Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 370-370/1.

Rozkaz k převozu ručních granátů z Hostivic do ubikací útvarů v Praze byl vydán velitelstvím I. pěší divise jedině proto, aby byl uspořádán příděl pěchotního střeliva pro rok 1926 a to běžných zásob pro výcvik i zásob mobilisačních tak, jak nově vydaný služební předpis E - I - 2 stanoví.

Podrobné disposice přenechalo velitelství divise útvarům, poukázalo však při tom výslovně na přesné dodržování rozkazů a výnosů, týkajících se přechovávání munice v kasárnách nebo ve skladištích v komplexu kasáren se nalézajících.

Velitelé, kteří si vyžádali u divisních zbrojnic v Hostivicích odeslání všech přidělených druhů střeliva, učinili tak proto, aby i mobilisační pohotovost jejich útvarů byla co největší a aby doplnili zásoby určené pro výcvik.

Že byly ruční granáty vezeny i k pomocné rotě vysvětlují tím, že pomocná rota jako hospodářská jednotka hospodaří účetně střelivem, určeným i pro jiné strážní organisace. Nebyly tudíž ruční granáty tam dovezené určeny pro vlastní mužstvo pomocné roty, která - jak pan senátor správně uvádí - obstarává pouze strážní a ordonanční službu v ministerstvu národní obrany.

Jest pravda, že výzbrojní stanicí II/48 polního praporu je Benešov, avšak pokud se týká uložení augmentačních a mobilisačních zásob munice, jmenovitě ručních granátů, jest odkázán celý pěší pluk 48. jako útvar I. pěší divise na skladiště v Hostivicích.

K poukazu pana senátora na služební poměry v divisní zbrojnici 1 v Hostivicích, na rozdělení služby a kontrolu služby velitelem ústavu, dovoluji si uvésti toto:

Služba v divisní zbrojnici 1 jest stejně organisována jako v jiných zbrojnicích na základě specielních služebních předpisů.

Jako v každém podniku, tak i zde končí chod technické z části i administrativní služby u výkonného orgánu kterým pro službu muniční jest v Hostivicích poručík Šťastný se svými pomocníky - zkušenými rotmistry nebo spolehlivými a po léta osvědčenými civilními zaměstnanci.

Soudním vyšetřováním bylo podrobně prokázáno, že služba v divisní zbrojnici 1 byla konána přesně podle předpisů a instrukcí až snad na nepatrné opomenutí, která však nelze v žádnou souvislost uvésti s příčinou výbuchu.

Rovněž nebylo průběhem vyšetřování nikterak prokázáno, že by velitel zbrojnice nebyl konal řádně svoje povinnosti a že by mu mohl býti vytýkán malý zájem o službu nebo nedostatečná kontrola služebních výkonů jeho podřízených.

Služba v muničních skladech jest těžká a zodpovědná a proto by bylo jen v zájmu věci samotné, kdybych mohl počet důstojníků ve zbrojnicích rozmnožiti. Avšak jako všude jinde v oboru vojenské správy stojím i zde před vážným a těžkým problémem, jak restrikcí zmenšený stav důstojníků i poddůstojníků uvésti v soulad s potřebami nejen služby, ale i zájmem bezpečnosti státu.

K dotazu, co dělalo a dělá v divisní zbrojnici v Hostivicích dopravní oddělení pod vedením jednoho štábního kapitána, dovoluji si podotknouti, že vojenská správa neměla a nemá tolik personálu, aby pro oddělení, jež disponuje 2 nákladními automobily a 2 páry koní mohla ustanoviti vedoucím služby štábního kapitána. V Hostivicích je přednostou dopravního oddělení pouze rotmistr a jen v největších zbrojních ústavech jest přednostou takového oddělení důstojník, nikde však štábní kapitán.

Pokud se týče počtu sil v příslušném oddělení ministerstva národní obrany uvádím, že tam je včetně přednosty 12 důstojníků a 4 rotmistři, z nichž agendou muniční pro celou brannou moc mohl jsem v naprostém nedostatku sil pověřiti pouze 4 důstojníky a 2 rotmistry.

Pokud se strážního a doprovodního personálu týče, bylo podle tehdy ještě platného předpisu G - 70 dovoleno pověřiti dopravou obě osoby, z nichž jeden byl současně vozkou. Jsem přesvědčen, že by byl velitel zbrojnice i pro takovou dopravu nařídil doprovod poddůstojníkem, kdyby ho byl měl k disposici. V novém předpise bude i pro takové malé transporty předepsán doprovod poddůstojníkem.

Poukáží-li však na to, že pro restrikci početních stavů mužstva bude možno k takovému ústavu zařaditi pouze tři délesloužící poddůstojníky, kteří budou určení k tomu, aby nahradili nedostačující rotmistry, podávám opět důkaz, že ne domnělé lajdáctví vojenské správy u vedení této služby, nýbrž okolnosti jiné zaviňují i snižování bezpečnostních opatření při takových výkonech služby, kde by tomu nemělo býti.

Poněvadž odpověď mého předchůdce pokud se týká vyšetřování příčiny nešťastného výbuchu v Truhlářské ulici byla v branném výboru senátu vzata na vědomí, nebudu se dále o této části interpelace šířiti. Jedná se o ojedinělý případ, jehož příčinu nebylo lze i při nejdůkladnějším vyšetřování plně objasniti, ačkoliv vojenská správa byla by to v první řadě vítala, kdyby se bylo podařilo tuto záhadu rozluštiti. Ne snad jedině proto, aby skuteční vinníci mohli býti potrestáni, nýbrž i proto, aby ze zkušeností tímto neblahým případem získaných mohla vyvolati důsledky a odstraniti vše to, co by k opakování se takového neštěstí mohlo vésti.

Vojenská správa přiznala by loyálně chybu, kdyby se byla při vyšetřování zjistila a byla by potom dokázala, jaká opatření k znemožnění podobného případu podnikla.

Takto jest vojenská správa i celá veřejnost odkázána pouze na domněnku, že příčinu explose nutno hledati v popudu zevnějším, neboť z celého vyšetřování, obsahujícího na 300 aktů, nevyšlo nic jiného najevo.

Nicméně byly veškeré zásoby ručních granátů ve všech skladištích celé armády dopodrobna pyrotechnicky prohlédnuty, přezkoušeny a zase správně uloženy. Výsledek těchto prohlídek byl úplně dobrý, obzvláště u těch ručních granátů vz. 21, jaké byly tehdy vezeny.

Jako při odpovídání interpelací i dotazů týkajících se leteckých neštěstí posuzují situaci doma se stavem v zahraničí i tu mohu rovněž s uspokojením prohlásiti, že kromě tohoto nešťastného případu byla dosud naše vojenská správa ušetřena od podobných explosí zásob střeliva anebo výbušných látek, ačkoliv ve všech okolních státech se přihodilo mnoho katastrofálních výbuchů, způsobených větším dílem přechováváním různých zbytků munice z dob války pocházejících, tehdy nedokonale vyráběných. I u nás nahromadilo se po převratu mnoho různých druhů střeliva a výbušin ze všech koutů světa pocházejících, které bylo nutno zkoušeti, desadjustovati, předělávati anebo včas ničiti. Jen svědomitému a obětavému vykonávání služby v dotčených zbrojních ústavech lze děkovati, že naše vojenská správa byla od takových neštěstí ušetřena.

Dodatečným soudním i administrativním vyšetřováním neštěstí bylo zjištěno:

1. Odborní znalci prohlásili protokolárně, že střepiny předložené p. senátorem Novákem pocházejí s určitostí z ručních granátů vz. 21.

2. O intervenci p. senátora u fy. Janeček v Michli byla vyžádána písemná zpráva ředitele, jejíž správnost též protokolárně potvrzuje přednosta zbrojně-technického ústavu u této firmy. Lze pokládati za prokázáno, že nebylo v úmyslu žádného činitele vojenské správy pana senátora uvésti v omyl předložením fotografií střepin jiných ručních granátů.

Pokud se týče způsobu vyšetřování a jeho vedení uvádím, že prohlídek v Hostivicích se konalo několik. Bezprostředně po výbuchu konaly se dvě. Jednou ještě téže noci po výbuchu, tedy v zápětí, kdy tříčlenná komise z ministerstva národní obrany tam vyslaná veškeren vojenský personál vyslýchala a přezkoumala veškeré stavy munice v dotčených záznamech a účetních dokladech, aby se zjistilo, jaký materiál byl ten den odvážen atd.

Též při pozdější, asi dva dny na to provedené zkoušce počtu zásob munice všech druhů byl úplně správný, předepsaným záznamům odpovídající stav zjištěn.

K vysvětlení, proč určité zásoby trhavin byly skontrovány teprve 10. dubna uvádím, že se to týkalo trhavin ženijních vojsk, uložených ve zvláštním skladišti v Hostivicích. Klíče od tohoto skladiště byly sice z bezpečnostních důvodů v Hostivicích uloženy, ale skladiště podléhalo pod správu a uzávěr ženijních vojsk, takže personál divisní zbrojnice neměl s těmito zásobami co dělati.

Teprve v průběhu soudního vyšetřování byl dán podnět k tomu, aby též v těchto skladištích k vůli úplnosti byla taktéž provedena revise, která prokázala úplný pořádek ve stavu zásob.

Jak jsem se již zmínil, zápasí vojenská správa od převratu s nesnázemi, jak uložiti bezpečně všechny zásoby munice pro armádu nezbytně potřebné. Až na nepatrný menší počet skladišť mělo Rakousko takové zásoby ve velkých skladištích v okolí Vídně.

V Československé republice musilo býti využito všech zbylých skladišť, která se u nás vůbec jen poskrovnu nalézala a poněkud hodila k uložení munice, zvláště dělostřelecké, výbušin a prachů při zachování zákonem předepsaných bezpečnostních okruhů.

Postupem času bylo z povolených úvěrů již několik moderně vybudovaných skupin skladišť vystavěno.

V posádkách panem senátorem uvedených a to v Josefově a Terezíně nastala již před první interpelací p. senátora úplná náprava, neboť ani v Josefově ani v Terezíně není v okruhu města anebo v kasárnách bývalé pevnosti ani jedno skladiště dělového a jiného nebezpečného střeliva.

Ze starých dob jsou tak zvané prachárny a dynamitky umístěné uvnitř těchto míst obyčejně v hradbách využity pouze k uložení pěchotního střeliva, které nemůže hromadně explodovati a není ani v případě požáru nikterak nebezpečné.

Výstavbou nových malých skladišť v Levicích blíže střelnice byly též tamější poměry skladištní v městě úplně upraveny.

Nový moderní služební předpis, pojednávající o dopravě střeliva, byl již před výbuchem v práci. Jelikož takové předpisy musí býti uvedeny v soulad s předpisy a zákony, vydávanými jinými centrálními úřady a na těchto se též v nynější době pracuje, nebylo možno tento předpis vydati již dříve. Jak jsem předem uvedl, jest však již poslední redakce předpisu provedena a bude jeho vydání co nejdříve uskutečněno.

Střepiny zapůjčené mi panem senátorem Novákem jsem vrátil.

V Praze, dne 29. ledna 1927.

Udržal v. r.,

ministr národní obrany.

Tisk 370/1.

V trestní věci proti Josefu Machačovi a Václavu Křečkovi byla v interpelaci citovaná obžaloba podána na základě výsledků trestního řízení, zejména na základě dobrého zdání znalců, dle kteréhož nebylo prokázáno, že by jednáním obviněných způsobena byla škoda státu, zemi, elektrárenským svazům nebo komu jinému. Veřejný žalobce rozhodl se pro podání obžaloby v rozsahu a s právnickou kvalifikací jak uvedeno v interpelaci, protože vzhledem k výsledkům průvodního řízení pro podání jiné obžaloby podklad dán nebyl.

Poněvadž tato záležitost ve veřejnosti vyvolala zvláštní pozornost, mělo ministerstvo spravedlnosti postup tohoto trestního řízení ve stálé patrnosti a naléhalo také opětovně u vrchního státního zastupitelství a u dozorčích úřadů justičních na urychlené provedení této věci.

Na meritorní postup státního zastupitelstva ministerstvo spravedlnosti vůbec žádného vlivu nevykonávalo a není správné tvrzení interpelace, že by si trestní spisy této věci po měsíce bylo ponechávalo.

Při hlavním přelíčení, dne 16. ledna 1925 odbývaném, domáhali se zástupci soukromých účastníků subsumpce zažalovaného trestného činu pod jiné zákonné ustanovení, které ovšem podmiňuje příslušnost porotního soudu. Aby si opatřil spolehlivé podklady pro rozhodnutí o své příslušnosti, odročil nalézací soud hlavní přelíčení a vyžádal si nové dobrozdání znalců, které koncem září 1926 bylo podáno. Vyžádáním nového posudku bylo sice řízení zdrženo, nelze však tvrditi, že se tak stalo vinou soudních orgánů. I nové hlavní přelíčení konané ve dnech 26. a 27. ledna 1927 bylo odročeno za účelem provedení nových důkazů.

Trestní řízení proti Jaroslavu Syrovému bylo v prosinci 1926 pro nedostatek usvědčujících důkazů zastaveno.

Ministerstvo spravedlnosti odmítá se vší rozhodností domněnku, že byly uplatňovány nepřípustné vlivy, aby bylo zabráněno řádnému soudnímu projednání těchto trestních věcí a bude samozřejmě i na dále o to usilováno, aby v trestním řízení bylo čeleno všem neodůvodněným průtahům.

V Praze, dne 21. března 1927.

Dr Mayr-Harting v. r.,

ministr spravedlnosti.