Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 384-384/2.

Čsl. společnost pro vývoz cukru v Praze, která byla obchodním orgánem Čsl. komise cukerní, jednala za sprostředkování Charlesa Abelesa a Frant. Hlaváčka (tohoto jako ředitele filiálky banky >Bohemie< v Paříži) o dodávku československého cukru firmě Gradis et Fils v Paříži, a na základě jednání toho uzavřena byla s uvedenou firmou dne 17. února 1921 smlouva, kterou firma Gradis et Fils koupila 43.000 tun cukru za pevně stanovenou cenu, a vyhradila si za stejných podmínek kupní právo (opci) na další množství cukru v téže výši.

Fa. Gradis odebrala z fixního obchodu 43.467.19 tun cukru za cenu fr. frcs. 55,363.951,25, výhody opční nepoužila však v plné výši, odebravši pouze dalších 17.755,24 tun cukru, za něž zaplatila fr. frcs. 23,182.313.10.

Z obou těchto obchodů vyplatila Čsl. společnost pro vývoz cukru po čtvrtprocentní provisi Charlesu Abelesovi a filiálce banky >Bohemia< v Paříži.

Obdržeti tedy co provisi:

1. Charles Abeles

a) z obchodu fixního fr. frcs. 143.377,43 = 949.816,58 Kč

celkem fr. frcs. 203.831,54 = 1,227.323,89 Kč

2. filiálka banky "Bohemia" v Paříži

a) z obchodu fixního fr. frcs. 138.409,87 = Kč 915.679,91

celkem fr. frcs. 198.863,98 = Kč 1,193.187.22

Tuto provisi vyplatila československá společnost pro vývoz cukru, jsouc přesvědčena, že výše uvedení pánové přispěli k uzavření obchodu stejným způsobem a stejnou měrou jako jiní sprostředkovatelé při podobných obchodech.

Úřad pro zahraniční obchod, jehož souhlasu bylo podle tehdy platných předpisů zapotřebí k schválení výše uvedené smlouvy, uzavření této smlouvy, vzal na vědomí. Ohledně však provise z obchodu fixního - když mu byla tato oznámena - stál na stanovisku, že sice souhlasil s tím, aby těm sprostředkovatelům, kteří se zaslouží o skutečné uzavření obchodu bylo přiznáno Československou komisí cukerní provise půl procenta, a také bylo ponecháno cukerní komisi, aby v případě, že by na provisi nárok mělo více osob, sama určila, komu provise připadá, měl však námitky proti tomu, aby provise byla udělena výše uvedeným sprostředkovatelům, ježto jejich spolučinnost při jednání o uskutečnění obchodu nebyla podle jeho názoru prokázána. Pokud jde o vyplacení provise z obchodu opčního, oznámila její vyplacení Čsl. společnost pro vývoz cukru dopisem ze dne 23. června 1922, načež ministerstvo obchodu odepřelo z důvodů dříve uvedených dodatečné její schválení.

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 27. října 1921, č. 385 Sb. z. a n., bylo však ustanoveno, že 1. listopadu 1921 vstupuje Čsl. komise cukerní v likvidaci, kterou má provésti likvidační výbor, v němž kromě zástupců průmyslu cukrovarnického, řepařů a konsumentů zasedají zástupci ministerstev financí, obchodu, zemědělství a pro zásobování lidu a jenž podle §u 3 tohoto nařízení rozhoduje o veškerých záležitostech, týkajících se provedení likvidace Čsl. komise cukerní a s ní souvisejících institucí (tudíž také Československé společnosti pro vývoz cukru). Ježto v daném případě šlo o takovouto spornou záležitost, přešla kompetence k jejímu rozhodování dnem nabytí účinnosti shora uvedeného nařízení, t. j. dnem 1. listopadu 1921, na likvidační výbor, jenž převzal na sebe také veškeru kompetenci, kterou podle dřívějších předpisů v otázkách, týkajících se obchodu s cukrem měl úřad pro zahraniční obchod. Vzhledem k tomu nebylo formálně správné, že Československá společnost pro vývoz cukru se shora uvedenou záležitostí ohledně opčního obchodu se obrátila na ministerstvo obchodu, ježto toto nebylo samo kompetentním o věci rozhodovati. Vycházejíc z tohoto stanoviska, dalo ministerstvo financí, jehož orgány byly zmíněné provise při provádění likvidace Čsl. společnosti pro vývoz cukru pozastaveny, podnět k tomu, aby celá tato záležitost byla projednána ve smyslu §u 3 shora uvedeného vlád. nařízení v likvidačním výboru Čsl. komise cukerní. Tento pojednal zevrubně o této věci ve schůzích, konaných 19. listopadu a 17. prosince 1926, vyžádal si dobrozdání české finanční prokuratury, a shledal po vyšetření všech okolností o právní podstatě provise po slyšení bývalých funkcionářů Čsl. společnosti pro vývoz cukru, přihlédnuv k dobrozdání české finanční prokuratury a k názoru ministerstva obchodu, že provise z obou obchodů byla po právu přiznána, a oněm činitelům, kteří se o uskutečnění obchodu toho zasloužili, právoplatně vyplacena.

Údaje interpelace, že nejvyšší účetní kontrolní úřad předložil celou věc české finanční prokuratuře s dotazem, zda by bylo možno vymáhati vrácení provise dvakrát a neprávem vyplacené, dále že česká finanční prokuratura vypracovala návrh na vymáhání provise na likvidačním výboru Czechosugaru, že však 26. října 1926 dostavili se do finanční prokuratury pp. Plaček a Antoš z min. financí a s poukazem na ministerskou radu, jež prý se usnesla vrácení provise nevymáhati, vyzvedli si spisy této věci se týkající, neodpovídají pravdě.

Účetní revident Antoš, který dříve obstarával běžnou kancelářskou agendu v cukerní komisi v likvidaci, jest od 1. května 1926 služebně přidělen nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, a nebyl v době té vůbec u české finanční prokuratury, účetní oficiál Jan Plaček, který agendu výše uvedenou po revidentu Antošovi obstarává, byl sice uvedeného dne u české finanční prokuratury v Praze, avšak za tím účelem, aby z rozkazu předsedy likvidačního výboru Čsl. komise cukerní se dotázal, zda dobrozdání její, o němž svrchu stala se zmínka, jest již vypracováno, aby mohl býti stanoven den schůze likvidačního výboru Čsl. komise cukerní, k níž nutno včas příslušné funkcionáře pozvati.

K daným otázkám prohlašuje vláda:

1. Ministerská rada se neusnesla nežádati o vrácení vyplacené provise, ježto jí věc ta vůbec k rozhodnutí předložena nebyla;

2. odpadá vzhledem k odpovědi pod 1.;

3. hospodaření Čsl. komise cukerní i Čsl. společnosti pro vývoz cukru podrobeno bylo revisi, kterou provedli úředníci revisního odboru ministerstva financí. Některé z učiněných pozastávek byly již odstraněny, ostatní budou předmětem jednání příštích schůzí likvidačního výboru Čsl. komise cukerní, který podle §u 3 nař. vlády z 27. října 1921, č. 385 Sb. z. a n., rozhoduje o všech věcech, týkajících se provedení likvidace Čsl. komise cukerní a s ní souvisejících institucí, a vyžádá si v pochybných případech, kde jde o částky vyšší než 500.000 Kč, rozhodnutí ministerstva financí.

V Praze, dne 4. března 1927.

Dr Engliš v. r.,

ministr financí.

Tisk 384/1.

Karel Schürer z Černého Údolí nebyl na základě lékařské prohlídky v Českých Budějovicích ze dne 29. srpna 1923 výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze ze dne 7. února 1924, č. j. 313.839/23 uznán válečným invalidou, ježto duševní choroba jeho nebyla uznána za válečné poškození.

Na odvolání proti uvedenému výměru uznala zemská odvolací komise Karla Schürera válečným poškozencem a stanovila snížení výdělečné schopnosti o 20% nálezem ze dne 7. února 1924, č. j. 2470/74-24, poněvadž podle posudku lékaře-znalce možno připustiti, že choroba, která vyvrcholila v progresivní paralysu, ač není sice v příčinné souvislosti s vojenskou službou válečnou, se při výkonu této služby zhoršila. Není tedy nynější stav Schürerův následkem ve válce přivoděné malarie nebo otřesu nervů po zasypání výbuchem podkopu.

Na základě nálezu zemské odvolací komise byl jmenovanému vydán nový výměr ze dne 6. června 1924, případně ze dne 4. června 1926, kterým mu důchod invalidní od 1. května 1920 nadále opětně přiznán nebyl, poněvadž zdaněný příjem jeho v létech 1919-1924 překročil hranici příjmu, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců.

V Praze, dne 19. února 1927.

Šrámek v. r.,

ministr sociální péče.

Karl Schürer aus Schwarzthal würde auf Grund der in Böhmisch Budweis am 29. August 1923 vorgenommenen ärztlichen Untersuchung mit dem Bescheide des Landesamtes für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag vom 7. Feber 1924, G. Z. 313.839/23 nicht als Kriegsinvalide anerkannt, da seine Geisteskrankheit nicht als Kriegsbeschädigung anerkannt wurde.

Ueber die gegen den angeführten Bescheid eingebrachte Berufung hat die Landesberufungskommission den Karl Schürer als Kriegsbeschädigten anerkannt und mit dem Erkenntnisse vom 7. Feber 1924, G. Z. 1470/74-24 die Verminderung der Erwerbsfähigkeit mit 20% festgesetzt, weil nach dem Gutachten des ärtzlichen Sachverständigen zugelassen werden kann, dass die Krankheit, welche in progressiver Paralyse den Gipfelpunkt erreichte, wiewohl dieselbe mit dem militäreschen Kriegsdienste in keinem kausalen Zusammenhange steht, sich bei der Ausübung dieses Dienstes verschlimmert hatte. Der dermalige Zustand Schürers ist daher keine Folge der im Kriege zugezogenen Malaria oder eines Nervenchoks infolge Verschüttung durch Explosion einer Mine.

Auf Grund des Erkenntnisses der Landesberufungskommission.wurde dem Genannten ein neuer Bescheid vom 6. Juni 1924, bzw. vom 4. Juni 1926 ausgefolgt, mit welchem ihm die Invalidenrente vom 1. Mai 1920 an weiterhin neuerlich nicht zuerkannt wurde, weil dessen besteuertes Einkommen in den Jahren 1919-1924 die den Anspruch auf die Kriegsbeschädigtenrente ausschliessende Grenze des Einkommens überschritten hatte.

Prag, am 19. Feber 1927.

Šrámek m. p.,

Minister für soziale Fürsorge.

Tisk 384/2.

Nepovažuji ani za rozhodující ani za účelné uváděti na pravou míru některá ne zcela přesná tvrzení interpelace a dovoluji si oznámiti, že žádost spolku německých pensistů v Chebu, postoupená kanceláři presidenta republiky ministerstvu železnic, byla po vyšetření věci a po dohodě se súčastněnými úřady vyřízena tak, že byla výnosem ministerstva železnic z 23. prosince 1926, č. 43472 žadatelce povolena úprava pense podle zákona z 3. března 1921, číslo 99 Sb. zák. a nař. a její užívání v cizině, ovšem bez drahotních přídavků zatím až do konce r. 1927 a se zpětnou účinností od 1. září 1926.

V Praze, dne 9. března 1927.

J. Najman v. r.,

ministr železnic.

Ich erachte es weder für entscheidend noch für zweckmässig, einige nicht ganz genaue Behauptungen der Interpellation auf das richtige Mass zurückzuführen und erlaube mir mitzuteilen, dass das von der Kanzlei des Präsidenten der Republik dem Eisenbahnministerium abgetretene Gesuch des Vereines deutscher Pensionisten in Eger nach erfolgter Erhebung der Angelegenheit und im Einvernehmen mit den beteiligten Behörden in der Weise erledigt wurde, dass der Gesuchstellerin mit dem Erlasse des Eisenbahnministeriums vom 23. Dezember 1926, Z. 43.472 die Regelung der Pension nach dem Gesetze vom 3. März 1921, Nr. 99 S. d. G. u. V., und deren Genuss im Auslande, allerdings ohne Teuerungszulagen, vorläufig bis Ende 1927 und rückwirkend vom 1. September 1926 bewilligt wurde.

Prag, am 9. März 1927.

J. Najman m. p.,

Eisenbahminister.