Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 391.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila v 73. schůzi dne 5. dubna 1927 tuto osnovu zákona.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) K zajištění potřebného mírového počtu vojska budiž z branců v jednom kalendářním roce odvedených určeno pro vykonávání zákonité presenční služby 70.000 branců s přiměřeným zřením k pravděpodobným úbytkům a přírůstkům v prvých měsících po nastoupení do presenční služby.

(2) Zákon ze dne............, jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927, pozbývá platnosti dnem 1. října 1928.

(1) Branci, kteří jsou odvedeni přes počet uvedený v předcházejícím paragrafu, zařadí se do náhradní zálohy, v níž jsou povinni podrobiti se vojenskému výcviku a vykonati cvičení ve zbrani (služební) podle ustanovení následujícího paragrafu.

(2) V prvním ročníku náhradní zálohy setrvají tito branci do téhož dne, do kterého budou branci zároveň s nimi odvedení, kteří byli určeni k vykonávání zákonité presenční služby, v prvním ročníku I. zálohy.

Příslušníci náhradní zálohy se podrobí dvanáctinedělnímu vojenskému výcviku a jsou povinni vykonati mimo cvičení ve zbrani (služební) mužstvu v záloze branným zákonem stanovená ještě jedno mimořádné čtyřnedělní cvičení ve zbrani (služební) podle ustanovení branných předpisů.

(1) Pro zařadění do náhradní zálohy se na podanou žádost určí:

a) branci, kteří jsou živiteli rodiny (§ 5),

b) branci, kteří jsou majetníky zděděné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (§ 6),

c) branci, kteří z jiných důvodů rodinných, hospodářských, sociálních apod. zasluhují zvláštního zření (§ 7).

(2) Žádost, aby byl zařaděn do náhradní zálohy, musí branec podati u odvodní komise, jakmile mu bylo oznámeno, že je odveden. Nastanou-li okolnosti, jež by odůvodňovaly zařadění brance do náhradní zálohy, teprve po odvodu, lze podati žádost po odvodu, až do dne zařadění, nejdéle do 15 dní poté, co zmíněná okolnost nastala, a to u politického úřadu I. stolice místa trvalého bydliště. Žádost třeba vždy řádně odůvodniti a doložiti; má-li býti zjištěna neschopnost k výdělku mužského příslušníka rodiny podle ustanovení § 5, odst. (3), je tento příslušník rodiny povinen dostaviti se - a to, je-li žádost podána u odvodní komise, zároveň s žadatelem - k odvodní komisi, aby mohl býti podroben osobní prohlídce.

(3) Žádosti za zařadění do náhradní zálohy, které byly podány u odvodní komise, odevzdá předseda komise neprodleně politickému úřadu I. stolice místa trvalého bydliště. Tento úřad je - stejně tak jako žádosti, které ho přímo došly podle ustanovení předcházejícího odstavce po odvodu - s největším urychlením přezkoumá a, třeba-li, po vyšetření a slyšení příslušných zájmových korporací doplní, načež je zašle neprodleně se svým dobrým zdáním domovskému doplňovacímu okresnímu velitelství tak, aby, pokud možno, tam došly nejpozději 1. července. Doplňovací okresní velitelství podá k dobrému zdání politického úřadu I. stolice své vyjádření a předloží spisy takto doplněné smíšené komisi zřízené v jeho sídle, jež pak vybere a určí brance pro náhradní zálohu s konečnou platností v počtu, který na dotčený doplňovací okres přikáže ministerstvo národní obrany podle odvodních výsledků (§ 8). Organisaci a řízení těchto smíšených komisí upravuje vládní nařízení; při rovnosti hlasů rozhoduje mínění předsedovo. Při výběru a určování branců pro náhradní zálohu třeba přihlížeti především k brancům uvedeným v § 5 a 6.

(4) Zjistí-li se dodatečně, že určení pro náhradní zálohu bylo vylákáno nesprávnými údaji neb doklady, anebo že důvody pro toto určení pominuly, zruší domovské doplňovací okresní velitelství v dohodě s domovským politickým úřadem I. stolice, není-li tu snad jiných důvodů pro určení dotčeného brance pro náhradní zálohu, toto určení a povolá brance k nastoupení do presenční služby, a to u těch branců, u nichž důvody pro původní určení pominuly, jen na takovou dobu, po niž by byl branec musil ještě v presenční službě pobýti, kdyby nebyl býval určen pro náhradní zálohu. Nedohodnou-li se tyto úřady, rozhodne s konečnou platností zemské vojenské velitelství po slyšení politického úřadu II. stolice. Týmž způsobem rozhoduje se o odvoláních podaných do zrušovacího rozhodnutí doplňovacích úřadů I. stolice. Odvolání toto třeba podati do 15 dní u domovského doplňovacího okresního velitelství.

(1) Za živitele rodiny se považuje:

a) jediný syn otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky,

b) zemřel-li otec, jediný vnuk děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li syna k výdělku schopného,

c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sourozenců nemajících otce nebo sourozenců zcela osiřelých,

d) jediný nemanželský syn neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželský vnuk (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného, a to ve všech těchto případech jen tehdy, závisí-li výživa výše jmenovaných osob skutečně na dotčeném branci a plní-li tento prokázaně tuto povinnost.

(2) Jedinému synu, vnuku, bratru třeba na roven klásti toho, jehož jediný bratr, nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají činnou službu vojenskou nebo jsou mladší než 17 let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.

(3) Neschopnost k výdělku otce (děda) zjišťuje odvodní komise zpravidla osobní prohlídkou, jíž se musí podrobiti otec (děd), který žádá, aby byl jeho syn (vnuk) zařaděn do náhradní zálohy. Vyskytne-li se u odvodní komise při osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, přezkoumá se schopnost k výdělku komisí přezkoušejí. Podrobnosti upravuje vládní nařízení.

(4) K žádosti třeba připojiti průkaz o tom, že od zařadění brance do náhradní zálohy skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) a že branec je opravdu živitelem rodiny.

(5) Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující zařadění do náhradní zálohy pominou v době do 1. října toho roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, bude branci povolen jen odklad presenční služby do 1. října toho roku, v němž nastane příslušná změna poměrů.

(1) Za zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (selské usedlosti) třeba považovati takové samostatné zemědělské podniky, jejichž majetník musí obstarávati své hospodářství sám; další podmínkou je, že provozování takového podniku musí býti výhradním nebo aspoň hlavním povoláním dotčeného majetníka a zároveň výhradním anebo aspoň hlavním pramenem obživy pro něho a jeho rodinu. Při tom třeba přihlížeti zvláště též k poloze usedlosti a jejímu zadlužení.

(2) Za zděděnou usedlost třeba považovati též usedlost převzatou právním jednáním mezi živými, jestliže předcházející majetník mezitím zemřel a usedlost by podle zákonné posloupnosti bez toho připadla nynějšímu majetníku, byť i jen z části. Zdědí-li branec jen část zemědělské usedlosti a nabude-li zbývající části právním jednáním mezi živými, třeba tento způsob nabytí klásti na roveň dědictví. Totéž platí, nabude-li dědic celé usedlosti na základě dědického ujednání zákonných dědiců.

(3) Byla-li zemědělská usedlost rozdělena na základě posledního pořízení nebo vzájemnou dědickou dohodou na několik samostatných usedlostí, může každý z dědiců žádati za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, vyhovuje-li rozsah usedlosti jemu připadlé podmínkám uvedeným v odst. (1) a hospodaří-li též skutečně sám na této usedlosti.

(1) K brancům uvedeným v § 4, odst. (1), písm. c), patří především majetníci malých a středních živností nebo obchodů, pak branci, na jichž výdělkové činnosti sice závisí výživa příslušníků rodiny, kteří však nevyhovují všem podmínkám § 5, a branci, kteří z důvodu polního hospodářství, vzdělání k občanskému povolání a jiných závažných, zejména sociálních důvodů zasluhují zvláštního zření.

(2) Za malé a střední živnosti a obchody se při provádění tohoto zákona považují takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržovati náhradní pracovní síly, takže majetník musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom všeobecná výdělková daň (bez přirážek) z podniku toho předepsaná nesmí převyšovati částky stanovené vládním nařízením.

(3) Ustanovení posledního odstavce § 5 platí též při určování branců z důvodů uvedených v tomto paragrafu.

(1) Každoročně k 1. červenci se podle domovských doplňovacích okresů zjistí, kolik branců bylo odvedeno v době od 1. ledna do 1. července, počítajíc v to i ty osoby, které vstoupily dobrovolně do branné moci, a kolik žádostí, týkajících se branců příslušných domovským právem do dotčeného doplňovacího okresu, podle souhlasného mínění doplňovacích úřadů I. stolice, uvedených v § 4, odst. (3), vyhovuje pro zařadění do náhradní zálohy.

(2) Číslo, o něž převyšují uvedené odvodní výsledky kontingent, uvedený v § 1 a určený ministerstvem národní obrany, činí počet těch, kteří mají býti zařaděni do náhradní zálohy. Tento počet rozvrhne ministerstvo národní obrany na jednotlivé domovské doplňovací okresy v poměru počtu branců, jichž žádosti byly z těchto doplňovacích okresů uznány oběma doplňovacími úřady za vyhovující pro zařadění do náhradní zálohy.

(3) Počet odvedených branců, vykázaný v dotčeném doplňovacím okrese ke dni 1. července, tvoří po odečtení čísla, které na tento okres ministerstvo národní obrany přikáže pro určení do náhradní zálohy, kontingent tohoto doplňovacího okresu pro dotčený kalendářní rok.

(4) Branci, kteří přibudou do kontingentu po 1. červenci (dodatečným odvodem, dobrovolným vstupem, nastoupením branců, jimž byl povolen v minulých letech odklad presenční služby a pod.), tvoří přírůstek kontingentu, který, nebude-li vyrovnán stejnoměrným úbytkem kontingentu (povolením odkladu odvedeným brancům, propuštěním z branné moci a pod.), třeba odstraniti dodatečným přeložením vyhovujících branců do náhradní zálohy nebo přeložením na trvalou dovolenou.

(5) Není-li dostatečný počet uchazečů, vyhovujících podmínkám pro zařadění do náhradní zálohy, přeloží se až do vyčerpání počtu uvedeného v odst. (2) potřebný počet branců na trvalou dovolenou.

(1) Zákon ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví, výhody v plnění branné povinnosti, se zrušuje.

(2) Žádosti za poskytnutí výhody brancům odvodního ročníku 1927 vyřídí se podle dosud platných ustanovení. Práva a povinnosti branců, jimž byla nebo bude výhoda v plnění branné povinnosti přiznána, řídí se rovněž dosud platnými ustanoveními.

Branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:

V § 2 se nahrazují první čtyři odstavce těmito ustanoveními:

"Branná povinnost je všeobecná a musí býti vykonávána osobně podle ustanovení tohoto zákona.

Branné povinnosti podléhají všichni českoslovenští státní příslušníci mužského pohlaví ve věku dále uvedeném; kromě státních příslušníků československých podléhají branné povinnosti též muži téhož věku trvale bydlící na území republiky Československé, kteří nemohou prokázati jinou státní příslušnost. Cizí státní příslušníci mužského pohlaví, vstoupivší podle ustanovení posledního odstavce § 12 dobrovolně do československé branné moci, podléhají branné povinnosti po dobu, na kterou se zavázali.

Branná povinnost obsahuje povinnost odvodní a služební; k služební povinnosti patří buď povinnost k presenční (po případě další činné) službě a k službě v záloze, nebo povinnost ke službě v náhradní záloze, anebo povinnost k činné službě vojenských osob z povolání a ve výslužbě, a to v míru, za mobilisace a ve válce.

Branná povinnost se počíná začátkem roku, v němž občan dovrší 20. rok věku (u dobrovolníků dnem dobrovolného vstupu) a přestává koncem roku, v němž dokončí 50. rok věku, vyjma případy uvedené v předposledním odstavci § 12. To platí též pro superarbitrované důstojníky a rotmistry v záloze (s výslužným a bez výslužného [mimo službu]), nejsou-li k veškerým službám nezpůsobilí. Důstojníci a rotmistři z povolání podléhají branné povinnosti po dobu své činné služby; po přeložení do výslužby přísluší jim branná povinnost až do konce toho roku, v němž dokončí 60. rok věku. Branná povinnost důstojníků a rotmistrů ve výslužbě trvá i tehdy, jestliže po přeložení do výslužby nepožívají výslužného. Příslušníci četnictva přeložení do výslužby mají brannou povinnost v témže trvání jako důstojníci a rotmistři z povolání.

Osoby, které branné povinnosti se zřetelem na svůj věk již nepodléhají, mohou se svolením vojenské správy setrvati dále v branné moci, čímž přejímají na sebe další brannou povinnost; propustiti tyto osoby z branné moci na vlastní žádost lze vždy jen koncem roku; za mobilisace a ve válce není takové propuštění z branné moci dovoleno.

Pokud mohou býti státním příslušníkům československým, trvale usedlým v cizině, zvláště pak v mimoevropských zemích (mimo pobřežní země Středozemního a Černého moře), poskytnuty úlevy ve vykonávání branné povinnosti, stanoví vládní nařízení."

§ 9 se doplňuje takto:

1. Odstavec třetí se na konci doplňuje takto:

"Osoby, které zameškaly odvod vlastním zaviněním, mají - byly-li později odvedeny - tutéž povinnost k zákonité presenční službě a ke službě v záloze, jako kdyby byly odvedeny v té odvodní třídě, za niž jsou dodatečné odvedeny."

2. Za odstavcem třetím se jako nový odstavec vkládá toto ustanovení:

"Cizinci, kteří nabyli československé státní příslušnosti teprve po onom roce, v němž dokončili 22. rok věku, podléhají rovněž odvodní povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže československé státní příslušnosti nabyli před 31. prosincem toho roku, v němž dokončí 40. rok věku; nabyli-li československé státní příslušnosti později, odvodní povinnosti v míru nepodléhají."

3. Dosavadní odstavec čtvrtý se doplňuje takto:

"počítajíc v to i potřebné nemocniční vyšetření; náklady na dostavení k odvodu hradí každá odvodem povinná osoba sama, cestovní náklady ke komisi přezkoušecí mohou jí býti na žádost vojenskou správou nahrazeny, nebo obecním (městským) úřadem na vrub vojenské správy zálohou vyplaceny, leč by se přezkoušení dělo z její viny. Nedostaví-li se osoba odvodem povinná k odvodu, postará se politický úřad o to, aby byla zákonnými prostředky dodatečně předvedena, a je-li podezření, že by mohla utéci, může býti až do předvedení úředně zadržena."

4. Za dosavadní odstavec čtvrtý se připojí nový odstavec tohoto znění:

"Jakým způsobem mají splniti odvodní povinnost osoby, které dlejí mimo československé státní území, stanoví vládní nařízení. Bude-li jim povoleno podrobiti se lékařské prohlídce u československého zastupitelského úřadu v cizině, jsou povinny, nejsou-li zcela nemajetné, nahraditi náklad na takovou lékařskou prohlídku; rovněž jsou povinny nésti cestovní náklady k této prohlídce ze svého."