Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 389.

Jest všeobecným přáním občanstva, aby presenční služba branců byla snížena na nejnižší hranici. Snaha ta naráží však na zodpovědnost vedoucích kruhů státních, jimž náleží pečovati o bezpečnost státu, a kteří zajištění bezpečnosti té vidí ve zdatné armádě. Armáda pak jest zdatná, když nejen technicky jest opatřena vším nutným, a když jeví nadšení pro svoji službu, ale i když jednotlivci jsou vycvičeni v umění válečném v nejnovější době tak vyspělém. Tento výcvik řídí se nejen chápavostí branců, ale též kvalitou učitelů jejich a umožněním, aby výcvik každého jednotlivce mohl býti individuelně veden a kontrolován. Pouze při intensivní výchově branců možno jest zkrácení doby presenční služby.

Tzv. předvýchova vojenská, která též umožňuje zkrácení vlastní presenční služby, vyžaduje dlouhých příprav a dlouhého času ku svému provedení, nehledě ani k tomu, že by v ní dotyčné kruhy viděli prodloužení presenční služby od 21. roku dolů - snad do 18. roku.

Proto vojenská správa odhodlala se sáhnouti ku provedení předpokladu zkrácení vojenské služby, totiž k opatření si kvalitních levných instruktorů branců, kteří by zabezpečili intensivní výchovu branců v kratší době než za 18 měsíců, aby tak kvalita armády pak neutrpěla.

Tyto instruktory spatřuje armádní správa v déle sloužících poddůstojnících, kteří prokázali zvláštní způsobilost a náklonnost k vojenskému výcviku a dobrovolně chtějí vojenskou službu dále konati, bude-li o budoucí jejich hmotné postavení postaráno.

Dosavadní způsob odměňování jejich dobrovolného dalšího setrvání ve službě vojenských instruktorů, totiž udělování peněžních premií, nedovedl zlákati tyto poddůstojníky. Proto vojenská správa chápe se osvědčeného již prostředku z doby minulé a ze sousedních států, totiž slibem zaměstnání takového poddůstojníka ve státní a jiné podobné službě, pakliže po jistou řadu let on dobrovolně úkol instruktora řádně konal, udržeti ho u vojska.

Doba ta je nyní kratší, než bývala dříve: 8 let oproti dřívějším 12 letům. Ale pochopíme toto snížení, uvážíme-li, že intensita dnešní služby vojenské při kratší službě presenční vyžaduje veliké námahy na instruktorech.

Vojenská správa je přesvědčena, že tímto opatřením podaří se jí během krátké doby - asi 2leté - opatřiti si potřebný počet déle sloužících poddůstojníků, instruktorů - asi 8000 - a že potom bude možno přikročiti ku splnění touhy po snížení presenční služby.

Branný výbor přikloňuje se k těmto názorům vojenské správy; neví o lepším prostředku k umožnění zkrácení presenční služby a proto navrhuje slavnému senátu schválení příslušné osnovy zákona přijaté již poslaneckou sněmovnou, ve znění senátního tisku č. 382.

Zabezpečení umístění v občanské službě, dané takto déle sloužícím poddůstojníkům, těžce poškodí naději dosavadních oficiantů, z jejichž řad se ve smyslu §u 7 platového zákona z r. 1926 doplňovali úředníci.

Proto branný výbor v zájmu jejich navrhuje připojenou resoluci.

V Praze, dne 1. dubna 1927.

Viktor Dyk v. r.,

předseda.

Dr J. Karas v. r.,

zpravodaj.

Výbor sociálně-politický projednal ve schůzi dne 1. dubna 1927 předlohu zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků a usnesl se doporučiti schválení její tak, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou, ve znění sen. tisku. č. 382.

Výbor při tom vycházel z přesvědčení, že důvody, které bezprostředně po ukončení světové války vedly revoluční Národní shromáždění ke zrušení zákona o certifikatistech ze dne 19. dubna 1872, č. 60 ř. z. (uher. zák. čl. II. z roku 1873) a které namnoze byly diktovány odporem proti militaristickému duchu bývalé monarchie, staly se zatím bezpředmětnými. Převážná většina těch, kdo za války ztratili souvislost se svým původním povoláním a také svoji schopnost dřívější pro ně, dosáhla umístění ve státní a jiné službě, veřejné i soukromé, také legionáři došli vydatné ochrany zákonem č. 462/1919, stejně i kategorie dosavadních kancelářských oficiantů zákonem č. 80/1919, naši celou veřejnost mající smysl pro potřeby státu proniklo přesvědčení o významu armády, která nutně ke svému zdárnému životu potřebuje značné rozmnožení déle sloužících poddůstojníků (podle odhadu vojenských odborníků ze 2000 na 10-12.000). Těchto však podle dosavadních zkušeností nezíská vojenská správa jiným způsobem než obnovení t. zv. certifikátu (průkazu), kterého se dostane déle sloužícím poddůstojníkům ovšem ve formě a za podmínek změněných a odpovídajících požadavkům dnešního zákonodárství státnězaměstnaneckého.

Všechny ostatní prostředky, kterými chtěla vojenská správa získati dostatečný počet dobrovolně déle sloužících poddůstojníků, selhaly. Nepomohly ani výhody poskytnuté § 19 branného zákona (prominutí několika vojenských cvičení, měsíční přídavky po 30-52 Kč) ani výhody dané vládní nařízením z 20. prosince 1923, č. 247 Sb. z. a n., které záležely v t. zv. premiích pololetních po 600-1000 Kč a ve výpomocích vyplacených déle sloužícím poddůstojníkům při odchodu do civilu, jež činily 600 až 4160 Kč.

Nezbývá vojenské správě než vrátiti se k myšlénce t. zv. certifikátu, který opatří armádě potřebný počet zdatných sil poddůstojnických, upotřebitelných nejenom jako instruktorů, ale i k obstarávání funkcí jiných (kancelářských, účetních, manipulačních, zbrojířských a p.), které normálně zastávají rotmistři. - Ale zavedení certifikátu opatří v budoucnosti i státu ve všech oborech služby kádr věrných, spolehlivých, svědomitých, pilných a disciplinovaných sil zaměstnaneckých, který nejméně dotčen politickým stranictvím zůstává jednou z nejpevnějších opor státu v úřadech.

Předloha nynější se liší ve dvou směrech od starého zákona o certifikátu:

1. Déle sloužící poddůstojníci mají právo na výhradné, resp. částečné umístění ve státní službě jen, pokud vyhovují zároveň všem všeobecným i zvláštním podmínkám stanoveným pro propůjčení služebního místa, o něž jde (§ 6, odst. 2. č);

2. neposkytuje nároku neomezeně, nýbrž (vyjma místa vojenských gážistů a civ. zaměstnanců vojenské správy) jen do jedné poloviny (u četnictva, pohraniční stráže finanční a stráže bezpečnosti) resp. jen do jedné třetiny všech ostatních míst uprázdněných.

Zvláště ještě dlužno zdůrazniti, že v předloze nelze spatřovat poškození práv nabytých nyní sloužícími kanc. čekateli z řady oficiantů, ale ani v budoucnosti nelze pro uchazeče necertifikatisty viděti v předloze nějaké vážné škody, uváží-li se, že zákon, jenž nabude v plném rozsahu účinnosti teprve vládním nařízením ne dříve než v roce 1933-4, bude znamenat maximálně umístnění 1000-1200 déle sloužících poddůstojníků ročně na místech uvedených v § 3 za podmínek § 6, při čemž nutno považovati za věc docela spravedlivou, dá-li se v omezené míře zákonem přesně určené ceteris paribus přednost tomu, kdo řadu let sloužil státu bezvadně jako déle sloužící poddůstojník na vojně. Aby nabytá práva oficiantů nikterak nemohla býti poškozena, připojil se výbor sociálně-politický k resoluci navržené výborem branným a připojil v zájmu dosavadních držitelů certifikátu jakož i těch, kteří v dobré víře v zákon z r. 1872 odsloužili si na vojně nejméně 8 let jako déle sloužící poddůstojníci, další tři resoluce dole uvedené.

V Praze, dne 1. dubna 1927.

Rud. Jaroš v. r.,

předseda.

Dr Mazanec v. r.,

zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby při provádění zákona o déle sloužících poddůstojnících postarala se o zabezpečení služebního postavení oněch oficiantů, kteří nastoupili státní službu před platností tohoto zákona a služebně plně vyhovují.

Vládě se ukládá, aby při nejblíže příštím obsazování volných míst ve státní službě vzala především ohled na rotmistry-certifikatisty, kteří nabyli práva na umístění v civilní státní službě ve smyslu zákonů z r. 1872 a 1873, jichž platnost byla zaručena zákonem č. 250/1919 u důvodů, že jim bylo znemožněno umístění v civilní státní službě, jednak válkou a jednak zákazem přijímání sil.

Vládě se ukládá, aby byl vzat též zřetel při nejblíže příštím obsazování volných míst v civilní státní službě i na ony rotmistry certifikatisty, kteří vzhledem k tomu, že již překročili 45. rok věku, čímž nárok na umístění v civilní státní službě podle zákonů z roku 1872 a 1873 ztrácejí, z těchže důvodů, že byli při jmenování do civilní státní služby jednak zdrženi válkou, jednak zákazem přijímání sil do civilní státní služby.

Vládě se ukládá, aby také na ty rotmistry, kteří měli v době, kdy vstoupil v platnost zákon č. 250/1919 o zrušení certifikátu, více než 8 let služby jako déle sloužící poddůstojníci a kteří vesměs složili za předpokladu, že certifikát obdrží, pokud možno vzala zřetel při umístění v civilní státní službě.