Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

3. zasedání.

Tisk 356.

Návrh

senátora dr Adolfa Procházky, dr Františka Reyla a druhů,

aby senát Národního shromáždění usnesl se na zákonu na ochranu mládeže před zhoubným tiskem u na potírání oplzlých tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových.

Zákon

na ochranu mládeže před zhoubným tiskem a na potírání oplzlých tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se nu tomto zákoně:

§ 1.

Tiskové škváry, jakmile byly za takové úřadem (§ 4) prohlášeny, podléhají následujícím obmezením:

1. zakázáno jest choditi se spisy těmito po domech, vyvolávati, rozšiřovati, nabízeti, rozdávati a prodávati je mimo místnosti řádně k tomu ustanovené;

2. zakázáno jest pro spisy ty po domech sbírati neb přijímati předplatitele nebo upisovatele;

3. zakázáno jest spisy ty ohlašovati v novinách nebo veřejně tiskem;

4. zakázáno jest spisy ty vyvěšovati nebo přibíjeti po ulicích neb na jiných místech veřejných;

5. zakázáno jest spisy ty vystavovati uvnitř prodejních místností neb ve výkladech anebo na jiných místech viditelných z venku;

6. zakázáno jest osobám nedosáhnuvším 18 let spisy ty nabízeti ke koupi aneb je přenechati úplatně neb bezplatně při provozu živností těmto osobám;

7. zakázáno jest, aby osoby třetí spisy ty úplatně neb bezplatně opatřovaly osobám nedosáhnuvším 18 let.

§ 2.

Zakázáno jest oplzlé tiskoviny neb písemnosti anebo oplzlá díla výtvarná neb fotografická neb filmová kdekoliv, komukoliv a jakýmkoliv způsobem prodávati, nabízeti, ohlašovati, rozdávati, rozšiřovati, rozhlašovati, úplatně neb bezplatně přenechati, opatřovati jiným osobám, je vyvolávati, pro ně sbírati aneb přijímati předplatitele nebo upisovatele je vyvěšovati aneb přibíjeti po ulicích nebo na jiných místech veřejných, je vystavovati v prodejních místnostech anebo ve výkladech neb na jiných místech viditelných z venku.

§ 3.

(1) Z knihoven veřejných vyloučí se tiskové škváry (§ 1) a oplzlé tiskoviny díla (§ 2).

(2) Ministerstvo školství a národní osvěty může stanoviti výjimky ve prospěch vědeckého studia v určitých knihovnách.

§ 4.

(1) Tiskopisy prohlašuje za škváry ústřední výbor knihovní, zřízený podle zákona ze dne 22. července 1919 čís. 430 Sb. z. a n. o veřejných knihovnách obecních v hlavním městě územního svazku, v němž tiskopis byl vydán.

(2) Byl-li tiskopis vydán v cizině a nebo nelze-li zjistiti místo vydání, jest ku prohlášení tomu příslušným ústřední výbor knihovní v hlavním městě Praze.

(3) Ústřední výbor knihovní usnáší se většinou všech svých členů k návrhu kteréhokoliv knihovníka, knihovní rady, knihovního instruktora neb svého člena o tom, zda tiskopis prohlašuje se za škvár.

(4) Proti rozhodnutí ústředního výboru knihovního lze se odvolati do 14ti dnů k ministerstvu školství a národní osvěty, jež rozhodne s konečnou platností.

(5) Rozhodnutí ústředního výboru knihovního případně ministerstva školství a národní osvěty, jímž tiskopis byl prohlášen za škvár, zapíše se do seznamu, jejž vede ministerstvo školství a národní osvěty pro celý stát.

(6) Rozhodnutí, jakož i výměr o dnu zapsání rozhodnutí do seznamu doručí se původci tiskopisu a jsou-li tu spolupůvodci a při větším počtu spolupůvodců prvému z nich na tisku podepsanému, jakož i nakladateli, jestliže osoby ty bydlí v tuzemsku a je-li udáno jich bydliště na tiskopisu.

(7) Nemůže-li se doručiti rozhodnutí nebo uvědomění o dnu zapsání rozhodnutí do seznamu uvedeným osobám nebo některé z nich, vyhlásí se rozhodnutí neb uvědomění v úředním listě. Vyhláška ta může se státi hromadně pro více rozhodnutí neb uvědomění.

(8) Lhůta k odvolání běží ode dne doručení rozhodnutí, a nelze-li toto doručiti, ode dne zápisu rozhodnutí do seznamu.

(9) Po pravomoci rozhodnutí vyhlásí se v úředním listě, vycházejícím v Praze, případně v úředním listě příslušného územního svazku zápis do seznamu pojatý.

(10) Útraty odvolání nese odvolatel.

§ 5.

(1) Za škváry nutno prohlásiti tiskopisy umělecky a obsahově bezcenné, zejména t. zv. krváky, detektivní a indiánské povídky, které sensačním způsobem dráždí fantasii čtenářovu, hanopisy urážející hrubě náboženské přesvědčení lidu, pamflety snižující tendenčně celé stavy, třídy a vrstvy obyvatelstva.

O tom, zda oplzlou jest tiskovina neb písemnost aneb zda oplzlé jest dílo výtvarné, fotografické neb filmové, rozhoduje soud k návrhu veřejného žalobce.

§ 6.

(1) Když více než dvě čísla periodického tiskopisu během roku prohlásí se a zapíší do seznamu jako škváry, může pak celý periodicky tiskopis býti prohlásen a zapsán do seznamu jako škvár.

(2) Ustanovení toto nevztahuje se však na politické časopisy.

§ 7.

Jestliže tiskoviny prohlášené za škvár a zapsané do seznamu vyjdou jako nový tisk, avšak věcně tvoří starý tisk, považuje se za dřívější tisk.

§ 8.

Při nabízení tiskovin jest zakázáno poukazovati k tomu, že spis prohlašuje se neb byl prohlášen za škvár nebo že má býti zařazen neb byl zařazen do seznamu škvárů.

§ 9.

(1) Kdo zúmyslně jedná proti zákazům § 1 neb § 8, dopouští se - není-li zde trestního činu, na nějž uložen trest těžší - přestupku a trestá se soudem vězením od třech dnů do jednoho měsíce, s kterým trestem může býti spojena peněžitá pokuta do 5.000 Kč.

(2) Kdo z nedbalosti jednal proti zákazům § 1 neb § 8 trestá se soudem pro přestupek peněžitou pokutou od 10 Kč do 1.000 Kč.

§ 10.

(1) Kdo jedná proti zákazům § 2 dopouští se - není-li zde trestního činu, na nějž uložen jest trest těžší - přečinu a trestá se soudem:

1. vězením od 14 dnů do 6 měsíců, s kterým trestem může býti spojena peněžitá pokuta, do 10.000 Kč, jestliže soud uzná, že tiskovinou, písemností anebo dílem výtvarným, fotografickým neb filmovým hrubě uražena byla mravnost neb stud;

2. tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho rohu, s kterým trestem může býti spojena peněžitá pokuta do 20.000 Kč, jestliže soud uzná, že tiskovinou, písemností anebo dílem výtvarným, fotografickým neb filmovým hrubě uražena byla mravnost neb stud a při tom zavdána byla příčina k veřejnému pohoršení.

(2) Původce, zhotovitel, tiskař oplzlé tiskoviny neb písemnosti anebo oplzlého díla výtvarného neb fotografického neb filmového, děje-li se rozmnožení, rozšiřování, rozhlašování neb vystavení na veřejném místě s jeho vědomím, trestá se soudem pro přečin vězením od 14 dnů do 6 měsíců, s kterým trestem může býti spojena peněžitá pokuta do 10.000 Kč.

§ 11.

(1) Byl-li vinník před tím alespoň dvakráte trestán pro jeden z přestupků neb přečinů uvedených v § 9 neb 10 může býti vyslovena vedle hlavního trestu a peněžité pokuty i ztráta živnosti.

(2) Vedle trestu vězením a pokutou případně jen vězením neb jen pokutou může soud uznati na zabavení, propadnutí a zničení bez náhrady tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových.

(3) Na toto zabavení, propadnutí a zničení bez náhrady tiskovin, písemností, děl výtvarných, neb fotografických neb filmových může soud uznati i tenkráte, když nestíhá se určitá osoba.

§ 12.

Provésti zákon náleží ministrům školství a národní osvěty, vnitra a spravedlnosti pokud třeba v dohodě se súčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Tiskem rozšiřují se věci dobré i špatné. Mládež přisvojuje si cizí myšlénky projevené tiskem namnoze bez úsudku, bez kritiky, nerozeznává, co může prospěti charakteru a co může povahově poškoditi. Nutno proto, aby chráněna byla mládež od zhoubného tisku. Oblíbenou četbou mládeže jsou především knihy zábavné.

V republice Československé postaráno o četbu širokých vrstev obyvatelstva zákonem ze dne 22. července 1919, č. 430 Sb. z. a n. o veřejných knihovnách obecních. Zákonem tím stanoveno bylo, že na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva mají býti zřizovány politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.

Knihovnu řídí knihovní rada, která mezi jiným též má rozhodovati o nákupu nových knih a vyřadění nevhodných. Dozor nad řádnou působností všech veřejných knihoven náleží ministerstvu školství a národní osvěty, které zřídí potřebné knihovní instruktory a rozhoduje s konečnou platností o všech sporných otázkách veřejných knihoven.

K zákonu tomu vydána prováděcí nařízení a to nařízení vlády ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sb. z. a n. ze dne 9. června 1921, č. 212 Sb. z. a n.

Podle čl. 3. nařízení 607/1919 spisy umělecky a obsahově bezcenné, výtvory nemravného rázu (díla pornografická), t. zv. krvák, detektivní a indiánské povídky, které sensačním způsobem dráždí fantasii čtenářovu, pamflety snižující tendenčně celé stavy nebo vrstvy obyvatelstva, jakož i díla směřující proti trvání a celistvosti státu československého, nesmějí býti pojata do veřejných knihoven.

Ministerstvu školství a národní osvěty vyhrazeno uveřejňovati seznamu spisů u děl, které nutno vyloučiti z veřejných knihoven.

Nařízení obsahuje dále ustanovení ohledně působnosti knihovní rady a knihovníka, pak okrskových dozorců knihovnických a státních instruktorů knihovních.

Též určeno nařízením, že v každém kraji (župě) zřídí se ústřední knihovna, jejíž knihovník jest zároveň odborným (literárním) rádcem knihovnám obecním a již řídí ústřední výbor knihovní. Podle uvedeného stávají zde již zařízení, která všeobecně mají zaopatřovati obyvatelstvu dobrou četbu.

Avšak instituce veřejných knihoven obecních nechrání nedospělou mládež od zhoubné četby mimoknihovnické. Kromě toho z důvodů mravnostních jest potřebí, aby nejen mládež nedospělá, nýbrž obyvatelstvo vůbec chráněno bylo od výtvorů pornografických. Naše ústava zaručuje svobodu projevu mínění, stanovíc, že každý může v mezích zákona projevovati mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a pod. (čl. 117). Vědecké bádání a hlásání jeho výsledků, jakož i umění jest svobodné, pokud neporušuje trestního zákona. Svoboda uvedená jest tudíž obmezena neb může býti obmezena zákonem, zejména zákonem trestním.

Podle § 516 tr. z. kdo vyobrazením nebo smilnými činy mravopočestnost nebo stydlivost urazí hrubě a takovým způsobem, že se tím zavdá příčina k veřejnému pohoršení, dopouští se přestupku, ale stalo-li se uražení takové tiskopisem, trestá se pro přečin. Tresty jsou tuhé vězení při přestupku od osmi dnů do šesti měsíců, u přečinu od šesti měsíců až do jednoho roku. Uherský trestní zákon o zločinech a přečinech čl. z. V z r. 1878 v § 248 trestá pro přečin proti mravnosti vězením do třech měsíců a pokutou do sto zlatých toho, kdo na veřejném místě vystaví, prodává nebo rozšiřuje necudnou písemnost, tiskovinu neb vyobrazení.

Původce, zhotovitel, tiskař písemnosti, tiskoviny neb vyobrazení, děje-li se rozmnožení, rozšiřování neb vystavení na veřejném místě s jeho vědomím, trestá se vězením do šesti měsíců a na penězích do pět set zlatých.

V uherském trestním zákoně jsou ještě ustanovení o potrestání činu veřejně provedeného urážejícího stud a vzbuzujícího veřejné pohoršení (§ 249). Tiskový zákon uherský čl. z. XIV z r. (1914 ustanovuje pak, že trestá se rozšiřování stud urážejících nebo veřejnou mravnost ohrožujících zpráv o pohlavním životě, o pohlavních nemocech, pak o prostředcích proti oplození nebo o prostředcích na vyhnání plodu lidského.

Obsahem tiskopisu mohou býti spáchány ovšem různé trestní činy, které lze stíhati buď, obžalobou proti určité osobě, anebo objektivním nálezem a zákazem dalšího rozšiřování tiskopisu (§§ 483 a 494 tr. ř., zákon z 24. července 1919, č. 442 Sb. z. a n., §§ 477, 478 uh. tr. ř.).

Republika Československá přistoupila též podle vyhlášky ministetstva zahraničních věcí ze dne 22. června 1922, čís. 184 Sb. z. a n. k mezinárodní úmluvě ze dne 4. května 1910 o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací (vyhlášené r. 1912 pod č. 116 ř. z. resp. zák. čl. L z r. 1912).

Avšak veškerá tato ustanovení jsou nedostatečná a nutno nově upraviti zákonem ochranu nedospělé mládeže před zhoubným tiskem, jakož i stanoviti nová zákonná pravidla proti oplzlým tiskovinám, písemnostem, dílům výtvarným, fotografickým neb filmovým. V jiných státech přijaty v poslední době zákony proti zhoubným tiskovinám.

Tak ve Švýcarech usnesen zákon o potírání obchodu ženami a dětmi a obscéních publikací (Národní rada a Stavovská rada 29. září 1925. č. 1913). Rovněž ve směru tomto v republice německé říšským ministrem vnitra navržen a říšským sněmem usnesen zákon na ochranu mládeže před škváry a nešvary tiskovými (Gesetz zur Bewahrung der Jugend vor Schund und Schmutzschriften). Zákon ten stanoví, že ku ochraně dorůstající mládeže pojmou se tiskoviny škvárové a nešvarové do listiny, což má za následek, že tyto tiskoviny podléhají obmezením při prodeji a uveřejnění vůbec a že zakázáno jest prodati neb předati je osobám nedosáhnuvším 18 let.

Za účelem zařazení tiskovin těch do listiny zřizuje se zvláštní úřad zkoumací (Prüfstelle), jehož kompetence blíže určena.

Dále obsahuje zákon ustanovení trestní.

V republice německé trvají již zákony (jako říšský řád živnostenský t. zv. Lex Henize), jimiž regulován jest obchod tisky a díly výtvarnými. Avšak zákonná ustanovení ta shledána jako nedostatečná, pročež přijat říšským sněmem zákon shora uvedený.

Předložená osnova zákona na ochranu mládeže před zhoubným tiskem i na potírání oplzlých tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových jde ovšem dále než říšskoněmecký zákon, zejména co do potírání obscéních publikací a výtvorů.

Též konstrukce osnov jest jinou, přizpůsobenou požadavkům naší legislatury.

Osnova rozlišuje mezi pouhými tiskovými škváry a mezi pornografickými tiskovinami, písemnostmi, díly výtvarnými, fotografickými a filmovými.

Za tiskové škváry považují se ve smyslu čl. 3. vládního nařízení čís. 607/1919 tiskopisy umělecky a obsahově bezcenné, zejména t. zv. krváky, detektivní a indiánské povídky, které sensačním způsobem dráždí fantasii čtenářovu, hanopisy urážející hrubě náboženské přesvědčení lidu a pamflety snižující tendenčně celé stavy, třídy a vrstvy obyvatelstva.

Nepovažují se tudíž za škváry díla umělecky a obsahově cenná, jednající vědecky, vážně a věcně o otázkách náboženských, politických, sociálních atd. ani jiná umělecká díla krásné literatury.

Tiskové škváru podrobují se pouze obmezením co do kolportáže, předplacení, uveřejňování a vystavování, aby takto stíženo bylo, aby dostaly se do rukou neb na vědomí nedospělé mládeže.

Zakázáno jest pak přímo je nabízeti ke koupi neb přenechati při provozu živnosti osobám nedosáhnuvším 18 let jakož i nabývati je pro osoby tyto.

Ovšem jinak jest obchod s nimi volný.

Naproti tom oplzlé tiskoviny a písemnosti, oplzlá dílu výtvarná, fotografická neb filmová jsou vůbec zakázána co do jich prodeje, kolportáže, uveřejňování, rozšiřování, rozhlašování (šíření rozhlasem) a vystavování bez ohledu, zda jedná se o osobu nedospělou neb dospělou.

Za oplzlá nutno považovati je tenkráte, když vzhledem na pohlavní život hrubě uráží mravnost neb stydlivost, případně jako přitěžující, když při tom i zavdá se příčina k veřejnému pohoršení. O tom, zda tiskoviny, písemnosti, díla výtvarná, fotografická neb filmová jsou oplzlá ve smyslu zákona, rozhoduje soud v každém jednotlivém případě.

Za škvár považuje se tiskopis teprve svým prohlášením a zapsáním do seznamu těchto tiskopisů.

Instituce ústředních výborů knihovních zavedena na základě zákona o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. července 1919. č. 430 Sb. z. a n. vládním nařízením čís. 607/1919 Sb. z. a n. jest úplně dostačující ke zkoumání a prohlášení tiskopisů za škvár.

Není proto nutno zřizovati zvláštní úřad pro úkol ten, jak německo-říšský zákon tak činí v t. zv. zkušebních místech (Prüfstellen). Instanční cesta vede jen k ministerstvu školství a národní osvěty, které i podle zákona o veřejných knihovnách obecních rozhoduje konečnou platností o všech sporných otázkách veřejných knihoven a poskytuje plné jistoty nestranného a věcného rozhodování o posouzení tiskopisu, zda jest nutno prohlásiti jej za škvár nebo ne.

Řízení o tomto prohlašování nutno zjednodušiti jak v osnově navrženo jest a vůbec vyvarovati se všeho zbytečného byrokratismu.

Trestní ustanovení rozlišují jen činy dolosní a kulposní spáchané proti zákazům a podle tohoto stupně zavinění vymezuje se trest. S trestem vězení neb pokuty může býti spojeno též propadnutí a zničení zabavených tiskopisů, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových, což státi se může i v řízení objektivním. Při projednávání rozpočtu státního pro rok 1927 usnesena na popud navrhovatele této osnovy rozpočtovým výborem senátním a pak i plénem senátu resoluce, kterouž vláda byla vyzvána, aby předložila Národnímu shromáždění ku projednání osnovu zákona na ochranu mládeže před tiskovými škváry.

Nutno však, aby nejen na ochranu mládeže nedospělé před tiskovými škváry byla učiněna zákonná opatření, nýbrž aby též potírána byla pornografie všeho druhu, pročež navrhuje se tato osnova zákona.

Finančního dosahu osnova nemá. Neb agenda související s prohlášením tiskopisů za škváry a zapsáním jich do seznamu dá se zdolati institucemi zavedenými již zákonem o veřejných knihovnách obecních v rámci rozpočtovém bez zvýšení nákladu.

Jinak nový zdroj příjmů státních budou tvořiti pokuty stanovené na přestupky a přečiny v osnově zákona normované. Odpadá tudíž návrh na úhradu nákladu ve smyslu § 41 ústavy.

V Praze, dne 10. ledna 1927.

Dr Adolf Procházka,
dr Frant. Reyl, dr Luděk Krupka, Eduard Kavan, Ant. Šachl, Frant. Kopřiva, Ant. Adamovský, Boh. Koukal, Valoušek, Artur Pavelka, Frant. Novák, F. Šabata, dr Mazanec, Jílek.