnictví ani nevěděla, ani mu nenadržovala, ani neměla z něho prospěchu.

(3) Propadnutí nemusí býti vyřčeno, kdyby bylo nepřiměřeně kruté.

§ 123.

Samostatné propadnutí.

Nemůže-li býti nikdo pro spáchané podloudnictví trestán, jest uznati na samostatné propadnutí. Ustanovení druhého odstavce § 122 platí i tu.

§ 124.

Ručení třetích osob.

(1) Obchodníci, živnostníci, zemědělští a jiní podnikatelé, kteří dovážejí, vyvážejí nebo provážejí zboží pro účely svého podniku, ručí za pokuty uložené jejich zřízencům nebo učňům pro celní přestupky, spáchané při vykonávání služebních úkonů; ručení nenastane, byl-li celní přestupek spáchán bez vědomí podnikatele, případně jeho zástupce nebo nemohl-li mu podnikatel nebo jeho zástupce zabrániti, leč by měl prospěch z jejich činu.

(2) Veřejné dopravní podniky (kromě státních) ručí za pokuty, k nimž byli odsouzeni jejich zřízenci pro celní přestupky spáchané při vykonávání služebních úkonů.

(3) Jiné osoby ručí za pokuty, k nimž byly pro celní přestupky odsouzeny osoby jsoucí pod jejich dohledem a patřící k jejich společné domácnosti; neručí však, byl-li celní přestupek spáchán bez jejich vědomí nebo jestliže mu nemohly zabrániti.

§ 125.

Jak se uplatňuje ručení třetích osob.

(1) Vůči osobě, která ručí, smí býti činěn nárok teprve, když nelze pokuty vydobýti ani z ručícího předmětu ani od odsouzeného, leč by odsouzený spáchal celní přestupek ve prospěch osoby ručící nebo tato osoba měla z toho prospěch.

(2) Trest na svobodě (§ 120), uložený pro případ nedobytnosti pokuty, může býti vykonán celý nebo částečně, aniž jest činěn nárok vůči ručící osobě, spáchal-li odsouzený celní přestupek pro vlastní prospěch a neměl-li ručící z toho prospěchu.

§ 126.

Věcné ručení.

(1) Za pokutu a za útraty řízení ručí předmět celního přestupku.

(2) Mimo zboží ručí za pokutu a útraty trestního řízení dopravní prostředky, jichž bylo použito při celním přestupku, kromě dopravních prostředků veřejných dopravních podniků, dále věci, jichž bylo užito k zabalení zboží nebo k zakrytí podloudnictví a jež byly při spáchání skutku zadrženy, pokud jsou zabaveny.

(3) Od ručení může býti upuštěno, bylo-li by nepřiměřeně kruté.

§ 127.

Vybrání celní pohledávky, pokuty a útrat.

(1) Trestním řízením není dotčeno vyměření a vybrání celní pohledávky celní správou.

(2) Vykoná-li se věcné ručení, zapraví se z výtěžku celní pohledávka a útraty vzniklé jejím vymáháním, pokuta a útraty trestního řízení v tomto pořadí a přede všemi jinými nároky.

§ 128.

Promlčení.

(1) Trestní stíhání celních přestupků promlčuje se za tři roky, stíhání celních nepořádností za rok, počínajíc dnem, kterého byl čin spáchán.

(2) Výkon trestů, které byly uloženy pro celní přestupky, promlčuje se za pět roků a výkon trestů uložených pro celní nepořádnosti za rok, v obou případech počínajíc dnem, kterého rozhodnutí vešlo v moc práva.

2. Celní přestupky.

§ 129.

Podloudnictví se zakázaným zbožím.

Kdo proti zákazu úmyslně dopraví přes celní hranici zboží, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán, nebo kdo proti dovoznímu zákazu úmyslně uvede do volného oběhu zboží, jehož dovoz jest zakázán, jež však bylo poukázáno, uskladněno nebo zaznamenáno, nebo kdo proti vývoznímu zákazu úmyslně nedoveze zpět ve stanovené lhůtě zboží, jehož vývoz jest zakázán, dopustí se podloudnictví se zakázaným zbožím. Toto podloudnictví trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest cena zboží; kromě pokuty jest uznati na propadnutí zboží, byť i nepatřilo odsouzenému, při čemž však nutno dbáti ustanovení § 122.

§ 130.

Podloudnictví se zbožím podléhajícím clu.

Kdo jakýmkoli způsobem úmyslně zkrátí celní důchodek, zejména tím, že zboží clu podléhající nedodá celnímu úřadu, při celním řízení je zatají, uvede zboží, jež jest v oběhu vázaném, do volného oběhu, nebo kdo vyláká celní výhodu mu nepříslušející, dopustí se podloudnictví se zbožím clu podléhajícím. Toto podloudnictví trestá se pokutou dvakrát až dvanáctkrát tak velikou, jako jest celní pohledávka nebo získaná celní výhoda; kromě pokuty může býti uznáno na propadnutí zboží (§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.

§ 131.

Závažnější případy podloudnictví.

(1) Kromě pokuty může býti v případech §§ 129 a 130 uložen trest na svobodě od jednoho dne do jednoho roku:

a) jestliže zkrácená celní pohledávka (§§ 8 a 119, odst. 2.) převyšuje 5000 Kč;

b) jestliže vinník byl již jednou pro podloudnictví pravoplatně odsouzen a dopustí se opětně podloudnictví do pěti let po odsouzení.

(2) Kromě pokuty jest uznati na trest na svobodě od jednoho dne do jednoho roku:

a) když pachatel spáchá podloudnictví úmyslně společně se dvěma nebo více osobami;

b) když pachatel dopouští se podloudnictví po živnostensku nebo ze zvyku;

c) když pachatel se snaží uniknouti svému zadržení nebo zadržení předmětu podloudnictví, používaje při tom zvířat nebo dopravního prostředku poháněného mechanickou silou, nebo když tímto způsobem se snaží po zadržení osvoboditi sebe nebo předmět přestupku;

d) když má podloudník při činu u sebe zbraň, aby mohl odporovati zadržení.

§ 132.

Trestní celní dozor.

(1) Osoby, které byly odsouzeny pro podloudnictví spáchané po živnostensku nebo ze zvyku, mohou býti dány celní správou pod trestní celní dozor až na dobu tří let po odpykání trestu.

(2) Proti osobám daným pod trestní celní dozor mohou býti nařízena jednotlivá nebo veškerá omezení uvedená v §§ 25 a 26.

§ 133.

Celní zatajování.

Kdo zboží podloudně dovezené vědomě koupí, přijme za zástavu nebo jinak na sebe převede, zatají nebo prodá v úmyslu získati majetkový prospěch, dopustí se celního zatajování. Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest cena zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou dvakrát až dvanáctkrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží; kromě pokuty může býti uznáno na propadnutí zboží (§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.

§ 134.

Nadržování podloudnictví.

(1) Kdo úmyslně jest nápomocen jiné osobě, která se dopustila podloudnictví, aby jí zajistil prospěch z činu, dopustí se nadržování podloudnictví. Toto nadržování trestá se pokutou jedenkrát až dvakrát tak velikou, jako jest cena zboží, jde-li o zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží.

(2) Stejného přestupku dopustí se osoba, která úmyslně napomáhá jiné osobě, která se dopustila podloudnictví, aby ušla potrestání. Toto nadržování trestá se pokutou do 20.000 Kč, jež však nesmí býti vyšší než nejvyšší pokuta, která může stihnouti pachatele.

(3) Pro nadržování není trestna osoba, jež pomáhala osobě, s níž jest spřízněna v linii vzestupné nebo sestupné, svému sourozenci nebo manželu.

§ 135.

Ztěžování celního dozoru.

(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, úmyslně:

a) jedná proti ustanovením omezujícím přestup celní hranice (§§ 21 a 22) se zbožím, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo se zbožím, podléhajícím clu, daním nebo jiným dávkám;

b) nedbaje ustanovení omezujících oběh zboží (§§ 25 a 26), zboží odebírá, dále dopravuje, uschovává nebo prodává;

c) uloží zboží, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo zboží podléhající clu, daním 000000nebo jiným dávkám ve vlaku nebo na lodích na nenáležitém místě (§ 75);

d) vyloží nebo vyhodí zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo zboží podléhající clu, daním nebo jiným dávkám z vozidla nebo plavidla po přestupu celní hranice před příchodem k celnímu úřadu nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, po výstupním celním řízení před přestupem celní hranice;

e) svémocně odnímá zboží celnímu dozoru, dopustí se ztěžování celního dozoru.

(2) Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až dvakrát tak velikou, jako jest cena zboží, jde-li o zboží, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží..

§ 136.

Ohrožení celního důchodku.

(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, vědomě nebo z hrubé nedbalosti zamlčí v celní prohlášce nějaké zboží nebo udá menší množství zboží nebo učiní nesprávné údaje o druhu, povaze, zemi původu nebo určení zboží nebo o zamýšleném použití, dopustí se, může-li jeho jednáním býti zkrácen celní důchodek nebo vylákána celní výhoda, ohrožení celního důchodku. Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest ohrožená celní pohledávka nebo možná celní výhoda.

(2) Témuž trestu podléhá, kdo vědomě nebo z nedbalosti použije zboží, pro něž bylo dosaženo na základě správných údajů celního osvobození nebo celní výhody, později k účelu, který neodpovídá získanému celnímu osvobození nebo celní výhodě, aniž to oznámil celnímu úřadu.

3. Celní nepořádnosti.

§ 137.

(1) Kdo jedná proti ustanovením tohoto zákona nebo proti nařízením vydaným k provedení tohoto zákona jinak, než jest uvedeno v §§ 129-131 a 133-136, dopustí se, když takovým jednáním byl ztížen řádný výkon celního dozoru, celní nepořádnosti. Celní nepořádnost trestá se pokutou do 1000 Kč, pokud není na ni stanoven těžší trest podle jiných zákonů.

(2) Trest může býti zvýšen až do 10.000 Kč, překáží-li pachatel úmyslně svým jednáním orgánu celní správy při výkonu služby.

(3) Celní nepořádnosti, spáchané ve službě zaměstnanci veřejného dopravního podniku, trestají jejich představení jako porušení služebních povinností; v ostatních případech trestají celní nepořádnosti úřady celní správy.

4. Konečná, a přechodná ustanovení.

§ 138.

(1) Pokud není v tomto zákoně zvláštních ustanovení o celních trestných činech, platí pro jejich stíhání a trestání se změnami níže uvedenými ustanovení důchodkového trestního zákona z roku 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trestní ustanovení třicátkových řádů z roku 1754 a 1788 s instrukcí z roku 1842 a zákonného článku XI/1909 se všemi doplňky a dodatky.

(2) Celní přestupky jsou těžkými důchodkovými přestupky.

(3) Celní trestné činy spáchané osobami, které nedosáhly čtrnáctého roku, se jim nepřičítají.

(4) Ustanovení o nejvyšší výměře pokut platí jen tehdy, když místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.

(5) Účastí na celních přestupcích podle tohoto zákona rozumí se původcovství a spoluvina; nadržování rovná se účastenství podle důchodkového trestního zákona z roku 1835 a instrukce k třicátkovému řádu z roku 1842.

(6) Celní přestupky trestají důchodkové soudy.

(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o celních přestupcích a celních nepořádnostech hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(8) Trestních ustanovení tohoto zákona jest užíti též na celní přestupky spáchané před jeho účinností, o nichž nebylo ještě pravoplatně rozhodnuto, leč by byl zákon platný v době činu pachateli příznivější.

(9) Neznalost tohoto zákona, dovozních, vývozních a průvozních zákazů celního sazebníku a ustanovení vydaných k jejich provedení a vysvětlení neomlouvá.

HLAVA VII.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.

§ 139.

Vyvlastnění.

(1) Zařízení jmenovaná v § 25, která trvají v době počátku účinnosti tohoto zákona a znesnadňují přehled celní hranice a kontrolu oběhu zboží, mohou býti vyvlastněna ve prospěch státu, pokud jest toho nevyhnutelně zapotřebí k přehledu celní hranice a kontrole oběhu a pokud nelze dosíci převodů jejich vlastnictví na stát dohodou.

(2) Předmětem vyvlastnění může býti zvláště postup vlastnictví nemovitostí, čítajíc v to budovy, zřízení služebností a jiných věcných práv k nemovitým věcem, postup, omezení a zrušení takovýchto práv, i trpění zařízení, která výkon práva vlastnického omezují.

(3) Má-li vyvlastnění býti omezeno na zřízení přiměřené služebnosti nebo má-li býti vyvlastněna pouze část nemovitosti, může vlastník žádati za výkup služebného předmětu, pokud se týče nemovitosti, kdyby mu zamýšleným vyvlastněním bylo znemožněno další účelné užívání služebného předmětu, resp. celé nemovitosti.

(4) Předmět a rozsah vyvlastnění stanoví ministerstvo financí vydáním vyvlastňovacího nálezu, v němž jest zároveň stanoviti výši odškodného, které musí za vyvlastnění býti poskytnuto. Převyšuje-li odškodné, které má býti přiznáno, 10.000 Kč, musí vydání tohoto nálezu předcházeti komisionelní jednání, k němuž jest nejpozději osm dní předem pozvati majitele nemovitosti, která má býti vyvlastněna, i osoby, které mají na ní věcná práva. V ostatních případech stačí dříve pouze vyslechnouti majitele a jmenované osoby. Odškodné se vyměří odhadem přísežných znalců podle zásad stanovených v §§ 4 až 8 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastňování k účelům stavby železnic a provozování jízdy po nich, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v druhém oddílu zákonného článku XLI/1881 o vyvlastňování.

(5) Vyvlastňovací nález ministerstva financí nabývá účinnosti dnem, kterého byl straně doručen, a jest konečný. Strana, která se pokládá za zkrácenu stanovením výše odškodného, může během jednoho roku od doby, kdy vyvlastňovací nález nabyl účinnosti, žádati za stanovení jeho výše u místně příslušného okresního soudu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u sborového soudu, příslušného podle § 43 zákonného článku XLI/1881. Výkonu vyvlastňovacího nálezu nemůže však býti zabráněno, bylo-li odškodné, stanovené ministerstvem financí, u soudu složeno. Pro soudní řízení, jímž se vyšetřuje odškodné, pro stanovení odškodného dohodou, i pro zjištění nároků, které mají třetí osoby na uspokojení z odškodného na základě svých věcných práv, platí obdobně předpisy zákona č. 30/1878 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonného článku XLI/1881.

§ 140.

Účinnost zákona,

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1928.

(2) Zároveň pozbývají pro obor celního práva účinnosti zákony a nařízení, jednající o celním právu a celním řízení, zejména §§ 1 až 380 celního a monopolního řádu z roku 1835 a příslušná, ustanovení třicátkových řádů z roku 1754 a 1788 a instrukce k nim z roku 1842, zákony o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. a zákonný článek LIII/1907 a zákon o celním území a vybírání cla ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n.

(3) Jediné článek II. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., zákon ze dne 22. června 1926, č. 109. Sb. z. a n. (mimo ustanovení druhého odstavce čl. III. a ustanovení čl. VIII.) a celní sazebník podle nich upravený zůstanou v účinnosti až do dne, kterého nabude účinnosti nový celní sazebník.

(4) Ustanoveními tohoto zákona není dotčen zákon ze dne 26. dubna 1923, č. 96 Sb. z. a n.

§ 141.

Provedení zákona.

Tento zákon provedou ministři financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství po dohodě se zúčastněnými ministry.

Resoluce

navržené výbory ústavně-právním a národohospodářským.

K § 10.

Vládě se ukládá, aby obvod jednotlivých okrskových celních správ stanovila tak, že obvod okrskových celních správ v Čechách, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nebude přesahovati hranice těchto správních celků.

K § 12.

1. Vládě se doporučuje, aby, majíc zřetel na okolnost, že víceletá služba strážní na hranici fysicky vyčerpává, usnadňovala přestup příslušníků finanční stráže též k jiným oborům finanční nebo jiné státní správy ve vnitrozemí.

2. Vládě se doporučuje, aby uvažovala o tom, zda by nebylo pro finanční zájmy státní správy výhodnější spojení vnitrozemského i pohraničního dozoru v oboru finanční správy v jediný finanční strážní sbor.

Resoluce

navržená výborem národohospodářským.

K § 15 odst. e).

Vláda se vyzývá, aby prováděcímu nařízení k tomuto paragrafu byl dán ten výklad, že do vazby může býti uvržena osoba zmocněná podnikem po živnostensku zboží prohlašujícím skutečně jen v případech výjimečných, kdy jeví se důvodná obava, že by mohlo býti zmařeno vyšetřování.