Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 373.

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje zprávu, kterou podle posledního odstavce. čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, předkládá vláda o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí a jejíž předmětem jest zvláštní úmluva ze dne 2. února 1927 a dlužní opis z téhož dne jako důsledky vzájemného vyúčtování mezi státem a Národní bankou Československou jako smluvními stranami.

Slavný senáte!

Ve smyslu čl. XII. novely o akciové bance cedulové ze dne 23. dubna 1925, č. 103 Sb. z. a n., má stát při předávání majetku a funkcí Bankovního úřadu ministerstva financí Národní bance Československé uzavříti podrobnou smlouvu; zprávu o ní náleží schváliti Národnímu shromáždění.

Vláda úmluvu dotyčnou uzavřela dne 2. února 1927 a předkládá ji Národnímu shromáždění ke schválení.

Podle této úmluvy Národní banka přejímá od Bankovního úřadu reality (čl. I. úmluvy), zásoby drahých kovů (čl. II.), pohledávky jeho v cizině, jeho cizozemské bankovky a mince jakož i devisy a cizozemské šeky (čl. III.) a konečně podle čl. IV. bod. 1. obchody směnečné do vlastnictví, podle bodů 2. a 3. téhož článku obchody lombardní a eskontní obliga pouze do správy pro stát. Dále přejímá Národní banka i státovky v oběhu se nalézající i zásoby jejich v depotu (čl. V.) a současně i dnešní zůstatek původního dluhu státovkového, totiž oběživa, u nás v únoru 1919 okolkované (čl. VI.).

Stát naproti tomu vydává ve smyslu citovaného čl. XII. bank. novely Národní bance zvláštní dlužní úpis, datovaný rovněž 2. únorem 1922. Jímž uznává svůj původní dluh státovkový a dlužný zbytek z obchodů Bankovního úřadu převzatý pro stát do správy Národní bankou (podle čl. IV., bod 2. a 3. smlouvy již svrchu citovaných) a zavazuje se dluh ten jednak úrokovati a jednak umořovati.

Pro smlouvu i dlužní úpis rozhodným lotem a stavem je poslední výroční bilance Bankovního úřadu ministerstva financí ke dni 31. prosince 1925 sestavená. Poněvadž Národní banka vstoupila v činnost až 1. dubnem 1926, tož Bankovní úřad vedl obchody banky za první čtvrtletí roku toho na účet banky, při čemž podíl státu na zisku za toto období stanoven paušální částkou 5 mil. K č. s. (všeobecná část úmluvy).

Úmluva i dlužní úpis obsahují podrobné vypočtení všech vzájemných práv a nároků, které z převzetí majetku a obchodů Bankovního úřadu Národní bankou vyplývají.

Pokud jde o nemovitosti s inventáři (jsou to jednak domy ústředí v Praze, jednak domy filiálek v různých městech republiky, jednak již původní majetek po Rak. uher. bance, jednak domy námi koupené nebo vystavené) a o zásoby drahých kovů a devis (čl. I., II. a III.) vyhrazuje si stát právo, po uplynutí privilegia banky (15 let) zpět převzíti za cenu, vyšetřenou obdobně, jak se stalo nyní při předávání jich.

Národní banka přejímá článkem III. bankovní novely č. 102/1925 Sb. z. a n. závazek, pečovati o stálost koruny č. s. a k plnění závazku toho stát jí eventuelně opatří otevřený úvěr (>revolving credit<) až do 30 mil. zl. dolarů. Z částku té 20 mil. zl. dolaru opatřeno již s platností do 31. května 1927 a s možností prodloužiti jej; z úvěru toho stát bude platiti provisi 1% pouze z částky 15 mil., banka pak ze zbytku; úrok ze skutečně vyčerpaného úvěru bude banka platiti sama (článek VIII. úmluvy).

Ve článku IV. úmluvy vyžadují body 2. a 3. bližšího vysvětlení. Za mimořádných poměrů válečných rakousko-uherská banka lombardovala bez omezení vedle jiných papírů zejména úpisy rakouských válečných půjček; určitou kvotu lombardů těch převzíti musil náš stát po rozpadnutí se rak. uherské banky. Kvota ta k 1. dubnu 1936 činila Kč 348,650.262.93 (bod 2., čl. IV. úmluvy).

Poválečná doba naše, jak poměry hospodářské, tak i politické, nutily náš Bankovní úřad, aby povoloval úvěry směnečné, zejména v deflační krisi r. 1922 a v době runu bank r. 1923. Ke dni 1. dubna 1926 bylo tak eskontováno celkem za Kč 403,953.032.75 (bod 3., čl. IV.), obě položky činí tedy ku dni 1. dubna 1926 Kč 752,603.295.68.

Poněvadž obchody tyto (č. 2. i 3.) nehověly předpisům výlučně měnovým, a nejsou zcela likvidní ani krátkodobé, nemohla jich Národní banka převzíti; ani Bankovní úřad nemohl naopak naléhati na náhlou likvidaci jejich, aby dlužníky neuvedl do zkázy a hospodářskou tíseň ještě nezvětšil. Obchody ony lze skoncovati v zájmu veřejném pouze pozvolnou likvidací, kterou snesou dlužníci a která zároveň nepoškodí zájmy měnové, jak tvrdí důvodová zpráva vládní. Proto Národní banka se zavázala, že přebírá tyto obchody pro stát jako komisionářka. Na likvidaci dluhů oněch se uspokojivě pokračuje: ku dni 15. března 1927 obě složky klesly již na částku Kč 366,696.000 oproti původním Kč 752,603.000 ke dni 1. dubna 1926. Patrno, že do pěti let bude dluh ten úplně likvidován beze všech obětí se strany státu. Podrobnosti uvádí bod II. dlužního úpisu.

S dluhem tímto přejímá Národní banka podle dlužního úpisu i původní dluh státovkový se žíry, pokladními poukázkami a s vyměněnými bankovkami ve Hlučínska Vitorazsku, vykázaný původně obnosem...Kč 10.184,901.894,31 a po úmoru z výnosu dávky z majetku............Kč 5.099,632.748,48 ku dni 31. prosince 1925 obsahující...........Kč 5.085,269.145,83 a ke dni 1. dubna 1926, kdy Banka začala působiti, klesl dalším úmorem na Kč 4.965,467.268,14, oběživo to, nekryté ani obchodně, ani kovově, ani devisami, pouze úvěrem státu.

Na tuto částku a na ony bankou nepřejaté obchody obnosem 752,603.295,68 (ke dni 1. dubna 1926) vystavila vláda Národní bance řádný dlužní úpis.

Dluh tento jest vlastně nezúročitelný, dokud bance příjmy z vlastních obchodů umožní v uplácení aspoň 6% dividendy; teprve kdyby zisk banky k tomu nestačil, stát by pod formou úroků doplácel nedostatek této dividendy. Již za první rok svého trvání (1926) banka vyplácela dividendu 6%; z toho lze se nadíti, že v budoucnosti vůbec k zúrokování dluhu nedojde.

Dluh státu z obchodů bankou nepřejatých (Kč 752,603.295,68) umořen bude sám sebou -likvidací - do 3 let. Dluh státovkový bude umořován po celé trvání bankovního privilegia (po dobu ještě 14 let) tak, aby stav nekrytých bankovek v době úmluvu vykázaný částkou asi 4.800 miliony Kč při celkovém oběhu 8.500 mil. Kč klesl asi na 2.300 mil. Kč, čili o jednu třetinu všeho oběživa. Neboť má-li oběživo dobře obstarávati svoji funkci, musí býti pružné, přizpůsobovati se potřebě, a proto musí býti ovládáno ústředím administrativním, jímž je Národní banka cedulová. Má-li však banka ovládati oběživo a tím působiti i na úrok, musí býti značná část oběživa závislá na ní, čili musí tato část býti v oběhu jen přechodně (vydaná úvěrem na lombard nebo eskont). Zkušenost z dob předválečných, jak ministr dr Engliš tvrdí, učí, že toto ovládání má se vztahovati asi na třetinu všeho oběživa.

Obchodně nekryté bankovky budou onou částkou umořeny jednak zbytkem výnosu dávky z majetku per 1.500 Kč (po splacení státních bonů podle odst. 5. čl. XII. novely č. 102/1925 Sb. z. a n.) a jednak 1.000 mil Kč narostlým pravidelnými ročními splátkami per 77 mil. Kč po dobu privilegia (tedy ještě po 14 let). K těmto splátkám použije finanční správa veškerých příjmů, které jí z různých titulů plynouti budou od banky, a nestačí-li, tedy přímým doplatkem ze státní pokladny.

Vedle toho státní pokladna bude na úmor svého dluhu ročně odváděti dalších 33 mil. Kč, za něž banka musí nakoupiti zlato, aby posílila kovovou úhradu bankovek. Za 14 let privilegia se tím uplatí dalších 500 mil. Kč státovkového dluhu.

Tímto opatřením doufá finanční správa i banka, že bude možno co nejúčinněji pečovati o dosavadní stálost koruny č. s. oproti plnohodnotným zlatým měnám cizím, neboť množství obchodně nekrytých bankovek bude ubývati, a při tom zlaté krytí jejich bude ročně nejméně o tuto částku růsti, čímž důvěra ciziny k naší valutě bude posílena, a tím náš obchod zahraniční postaven na pevný základ.

Při tom obě strany - stát i banka - vyhrazují si právo, jednati o rychlejším úmoru (po 1./4. 1931.), pakliže by to bylo nutno v zájmu stability měnové.

Pak zejména by si bylo přáti, aby vláda po případě výpůjčkou splatila větší část zbylého dluhu bance. Neboť pomalé tempo umořovací státovkového dluhu se strany státu neuspokojuje, poněvadž takto na dlouhou ještě dobu nebude Národní banka plně ovládajícím činitelem peněžního trhu a bude za daného stavu po této stránce teprve za 15 let tam, kde jsou již dnes cedulové banky v okolních státech (v Rakousku a Maďarsku).

Když pak již poplatnictvo přineslo tak veliké oběti pro úpravu měny, jest třeba aby stát co nejdříve dokončil měnový problém, neboť tím zabezpečena bude základna veškerého hospodářského života.

Zvláštní pozornosti zaslouží ještě čl. XIV. úmluvy, který zavádí do bankovního života t. zv. zemědělské směnky. Budou to směnky, jejich platnost je delší 92 dnů, vydané pro účely zemědělské výroby, z jejichž podpisů jest aspoň jeden podpisem zemědělce nebo zeměděl. družstva. Eskont jejich je podle §u 122 zákona o bance cedulové z r. 1920 nepřípustný. Ale banka použije jich po dobu přes 92 dny znějící, jako lombardu, (za vyšší sazbu lombardní) a teprve pro zbytek doby až do 92 dnů jako obyčejné směnky. Potřeby zemědělské výroby vynutili si již v jiných státech podobné opatření; i rak.-uh. banka ho znala a náš Bankovní úřad nemohl se rovněž ubrániti splnění požadavku toho. Směnek takových - k nim počítá se např. úvěr průmyslu cukrovarnickému - bývalo vždy nejméně 10% eskontu; proto i tuto částku ustanovuje přítomná úmluva.

Úmluva tato jest pro stát výhodná; dlužno uznati, že Národní banka přichází státu velice vstříc, zejména povážíme-li, že banka nežádá úroků ze státního dluhu per 5718 mil. Kč a že úrok by se platí teprve kdyby dividenda klesla pod 6%. Rakousko např. své národní bance platí již 2% úrok ze svého dluhu, když dividenda klesne pod 10%! Banka dále přebírá veškeren majetek Bankovního úřadu za smluvenou částku a musí jej za tutéž cenu - relativně - po uplynutí svého privilegia vrátiti.

Zřízení banky Národní pominul náš Bankovní úřad ministerstva financí, který brzy po osamostatnění naší měny až do utvoření akciové Národní banky obstarával její úkony. Dlužno uznati, že Bankovní úřad za dob nejtěžších, které valuta kdy u kteréhokoli státu prodělávala, úkol cedulové banky plnil se vzornou péčí a svědomitostí. Neboť společně s finanční správou docílil toho, že valuta naše z původních 6 centimů švýcarských stoupla na 16 centimů a zde se déle než po zbylá dvě leta působnosti úřadu toho udržela a tak vyvoláno bylo přesvědčení, že jest čas, aby vstoupila v život Národní banka cedulová, jako ústrojí, které zejména cizinou bylo dosud u nás postrádáno, kteréžto ústrojí bude dále přispívati k dalšímu zajištění a zdárnému vývoji naší měny.

Otázka, zda deflace či inflace, nahrazena zde heslem: stabilisace a tu dáváme do vínku své Národní bance.

Rozpočtový výbor navrhuje tudíž schválení uvedené úmluvy a dlužního úpisu ze dne 2. února 1927.

Dále navrhuje rozpočtový výbor, aby senát se usnesl na připojené resoluci.

V Praze, dne 30. března 1927.

Inž. B. Bečka v. r.,

místopředseda.

Dr. J. Karas v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění jest uspokojeno, že touto úmluvou, předloženou ve lhůtě zákonem předepsané, dostává se působnosti Národní banky Československé pevného základu účetního a pamatuje na předpoklady nezbytné k tomu, aby se banka mohla věnovati péči o zdravou měnu, na ni přenesené, majíc zejména v čas potřeby náležitý vliv na utváření trhu peněžního. Přímo se na vliv ten pamatuje úmluvou o umořování státního dluhu státovkového, kterou zmocnění dané vládě článkem XII. bankovní novely jen částečně jest upotřebeno.

Národní shromáždění béře se zájmem na vědomí, že vláda a Národní banka se vyhradily v dalším průběhu umořování to zesíliti a urychliti, jakmile se objeví známky, že by to měnové zřetele žádaly, a očekává, že vláda v takovém případě tuto cestu s rozhodností nastoupí. Národní shromáždění vítá, že protějškem k iniciativnímu styku se sbory zákonodárnými a vládou, uvedenými v bankovním zákoně zejména v §§ 37 a 85. článkem X. úmluvy ministerstvo financí béře na sebe závazek, slyšeti bankovní radu Národní banky Československé při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, které by se týkaly měny, úvěru aneb mincovnictví, a očekává, že mezi vládou a ústavem pověřeným správou měny vyvine se spolupráce účelná a plodná, ze které mimo jiné vyplynou pro Národní banku Československou další předpoklady zesílení vlivu na trhu peněžním a všeobecné podklady pro pevnost měny.

Od Národní banky Československé se vůči tomu očekává, že přísnou věcností a odborností správy splní, co od ní očekává občanstvo vyrábějící, směňující i konsumující.