I kdyby okresní správa politická ve věci, o kterou jde, věcně byla v právu, čemuž však není, nutno označiti tón jejího dopisu purkmistrovskému úřadu netoliko jako beztaktní, nýbrž přímo jako nepřístojný a domýšlivý. Činí to dojem, jakoby se přednosta okresní správy politické v Děčíně snažil svůj styk se samosprávnými úřady zaříditi již v duchu zamýšlené reformy správy.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra:

Jest ochoten, vytknouti správci okresní správy politické v Děčíně nepřístojný tón ve styku se svobodně volenými purkmistry jeho úředního okresu a přiměti ho k zachovávání žádoucích forem ve styku mezi státními a samosprávnými úřady?

V Praze, dne 28. února 1927.

Hartl,
Reyzl, Niessner, Jokl, Beutel, Polach, Hütter, dr Heller, K. Friedrich, Jarolim, Stark, dr Brunar.

In Behandlung einer vom Militärstationskommando in Tetschen an das Bürgermeisteramt Bodenbach gerichteten Anforderung hat letzteres auch die politische Bezirksverwaltung in Tetschen von seiner getroffenen Entscheidung verständigt. Der Leiter dieser Staatsbehörde hat es für angezeigt gefunden, in einem an die österreichische vormärzliche Polizeiherrschaft gemahnenden Tone das Bürgermeisteramt zu verwarnen, >diehiesige Behörde mit überflüssigen Eingaben, abgesonderten Rekursen und dem nur demBürgermeisteramte in Bodenbach eigenen Verlangen von Rechtsmittelbelehrungen weiter zubelästigen. Im Wiederholungsfalle wäre er gezwungen, gegen den Herrn Bürgermeister mitaller Strenge, eventuell auch strafweise einzuschreiten<.

Selbst wenn die politische Bezirksverwaltung in der in Frage kommenden Angelegenheit sachlich im Rechte wäre, was aber nicht der Fall ist, muss der Ton, in welchem ihre Zuschrift an das Bürgermeisteramt gehalten ist, nicht nur als taktlos, sondern geradezu als ungebührlich und anmassend bezeichnet werden. Es macht den Eindruck, als ob dir Vorstand der pol. Bezirksverwaltung in Tetschen seinen Verkehr mit autonomen Behörden bereits im Geiste der geplanten Verwaltungsreform einzusrichten bestrebt wäre.

Die Gefertigten richten daher an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

Ist er bereif, dem Leiter der politischen Bezirksverwaltung in Tetschen den ungebührlichen Ton im Verkehre mit den freigewählten Bürgermeistern seines Amtsbezirkes zu verheben und ihn zur Einhaltung der zwischen staatlichen und autonomen Behörden wünschenswerten Verkehrsformen zu verhalten?

Prag, am 23. Feber 1927.

Hartl,
Reyzl, Niessner, Jokl, Beutel, Dr. Brunar, Polach, Hütter, Dr. Heller, K. Friedrich, Jarolim, Stark.

Tisk 357 | 1.

Vládě byla §em 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 uložena povinnost, aby provedla účelnou reformu veřejné správy a aby ve lhůtě jednoho roku, to jest do 31. prosince 1925, předložila osnovu dotyčného zákona, a v souvislosti s provedením této úlohy >nechť vláda<, jak shora uvedený zákon stanoví, >předloží návrhzákona upravujícího požitky státních zaměstnanců<. Zákon požaduje tedy úpravu netoliko aktivních požitků, nýbrž aktivních požitků a odpočivných požitků, neboť tyto tvoří spolu požitky státních zaměstnanců.

Vláda předložila v dané lhůtě osnovu zákona >na definitivní úpravuexistenčních základů státních zaměstnanců<, opomenula však upraviti v rámci tohoto zákona požitky státních zaměstnanců, kteří jsou již na odpočinku.

V důvodové zprávě k tomuto zákonu prohlašuje vláda: >Nová všeobecná úpravapensijních předpisů se připravuje a bude v dohledné době předmětemparlamentárního projednávání<. Z tohoto důvodu upustil sociálně-politický výbor od rozšíření předpisů na jiné pensijní otázky.

Vláda, jejíž povinností dle §u 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 226 bylo zároveň se zákonem o požitcích aktivních osob předložiti také zákon o nové úpravě požitků pensijních, této své povinnosti dodnes nedostála.

Tážeme se tudíž vlády:

Jest vláda ochotna bezodkladně k parlamentárnímu projednávání předložiti osnovu zákona o nové úpravě požitků pensijních, kterouž podati byla již do 31. prosince 1925 povinna?

V Praze, dne 22. února 1927.

Hartl, Hütter,
Polach, dr Brunar, Reyzl, Jokl, Beutel, K. Friedrich, dr Heller, Niessner, Jarolim, Stark.

Der Regierung wurde durch den § 3 des Gesetzes vom 22. 12. 1924, Nr. 286 die Pflicht auferlegt, eine zweckmässige Reform der öffentlichen Verwaltung durchzuführen und in der Frist eines Jahres, d. i. bis zum 31. Dezember 1925, den Entwurf eines diesbezüglichen Gesetzes vorzulegen und im Zusammenhange mit der Durchführung dieser Aufgabe >hat die Regierung<, wie das oben genannte Gesetz bestimmt, >den Entwurf einesdie Bezüge den Staatsbediensteten regelndes Gesetzes vorzulegen<. Das Gesetz fordert also die Regelung nicht bloss der Aktivbezüge, sondern der Aktivbezüge und Ruhegenüsse, denn diese bilden zusammen die Bezüge der Staatsbediensteten.

Die Regierung hat innerhalb der gewährten Frist den Gehaltsgesetzentzwurf >zurdefinitiven Regelung der Existenzgrundlagen der Staatsbediensteten< vorgelegt, es aber unterlassen, im Rahmen dieses Gesetzes die Bezüge der bereits im Ruhestande befindlichen Staatsangestellten zu regeln.

In dem Motivenbericht zu diesem Gesetz erklärt die Regierung: >Die neue allgemeineRegelung der Pensionsvorschriften ist in Vorbereitung und wird in absehbarer ZeitGegenstand der parlamentarischen Behandlung sein<. Aus diesem Grunde hat der sozialpolitische Ausschuss von der Ausdehnung der Vorschriften auf die anderen Pensionsfragen Abstand genommen.

Die Regierung, welche nach § 3 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Nr. 286 die Pflicht hatte, zugleich mit dem Gesetze über die Bezüge der Aktiven auch ein Gesetz betreffend die Neuregelung der Bezüge der Pensionisten vorzulegen, ist dieser Verpflichtung bis heute nicht nachgekommen.

Wir richten daher an die Regierung die Anfrage :

Ist die Regierung bereit, den Gesetzentwurf betreffend die Neuregelung der Bezüge der Ruhe ständler, den sie bereits bis 31. Dezember 1925 einzubringen verpflichtet war, unverzüglich der parlamentarischen Behandlung zu unterbreiten?

Prag, am 22. Februar 1927.

Hartl, Hütter,
Dr. Brunar, Polach, Reyzl, Jokl, Beutel, K. Friedrich, Dr. Heller, Niessner, Jarolim, Stark.

Tisk 357|2.

V zákoně ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., jest v § 30 pojistné stanoveno 2 % ze stálých požitků služebních, odpočivných anebo zaopatřovacích pojištěnce, kterýžto příspěvek hraditi má z poloviny pojištěnec sám srážkou ze svých požitků. O nějakém pěněžitém plnění pojištěncově, jež by šlo za tuto mez, v zákoně není nic obsaženo. Ovšem však jest v §u 32 vysloveno, že vládním nařízením může býti stanovena minimální i maximální výše pojistného. Této plné moci vláda použila, ustanovujíc v §u 8 prováděcího nařízení c. 145 ze dne 16. července 1926: >Pojistné činí 2 % ze stálých požitkůslužebních, odpočivných nebo zaopatřovacích, měsíčně však nejméně 16 Kč anejvýše 50 Kč.< Toto ustanovení vede k citelnému relativnímu většímu zatížení právě nejpotřebnějších státních zaměstnanců a pensistů, jež zajisté nebylo úmyslem zákonodárcovým. Vdova, která na příklad bere měsíční pensi 240 Kč, musí pro Léčebný fond přispívati 8 Kč, tedy 3,3 % svých požitků, kdežto úředník se 6.000 Kč měsíčně platiti má Léčebnému fondu 25 Kč, to jest 0,42 % svých požitků. Stojíme zde před tak nestejnoměrným percentuelním zatížením, že se odstranění tokoto nepoměru, alespoň odpadnutím minimálního příspěvku, jeví býti naléhavým příkazem spravedlnosti.

Dle sdělení v denních listech byl prý dokonce vdově, která bere pro svou osobu měsíčně pensi 347 Kč a pro své dítko vychovávací příspěvek 37,60 Kč, předepsán minimální příspěvek 8 Kč dvojnásob, pro ni a pro její dítě, takže matka měla odváděti Léčebnému fondu 2,3 %, dítě 21,3 % ze svých požitků. Jest to postup zcela neslýchaný, jenž odporuje paragrafům 6 a 7 zákona, dle nichž má pojištěnec (v tomto případě vdova) také nárok na nemocenské ošetřování dětí.

Dále jest v léčebném řádu stanoveno zatížení pojištěnců, které ani v prováděcím nařízení, natož v zákoně nenalézá jakékoli opory. V bodu 1 odstavce II se totiž předpisuje, že pojištěnec (příslušník rodiny) jest při použití lékařské pomoci povinen z vlastního zaplatiti praktickému lékaři částku 2 Kč za ordinaci a 4 Kč za návštěvu a odbornému lékaři dvojnásobnou částku. Pojištěnec se zde tudíž zatěžuje 30 % lékařského honoráře, kdežto zákon mluví jen o jednoprocentní srážce požitků a naprosto nestanoví dalších platů. Máme tudíž zde zase před sebou bohužel nikoli vzácné zasahování nařizovací moci do zákonodárství, kteréž zásadně dlužno odmítnouti.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra zdravotnictví a pana ministra sociální péče:

1. Jsou páni ministři ochotní učiniti opatření, aby vybírání 30 %ních příspěvků pojištěnců k lékařskému honoráři jakožto v zákoně neodůvodněné bezodkladně bylo zastaveno?

2. Jsou páni ministři ochotni zaříditi, aby okresní sbory Léčebného fondu poučeny byly v tom směru, že pojistné dlužno předpisovati a vybírati jen z požitků pojištěncových, nikoli však z případných vychovávacích příspěvků pro jeho děti?

3. Jsou páni ministři ochotni zaříditi, aby § 8 změněn byl v tom směru, že slova >nejméně 16 Kč vládního nařízení č. 145 ze dne 16 července 1926 a< odpadnou?

V Praze, dne 23. února 1927.

Hartl,
Hütter, dr Brunar, Polach, Jarolim, K. Friedrich, dr Heller, Niessner, Jokl, Stark, Reyzl, Beutel.

In dem Gesetze vom 15. Oktober 1925, Slg. 221, ist im § 30 der Versicherungsbeitrag mit 2% der ständigen Dienst-, Ruhe- oder Versorgungsgenüsse des Versicherten festgesetzt, welcher Beitrag zur Hälfte von dem Versicherten selbst im Wege des Abzuges an seines Gebühren zu leisten ist. Eine darüber hinausgehende Geldleistung des Versicherten ist in dem Gesetze nicht vorgesehen. Wohl aber ist im § 32 ausgesprochen, dass durch eine Regierungsverordnung eine Minimal- und Maximalhöhe festgesetzt werden kann. Von dieser Vollmacht hat die Regierung Gebrauch gemacht, indem sie in § 8 der Durchführungsverordnung Nr. 145 vom 16. Juli 1926 bestimmt: >Der Versicherungsbeitragbeträgt 2 % von den dauernden Dienst-, Ruhe- oderVersorgungsgenüssen, monatlich jedoch mindestens 16 Kč und höhstens 50 Kč.< Diese Bestimmung führt zu einer vom Gesetzgeber gewiss nicht beabsichtigten empfindlichen relativen Mehrbelastung gerade der bedürftigsten Staatsbediensteten und Ruheständler, Eine Witwe, die z. B. monatlich eine Pension von 240 Kč bezieht, muss für den Heilfond 8 Kč, also 3,3 % ihrer Bezüge beisteuern, während ein Beamter mit 6000 Kč monatlich 25 Kč, d. i. 0,42 % seiner Bezüge an den Heilfond zu zahlen hat. Wir stehen hier vor einer so ungleichmässigen perzentuellen Belastung, dass die Beseitigung dieses Missverhältnisses, zu windest durch Wegfall des Minimalbeitrages, als ein dringliches Gebot der Gerechtigkeit erscheint.

Nach Mitteilungen in Tagesblättern soll sogar einer Witwe, die für sich monatlich eine Pension von 347 Kč und für ihr Kind einen Erziehungsbeitrag von Kč 37,50 bezieht, der Minimalbeitrag von 8 Kč doppelt, für sich und für ihr Kind, vorgeschrieben worden sein, sodass die Mutter 2,3 %, das Kind 21,3 % der Bezüge an den Heilfond abzuführen hatte. Das ist ein ganz unerhörter Vorgang, der mit den §§ 6 und 7 des Gesetzes, nach welchen der Versicherte (in diesem Falle die Witwe) auch Anspruch auf die Krankenpflege für die Kinder besitzt, im Widerspruch steht.

Des weiteren ist in der Heilordnung eine Belastung der Versicherten angeordnet, die nicht einmal in der Durchführungsverordnung, geschweige denn im Gesetze irgendwelche Stütze findet. Im Punkt 1 des Abs. II wird nämlich vorgeschrieben, dass der Versicherte (der Familienangehörige) bei Inanspruchnahme ärtzlicher Hilfe verpflichtet ist, aus Eigenem dem praktischen Arzte einen Betrag von 2 Kč für die Ordination und 4 Kč für die Visite und dem Facharzte doppelt so viel zu leisten. Es wird also hier der versicherte mit 30 % des ärztlichen Honorars belastet, während das Gesetz nur vom einprozentigen Abzuge an den Gebühren spricht und gar keine weiteren Geldleistungen festsetzt. Es liegt also hier wieder ein leider nicht seltener Eingriff der Verordnungsgewalt in die Gesetzgebung vor, der grundsätzlich zurückgewiesen werden muss.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister für Gesundheitswesen und den Herrn Minister für soziale Fürsorge die Anfragen:

1. Sind die Herren Minister bereit, zu veranlassen, dass die Einhebung der 30%igen Beiträge der Versicherten zu dem ärztlichen Honorar als im Gesetze nicht begründet unverzüglich eingestellt werde?

2. Sind die Herren Minister bereit, zu veranlassen, dass die Bezirksausschüsse des Heilfondes dahin belehrt werden, dass die Versicherungsbeiträge nur von den Bezügen des Versicherten, nicht aber von eventuellen Erziehungsbeiträgen seiner Kinder vozuschreiben und einzuheben sind?

3. Sind die Herren Minister bereit, zu veranlassen, dass der § 8 der Regierungsverordnung Nr. 145 vom 16. Juli 1926 dahin abgeändert werde, dass die Worte >mindestens 16 Kč und< wegfallen?

Prag, am 23. Feber 1927.

Hartl,
Hütter, Dr. Brunar, Polach, Jarolim, K. Friedrich, Dr. Heller, Niessner, Jokl, Stark, Reyzl, Beutel.