Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

3. zasedání.

Tisk 355.

Poslanecké sněmovně předložili jmenovaní poslanci dne 18. května 1926 návrh na rozšíření platnosti báňského zákona ze dne 17. května 1912, čís. 107 ř. z., platného pouze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, žádajíce, aby v tomto směru doplněn byl báňský zákon ze dne 23. května 184, čís. 146 ř. z., jehož ustanovení dosud platí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Navrhované změny a doplňky přijal sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny ve schůzi dne 23. června 1926 v plném znění a poslanecká sněmovna ve schůzi dne 9. prosince 1926 předloženou osnovu zákona schválila.

Dosud platná ustanovní báňského zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., liší se velmi pronikavě a to v neprospěch zaměstnanců důlních podniků od ustanovení zákona, platných pro horníky a důlní zaměstnance v historických zemích. Tak zvláště v paragr. 206 citovaného zákona se ustanovuje, že bánští podnikatelé jsou povinni vypláceti mzdu dozorcům a dělníkům aspoň čtvrtletně a pouze při zrušení pracovního poměru ihned. Poněvadž prací vytvořen byl zcela jiný poměr a mzda vyplácí se v období kratším, nebude mít tato změna žádných následků pro podnikatele. Nutno rovněž poukázati na snahy po unifikaci těchto poměrů v celé republice, které zde docházejí jasného výrazu. Nelze rovněž dopustiti, aby důlní dělníci na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byli na podkladě ustanovení zákona z let šedesátých považováni za zaměstnance méně cenné. Konečně ustanovení citovaného zákona jsou přežitkem a nelze z důvodů věcných nadále je udržovati.

Zásadních námitek proti změně zákona z roku 1854, která by odpovídala praxi a přibližovala se ustanovením zákona platným v historických zemích, neprojevili ani důlní podnikatelé a ministerstvo veřejných prací tyto snahy po unifikaci zákona a jeho rozšíření pro celý stát uvítalo.

Jest samozřejmo, že mzda musí býti vyplácena jenom v penězích a že srážky ze mzdy jsou přípustny pouze tehdy, odpovídají-li ustanovením zvláštních zákonů, nebo platnému pracovnímu řádu. Navrhuje-li se, aby svítivo a pracovní pomůcky byli povinni podnikatelé poskytovati zaměstnancům zdarma, odpovídá to najenom zvyklostem ve všech pracovních odvětvích, nýbrž i oprávněnému a spravedlivému nároku zaměstnanců. Ustanovení zákona z roku 1854 v tomto směru jsou nevhodná, zastaralá a odporují duchu sociálně-politického a ochranného zákonodárství tohoto státu.

Zákonem nezavádějí se zvláštní novoty, nýbrž potvrzují se jím poměry, které v tomto směru jsou platny v historických zemích a které rozšiřují se i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, při čemž se dbá určité ochrany vrstev sociálně slabých, což jest v úplném souhlase s duchem našeho sociálně-politického a ochranného zákonodárství. Provedení tohoto zákona nebude míti v zápětí žádných finančních nákladů, neboť vyžádá si pouze menších administrativních změn ve vnitřní organisaci báňských podniků. Usnesením poslanecké sněmovny (tisk 338) zabýval se sociálně-politický výbor senátu ve schůzi dne 9. března 1927 a navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 338.

Dále doporučuje vybor, aby senát přijal resoluci dole uvedenou.

V Praze, dne 9. března 1927.

Jaroš v. r.,
předseda.

Vojt. Dundr v. r.,
zpravodaj.

> Na základě platného ještě nařízení ministerstva orby ve Vídni ze dne 17.října 1895, čís. 158 říš. zák. jsou revírní horní úřady a báňskáhejtmanství povinny, aby nejdéle do 30. června příštího roku podaly ministerstvuveřejných prací zprávu o své činnosti z roku předešlého. Tyto zprávy byly v Rakousku až do roku 1913 pravidelně uveřejňovány.Za války toto uveřejňování bylo zastaveno. Nyní však a to od počátku existencerepubliky Československé inspekční zprávy báňských úřadů nebyly ještěuveřejněny.

Ministerstvo veřejných prací se proto vybízí, aby zprávy revírních horníchúřadů a báňských hejtmanství o jejich činnosti v oboru báňské inspekcekaždoročně ve zvláštním spise uveřejňovalo.<