Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 383.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 mění se takto "Zřízencem podle tohoto zákona jest ten, kdo jest u obce trvale zaměstnán, takže jeho služba jest jeho stálým a hlavním povoláním, které musí konati po celou pracovní dobu, platnou v jeho oboru.

Tomuto požadavku není na újmu, jestliže zřízence vedle své služby a v době mimo stanovenou pracovní dobu provozuje jiné, se službou nesouvisející zaměstnání. Každé vedlejší zaměstnání je nutno hlásiti obecnímu zastupitelstvu.

Není-li možno takového zřízence obecního v jednom oboru dostatečně zaměstnati může mu obecní zastupitelstvo přikázati ještě jiné, jeho schopnostem odpovídající práce, aby výkon zřízencův odpovídal pojmu plně a trvale zaměstnaného."

Odstavec II. § 11 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 mění se takto:

"Neustanoví-li obecní zastupitelstvo služného vyššího, činí roční počáteční základní služné skutečných trvale zaměstnaných zřízenců:

Odstavec IV. 11 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 se ruší.

Odstavec V. § 11 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 se mění takto:

"Definitivní zřízenec má nárok na naturální byt nebo příbytečné, jež se vyměřuje 20% z celkového ročního služného. Přidělí-li obec zřízenci naturální byt, zmenší se příbytečné o nájemní hodnotu bytu v místě obvyklou."

Zřízencům, vykonávajícím službu strážní (obecním strážníkům) přísluší příspěvek na stejnokroj ve výši Kč 300.- ročně.

Částka Kč 3.000.- stanovená v § 16 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 se zvyšuje na Kč 4.000.-.

Lhůta tří měsíců, stanovená v odstavci druhém § 25 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 se ruší a zřízencům dříve ustanoveným ponechává se i nadále právo žádati, aby jejich služební poměr byl posuzován dle právě citovaného zákona a zákonů jej doplňujících.

Zákon č. 478 Sb. z. a n. ze dne 21. prosince 1921 se ruší.

Pokud zřízencům byly v jednotlivých obcích na základě usnesení obecního zastupitelstva upraveny služební poměry dle zákonů, platných pro státní zaměstnance, nebo poskytnuty větší výhody než dává zákon ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920, zůstávají takováto usnesení pro zaměstnance již ustanovené, v platnosti.

Účinnost tohoto zákona počíná dnem jeho vyhlášení. Platové nároky z něho vyplývající počínají prvním dnem následujícího měsíce.

Ministru vnitra se ukládá aby tento zákon provedl.

V zákoně č. 16. Sb. z. a n. z r. 1920, kterým se upravují poměry obecních zřízenců, objevily se během několikaleté praxe četné nedostatky, které způsobují, že zákon pro valnou část těchto zaměstnanců je bezcenný.

Neurčitá definice plného zaměstnání a výhradního povolání v § 3 a tříměsíční lhůta stanovená v § 25, dávají obcím možnost, aby zákon obcházely a neplnily. Ale i tam, kde zákon je plněn, objevily se citelné nedostatky hlavně po stránce platové. Zákon byl sděláván v r. 1919, od kteréžto doby se hospodářské poměry, zejména druhotní, valně zhoršily. V důsledku toho pro všechny ostatní veřejné a státní zaměstnance byly zavedeny různé výpomoce a přídavky, které pak byly z největší části převedeny do základních platů.

Celkový plat obecního zřízence v obcích do 2.000 obyvatel činí na počátku služby Kč 2.160 ročně včetně drahotního přídavku a může nejvýše dosáhnouti částky Kč 4.320.-. V obcích s větším počtem obyvatel je tento plat poněkud vyšší. Že tyto platy nemohou stačiti k výživě, bylo uznáno již v roce 1921, kdy byl přijat zákon č. 289 ze dne 12. srpna 1921, dle něhož byly obecním zřízencům přiznány tytéž výpomoce a přídavky, které z důsledku drahoty požívali státní zaměstnanci. Zákon tento - již vyhlášený - bohužel proveden nebyl. Byl zrušen zákon č. 478 z r. 1921 a zřízenci obecní obdrželi pouze pro rok 1922 místo 50% drahotního přídavku stanoveného zákonem č. 16 z r. 1920 přídavek ve výši 100%. Od té doby neobdrželi ničeho.

K jednotlivým článkům navrhovaných změn ještě uvádíme:

Některé obce samy uznaly nedostatečnost platů zákonem stanovených jako minimum, proto zvýšily plat na míru stanovenou v zákoně 394 z r. 1922. Finanční nosnost některým obcím toto dobrovolné zvýšení nedovolovala. Přes to však poskytují více, než by dle zákona poskytovati měly. Naproti tomu v mnohých obcích nemají zřízenci ani to minimum, které dává zákon č. 16 z r. 1920.

Navrhované platy jsou pouze o třetinu vyšší než platy dle nynějšího zákona. Naproti tomu zrušením odstavce IV. § 11 nynějšího zákona odstraňují se 50%ní drahotní přídavky. Návrh má tedy také za účel provésti stabilisaci platů, jak byla provedena u všech ostatních veřejných zaměstnanců zákony č. 394 z r. 1922 a č. 103 z r. 1928. Vzhledem k tomu, že od r. 1919 nebylo provedeno žádné zvýšení platů, je navrhovaná úprava vskutku minimální.

Změna odst. V. § II cit. zákona je nutná proto, že dle dosavadního znění mohou obce zaměstnancům, požívajícím naturálního bytu, sraziti z platu celé příbytečné, i když hodnota bytu nedosahuje výši příbytečného.

Zvýšení základní částky pensijní pro vdovu je nutné v důsledku zvýšení základního služného aktivního zaměstnance. Toto zvýšení je však velmi nepatrné.

Neurčitým ustanovením odstavce 2. § 25 cit. zákona, dle něhož zřízenci příslušelo právo do 3 měsíců ode dne vydání zákona žádati, aby jeho služební poměr byl nadále upraven dle zákona, bylo zaviněno, že mnoho zaměstnanců nemá dnes ani to málo, co dosud platný zákon dává. V tehdejší době se vydával jeden zákon za druhým a mnoho zaměstnanců stejně tak jako obcí o existenci zákona nevědělo. Po době tří měsíců neměli zaměstnanci již právo výhod zákona se dožadovati. Příslušné soudy také každou stížnost, v níž uplatňovány byly nároky z tohoto zákona, podanou po době tří měsíců zamítaly. Proto ještě dnes některé obce odměňují své zaměstnance částkou 100 nebo i 50 Kč měsíčně a tito jsou samozřejmě nuceni k uhájení své existence různým způsobem si přivydělávati. Děje se to i v obcích, které mohou poskytnouti plat stanovený zákonem.

Nejde také jen o otázku platovou, ale i o otázku definitivního ustanovení. Zaměstnanec, který se do tří měsíců o existenci zákona nedověděl a nežádal do té doby, aby jeho služební poměr byl nadále posuzován dle zákona, ztratil tím i nárok na definitivu, i když byl před tím dlouho u obce zaměstnán. Skutečnost je taková, že jen malá část zaměstnanců mohla nárok vůči zákonu uplatniti; ostatní jsou z jeho působnosti vyloučeni. To je anomalie, kterou je nutno navrhovanou změnou odstraniti.

Po stránce finanční vzhledem na ustanovení § 41 ústavního zákona uvádíme:

Značná část obcí, větší obce téměř všechny platí své zřízence více, než jak stanoví zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920. Jde hlavně o obce, které mají ponejvíce jednoho nebo nejvýše tři stálé zřízence. Finanční zatížení z tohoto návrhu vzniklé bude nepatrné a úhrada se proto v řádném rozpočtu obcí jistě najde; zejména vzhledem k novému finančnímu hospodářství obcí, které daňovou reformou bude postaveno na příznivější základy.

Po stránce formální navrhujeme, aby byl návrh tento přikázán k projednání výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 31. března 1927.