Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 399.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu (tisk 333)

směnečného zákona.

V republice Československé platí dosud dva směnečné zákony a to pro historické země císařský patent ze dne 25. ledna 1850 čís. 51 ř. z. (obecný směnečný řád), pak pro Slovensko a Podkarpatskou Rus směnečný zákon ze dne 5. června 1876 zák. čl. XXVII. z r. 1876.

Tuto různost směnečného zákonodárství uvnitř našeho státu nutno však odstraniti a nutno uzákoniti jednotný směnečný zákon platný pro celou republiku. Vždyť jednotnost zákonodárství státního jest základem jednotnosti státu samého.

Vláda předložila Národnímu shromáždění a to napřed senátu k ústavnímu projednání návrh nového jednotného zákona směnečného (čís. tisku 333) a uvádějí se v důvodové zprávě ze dne 3. února 1927 následující důvody pro unifikaci obou platných směnečných zákonů.

Za nynějšího dualismu na poli směnečného práva trvá právní nejistota, zda a pokud uplatní se v tom kterém konkrétním případě předpisy směnečného zákona čís. 51/1850 anebo zák. čl. XXVII. z r. 1876.

Kolisní normy obsažené v obou platných směnečných zákonech (čl. 84-86 zákona č. 51/1850 a §§ 95-97 zák. čl. XXVII. z r. 1876) platí jen pro práva různých států, nikoli však pro obě různá práva uvnitř našeho státu. Ku řešení možných kolisí mezi oběma různými právy směnečnými našeho státu nemáme ani t. zv. interlokálních (mezimístních) předpisů, jimiž řešily by se konflikty mezi oběma platnými směnečnými zákony asi podobně, jak řeší se konflikty mezi dvěma právy různých států předpisy mezinárodního práva směnečného.

Sjednocení zákonodárství na poli směnečného práva v naší republice žádají tudíž podstatné důvody právní.

Též z důvodů hospodářských nutno odstraniti různost směnečného práva.

Neb dualismem trvajícím trpí nejen soukromoprávní obchod, nýbrž i hospodářský život vůbec.

Shora uvedená právní nejistota ohrožuje bezpečnost úvěru směnečného, což ve svých důsledcích znamená ničení úvěru vůbec (známý starý výrok: má-li směnka míti hodnotu zlata a stříbra, musí míti právní normy ze železa).

K těmto důvodům lze připojiti i tu úvahu, že dosud neuplatnila se v dostatečné míře jako kupecký peníz obchodní směnka, která za světové války byla vytlačena z hospodářského života nadbytkem cirkulujících hotových peněz a placením hotovými.

V našem státě dosud obíhá přebytečně mnoho hotových peněz (dle posledních výkazů Národní banky na šest a půl miliard Kč), což má ovšem v zápětí různé nevýhody národohospodářské. Nutno, aby odstraněny byly všecky překážky nového uplatnění obchodní směnky jako zástupkyně hotových peněz. Za takovou překážku lze zajisté též počítati právní nejistotu na poli směnečného práva důsledkem různosti obou směnečných zákonů.

Rovněž důvody legislativní nutkají ku brzké unifikaci obou dnes platných směnečných zákonů. Neb dualismem trvajícím trpí i současná, chystaná legislace zejména na poli řízení ve sporech směnečných a na poli směnečného práva poplatkového.

Taktéž tu okolnost, že autentické znění obou platných směnečných zákonů jest jednak německé, jednak maďarské, nutno považovati za závažný důvod pro unifikaci obou zákonů v jednotný směnečný zákon československý v autentickém znění československém.

Toto sjednocení obou platných zákonů směnečných nelze odkládati z důvodu toho, že snad někdy dojde k uskutečnění jednotného světového zákona směnečného.

Takového jednotného světového zákona směnečného nelze totiž vůbec očekávati v dohledné době a veškeré dosud v tomto směru vykonané práce, zejména vypracování t. zv. brémských pravidel (na konferencích v Brémách, Antverpách a Frankfurtu r. 1876-1878), neb na konferenci v Haagu usnesená osnova jednotného zákona směnečného (z r. 1912), nedávají záruky, že dojde ku mezinárodní konvenci o zavedení jednotného zákona směnečného v účastněných zemích v době nedaleké. Při tom ovšem trvá nejistota, kdy vůbec takový nový směnečný zákon v jednotlivých státech bude zákonodárnými sbory usnesen a pak vyhlášen.

Unifikace obou směnečných zákonů nezpůsobí nějakého podstatného odklonu od směnečných zákonů rakouského, německého a polského, s nimiž dosavadní rakouský směnečný řád, u nás platný, se shodoval, což ulehčovalo zahraniční obchodní styky.

Neb i uherský směnečný zákon jest sdělán na základě zásad všeobecného německého řádu směnečného a patří do skupiny směnečných zákonů německo-rakouských.

Sjednocením obou zákonů směnečných nezpůsobí se také odklon od směnečných zákonů rakouského, německého a polského, ježto se jedná o pouhou unifikaci a nikoliv

o reformu práva směnečného a ježto odchylky obou platných zákonů směnečných jsou nečetné a nevelké.

Takové odchylky nemohou však býti vážnou překážkou obchodu zahraničnímu, jemuž zpravidla věnují se osoby vskutku informované.

Dokazují totéž dosavadní obchodní styky mezi zeměmi, v nichž platí směnečné zákony různých skupin, zejména skupiny francouzské, skupiny anglické a skupiny německo-rakouské.

Pokud se týká způsobu unifikace, uvádí důvodová zpráva vládní osnovy, že zvoleno bylo vypracování nového jednotného zákona a opomenuta byla cesta novelisace obou platných zákonů směnečných.

Pouhá novelisace nedoporučuje se proto, že bychom nedospěli k autentickému znění československému. Neboť nezměněné předpisy zůstaly by v autentickém znění buď německém nebo maďarském.

Kdyby však i provedena byla novelisace tak, že by se publikovalo současně znění nezměněných předpisů v jazyku československém jakožto autentickém, zůstaly by zase dva zákony a tudíž stav opět neudržitelný.

Pouhá novelisace působila by četné technické obtíže s jejím vypracováním spojené. Nastala by určitá nepřehlednost některých norem obou zákonů a nebyla by vyřešena otázka mezimístních (interlokálních) předpisů.

Při novelisaci mohla by býti snad zachována čísla článků rakouského směnečného řádu resp. čísla paragrafů uherského směnečného zákona.

Avšak tato okolnost jest nepatrného významu, ježto v novém zákoně lze učiniti opatření, aby přiměřeně použito bylo příslušných ustanovení nového zákona, pokud zákony a nařízení se dovolávají předpisů dosavadních zákonů směnečných, resp. citují články neb paragrafy dosavadních zákonů směnečných.

Osnova zákona obsahuje tudíž nový jednotný zákon směnečný.

Neprovedena tu však, jak již bylo řečeno, nějaká podstatná reforma, nýbrž uskutečněna v celku pouhá unifikace.

Reforma podstatná se nedoporučuje jednak z toho důvodu, že oba platné směnečné zákony jsou právě těmi, které patří mezi naše nejdokonalejší platné zákony.

Pokud jeví se nutnost rozřešiti některou spornou otázku nebo vyplniti některou mezeru neb odstraniti některou vadu, je to právě dochováno unifikací, která za tím účelem vhodně kloní se buď k příslušnému předpisu rakouského směnečného řádu neb uherského směnečného zákona, podle toho, který z těchto předpisů nevykazuje sporné otázky nebo mezery nebo který z nich nemá vady.

Jen v několika málo jednotlivostech dole uvedených předsevzaty změny platných zákonů směnečných.

Též z toho důvodu nezavádí se podstatná reforma směnečného zákona, jelikož nelze úplně odsunouti možnost, že po určité době (třeba nikoliv krátké) dojíti může ku zavedení nového světového zákona směnečného, podle něhož nově reformovaný zákon směnečný byl by zase změněn.

Důvodová zpráva vládní osnovy ve své zvláštní části jedná pak podrobně o jednotlivých ustanoveních nového jednotného zákona směnečného, vyličuje znění nadpisu zákona a jeho rozdělení, vysvětluje použití vžitých mezinárodních termínů zákona, uvádí odchylky a shody obou platných zákonů a obšírně odůvodňuje v jednotlivých paragrafech osnovy zákona navržené znění dotyčného zákonného pravidla.

Výbor ústavně-právní za předsednictví senátora dra L. Krupky jednal o osnově zákona poprvé ve schůzi dne 16. bředna 1927, v které ku návrhu zpravodaje senátora dra A. Procházky zvolil subkomitét, jehož členy byli senátoři: dr B. Baxa, dr O. Havelka, dr A. Procházka a dr Fr. Veselý, a usnesl se přibrati k poradám jeho jako znalce universitní profesory dr K. Hermanna-Otavského a dra A. Weniga.

Subkomitét tento projednal v přítomnosti obou shora uvedených expertů, pak v zastoupení ministerstva pro sjednocení zákonů a organisaci správy, kteréž osnovu vypracovalo, ministerského rady dra J. Karmana a vládního referenta o osnově, universitního docenta, ministerského tajemníka dra Fr. Roučka, osnovu zákona ve dvou schůzích dne 23. a 24. března 1927.

Subkomitét částečně změnil a doplnil osnovu zákona, načež definitivní redakci osnovy na základě elaborátu subkomitétu předsevzalo plenum výboru ústavně-právního za předsedání senátora dr L. Krupky a za přítomnosti shora uvedených expertů a zástupců vlády ve svých schůzích dne 30. a 31. března, pak 1. dubna 1927.

Změny a doplňky provedené v osnově zákona výborem ústavně-právním resp. jeho subkomitétem jsou tyto:

1. provedeny různě stylistické změny, nahrazena jednotlivá slova rčením správnějším a opraveny chyby tiskové, zejména v následujících případech, pokud nejsou uvedeny při jednotlivých paragrafech:

v § 1 řečeno "způsobilý" místo "způsabilým";

v § 2 provedena stylistická změna "ostatních osob na směnce podepsaných";

v § 3 č. 2, 3, 4, 7, v § 4 odst. 1, v § 28 odst. 2, v § 33 odst. 2 řečeno místo "se má platiti" správněji "má býti placen (placeno)" a v § 30 odst. 1 č. 1 "má býti zaplacena" místo "se má zaplatiti";

v § 3 odst. 4 vsunuto slovo "údaj" konformně jak v § 3 odst. 2, 4, 7;

v § 5 řečeno správně "uvésti jako směnečníka" místo "jmenovati";

v § 8 odst. 2, § 13, § 30 odst. 2, § 33 odst. 2, použito česky správného slova "rčením" "rčení" místo "výrazem" "výraz";

v § 13 vysloveno správněji "od indosatáře" místo "z rukou indosatáře";

v § 14 odst. 1 řečeno místo "Indosuje-li se směnka" český správněji "Byla-li směnka indosována";

v § 14 odst. 2 opravena chyba tisku "indosovali" správným "indosovaly";

v § 18 odst. 1 řečeno konformně jako jinde "postihová práva" místo "postihové právo";

v § 19 odst. 4 místo "není možno" řečeno správně "nelze";

v § 22 odst. 2 místo "v ní uložiti" bylo lépe řečeno "na ni naříditi";

v § 29 odst. 2 místo "Předložiti se musí" řečeno správněji "Musí býti předložena"; pak místo "v ní obsaženého" správně "na ni obsaženého" (viz poznámku 12); dále vsunuto slovo "dni" (po dni vystavení), konformně jako jinde;

v § 30 odst. 1 č. 2 řečeno místo "srovnává se se dnem" lépe "se srovnává se dnem";

v § 30 odst. 2 místo slov "počítati se má" správněji "má býti počítáno";

v § 37 odst. 2 místo "přípustny" správně "přípustné";

v § 47 odst. 1 č. 3 místo "obdržel" správně "dostal";

v § 52 odst. 2 místo "osvobozuje" správně "osvobodí";

v § 58 odst. 1 vsunuta po dni platebním citace "(§ 99)" konformně jako jinde;

v § 58 odst. 3 místo "od jiného intervenienta" řečeno správně "jiným intervenientem";

v § 60 odst. 1 místo "náleží" řečeno správněji "přísluší";

v § 63 místo "platným", "neplatným" řečeno správně "platný", "neplatný";

v §§ 63 a 65 řečeno místo "za něhož" správně "za nějž";

v § 67 odst. 2 č. 2 řečeno místo "více" správně "několik", ježto není zde srovnání (více než jeden);

v § 72 odst. 2 místo "se nacházejí" správně "jsou";

v § 79 místo "rukojmím" správně "rukojmí";

v § 82 opravena chyba tisková "vyplatiti" správně "vyplatili";

v § 84 místo "nestaví, leč" řečeno správněji "staví jen";

v § 85 řečeno lépe "Ku promlčení" a místo "toliko" slovo "jen";

v § 89 odst. 1 vysloveno lépe "jen" místo "pouze";

v § 90 lépe "způsobilý" místo "způsobilým";

v § 97 řečeno lépe "Rovněž jsou povinni" místo "Zároveň musí";

v § 105 č. 9 vynecháno slovo "směnečných" z důvodů uvedených v poznámce 45 u § 70;

2. v § 3 č. 1 přesněji vyjádřeno, že označení jako směnka musí se státi v kontextu: "označení jako směnka, které musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno v jazyku, jímž...;

3. v § 3 č. 2 místo slov "pokládá se" použito slova "platí", jelikož nejde o domněnku a protidůkaz je vyloučen, pro kteréžto případy osnova jinak používá slova "platí", takže i zde nutno ho použíti;

4. v § 3 č. 7 ukončena prvá věta středníkem místo tečkou, takže druhá věta počíná malým písmenem; v druhé větě vyškrtnuta pak slova "na směnce". Tato změna provedena proto, aby ve druhé větě slovy "několik míst" snad také nerozumělo se místo uvedené na př. u jména remitenta, místo vystavení směnky a pod. Neb tím má býti jen rozuměno, že platí první místo za místo platební, je-li uvedeno několik míst platebních anebo několik míst u jména nebo firmy směnečníka;

5. v § 4 odst. 1 místo slova "vyznačená" použito správného slova "vyjádřená", ježto částka peněžní písmeny se "vyjadřuje", kdežto číslo se "vyznačuje";

6. v § 6 odst.1 věta druhá upravena takto "Prohlášení učiněná na takové listině...". Neb prohlášení ta činí se jednak na listině a nepřipojují se k listině, jednak by znění osnovy svádělo k domněnce, že jde o prohlášení, které stalo se mimo listinu;

7. v § 7, pak v § 32, ve větě místo "pokládá se" použita slova "platí", jelikož nejde o domněnku a protidůkaz je vyloučen, pro kteréžto případy osnova jinak používá slova "platí";

8. v nadpisu před §em 8 vsunuto za slovem "indosament" slovo "žiro", neboť jde o rčení vžilé a zejména u obchodníků obecně užívané;

9. v § 8 odst. 2 bylo normováno "převod na směnce slovy" místo znění osnovy "převod směnky slovy". Neb nápověď převodu musí býti vyslovena na směnce (im Wechsel čl. 9 rak. směn. řádu), ježto nápověď mimo směnku nemá účinku § 8 odst. 2. Dále nápověď tohoto převodu nemusí býti v kontextu směnky, nýbrž stačí, když jest na směnce vůbec.

10. v §u 10 odst. 2 byla škrtnuta zbytečná slova "na rubu směnky nebo opisu anebo na přívěsek", rudiment to dosavadního předpisu, dovolujícího psáti indosament také na líci směnky (srov. nyní § 10 odst. 1 osnovy). Tím stal se odst. 2 zcela krátký, byl proto přemístěn jako druhá věta do odst. 1, takže § 10 má nyní jediný odstavec;

11. v § 15 odst. 1 místo "Připojí-li se" řečeno správněji česky "Byla-li připojena" a doplněny termíny mezinárodní rčením českým, takže začátek odst. 1 nyní zní "Byla-li připojena k indosamentu poznámka "v plné moci", "in prokura", "k vybrání", "k inkasu" nebo jiná, která vyjadřuje zmocnění, takový rubopis (rubopis zmocňovací, prokura-indosament)......"

Dále ku konci odst. 1 normováno "nezaplacenou a vybral složenou sumu směnečnou", jelikož nejde jen o peníz na směnce udaný, nýbrž také o náležitosti (např. úroký a pod.); pročež použito slova "sumu" místo slova "peníz";

12. v §§ 17, 22, 33 slova "ve směnce" mohla by vzbuditi zdání, že se žádá, aby údaj byl v kontextu směnky, což však není podmínkou; proto bylo lépe normováno "na směnce";

13. v § 18 odst. 2 místo slova "počíná" použito správného slova "počítá", jak stojí též v rakouském směnečném řádu v čl. 20 ("gerechnet");

14. v § 19 odst. 2 místo ustanovení "napsané a směnečníkem podepsané" normováno stručně "směnečníkem podepsané", jelikož stačí podpis, kdežto ostatek nemusí býti psán (může býti vytištěn, litografován atd.); proto škrtnuta slova "napsané a";

15. v § 19 odst. 3 přestilisována druhá věta takto: "podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem nebo firmou". Neb jen podpisem akceptant se zavazuje, nikoli pouhým napsáním jména. Tomu odpovídá též ustanovení § 10 druhé věty "podepíše jen své jméno nebo svoji firmu" místo "napíše";

16. v § 20 odst. 2 místo slova "ručí" použito správných slov "je zavázán"; neboť u akceptanta jde o přímý závazek, nikoliv o ručení;

17. v § 21 odst. 2 i zde místo "ručí směnečník" správně řečeno "je směnečník zavázán", neboť i zde jde o přímý závazek, nikoliv o pouhé ručení;

18. v § 23 odst. 1 slova "s obmezením anebo jen menší částkou" upravují se konformně s § 20 ve znění "na část směnečné sumy anebo s jiným obmezením";

19. v § 24 odst. 3 vynecháno slovo "také" jako zbytečné a místo slova "prokazovati" použito netrvacího slovesa "prokázati" (konformně s předcházejícím netrvacím slovesem "předložiti");

20. v § 26 č. 3 místo slov "ten, kdo" přesněji řečeno "postižník, který", aby bylo patrno, že třetí osoba (extraneus) není zde míněna;

21. v § 27 odst. 2 místo neobvyklého "dosíci" správněji řečeno "dosáhnouti"; kromě toho na konci odstavce v závorce cituje se ještě § 26 č. 2 a 3, jelikož i tato ustanovení se zde uplatňují (taková citace jest i v rak. sněm. řádu ). Naproti tomu netřeba citovati § 26 č. 1, ježto místo něho byl zařazen odst. 3 § 27;

22. v § 27 odst. 4 škrtnut, "č. 1 a 2", jelikož tato citace je zcela zbytečná; dále místo "od příjemce" řečeno správněji "na příjemci";

23. v § 37 odst. 2 dáno místo slova "protest" slovo "protestace", jelikož protestace znamená akt, kdežto protest znamená výsledek protestačního aktu, totiž veřejnou listinu;

pak doplněn odstavec tento slovy "se musí pod ztrátou směnečných práv proti výstavci a in dosantum nejdéle...", aby tato sankce byla vyslovena v zákoně;

24. § 39 odst. 2 byl zredigován tak, aby bylo zřejmo, že platí i o domicilovaných směnkách bez údaje domiciliáta, totiž: "Je-li jako domiciliát udána osoba jiná, nežli majitel směnky, má opomenutí včasné protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv nejen proti výstavci a indosantům, nýbrž i proti příjemci";

25. v § 41 odst. 1 řečeno přesněji "do dvou dnů po dni protestace", jak normováno i jinde v osnově, aby bylo patrno, že den protestu se nepočítá;

26. § 41 odst. 2 přestylisován správněji takto: "Byv takto zpraven, jest každý předchůdce povinen ve stejné lhůtě, počítané ode dne, kdy zprávu dostal, týmž způsobem zpraviti svého nejbližšího předchůdce";

27. v § 41 odst. 3 za slovo "Majitel" vsunuto doplňující slovo "směnky";

28. v § 44 odst. 1 bylo osnovou stanoveno, že každý směnečný dlužník jest oprávněn, zaplatí-li "svůj směnečný dluh", žádati, aby majitel směnky vydal mu ji kvitovánu spolu s protestem pro neplacení, pokud byl učiněn, - kdežto dle dosavadních předpisů směnečný - dlužník byl oprávněn k takové žádosti, zaplatil-li "směnečnou sumu" (s úroky a útratami). V tom může býti značný rozdíl tehdy, byla-li směnka indosována na menší částku, než na přijatou, je-li tedy směnečný dluh rubopiscův menší, nežli směnečný dluh příjemcův, po případě výstavcův. V takovém případě není majitel směnky povinen, vydati "kvitovanou" směnku tomu směnečnému dlužníku, který zaplatil jen "svůj" - menší "směnečný dluh", nýbrž jest povinen učiniti pouze tenkráte, byla-li mu zaplacena celá "směnečná suma".

Bylo proto jako dle dosavadních předpisů normováno: "proti zaplacení směnečného peníze s úroky a útratami, aby...";

29. v § 46 odst. 3 byla rozhodnuta sporná otázka, zda rozhoduje kurs v den, kdy byl učiněn protest, nebo v den dospělosti, zvolením alternativy prvé a dle toho bylo normováno: "které by měla v den protestu směnka na viděnou.";

30. v § 46 odst. 5 rčení osnovy "ověřený" kursovní lístek svádělo by k výkladu, že kursovní lístek musí býti legalisován, což zajisté zamýšleno nebylo. Slova rak. směn. ř. čl. 50 "unter öffentlicher Autorität ausgestellten" neznamenají ověření ve smyslu legalisace. Některé německé překlady uher. směn. zák. §u 50 mluví sice o "legalisierten Kurszettel", ale to jest překlad nesprávný. Původní maďarský text má slova "közhiteles ségu" t. j. hodnověrný, nikoliv "hitelesi ted", ověřený. Ve slovenském překladu dr Klučovského a dr Čorby stojí "hodnoverným kurzovým záznamom". Místo slova osnovy "ověřeným" bylo proto zvoleno slovo "řádným", vyjadřující to, co oba zákony dosud skutečně měly na mysli, co jest podle předpisu vystaveno, co vyhovuje zákonu;

31. v § 47 odst. 2 bylo podobně jako v § 46 odst. 3 normováno: "kursů, které by měla v den, kdy postihovatel směnku vyplatil, nebo jako rimesu dostal, směnka na viděnou vystavená z bydliště...";

32. v § 47 odst. 4 bylo místo "potvrzení" správně řečeno "osvědčení", neboť v § 46 odst. 5, k němuž se odkazuje, mluví se o "osvědčení" nikoliv o "potvrzení" kursů;

33. v § 49 odst. 3 místo "vydaná" použito správně "vystavená"; dále byl odstavec 3 doplněn takto: "bezprostředně na postižníka a jeho bydliště (a drittura)". Osnova převzala z rak. směn. řádu čl. 53 odst. 3 slova "a drittura", pak z uher. zák. směn. § 53 bližší definici těchto slov. Avšak "bezprostředně na postižníka" nevyčerpává pojmu "a drittura", při němž nutno klásti důraz na to, že návratní směnka vydá se přímo na předchůdce a na jeho bydliště. Tak i v uh. zák. směn. § 53 odst. 3. Proto bylo nutno odst. 3 § 49 doplniti, jak uvedeno;

34. § 53 byl doplněn ustanovením: "jako podpůrná adresa znějící na místo platební" jak slov těch použito v § 27 odst. 2, § 52 odst. 1 a pod., by nevznikla otázka, zda § 53 se vztahuje i na osoby jmenované na směnce jako podpůrná adresa, neznějící na platební místo; dále místo slova. "jmenována" použito správnějšího slova "uvedena";

35. v §u 54 odst. 1 místo "musí" řečeno lépe "jest povinen" a upraven slovosled: "dáti poznamenati čestné přijetí";

36. v § 54 odst. 1 místo "musí" řečeno lépe "jest povinen" a provedena nová stylisace: "..o své intervenci, zaslati mu protest a tuto zprávu i s protestem odeslati do dvou dnů po dni protestace". Tím odpadlo opakování slova "musí" resp. "jest povinen" a zkrácena věta: "kdy byl protest učiněn" na slovo "protestace";

37. v § 55 místo "poctěna" řečeno "poctěného", jak jest i jinde v osnově;

38. v § 58 odst. 2 místo "nebo" řečeno výstižněji "pokud se týče" a před slovem jejich opakována předložka "na";

39. v § 60 odst. 2 opuštěno subjektivní hledisko a nahrazeno objektivním tím, že škrtnuta slova "ač je mu znám pravý stav věcí". Pak stačí pouhý fakt, že někdo se nabízel ku placení, kdo měl přednost, i nebude nutno řešiti otázku, zda čestný plátce o této nabídce jiné osoby věděl či nikoliv. Kromě toho řečeno lépe "kdož by jinak byli osvobozeni" místo "kdož by se jinak byli osvobodili";

40. v § 62 odst. 2 místo "vyjadřuje se" lépe řečeno "vyjádřeno" a spojeno s předcházející větou spojkou "a". Tím také vysloveno, že podpisem vzniká rukojemství jen tehdy, je-li to při podpisu zřejmě vyjádřeno. Není-li to vyjádřeno, nevznikne rukojemství směnečné, ovšem může to znamenati rukojemství civilně-právní. Touto změnou odstraňují se různé pochybnosti, které vznikají, byl-li na přední neb zadní straně směnky napsán jen podpis. Při podpisu na přední straně může jednati se o akcept nebo o spoluakcept nebo o spoluvýstavce, při podpisu na zadní straně může jíti o spoluindosanta. Připustí-li se, že v pouhém podpisu může býti rukojemství, vznikne pak v uvedených případech konkurence právních norem a pochybnost na př. zda jde o rukojemství nebo o spoluindosanta a pod. V důsledku těchto úvah a předsevzaté změny v odst. 2 škrtnut v § 62 celý třetí odstavec, takže odst. 4 jest nyní odst. 3. Následkem toho bylo též nutno přestylisovati konec, odst. 2;

41. v § 64 odstraněna dvojsmyslnost; neboť lze čísti buď: "Opomenutí směnečných úkonů, nutných k zachování práv, proti.." nebo lze čísti: "Opomenutí směnečných úkonů, nutných k zachování práv proti směnečným předchůdcům, po případě proti příjemci,, má.". Tato druhá správná alternativa vyznačena čárkami;

42. v nadpisu před § 66 zvolen nový slovosled "1. Směnečné stejnopisy (duplikáty)", čímž postaveno české rčení před mezinárodní termín, jak se to činí i jinde v osnově. Jelikož zvolena terminologie "duplikát" rovno "stejnopis směnky", připojeno v §§ 66, 67, 68 a 69 ku slovu "stejnopis" slovo "směnky" resp. nahrazeno slovo "stejnopis" slovem "duplikát";

43. v § 66 odst. 2 místo slova "kontextu" použito slov "v souvislém obsahu", aby bylo docíleno konformity se změnou § 3 č. 1;

44. v § 66 odst. 3 upravena druhá věta takto: "Za tím účelem musí se obrátiti na svého bezprostředního předchůdce; tento se obrátí zase na svého předchůdce." Tím vyhnuto se nesprávnému slovu "požádati", které by budilo zdání, že bezprostřední předchůdce vystavuje duplikát, vskutku však může jej vystaviti jen výstavce. Poslední souvětí započato slovem "Výstavce" místo slova "Tento", aby nenastaly pochybnosti o povinné osobě;

45. Nadpis před § 70 ve svém slovosledu změněn dle zásady, již pod pozn. 42 uvedené, takto: "Směnečné opisy (kopie)." V § 70 škrtnuta v odst. 1 a 2 slova "směnky" a v odst. 1 místo slov "až potud kopie" dána slova "až potud opis". Kopie jest totiž technicky odlišná od opisu směnky tím, že musí míti t. zv. zastavovací čili aretující klausuli. Kopie má svůj zvláštní ráz, svůj vlastní význam jako směnečný opis, kdežto pouhý opis směnky jest něco zcela jiného. (Viz § 95 č. 1): Ponecháno proto slovo "kopie" jako samostatný termín svého ustáleného významu. Dále použito v odst. 2 místo slova "jest" rčení "lze nalézti" konformně jako v § 68 odst. 1;

46. v § 73 odst. 1 ponechána z druhé věty jen začáteční slova: "Řízení jest nesporné", kdežto další ustanovení této věty škrtnuta vzhledem k tomu, že na Slovensku a Podk. Rusi není všeobecných předpisů o soudním řízení ve věcech nesporných, o kterých mluvil vládní návrh;

47. v § 73 odst. 3 místo "počítá" správně "počíná"; místo "dospělou" správně česky "dospělá"; místo "od prvého dne" správně "prvým dnem", ježto tento den se započítává. Dále místo "ode dne následujícího po dni, kterého" normováno: "dnem, který následuje po dni, kdy" neboť i tento den se započítává; místo "u kterých" lépe "jestliže". Aby vyřešena byla otázka, od kdy počítá se lhůta 45 dní, jde-li o směnky na viděnou, při nichž v době prvého uveřejnění ediktu již uplynula presentační lhůta, připojen ke konci věty dodatek: "uplynula-li již, ode dne ediktu";

48. v § 75 odst. 2 slova "ve lhůtě shora uvedené" nahrazena slovy "v ustanovené lhůtě", jak též řečeno jest v odst. 1 a jelikož v zákoně nemá se uváděti "shora" nebo "dole";

49. v § 79 vkládá se slovo "výstavci", ježto není důvodu, aby tyto předpisy neplatily také o výstavci;

50. v § 81 odst. 2 vsunuto za slovo "majiteli" doplňující slovo "směnky" konformně jako v § 41 odst. 3;