Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
4. zasedání.
Tisk 364.
Zpráva
I. ústavně-právního výboru,
II. rozpočtového výboru
o vládním návrhu (tisk 123) zákona,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním.
I.
Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu má býti tato osnova poslední částečnou úpravou civilního řízení soudního a exekučního řádu platných v oblasti republiky Československé před úplným sjednocením této látky právní. Osnova tato mění v dosti značné míře řády soudní i exekuční a to řády soudní a exekučně platné v historických zemích v míře celkem nepatrné, řády soudní a exekuční platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v míře značnější.
Povšechný účel této osnovy jest úprava soudního řízení a exekučního řádu v bodech, které v praxi zavdávají nejvíce příčinu ke stížnostem a pochybnostem jakož i odstranění rozporů, které vznikají z různé úpravy práva procesního i exekučního v historických zemích na straně jedné a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na straně druhé. Účelu toho má býti dosaženo:
a) částečnou, celkem ovšem nepatrnou, změnou soudního řádu a exekučního řádu platného v historických zemích;
b) zavedením soudních prázdnin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kteréžto instituce soudní řád zde platný nezná;
c) částečnou změnou soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tím, že se určité předpisy jeho uvádějí v soulad s předpisy soudního řádu platného v historických zemích;
d) podstatnou změnou exekučního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jednak tím, že se na místě předpisů do určité míry již zastaralých přejímají moderní a osvědčivší se předpisy exekučního řádu z r. 1896, jednak tím, že se odstraňuje instituce exekutorů, která dnes již nevyhovuje;
e) úpravou právní pomoci i výkonu exekucí mezi historickými zeměmi a mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, aby rozpory při poskytování této právní pomoci důsledkem odlišné právní úpravy vznikající byly odstraněny.
Osnova tato obsahuje celkem 20 článků; z toho články I., II. a IV. se týkají historických zemí, ostatní články Slovenska a Podkarpatské Rusi.
K jednotlivým ustanovením osnovy dlužno uvésti toto:
Čl. I. zavádí novotu, že se předpisy soudního řádu o soudních prázdninách zavádějí také pro řízení nesporné. Ovšem bylo nutno ustanoviti, které věci jsou v řízení nesporném věcmi feriálními, což činí odstavec 2. tohoto článku. Výčet věcí feriálních zde obsažených doplnil ústavně-právní výbor tím, že za věci feriální prohlásil také úkony osvědčovací. Možným újmám, které by obyvatelstvu takovýmto rozšířením soudních prázdnin mohly vzejíti, jest čeleno tím, že přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí na návrh nebo z úřední moci i jinou věc řízení nesporného za podmínek v tomto odstavci stanovených za věc feriální. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku; jest ovšem samozřejmé, že dohlédací stížnost zůstává zachována.
Čl. II. obsahuje 4 oddíly:
Oddíl č. 1. doplňuje předpisy soudního řádu o doručování potud, že písemnost doručným orgánem uložená bude vydána příjemci jen za současného zaplacení doručného poplatku.
Oddíl č. 2. rozšiřuje soudní prázdniny ze 6 neděl na 2 měsíce. S ustanovením tímto dlužno jen souhlasiti, neboť tím lze umožniti řádný chod prací u soudu a čeliti přetížení soudů. Současně byla provedena z části i nová úprava věcí feriálních; k tomu dlužno připomenouti, že nynější znění §u 224 č. 4 soudního řádu bylo upraveno se zřetelem na názor hájený v nejnovější době nejvyšším soudem. Pravomoc přednosty soudu resp. předsedy senátu prohlásiti i jinou věc za feriální jest totožná jako v čl. I.
Oddíl č. 3. upravuje běh lhůt po čas soudních prázdnin.
Oddíl č. 4. obsahuje ustanovení o soukromoprávních účincích spojených s podáním žaloby, když žaloba byla soudem pro nepříslušnost soudu odmítnuta.
Čl. III. jednak podrobněji upravuje právo chudých, jednak uvádí v soulad některé předpisy soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se změnami zavedenými v tomto oboru zákony Československé republiky. Doplněk §u 774 soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obsažený v bodu 20. má odstraniti nepřístojnost záležející v tom, že někteří soudcové přejímají za vysoké honoráře rozhodování sporů jako rozhodčí, čímž jest rušen správný chod spravedlnosti vykonávané řádnými soudy.
Čl. IV. zavádí změny exekučního řádu platného v historických zemích a obsahuje dva oddíly:
Oddíl č. 1. doplňuje výčet exekučních titulů, jednak z důvodů unifikačních, jednak se zřetelem na změny, které nastaly v nejnovější době důsledkem předpisů v právu sociálně-pojišťovacím.
Oddíl č. 2. nově upravuje § 31, odst. 1. ex. řádu z důvodu, že v Československé republice není instituce nejv. dvor. maršálka, který podle dřívějšího práva prováděl exekuci proti osobám exteritoriálním a exekuci v místnostech nebo budovách exteritoriálních vůbec. Se zřetelem na důležitost, mnohdy však také choulostivost věci, stanoví se nyní, že takovéto exekuční úkony lze vykonati jen za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních; takovýmto zástupcem nemusí ovšem býti vždycky jen úředník ministerstva zahraničí, nýbrž tímto zastoupením může býti pověřen i jiný státní úředník. Otázky, které osoby a které budovy nebo místnosti jest pokládati za exteritoriální, článek tento neřeší; zde platí všeobecné předpisy práva mezinárodního.
Čl. V. až IX. uvádějí předpisy o podmínkách a výkonu exekuce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v soulad s předpisy exekučního řádu platného v historických zemích, které se v plně míře osvědčily. Ústavně-právní výbor přijal tyto články beze změny a provedl jen některé stilistické změny rázu naprosto nepatrného.
Čl. X. zavádí tu změnu, že výkonem exekuce pověřuje jen soudní zřízence, resp. ve výjimečných případech i úředníky soudních kanceláří. Tím se odstraňuje dosavadní instituce exekutorů, která často zavdávala příčinu ke stížnostem. Ovšem osnova vyhrazuje dosavadním exekutorům právo ucházeti se o místa nových orgánů výkonných za podmínek v tomto článku stanovených.
Čl. XI. zavádí soudní prázdniny na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a stanoví věci feriální v úplném souhlasu s čl. I., a II. této osnovy.
Čl. XII. a XIII. přejímají některá ustanovení t. zv. novely na úlevu soudní z r. 1914 také pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Čl. XIV. a XVII. stanoví na dobu, než dojde k úplnému sjednocení řádů soudního a exekučního, předpisy pro poskytování právní pomoci a výkon exekucí, a odstraňuje takto rozpory, které až dosud z nejednotnosti těchto řádů vznikají.
Čl. XVIII. opravuje nedopatření sběhlé při projednání zákona č. 177/1924 v poslanecké sněmovně Národního shromáždění.
Čl. XIX. má jen ráz formální.
Čl. XX. upravuje otázku účinnosti zákona. Účinnost tuto bylo jinak upraviti, pokud jde o články, které obsahují předpisy o soudních prázdninách a o věcech feriálních, a jinak opět, pokud jde o předpisy ostatní. Poněvadž jest v zájmu řádného chodu prací u soudů záhodno, aby předpisy o soudních prázdninách a o věcech feriálních nabyly účinnosti již pro letošní dobu prázdninovou, bylo nutno účinnost těchto předpisů stanoviti již dnem vyhlášení. Předpisy ostatní potřebují k svému provedení určitých opatření; proto účinnost jejich byla stanovena na první den třetího měsíce po tom, ve kterém tento zákon bude vyhlášen.
Ústavně-právní výbor podle usnesení svého ze dne 9. března 1927 doporučuje sl. senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole uvedeném.
V Praze, dne 17. března 1927.
Dr Luděk Krupka v. r.,
předseda.
Dr Bohumil Baxa v. r.,
zpravodaj.
II.
Výbor rozpočtový ve své schůzi dne 17. března 1927 projednal s hlediska úhrady osnovu zákona, jak změněna a doplněna byla výborem ústavně-právním a připojuje se ku zprávě výboru toho.
Ustanovení osnovy jednající o právu chudých (čl. III. odst. 1. č. 2, 3, 4), dále o zabavení peněžité pohledávky, kterou má dlužník proti státu nebo fondu pod veřejnou správou (čl. VI § 46), pak o exekuci k vydobytí peněžitých pokut a platů za úřední úkony (čl. VII § 1-8), - kterážto ustanovení přicházejí z osnovy v úvahu pro výbor rozpočtový - týkají se jen úpravy formální nevyžadující zvláštních nákladů.
Jenom ustanovení čl. X ohledně zřízení zvláštních míst podúřednických pro výkon exekuční služby u větších okresních soudů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pak ohledně úpravy služebních poměrů a služebních platů dosavadních exekutorů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, bude míti v zápětí nepatrné zvýšení nákladů na osobní vydání v rozpočtu ministerstva spravedlnosti.
Jedná se tu v celku jen asi o 16 míst. Těchto t. zv. exekutorů jest jednak nedostatek, jednak jest výkon exekuce těmito exekutory nepoměrně zdlouhavý a drahý, neb jejich poplatky jsou značné proto, že nejsou placenými státními zaměstnanci.
Budou proto nahrazeni tito exekutoři u větších okresních soudů na Slovensku a Podkarpatské Rusi zvláštními podúředníky pro výkon exekuční služby.
U ostatních soudů okresních na Slovensku a Podkarpatské Rusi pověřeni budou výkonem exekucí na věci movité soudní zřízenci (podúředníci a zřízenci), výjimečně též úředníci soudní kanceláře.
Tím bude přizpůsoben na Slovensku a Podkarpatské Rusi výkon exekuce co do výkonných orgánů poměrům platným v ostatních zemích republiky Československé.
Dosavadním exekutorům při tom vyhrazeno ucházeti se o místa nových orgánů výkonných a to v pořadí přednostním před jinými uchazeči. Přiznává se jim také nárok na započítání dosavadní činnosti jako exekutorů do doby rozhodné pro nabytí nároku na výslužné a platy zaopatřovací i pro postup do vyšších platových stupňů, s podmínkou, že zaplatí příslušné pensijní příspěvky.
Jinak pokud provedení osnovy bude vyžadovati též všeobecně nákladu, bude tento náklad kryt v rámci rozpočtu ministerstva spravedlnosti.
Rozpočtový výbor navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona ve znění usneseném výborem ústavně-právním.
V Praze, dne 17. března 1927.
Dr Josef Karas v. r.,
předseda.
Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne..........,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Článek XXXVI zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. zák., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilního řádu soudního) se mění takto:
"(1) Předpisy civilního řádu soudního o soudních prázdninách platí, pokud není ustanovena výjimka, také v řízení nesporném.
(2) Feriálními věcmi v řízení nesporném jsou:
1. věci knih pozemkových, horních a železničních,
2. věci obchodního, společenstevního a lodního námořního rejstříku,
3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu,
4. věci poručenské a opatrovnické,
5. řízení podle řádu o zbavení svéprávnosti,
6. řízení o návrhu na zřízení cesty nezbytné,
7. osvědčovací úkony.
(3) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh aneb i z úřední moci za feriální také jinou věc řízení nesporného, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné neb zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.
(4) V řízení trestním ustanovení o soudních prázdninách neplatí."
Čl. II.
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. zák. o soudním řízení v právních věcech občanských (civilní řád soudní) mění se takto:
1. § 109 doplňuje se tímto druhým odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení, uloží doručující orgán písemnost u poštovního nebo obecního úřadu v místě doručení s účinky naznačenými v odst. 1. Bez zaplacení doručného poplatku nebude zásilka příjemci vydána."
2. §§ 222 až 224 se mění a zní:
"§ 222. Soudní prázdniny trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem."
"§ 223. (1) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí jen ve věcech feriálních. V jiných věcech mohou se konati jen první roky a procesní úkony uvedené v §u 239.
(2) Na řízení upomínací a řízení exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu."
"§ 224. (1) Feriální věci jsou:
1. spory směnečné;
2. spory o pokračování v započaté stavbě;
3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející podle zákona matce a dítěti proti nemanželskému otci;
4. jiné spory o výživné, k němuž jest povinen žalovaný ze zákona, pokud nejsou spojeny se spory o rozvod a rozluku manželství;
5. spory pro rušení držby věcí a práv, směřuje-li žalobní prosba jen k ochraně držby a k navrácení k poslední držbě;
6. řízení o výpovědích, odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechány k užívání za nájemné v plodech (§ 1103 obč. zák.);
7. spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu;
8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé o závazcích z těchto jejich vzájemných poměrů;
9. návrhy na povolení, obmezení nebo zrušení prozatímních opatření, jakož i návrhy na zajištění důkazů.
(2) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh za feriální také jiné věci, které vyžadují rychlého vyřízení. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.
3. Druhý odstavec §u 225 ve znění upraveném cís. nařízením z 1. června 1914 číslo 118 ř. z. se mění a zní:
"Na počátek a uplynutí lhůt ve věcech feriálních, konečných lhůt v opravném řízení proti rozsudkům pro zmeškání a uznání a lhůty pro návrh, aby bylo povoleno navrácení v předešlý stav, soudní prázdniny nemají vlivu."
4. § 232 se doplňuje tímto třetím odstavcem: "Byla-li žaloba soudem odmítnuta pro nepříslušnost soudu, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby, jestliže byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do třiceti dnů od právní moci usnesení.
Čl. III.
Zákonný článek I/1911 o soudním řízení ve věcech občanských se mění a doplňuje takto:
1. Druhá věta §u 20 upraveného zákonem ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., zní:
"Není li soudu takového anebo nelze-li ho zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."
2. § 113 č. 3 zní: "nabývá práva, aby jí byl ustanoven advokát k prozatímně bezplatnému vedení její věci, pokud se týče zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství (§ 116)."
3. § 116, odst. 1 zní: "Advokáta pro chudou stranu k bezplatnému vedení její věci lze ustanoviti jen k její výslovné žádosti, která může býti podána anebo přednesena zároveň se žádostí za udělení práva chudých (§ 115, odst. 1 a 2). Pokud není nařízeno zastoupení advokátem, posoudí soud, zda-li jest zapotřebí chudé straně ustanoviti advokáta, a může na místo něho zříditi chudé straně zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství."
4. § 127 se mění potud, že hodnota cenných papírů se určuje podle kursu na pražské burse.
5. Za první odstavec §u 135 zařazuje se tento nový odstavec: "Strana požívající práva chudých nebo za ně žádající, která bydlí anebo zdržuje se v jiném soudním okresu, nežli jest procesní soud, může podati žalobu ve sporu, v němž není nařízeno zastoupení advokátem, do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu a žádati, aby protokol byl zaslán soudu procesnímu."
6. § 166 doplňuje se tímto třetím odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek za doručení předepsaný, uloží doručující orgán zásilku u poštovního neb obecního úřadu v místě doručení; uložení toto má účinek platného doručení. Bez zaplacení doručného poplatku zásilka nebude příjemci vydána."
7. § 181, odst. 7. upravený zákonem ze dne 2. července 1924, č. 164 Sb. z. a n., zní takto "Proti srovnalým usnesením dvou stolic o námitkách (okolnostech) sporu překážejících jest přípustný rekurs ke třetí stolici (§ 551) jen v případech §u 540. Avšak proti usnesení druhé stolice, kterým bylo rozhodnuto o příslušnosti procesního soudu, bez ohledu na to, jak rozhodla první stolice - jest přípustný rekurs ke třetí stolici jen v případech, kde zákon ustanovuje výlučnou příslušnost a vůbec není přípustný proti usnesení druhé stolice z toho důvodu, že spor náleží do věcné příslušnosti okresního soudu (§ 11), ani z toho důvodu, že spor se zřetelem na hodnotu náleží do věcné příslušnosti sborového soudu první stolice. Rekurs ke třetí stolici lze opírati o nové skutečnosti a průvody (§ 554) toliko v případech § 540."
8. Za § 182 zařazuje se toto nové ustanovení: "§ 182 a).
(1) Namítá-li žalovaný nepříslušnost soudu, může žalobce navrhnouti, aby soud pro případ, že by námitce bylo vyhověno, postoupil žalobu soudu žalobcem označenému. Soud má tomuto návrhu vyhověti, není-li druhý soud patrně nepříslušný. Postoupení žaloby buď spojeno s usnesením o námitce nepříslušnosti. Proti tomuto usnesení není dovolen opravný prostředek kromě rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost. Právní účinky spojené s podáním žaloby a s početím sporu zůstávají postoupením žaloby zachovány.
(2) Při jednání u druhého soudu má soudce (předseda senátu) na základě jednacího protokolu a jiných procesních spisů, k nimž sluší přihlížeti, ústně přednésti podstatné výsledky dřívějšího ústního jednání a připojiti k tomu pokračování v jednání. Nepříslušnost druhého soudu může žalovaný namítati toliko potud, pokud se nepustí do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati o důvody, které jsou v odporu s jeho dřívějšími tvrzeními."
9. §§ 414 a 604 se zrušují.
10. § 540 zní: "Okolností podle §u 180, číslo 1 a 2 sporu překážejících, dále nedostatku věcné příslušnosti - kromě případů, ve kterých rekurs proti usnesení druhé stolice o příslušnosti vůbec není přípustný (§ 181, odstavec 7., věta 2.) - pak vad podle §u 505, číslo 1 až 3, a okolnosti, že v řízení před odvolacím soudem se vyskytl některý z případů zmíněných v §u 504, číslo 1 až 3 a 5, dbáti má dovolací soud z úřední povinnosti a to i tehdy, když rozhodnutí II. stolice po této stránce nabylo právní moci".
11. Poslední odstavec §u 610 zní: "Žalobci jest platební rozkaz doručiti na předloženém záhlaví a vrátiti prvopisy listin.
12. Druhý odstavec §u 639 upraveného zákonem č. 161/1921 zní: "Nebylo-li poslední společné bydliště manželů na území Československé republiky, dlužno podati žalobu u obecného soudu žalovaného anebo, není-li ho v tuzemsku, u obecného soudu žalobcova, anebo, není li ani toho, u sborového soudu první stolice v Bratislavě, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo u sborového soudu v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."
13. Druhá věta §u 640 ve znění upraveném zákonem č. 161/1921 se mění a zní takto: "Nemá-li žena takovéto bydliště na území, na kterém platí tento zákon, jest příslušný soud v Bratislavě, má-li žena domovské právo v některé obci na Slovensku, anebo soud v Užhorodě, má-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi:"
Týž § 640 doplňuje se ustanovením: "Příslušnost soudu v tomto paragrafu ustanovená jest výlučná."
14. Třetí odstavec §u 667 se zrušuje; jeho druhý odstavec zní: "K odůvodnění žaloby o neplatnost, rozloučení nebo rozvod manželství, po případě k odůvodnění žaloby navzájem, může strana uvésti i důvody, které byla oprávněna uplatniti v čas podání žaloby, nebo žaloby navzájem, které však pro uplynutí lhůty samostatnou žalobou by nyní již uplatniti nemohla."
15. První a osmý odstavec §u 674 znějí takto:
"(1) Po podání žaloby nařídí procesní soud podle §§ 72 a 98 zák. čl. XXXI/1894 prozatímní oddělení manželů a rozhodne o prozatímním umístění a výživě dětí, jakož i o opatřeních uvedených v §u 102 zák. čl. XXXI-1894."
(2) Těchto ustanovení lze použíti, i když o výživě manželky a o umístění a výživě dětí soud nebo poručenský úřad již rozhodl před podáním žaloby.
16. V prvním odstavci §u 677 nahrazuje se slovo "rozsudek" slovem "usnesení".
17. Druhá věta čtvrtého odstavce §u 682 se zrušuje.
18. Zrušuje se třetí odstavec §u 684 a 2. věta jeho prvního odstavce zní takto: "Oddělení manželů podle §u 99 zák. čl. XXXI/1894 tu nařízeno býti nemůže."
19. Třetí odstavec §u 685 zní takto: "Ve sporech o rozvod a o rozloučení manželství může býti upuštěno od nařízení, aby manželé byli odděleni, bylo-li již oddělení nařízeno soudem cizím."
20. § 774 doplňuje se tímto novým odstavcem:
"Soudce z povolání nesmí převzíti ustanovení rozhodčím soudcem, dokud jest v činné službě."
Ustanovení toto se netýká případů, ve kterých bylo písemné prohlášení podle §u 773 vydáno před počátkem působnosti tohoto zákona.
Čl. IV.
Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. zák. o řízení exekučním a zajišťovacím mění se takto:
1. § 1, bod 17. zní: "vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona z 25. července 1871, č. 75 ř. zák. a podle §u 111 zák. čl. XXXV/1874."
K témuž paragrafu připojuje se jako bod 19. toto ustanovení:
"platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."
2. § 31, odst. 1. zní: "Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních."
Čl. V.
Zákonný článek LX/1881 o řízení exekučním se mění takto:
1. § 1, č. 7., bod e) upravený §em 31 zák. čl. LIV/1912 zní: "pravoplatná rozhodnutí rozhodčích soudů, jakož i protokoly o smírech před nimi ujednaných, pokud se týče vyhotovení těchto rozhodnutí a protokolů."
Týž § 1 doplňuje se těmito ustanoveními:
"8. pravoplatné rozsudky a usnesení soudů živnostenských zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. zák., jakož i smíry před nimi ujednané."
"9. vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. zák."
"10. platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."
2. Druhý odstavec §u 2 upraveného §em 32 zák. čl. LIV /1912 zní:
"V případu § 1 bodu e) - vyjma rozhodčí soudy zřízené podle XVII. titulu zák. čl. I/1911 - v případu bodu f ) bez výjimky, v případu bodu h) však jen, neustanovuje-li zákon jinak, povolí exekuci soud, v jehož obvodu má sídlo soud anebo úřad, u něhož byla věc zahájena v první stolici. Exekuci podle titulů uvedených v § 1, č. 8 a 9 povolí soud, kterému podle tohoto zákona náleží exekuci vykonati (soud exekuční)."
3. § 6, odst. 5 zní: "Opisy listin tvořících podle §u 1, písm. e) až h) a č. 8 a 9 exekuční titul, buďte předloženy vymáhajícím věřitelem, soudem z úřední povinnosti ověřeny a u soudu exekuci povolujícího podrženy."
4. § 10, odst. 2., zní: "Nejsou-li podmínky povolení exekuce nařízené v §§ 9, 13 a 15 prokázány veřejnou listinou nebo soukromou listinou ověřenou soudem nebo veřejným notářem, buďtež před rozhodnutím strany vyslechnuty a provedeny potřebné důkazy."
5. § 12, odst. 1., zní: "O povolení exekuce buď zpraven vymáhající věřitel usnesením na rubrice; dlužníku doručí se s usnesením exekuci povolujícím stejnopis návrhu na povolení exekuce neb opis protokolu jej zastupujícího."
6. §§ 18, odst. 2., 19, odst. 4. a 20, odst. 3., se zrušují.
7. První věta §u 21 zní: "Výkonný orgán jest povinen vykonati nařízené exekuce neprodleně a to exekuce na přihlášení v pořadí, jak se věřitelé přihlásili, ostatní pak v pořadí, jak obdržel nařízení výkonu.
8. § 22 upravený §em 37 zák. čl. LIV/1912 mění se a zní takto: "(1) V neděli, ve svátek a o památném dnu (zák. ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n.), jakož i v noci smějí býti exekuční úkony vykonány toliko v případech naléhavých a, svolí-li k tomu přednosta okresního soudu, v jehož obvodu má býti exekuční úkon vykonán.
(2) Usnesení, kterým bylo svolení dáno, budiž dlužníkovi na jeho žádost vykázáno písemně.
(3) Proti rozhodnutí přednosty okresního soudu není opravného prostředku."
9. §§ 24 a 25 se mění takto:
(1) § 24, odst. 3. věta 2. zní: "Nebyly-li takovéto osoby přítomny, provede výkonný orgán exekuci v přítomnosti dvou svědků, usnesení exekuci povolující zašle dlužníkovi poštou; není-li dlužníkův pobyt znám, ustanoví mu exekuční soud opatrovníka.
(2) První odstavec §u 25 zní: "Provádí-li se exekuce na jiném místě, než v bydlišti dlužníkově, a dlužník nebyl při výkonu exekuce přítomen, zašle výkonný orgán usnesení exekuci povolující dlužníkovi poštou nejdéle do 24 hodin po výkonu exekuce".
10. § 27 upravený zák. čl. XLI/1908 se mění takto:
První dva odstavce se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení:
"Pokud není jinak v zákoně ustanoveno, jest dlužník povinen vymáhajícímu věřiteli na jeho žádost nahraditi veškeré náklady exekučního řízení, které byly k dobývání jeho práv nezbytně nutny. O tom, které náklady byly nezbytně nutny, rozhodne soud pečlivě uváže veškeré okolnosti případu. Nárok na náhradu nákladů pravoplatně dosud nepřisouzených zaniká, nebylo-li za přisouzení a určení jich u soudu požádáno nejpozději do měsíce od skončení nebo zrušení exekuce.
Byla-li exekuce zrušena proto, že exekuční titul pravoplatným rozhodnutím soudu na zakročení dlužníkovo pozbyl vykonatelnosti, anebo byla-li exekuce zrušena z jiného důvodu exekuci překážejícího, který byl věřiteli znám v době, kdy exekuci navrhoval anebo kdy s jejím výkonem bylo započato, nepřísluší vymáhajícímu věřiteli nárok na náhradu nákladů, které až do zrušení exekuce vzešly."
Částka 100 korun ustanovená v §u 27 zvyšuje se na 300 Kč.
Poslední odstavec zní takto: "Hodnotu předmětu exekuce určí soud obdobně podle předpisů obsažených v §§ 6 až 8 zák. čl. I/1911 bez výslechu stran; proti tomuto určení hodnoty není opravného prostředku."
11. Za §§ 27 a 28 zařazují se tato nová ustanovení:
§ 27 a). "Exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu, nežli jest zapotřebí k tomu, aby byl uspokojen nárok, pro který byla exekuce povolena. Při exekucích pro peněžité pohledávky budiž při tom přihlíženo i k útratám, které do úplného uspokojení věřitelova ještě pravděpodobně vzejdou."
§ 28 a). "Upustil-li věřitel od návrhu na exekuci nebo od výkonu exekuce již povoleně buď vůbec nebo prozatím anebo upustí-li od pokračování v exekučním řízení, buďtež exekuce i veškeré do té doby vykonané exekuční úkony na návrh zrušeny."
12. § 33, odst. 1. zní:
"Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exterritoriality a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti. zástupce ministerstva věcí zahraničních."
13. První věta §u 36 upraveného §em 41 zák. čl. LIV/1912 zní: "Dokud nebude o rozkladu pravoplatně rozhodnuto, nemůže býti vyjímaje případ uvedený v §u 16 čl. VI. tohoto zákona - dražba provedena, zabavená pohledávka přikázána na místě placení ani hotovost exekucí dobytá použita k uspokojení vymáhajícího věřitele, nýbrž složena do soudního uschování."