(3) Není-li v bydlišti postihovatelově na bydliště postihovaného předchůdce pádný kurs znamenán, jest měřítkem průměr kursů místa, které jest nejblíže bydlišti postihovaného předchůdce.

(4) O osvědčení kursů platí § 46 odst. 5.

§ 48.

(1) Ustanovení § § 46 a 47 č. 1. a 3. nevylučují, aby při postihu na zahraniční místo byly účtovány vyšší sazby tam přípustné.

(2) Totéž právo přísluší také cizozemskému postihovatelovi, jenž se hojí v tuzemsku, se zřetelem k položkám, které sám musel zaplatiti.

§ 49.

(1) Postihovatel může na částku své pohledávky vystaviti na postižníka návratní směnku.

(2) V takovém případě může připočítati k pohledávce také odměnu dohodce (sensála) za odbyt návratní směnky, jakož i kolkové poplatky, jsou-li jaké.

(3) Návratní směnka musí býti splatna na viděnou a vystavena bezprostředně na postižníka a jeho bydliště (a drittura).

§ 50.

Postižník jest povinen zaplatiti jen proti vydání směnky, protestu a kvitovaného účtu návratného.

§ 51.

Indosant, jenž vyplatí některého ze svých nástupců, může přeškrtnouti indosament svůj i svých nástupců.

IX. Směnečná intervence.

1. Přijetí pro čest.

§ 52.

(1) Je-li směnka protestovaná pro nepřijetí nebo pro neposkytnutí jistoty příjemcem (§§ 23, 27) opatřena podpůrnou adresou znějící na platební místo, musí býti dříve, nežli lze vésti zajišťovací postih, požadováno přijetí od podpůrné adresy.

(2) Je-li uvedeno na směnce několik podpůrných adres, přísluší přednost té, jejížto intervencí se osvobodí nejvíce postihových dlužníků.

§ 53.

Majitel směnky nemusí připustiti čestné přijetí od osoby, která není uvedena na směnce jako podpůrná adresa znějící na místo platební.

§ 54.

(1) Příjemce pro čest jest povinen, proti náhradě nákladů, vyžádati si protest a v dodatku k němu dáti poznamenati čestné přijetí.

(2) Jest povinen poctěného (honoráta) zpraviti o své intervenci, zaslati mu protest a tuto zprávu i s protestem odeslati do dvou dnů po dni protestace. Opomine-li toho, ručí za škodu tím vzniklou.

§ 55.

Nepoznamenal-li čestný příjemce ve svém přijetí, pro koho směnku přijal, platí výstavce za poctěného.

§ 56.

Čestný příjemce zavazuje se svým přijetím směnečně všem zástupcům poctěného. Jeho závazek zanikne, nebude-li mu směnka předložena ku placení nejpozději druhého všedního dne po dni platebním (§ 99).

§ 57.

Přijme-li směnku pro čest některá podpůrná adresa nebo jiný intervenient, nemají majitel směnky ani nástupci poctěného postih zajišťovací. Poctěný a jeho předchůdci tohoto postihu nepozbývají.

2. Zaplacení pro čest.

§ 58.

(1) Jsou-li na směnce pro neplacení protestované anebo na její kopii podpůrné adresy nebo čestné přijetí, znějící na místo platební, musí majitel předložiti směnku ku placení všem těmto podpůrným adresám a čestnému příjemci nejpozději druhého všedního dne po dni platebním

(§ 99) a výsledek dáti poznamenati v protestu pro neplacení nebo v dodatku k němu.

(2) Neučiní-li toho, pozbývá postihu na adresanta, pokud se týče na poctěného a na jejich

nástupce.

(3) Odmítne-li majitel směnky placení pro čest nabídnuté jiným intervenientem, pozbude postihu na nástupce toho, za jehožto čest bylo placení nabídnuto.

§ 59.

(1) Čestným placením nabývá plátce práv ze směnky (§§ 46, 48) proti poctěnému, jeho předchůdcům a proti akceptantovi směnky.

(2) Směnka a protest pro neplacení musí býti vydány čestnému plátci proti náhradě útrat.

§ 60.

(1) Nabízí-li se několik osob k čestnému placení, přísluší přednost té, jejížto placením se osvobodí nejvíce směnečných dlužníků.

(2) Kdo platí proti tomuto předpisu jako čestný plátce, ztrácí postihové právo proti těm, kdož by jinak byli osvobozeni.

§ 61.

Čestný příjemce, který se nedostal ku placení, protože zaplatil směnečník nebo jiný intervenient, jest oprávněn žádati na plátci provisi ve výši ¹/₃ % zaplaceného peníze směnečného.

X. Směnečné rukojemství (aval).

§ 62.

(1) Plnění směnečné může býti zaručeno směnným rukojemstvím.

(2) Rukojemství musí býti psáno na směnce nebo na listu se směnkou spojeném a vyjádřeno slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou téhož významu; toto prohlášení směnečného rukojmího musí býti jím podepsáno.

(3) Nebylo-li poznamenáno výslovně, za koho bylo rukojemství převzato, platí, že se tak stalo za příjemce a, nebyla-li směnka ještě přijata, za výstavce.

§ 63.

Směnečný rukojmí je zavázán stejně jako ten, za nějž se zaručil. Jeho závazek je platný také tehdy, je-li závazek toho, za nějž se zaručil, neplatný z jiných důvodů než pro vadu formy.

§ 64.

Opominutí směnečných úkonů, nutných k zachování práv proti směnečným předchůdcům po případě proti příjemci, má za následek ztrátu práv také proti jejich směnečným rukojmím.

§ 65.

Vyplatil-li rukojmí směnku, nabývá směnečného práva proti tomu, za koho platil. Proti ostatním směnečným dlužníkům přísluší mu směnečné právo jen, pokud by bylo placením vzešlo tomu, za nějž se zaručil.

XI. Násobení směnky (duplikáty a kopie).

1. Směnečné stejnopisy (duplikáty).

§ 66.

(1) Výstavce směnky je povinen vydati remitentovi na požádání několik stejnopisů směnky.

(2) Stejnopisy směnky musí býti v souvislém obsahu označeny jako první (prima), druhá (secunda), třetí (tertia) atd. směnka, jinak by byl každý stejnopis pokládán za směnku pro sebe (solosměnka).

(3) Také indosatář může si vyžádati duplikát. Za tím účelem musí se obrátiti na svého bezprostředního předchůdce; tento se obrátí zase na svého předchůdce, až žádost dojde výstavce. Výstavce zašle vyžádaný duplikát popsanou cestou indosatáři, při kteréžto příležitosti jsou indosanti povinni opatřiti duplikát svými originálními indosamenty.

§ 67.

(1) By1-li z několika stejnopisů směnky jeden zaplacen, pozbývají ostatní duplikáty platnosti.

(2) Zůstávají však zavázáni:

1. indosant, který indosoval jednotlivé stejnopisy směnky na osoby různé, jakož i všichni pozdější indosanti, jejichž podpisy jsou na stejnopisech směnky při placení nevrácených, ze svých indosamentů;

2. příjemce, jenž akceptoval několik stejnopisů směnky, z akceptů na duplikátech při placení nevrácených.

§ 68.

(1) Kdo zaslal jeden z několika stejnopisů směnky ku přijetí, musí na ostatních duplikátech poznamenati, u koho lze nalézti stejnopis směnky zaslaný ku přijetí. Opominutí této poznámky neodnímá však směnce platnosti směnečné.

(2) Schovatel stejnopisu směnky ku přijetí zaslaného je povinen vydati jej tomu, kdo se jako indosatář (§ 32) anebo jiným způsobem ku převzetí legitimuje.

§ 69.

Majitel duplikátu, na němž jest uvedeno, u koho jest stejnopis směnky ku přijetí zaslaný, nemůže uplatňovati postih zajišťovací pro nepřijetí ani postih pro neplacení, dokud nedá protestem zjistiti:

1. že mu schovatelem nebyl vydán stejnopis směnky ku přijetí zaslaný a

2. že nebylo možno dosáhnouti přijetí nebo zaplacení ani na duplikát.

2. Směnečné opisy (kopie).

§ 70.

(1) Kopie musí obsahovati doslovné znění směnky a rubopisů i poznámek na ní jsoucích a musí býti opatřena prohlášením,"až potud opis" nebo podobnou doložkou.

(2) Na kopii budiž poznamenáno, u koho lze nalézti prvopis směnky k akceptu zaslaný. Opominutí této poznámky však neodnímá indosované kopii její směnečnou platnost.

§ 71.

Každý původní indosament na kopii psaný zavazuje indosanta stejně, jako kdyby byl na směnce původní.

§ 72.

(1) Schovatel originálu je povinen vydati jej majiteli kopie, který se jakožto její indosatář anebo jinak ku převzetí legitimuje.

(2) Odepře-li schovatel vydati originál směnky, je majitel kopie oprávněn, ale jen po vykonání protestu uvedeného v § 69 č. 1., vésti postih zajišťovací a po dni dospělosti v kopii, udaném postih pro neplacení proti indosantům, jejichž původní indosamenty jsou na kopii.

XII. Směnky ztracené nebo zničené.

§ 73.

(1) Vlastník ztracené nebo zničené směnky může žádati u okresního soudu místa platebního za její umoření. Řízení jest nesporné.

(2) Žadatel je povinen předložiti opis směnky nebo udati alespoň podstatný její obsah a podle okolností osvědčiti, že směnku měl dříve v držení. Uzná-li soud jeho údaje za dostatečné, zapoví příjemci placení a vydá edikt, ve kterém vyzve majitele směnky, aby v 45 dnech směnku předložil a své nároky ohlásil, jinak že směnka bude prohlášena za umořenou.

(3) Lhůta 45 dní počíná se, není-li směnka dospělá, prvým divem po dospělosti, je-li dospělá, dnem, který následuje po dni, kdy edikt po prvé v úředním listě vyšel; při směnkách na viděnou, jestliže v době prvého uveřejnění ediktu ještě neuplynula presentační lhůta, počítá se od posledního dne této lhůty; uplynula-li již, ode dne ediktu.

§ 74.

Po zahájení umořovacího řízení a po dospělosti směnky může vlastník žádati od příjemce zaplacení, poskytne-li až do umoření směnky jistotu. Nedá-li jistoty, jest oprávněn žádati jen složení dlužné sumy u soudu.

§ 75.

(1) Předloží-li majitel směnku v ustanovené lhůtě, bude umořovací řízení zastaveno, zákaz vydaný na prospěch žadatelův zrušen a žadatel odkázán na pořad práva.

(2) Nepřihlásil-li se nikdo v ustanovené lhůtě jako majitel směnky, bude směnka prohlášena na opětnou žádost za umořenou.

(3) Na základě právoplatného umořovacího usnesení možno žádati zaplacení směnky na příjemci podle směnečného práva.

§ 76.

Majitel směnky, legitimovaný jako remitent nebo podle ustanovení §u 32, může býti jen tehdy přidržen k jejímu vydání, nabyl-li směnky obmyslně nebo dopustil-li se při nabytí směnky hrubé nedbalosti.

XIII. Směnky falešné.

§ 77.

Nepravé podpisy na směnce nemají vlivu na směnečně-právní účinek podpisů pravých.

§ 78.

(1) Byla-li směnka sfalšována, jsou indosanti, kteří indosovali před sfalšováním, zavázáni podle pravého obsahu směnky, ti, kdož ji indosovali po sfalšování, jsou zavázáni podle obsahu směnky falšováním vzniklého.

(2) V pochybnosti má se za to, že rubopisy pocházejí z doby před sfalšováním.

§ 79.

Ustanovení předcházejícího paragrafu platí i o výstavci, příjemci a rukojmí.

XIV. Směnečné promlčení.

§ 80.

Směnečný nárok proti příjemci promlčuje se ve třech letech ode dne dospělosti směnky; při směnkách na viděnou, jež nebyly předloženy ku placení ve lhůtě uvedené v §u 29 odst. 2., ve třech letech ode dne uplynutí této presentační lhůty.

§ 81.

(1) Postihové nároky majitele směnky (§ 46) proti výstavci a ostatním předchůdcům se promlčují ve třech měsících byla-li směnka splatna v Evropě, jinak v šesti měsících.

(2) Promlčení proti majiteli směnky počíná se prvním dnem po učiněném protestu; byl-li protest prominut, prvním dnem po dnu dospělosti směnky.

§ 82.

(1) Nároky postižních dlužníků, kteří směnku vyplatili (§ 47), proti výstavci a ostatním předchůdcům se promlčují ve třech měsících, bydlí-li postihovatel v Evropě, jinak v šesti měsících.

(2) Lhůta tato počíná se, byla-li směnka zaplacena dříve nežli byla podána směnečná žaloba, prvním dnem po dnu zaplacení, ve všech ostatních případech prvním dnem po dnu doručení žaloby.

§ 83.

(1) Promlčení směnečných nároků přetrhuje se jedině:

1. podáním žaloby;

2. přihlášením směnečné pohledávky v řízení konkursním;

3. opověděním rozepře nebo uplatněním směnečného nároku žalovaným ve sporu.

(2) Přetrženo-li promlčení, působí to jen proti tomu, v jehož osobě nastala skutečnost, jež přetržení působí.

§ 84.

Promlčení se staví jen právoplatným zavedením umořovacího řízení. Tím nejsou dotčeny předpisy konkursního a vyrovnávacího řádu.

§ 85.

Ku promlčení směnečných nároků jest přihlížeti z úřední povinnosti jen, jde-li o vydání směnečného příkazu platebního.

XV. Práva směnečného věřitele.

§ 86.

(1) Příjemce, výstavce a indosant směnky, jakož i rukojmí směnečný a čestný příjemce jsou majiteli směnky směnečně zavázáni rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Závazek těchto osob vztahuje se na vše, čeho může pohledávati majitel směnky pro nesplnění směnečného závazku.

§ 87.

Směnečný dlužník může činiti jen takové námitky, které plynou ze směnečného práva samého nebo které mu příslušejí bezprostředně proti tomu, kdo právě žaluje.

§ 88.

Odpočtení (kompensace) vzájemných pohledávek je přípustno jen, má-li dlužník proti

tomu, kdo právě žaluje, dospělou pohledávku směnečnou nebo jinou peněžitou pohledávku spočívající na právoplatném rozhodnutí soudním anebo na narovnání soudně vykonatelném.

§ 89.

(1) Zanikl-li směnečný závazek výstavce nebo příjemce promlčením anebo tím, že nebyly provedeny úkony zákonem předepsané k udržení směnečného práva (směnečným obmeškáním), zůstávají výstavce pokud se týče příjemce zavázáni majiteli směnky podle práva občanského jen, pokud se s jeho škodou obohatili.

(2) Proti ostatním směnečným dlužníkům, jejichž směnečný závazek zanikl, není takového nároku.

(3) Žaloba podle odst. 1. promlčuje se ve třech letech ode dne zániku směnečného závazku.

XVI. Mezinárodní právo směnečné.

§ 90.

Způsobilost cizincova ke směnečným závazkům posuzuje se podle právního řádu státu, jehož je příslušníkem. Avšak i cizinec, který jest podle právního řádu své vlasti směnečně nezpůsobilý, zavazuje se podstoupením směnečného závazku v tuzemsku, pokud je směnečně způsobilý podle zákonů tuzemských.

§ 91.

(1) Podstatné náležitosti směnky v cizině vystavené jakož i jiného směnečného prohlášení na směnce v cizině učiněného dlužno posuzovati podle právního řádu platného v místě, kde se prohlášení stalo.

(2) Vyhovují-li však směnečná prohlášení učiněná v cizině požadavkům tuzemského zákona, nelze okolnost, že jsou podle cizího řádu právního vadna, namítati proti právní závaznosti prohlášení, která byla později v tuzemsku na směnku napsána.

(3) Taktéž mají směnečnou platnost směnečná prohlášení, jimiž se zavazuje tuzemec jinému tuzemci v cizině, i když vyhovují jen požadavkům tuzemského zákonodárství.

§ 92.

Je-li směnka splatná v tuzemsku po datu, vystavena ve státě, kde se počítá podle starého kalendáře, a není-li poznamenáno, že je datována podle nového kalendáře, nebo je-li datována podle obou kalendářů, počítá se den dospělosti podle dne nového kalendáře, který se srovnává se dnem vystavení, jenž odpovídá starému kalendáři.

§ 93.

O náležitostech úkonů, která je zapotřebí provésti v cizině za příčinou výkonu nebo udržení směnečného práva, rozhoduje právo tam platné.

XVII. Osvědčení (protest).

§ 94.

(1) Protest musí býti učiněn, veřejným notářem anebo soudním úředníkem.

(2) Svědků nebo zapisovatele není k tomu potřebí.

§ 95.

Do protestu buďtež pojaty:

1. doslovný opis směnky nebo kopie se všemi indosamenty a poznámkami;

2. jméno nebo firma osob, pro které a proti kterým se protest činí;

3. údaj, oč byla žádaná osoba, proti které protest je činěn, její odpověď nebo poznámka, že odpovědi nedala, anebo že nebyla zastižena;

4. místo, jakož i kalendářní den, měsíc a rok, v němž bylo vybídnutí (č. 3.) učiněno nebo v němž bys o ně bezvýsledný pokus učiněn (§ 98 odst. 2.);

5. jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámka, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto, pokud se týče učiněno;

6. podpis veřejného notáře nebo soudního úředníka, který protest činí, a úřední pečeť.

§ 96.

Má-li se směnečně právní plnění požadovati od několika osob, jest několikeré vybídnutí pojmouti do jedné listiny protestní.

§ 97.

(1) Veřejní notáři a soudní úředníci jsou povinni bez prodlení vydati prvopis protestu majiteli směnky nebo jeho zmocněnci.

(2) Rovněž jsou povinni protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vepsati do zvláštního rejstříku, který jest opatřen list od listu za sebou jdoucími čísly; prostý nebo ověřený opis protestu musí účastníkům nebo jejich právním nástupcům kdykoliv vydati za náhradu výloh.

XVIII. Místa a čas ku presentaci a k jiným úkonům ve směnečném styku.

§ 98.

(1) Presentaci směnky ku přijetí nebo placení, protestaci; vyžádání si směnečného duplikátu, jakož i všechny ostatní úkony, které jest provésti podle tohoto zákona vůči určité osobě, dlužno vykonati v její obchodní místnosti a, není-li takové, v jejím obydlí a to od 9 do 12 hodin dopoledne a od 2 do 5 hodin odpoledne.

(2) V jiném místě, na př. na burse, nebo v jiných denních hodinách státi se to může jen se svolením účastníků; toto svolení jest, jde-li o zřízení protestu, v tomto poznamenati.

(3) Nemožnost vypátrati obchodní místnost anebo obydlí pokládati jest teprve tehdy za zjištěnou, jestliže zůstal bezvýsledným dotaz veřejného notáře nebo soudního úředníka u státního úřadu policejního a, kde není zřízen, u místního úřadu policejního, a okolnost ta byla v protestu poznamenána.

§ 99.

(1) Dospěje-li směnka v neděli nebo v den sváteční nebo památný zákonem uznaný, je dnem platebním teprve nejbližší den všední.

(2) Také vydání směnečných duplikátů nebo kopií, prohlášení akceptační a každé jinaké prohlášení lze požadovati jenom v den všední. Připadá-li poslední den, kdy lze jednání nebo prohlášení takové nejpozději požadovati, na neděli nebo svátek anebo památný den zákonem uznaný, jest je požadovati v nejbližší den všední.

(3) Totéž platí o protestaci.

§ 100.

(1) Vadí-li presentaci nebo protestaci směnky v předepsaných lhůtách nepřekonatelná, překážka (vyšší moc), prodlouží se tyto lhůty.

(2) Majitel směnky má neprodleně zpraviti svého indosanta o tom, že nastala vyšší moc, a zaznamenati to na směnce nebo přívěsku, připoje den a svůj podpis; kromě toho platí ustanovení §u 41.

(3) Přestane-li vyšší moc, musí majitel směnky neprodleně presentovati směnku ku přijetí nebo ku placení a, třeba-li toho, dáti ji protestovati.

(4) Trvá-li vyšší moc déle než 30 dnů po dni dospělosti, může býti vykonán postih, aniž je potřebí presentace nebo protestace.

(5) U směnek na viděnou nebo znějících na určitý čas po viděné počíná se třicetidenní lhůta ode dne, kdy majitel směnky, byť i před uplynutím presentační lhůty, zpravil svého indosanta o tom, že nastala vyšší moc.

(6) Skutečnosti, které se týkají toliko osoby majitele směnky nebo toho, koho majitel pověřil presentací nebo protestací směnky, nebuďte pokládány za případy vyšší moci.

XIX. Vadné podpisy.

§ 101.

(1) Směnečná prohlášení, která na místo jménem byla učiněna křížky nebo jiným znamením, nemají platnosti směnečné.

(2) K závaznosti směnečných prohlášení osob slepých, anebo hluchých, které neumějí čísti, nebo němých, které neumějí psáti, je zapotřebí formy notářského spisu.

XX. Podpis zástupcem.

§ 102.

(1) Neplatna jsou směnečná prohlášení podpisem jména osoby zastoupené, učiněným osobou jinou. Zmocněný musí podepsati své jméno s dodatkem, za koho podepsal.

(2) Zmocnění k podpisu směnky musí býti dáno písemně s podpisem zmocnitele nebo s jeho znamením ruky, které jest ověřeno soudem nebo veřejným notářem.

(3) Zákonná ustanovení o znamenání firmy kupcovy zůstávají těmito předpisy nedotčena.

§ 103.

(1) Kdo podepíše směnečné prohlášení jako zmocněnec někoho jiného, nemaje k tomu plné moci, je sám směnečně zavázán.

(2) Totéž platí o poručnících a jiných zástupcích, kteří vydají směnečná prohlášení, překročivše své oprávnění.

Oddíl třetí.

O směnkách vlastních.

§ 104.

Podstatné náležitosti vlastní směnky jsou:

1. označení jako směnka, které musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje platební slib;

2. údaj peníze, který má býti placen; jsou-li vymíněny také úroky nebo jiná vedlejší plnění, platí to za nenapsané;

3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž řad (ordre) má býti placeno;

4. údaj času, kdy má býti placeno (§ 3 č. 4. );

5. podpis výstavcův jménem anebo firmou;

6. údaj místa, kde má býti placeno; místo, udané jako místo vystavení, platí, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za výstavcovo bydliště; je li uvedeno několik míst, platí první z nich za místo platební;

7. místo, den, měsíc a rok vystavení směnky.

§ 105.

Následující ustanovení, daná tímto zákonem pro cizí směnky, platí také o vlastních směnkách:

1. §§ 4 a 6 o formě směnky;

2. §§ 8-15 o indosamentu;

3. §§ 17 a 18 o předložení směnek určitý čas po viděné splatných s rozdílem, že směnka musí býti předložena výstavci;

4. § 27 o zajišťovacím postihu s rozdílem, že postih takový má místa v případě nejistoty výstavcovy;

5. §§ 28-36 o dospělosti a placení s rozdílem, že splatnou sumu směnečnou může složiti výstavce;

6. §§ 37 a 38, jakož i 41-51 o postihu pro neplacení na indosanty;

7. §§ 58-61 o placení pro čest;

8. §§ 62-65 o směnečném rukojemství s rozdílem, že, není-li udáno, za koho bylo převzato, platí, že se tak stalo za výstavce;

9. §§ 70-72 o kopiích;

10. §§ 73-79 o směnkách ztracených, zničených a falešných s rozdílem, že v případě §u 74 a 75 musí platiti výstavce;

11. § 80 s rozdílem, že jde o promlčení směnečného nároku proti výstavci;

12. ustanovení v §§ 81-103 o všeobecných zásadách směnečného promlčení, o promlčení postihových nároků proti indosantům, o právu směnečného věřitele, o mezinárodním právu směnečném, o protestech, o místě a času presentace a jiných směnečně-právních úkonů, jakož i o podpisech vadných a podpisu zástupcem.

§ 106.

(1) Vlastní směnky umístěné musí býti předloženy ku placení domiciliátu nebo, není-li jmenován, samému výstavci v místě, kam je směnka umístěna, a nebude-li placeno, tamtéž protestovány.

(2) Je-li jako domiciliát udána osoba jiná, nežli majitel směnky, má opominutí včasné protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv nejen proti indosantům, nýbrž i proti výstavci.

Oddíl čtvrtý.

Závěrečná ustanovení.

§ 107.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti zejména patent ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z. (směnečný řád), nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 29. října 1852, č. 218 ř. z., jímž se na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 21. října 1852 prohlašuje neplatnost t. zv. splátkových směnek, nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č. 197 ř. z., jímž se doplňují některé články směnečného řádu ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z., nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č. 198 ř. z., jímž se vykládá článek 29. směnečného řádu ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z., zákon ze dne 19. června 1872, č. 88 ř. z., o tom, kdy lze uplatňovati práva, pohledávaná ve směnečné rozepři ze směnečných prohlášení plnomocníkem vydaných, zákon ze dne 30. listopadu 1912, č. 215 ř. z., o vlivu vyšší moci na vykonání směnečně-právních úkonů, zák. čl. XXVII/1876 (směnečný zákon), § 35 odst. 3. nař. č. 2807/1915 M. E. (uh. vešker. min.) a zák. čl. LXIV/1912 o vlivu vyšší moci na práva, zakládající se na směnce, kupecké poukázce a šeku, pokud jde v tomto zákonném článku o směnky.

(2) Pokud zákony a nařízení se dovolávají předpisů uvedených v odst. 1, jest přiměřeně použíti příslušných ustanovení tohoto zákona.

(3) Ustanovení tohoto zákona platí také o směnečných úkonech a prohlášeních, učiněných po účinnosti tohoto zákona při směnkách před jeho působností vystavených.

(4) Ustanovení tohoto zákona o právu směnečném, o jeho zachování a ztrátě, vztahují se také na směnky, které po účinnosti tohoto zákona dospějí, třebas před ní byly vystaveny.

§ 108.

Stane-li se žena zletilou jen svým provdáním (§ 2 zák. čl. XXIII/1874), nenabývá tím ještě směnečné způsobilosti.

§ 109.

Směnka a směnečná prohlášení jsou neplatna, byla-li napsána v hebrejském jazyku nebo písmu.

§ 110.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti za tři měsíce ode dne vyhlášení.

(2) Provedením zákona pověřuje se ministr spravedlnosti.