Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 392.

Vojenská správa na základě zkušeností, nabytých prováděním branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., dále zákona o úlevách při konání služby presenční ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n. a organisačních předpisů, dále při projednávání komplexu otázek o nové úpravě některých poměrů vojska, seznala, že jest třeba novely zákonné, aby vše to upraveno bylo dle dnešních požadavků.

Vláda proto předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž mají býti upraveny v podstatě tyto čtyry nejdůležitější otázky:

I. Zavádí se do naší branné soustavy instituce náhradní zálohy.

II. Stanoví se roční kontingent branců, jenž má v budoucnosti nastoupiti na místo mírového počtu vojska.

III. Zavádí se možnost povyšovati vyhovující brance na důstojníky (podporučíky) presenční služby již během presenční služby.

IV. Provádějí se některé další změny branného zákona.

Branný výbor senátu věnoval pozornost všem těmto otázkám a došel k těmto závěrům:

ad I. Tato nová instituce znamená značný pokrok proti dosavadnímu stavu, vyplývajícímu ze zákona č. 370/1922 Sb. z. a n. o výhodách v plnění branné povinnosti a z propouštění přebytečných branců podle prováděcích nařízení k zákonu o mírovém počtu. Po té stránce uznal branný výbor senátu zcela případným odůvodnění zprávy branného výboru poslanecké sněmovny (tisk 954 posl. sněm.), jenž právem dovodil též, že tu nejde o nějakou předlohu třídní vypracovanou ve prospěch určitých majetných tříd. Ze statistických dokladů, jež má senát po ruce, lze se přesvědčiti, že největší měrou na výhodách v plnění branné povinnosti participovali živitelé rodin, kteří vyskytují se právě v nemajetných vrstvách bez ohledu na kteroukoli třídu obyvatelstva.

Branný výbor senátu nesdílel pochybností s některých stran uváděných, že zavedení instituce náhradní zálohy není v souladu se zásadou rovnosti vytýčenou § 106 ústavní listiny. Po názoru branného výboru senátu není s tímto ustanovením ústavní listiny v odporu, jestliže jistá část odvedených branců nepřidrží se - vzhledem k zvláštním důvodům v jejich osobách se jevícím a hlavně poměrů sociálních a hospodářských se týkajícím - k vykonání presenční služby v pravidelném trvání jako branci ostatní, nýbrž se podrobí jen zkrácenému vojenskému výcviku. Nelze tu mluviti o nějakých výsadách rodu neb povolání, jaké má zmíněný § 106 ústavní listiny na mysli.

II. Branný výbor senátu přiklonil se též k řešení, jež vláda navrhuje zavedením ročního kontingentu branců na místě dřívějšího zákona o mírovém počtu. Stanovení kontingentu jest přirozeným důsledkem zavedení instituce náhradní zálohy. Má-li býti určen počet těch, kteří mají býti zařaděni do náhradní zálohy, je potřebí stanoviti roční kontingent branců, kteří budou odváděni na pravidelnou dobu presenční služby; každý, kdo bude odveden nad tento kontingent, přijde do náhradní zálohy. Ustanovení toto je v plném souladu se zásadou §u 127 ústavní listiny, podle něhož každý způsobilý státní občan republiky Československé je povinen podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu. Kdyby jakýmkoliv způsobem byla celková číslice osob nad stanovený kontingent odváděných omezena, nebylo by to v souhlasu s citovaným ustanovením ústavní listiny, podle něhož třeba každého způsobilého občana podrobiti vojenskému výcviku.

Národní shromáždění bude míti dostatečně příležitosti, aby při zkoumání vojenského rozpočtu přihlédlo k tomu, jakým způsobem je navržené ustanovení osnovy praktikováno, takže po té stránce je kontrola zákonodárných sborů plnou měrou zaručena.

ad III. Branný výbor senátu projevil též plný souhlas s ustanovením, že branci, kteří za své presenční služby prokáží theoreticky a prakticky způsobilost zastávati služební funkci důstojníka, budou moci býti jmenováni důstojníky (podporučíky) již za své presenční služby. Tímto ustanovením budou aspoň částečně odškodněny osoby, jimž by jinak podle předpřevratového právního řádu předpřevratového právního řádu příslušelo právo jednoročních dobrovolníků, za to, že musí zůstati v presenční službě stejnou dobu jako branci ostatní.

ad IV. Vzhledem k novým institucím osnovou zaváděným, jakož i dále se zřetelem ke změnám provedeným v organisaci branné moci po vydání branného zákona z roku 1920 a vzhledem ke zkušenostem nabytým za 7letého praktického provádění branného zákona, ukázalo se nutným provésti novelisaci ještě některých dalších ustanovení branného zákona. Změny tyto shledal branný výbor vesměs účelnými; jich uskutečněním umožňuje se branné moci, aby dosáhla účelu jí § 1 branného zákona uloženého, t. j. uhájiti trvání, celistvosti a svobody republiky proti nepřátelům zevnějším a spolupůsobiti při udržení pořádku a bezpečnosti uvnitř státu a při čelení pohromám ohrožujícím život a majetek.

Z uvedených důvodů doporučuje branný výbor, aby senát schválil osnovu zákona ve znění, na němž se usnesla poslanecká sněmovna, jak jest obsaženo v sen. tisku č. 391.

V Praze, dne 6. dubna 1927.

Viktor Dyk v. r.,

předseda.

Dr Karas v. r.,

zpravodaj.