(2) Při výplatách čtrnácti- a dvacetiosmi-denních činí tato srážka při dvoj- po případě čtyřnásobku požitků, v odst. 1 a) uvedených, dvoj- po případě čtyřnásobek tamtéž uvedených částek, a při výplatách desetidenních při třetině požitků v odst. 1 b) uvedených, třetinu tamtéž uvedených částek; při tom se tyto zaokrouhlí na nejbližší 25ti dělitelné částky.

(3) Při výplatách v jiných obdobích činí srážka za každý pracovní den jednu šestinu příslušných daňových částek v odst. 1 a) uvedených. Srážka se nevykoná, nedosahuje-li na jeden pracovní den přepočtený průměrný požitek 34 Kč. Z požitků vyplácených denně se srážka nekoná.

(4) Při provádění daňové srážky podle ustanovení tohoto paragrafu se připočtou požitky (po případě zálohy) vyplacené mimo pravidelné výplatní období k nejblíže příští pravidelné výplatě, nebo, byl-li mezi tím služební poměr zrušen, ke konečnému súčtování.

(5) Při přechodném zvýšení požitků nad příslušnou nejvyšší hranici v odst. 1 až 3 uvedenou se zvýší daňová srážka za každých dalších třeba začatých 10 Kč o dalších 50 haléřů. Vládní nařízení stanoví v tabulkách, pro jednotlivá výplatní období sestavených, zaokrouhlené částky těchto srážek. Zjistí-li se při srážce podle tohoto odstavce, že by celoroční daňová srážka při stejnoměrném vyplácení těchto požitků byla nižší, vrátí se tento přeplatek, činí-li za rok aspoň 2 Kč.

(6) Klesne-li přechodně požitek v některém výplatním období pod příslušnou hranici v odst. 1 až 3 stanovenou, lze-li však očekávati, že příjemcův srážce podrobený roční požitek dosáhne nejnižší na rok přepočtené hranice příslušného období, srazí se z tohoto požitku při výplatách měsíčních a osmadvacetidenních po 1 Kč, při výplatách čtrnáctidenních po 50 h a při výplatách v kratších obdobích po 25 h.

(1) Srážka se nevykoná, nedosahují-li požitky:

a) měsíčně 959 Kč nebo osmadvacetidenně 885 Kč, čtrnáctidenně 443 Kč, desetidenně 320 Kč nebo týdně 222 Kč a má-li příjemce alespoň tři osoby v § 20, odst. 1 označené, a

b) měsíčně 1063 Kč nebo osmadvacetidenně 982 Kč, čtrnáctidenně 491 Kč, desetidenně 355 Kč nebo týdně 246 Kč a má-li příjemce alespoň čtyři osoby v § 20, odst. 1 označené, a

c) měsíčně 1250 Kč nebo osmadvacetidenně 1154 Kč, čtrnáctidenně 577 Kč, desetidenně 417 Kč anebo týdně 289 Kč a má-li příjemce alespoň pět osob v § 20, odst. 1 označených.

Srážka se nevykoná dále, má-li příjemce alespoň šest osob v § 20, odst. 1 označených, a nepřesahují-li jeho požitky příslušné nejvyšší hranice v § 30 uvedené.

(2) Je-li příjemce vdovcem (vdovou), snižuje se při použití předchozích ustanovení (odst. 1) počet osob tam uvedených vždy o jednu osobu.

(3) Tento stav osob prokáže příjemce, odevzdá-li plátci potvrzení obecního nebo jiného k tomu příslušného úřadu o stavu a počtu osob v předchozích odstavcích označených k 1. lednu berního roku. Jmenované úřady mají povinnost tyto průkazy vyhotoviti příjemci na požádání.

(1) Řádně vykonanou srážkou podle §§ 30 a 31, po případě vyměřením daně podle § 33, odst. 1 a 2, jest daňové povinnosti učiněno zadost, i když má příjemce (§ 5, odst. 1) jiný důchod nepřesahující ročně 500 Kč.

(2) Do jiného důchodu podle předchozího odstavce počítá se těž důchod příslušníků rodiny podle § 5 přičitatelný.

(3) V případě odstavce 1 jest příjemce osvobozen od povinnosti podati přiznání, leda by byl k tomu zvláště vyzván.

(4) Zjistí-li se, že byla příjemci z celoročních služebních požitků (§ 11, odst. 1, č. 1 a 2) sražena daň v částce vyšší než by činila částka vypočtená z těchto požitku po srážce paušálu podle § 15, č. 1 d) podle sazby § 18 a po další srážce podle ustanovení § 20, anebo že byla příjemci z celoročních požitků, jež nejsou služebními požitky podle § 11, odst. 1, č. 1 a 2, sražena daň v částce vyšší, než by činila částka vypočtená z těchto požitků podle sazby § 18 a po další srážce podle ustanovení § 20, vrátí se tento rozdíl příjemci jako přeplatek z úřední povinnosti.

(5) Příjemci přísluší vždy právo žádati za řádné vyměření daně podle všeobecných ustanovení; takovou žádost (bez kolku), k níž třeba připojiti řádně vyplněné přiznání, nutno podati nejdéle do konce března po projití roku, ve kterém byla sražena daň podle § 30, po případě §§ 30 a 31. Přesahuje-li srážka vyměřenou daň nebo není-li příjemce vůbec daní povinen, vrátí se přeplatek v hotovosti z úřední povinnosti.

(6) Přeplatek podle odst. 4 a 5 se vrátí, činí-li za rok alespoň 2 Kč.

(1) Nebyla-li srážka, kterou byl plátce podle § 30, po případě §§ 30 a 31, povinen, vykonána buď vůbec nebo řádně nebo nebyla-li srážka vykonána jen proto, že požitek v jednotlivých výplatních obdobích nedosáhl příslušné nejnižší hranice v § 30, po případě § 31 uvedené, předepíše vyměřovací úřad příjemci dodatečně ku přímému placení příslušnou částku, jestliže celkový hrubý požitek toho onoho roku dosáhl alespoň částky, která vychází, přepočte-li se příslušný v § 30, po případě § 31 uvedený nejnižší požitek na požitek celoroční.

(2) Téhož způsobu dodatečného zdanění se užije vyjma případy § 35, byly-li témuž příjemci vypláceny požitky od různých plátců a nepřesahuje-li součet takto v berním roce dosažených požitků nejvyšší hranice v § 30 uvedené a na rok přepočtené. Daň se vyměří částkou, která by odpovídala celoroční srážce podle § 30, odst. 1 až 3, kdyby tu byl jediný plátce. Daňové částky plátcem sražené budou od ní odečteny.

(3) Přesahuje-li součet požitků v odst. 2 uvedený tuto hranici, vyměří se daň z celého důchodu v řádném vyměřovacím řízení podle všeobecných ustanovení tohoto zákona.

(4) Ustanovení § 32, odst. 5, platí obdobně i co do § 33, odst. 1 a 2, s tou úchylkou, že žádost tam zmíněnou nutno podati nejdéle do 30 dnů po doručení předpisu daně.

Má-li příjemce (§ 5, odst. 1) vedle požitků podle §§ 30 až 33, odst. 1 a 2, srážkové dani podrobených, ještě jiný 500 Kč ročně přesahující důchod (§ 32, odst. 1 a 2), vyměří se z něho daň podle § 18 zvláště, beze zření na jmenované požitky. Při zjišťování jiného důchodu možno přihlížeti pouze k takovým odpočitatelným položkám, které jsou s tímto důchodem v přímé spojitosti.

(1) Hrubé požitky podle § 28 zásadně daňové srážce podrobené, jež v tom onom roce nedosáhly částky, která vychází, přepočte-li se příslušný v §§ 30 a 31 uvedený nejnižší požitek na požitek celoroční, jsou od daně osvobozeny, byť i měl příjemce (§ 5, odst. 1) vedle nich ještě jiný 500 Kč ročně nepřesahující důchod (§ 32, odst. 1 a 2). Zjistí-li se to, bude daň, která snad byla sražena, vrácena v hotovosti z úřední povinnosti. Ustanovení § 32, odst. 6, platí tu obdobně.

(2) Má-li příjemce jiný důchod nad 500 Kč, ale ne vyšší než 5000 Kč, a nepřesahuje-li součet hrubých požitků a tohoto jiného důchodu ročních 10.000 Kč, vyměří se v řádném ukládání daň z hrubých požitků sazbou ¹/₈ % a z jiného důchodu sazbou 1 %. Součet obou sazeb činí daňovou povinnost. Není-li tu některého z uvedených předpokladů, nastává stran celého důchodu (§ 5, odst. 2) - hrubé požitky v to počítajíc - řádné vyměřování daně podle všeobecných ustanovení tohoto zákona.

(1) Při služebních požitcích (§ 11, odst. 1, č. 1 a 2), které trvale přesahují příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou, vypočte plátce nejprve, jaký dani podrobený požitek pravděpodobně příjemci vyplatí za celý rok nebo, vznikl-li služební poměr teprve během roku, od počátku tohoto poměru do konce roku. Od takto zjištěného požitku odečte paušál v § 15, č. 1 d) stanovený a ze zbývající částky vypočte daň sazbou podle § 18; u ostatních srážce podrobených požitků (§ 28) provede se týž výpočet s tou změnou, že tu odečítání paušálu podle § 15, č. 1 d) odpadá. Tuto daň srazí pak poměrnými částkami v týchž lhůtách, ve kterých se vyplácí požitek. Není-li roční částka daně důchodové, připadající na požitek, vyjádřena v korunách bez haléřů nebo není-li dělitelna počtem výplatních lhůt jednoho kalendářního roku, sníží se na nejbližší částku dělitelnou počtem výplatních lhůt.

(2) Klesnou-li v roce požitky trvale pod příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou, bude plátce nadále srážeti daň podle ustanovení § 30.

(1) Srážky podle § 36 vykonané činí zatímní platbu na daň, která v budoucnu bude vyměřena z celkového důchodu v řádném vyměřovacím řízení podle všeobecných ustanovení tohoto zákona. Přesahuje-li tato daň srážku padle § 36 vykonanou, předepíše se příjemci rozdíl ku přímému placení.

(2) Přesahuje-li srážka vyměřenou daň nebo není-li příjemce vůbec daní povinen, vrátí se přeplatek z úřední povinnosti.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí též při srážce podle § 30, jestliže nastane řádné vyměřování daně podle § 32, odst. 5 neb § 33, odst. 3 anebo § 35, odst. 2, věta 3.

(4) Jestliže daň byla srážena za část roku podle ustanovení § 36, odst. 1, a za část roku podle ustanovení § 36, odst. 2, a jestliže zároveň hrubé požitky v témž roce celkově dosažené nečinily více než 23.550 Kč, nelze na tento rok předepsati z nich daně vyšší nežli jaká odpovídá na celý rok přepočteným příslušným sazbám, uvedeným v § 30, odst. 1 až 3, nebo, jsou-li tu podmínky § 35, odst. 1, nelze daně vůbec předepsati.

Částky, které byli plátci povinni v měsíci srážeti, odvedou do konce příštího měsíce státní pokladně, pokud finanční správa nepovolí delších lhůt.

Plátce jest povinen do konce února po každém kalendářním roce nebo, vystoupil-li příjemce před koncem roku z jeho služeb, při zrušení služebního poměru, anebo přestala-li povinnost plátcova požitky platiti, při zániku této povinnosti dáti každému příjemci písemné, kolku prosté potvrzení o tom, kolik činily hrubé požitky a jaká daň z nich byla příjemci sražena za prošlý rok, pokud se týče za dobu až do vystoupení ze služebního poměru nebo až do poslední výplaty. Této povinnosti jsou zproštěni plátci, kteří vydají podobné potvrzení při každé výplatě.

(1) K řádnému vyměřování daně, pokud toto podle předchozích ustanovení vůbec má místo, jest pro příjemce, kteří kromě požitků srážce podrobených nemají jiného 500 Kč přesahujícího důchodu (§ 32, odst. 2) příslušným vyměřovací úřad.

(2) O odvoláních z platebních rozkazů vyměřovacího úřadu rozhoduje finanční úřad II. stolice s konečnou platností.

(3) V těchto případech má úřad táž práva a povinnosti jako daňová komise.

(1) Nezaplatí-li příjemce požitků (§ 28) včas daně jemu ku přímému placení předepsané, může vyměřovací úřad uložiti dočasnému plátci, aby dlužnou daň, pokud poměrně připadá na požitky, při výplatě požitků srážel a příslušnému bernímu úřadu odváděl v částkách a lhůtách, jež určí vyměřovací úřad, přihlížeje k míře jeho zaměstnání a výdělku. V jednom roce nesmí býti více sráženo, nežli činí předpis za jeden a půl berního roku. Srážka není přípustna, pokud by jí bylo zkráceno nezabavitelné existenční minimum příjemcovo.

(2) Srážku podle předchozího odstavce nutno vykonati nezávisle na srážce podle §§ 30 a 36.

O stížnostech vyplývajících ze sporů, které vniknou mezi plátci a příjemci o provádění srážky, rozhoduje vyměřovací úřad, v jehož obvodu plátce má bydliště (sídlo). O odvoláních rozhodne finanční úřad II. stolice s konečnou platností.

(1) Plátci ručí státu za správné provedení a včasné odvedení srážek (§§ 30, 36 a 41) podle ustanovení § 264, č. 3.

(2) Jednání a opominutí proti ustanovením §§ 28 až 39 a 41, nespadají-li pod přísnější ustanovení hlavy VIII. tohoto zákona, budou potrestány pořádkovou pokutou až do 30.000 Kč.

Pokud v §§ 28 až 43 nejsou stanoveny úchylky, platí i co do požitků v § 28 uvedených všeobecná ustanovení o vyměřování důchodové daně.

(1) Nemocenské pojišťovny, podrobené ustanovením zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a nemocenská oddělení revírních bratrských pokladen, podrobených zákonu ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n. o pojištění u báňských bratrských pokladen, jakož i všechny jiné obdobné veřejnoprávní fondy a pokladny, jsou povinny poskytovati finančním úřadům vyžádanou pomoc pro provádění daňové srážky z požitků podle §§ 28 až 44.

(2) Podrobnější ustanovení o provedení §§ 28 až 44, zejména o odvádění daně vůbec, o způsobu, jakým budou plátci oznamovati úřadu vyplacené požitky a sraženou daň, a o dozoru nad prováděním srážek, budou vydána vládním nařízením.

(1) Všeobecné dani výdělkové jsou podrobeny osoby nebo sdružení osob, které v tuzemsku svým jménem provozují výdělečný podnik nebo vykonávají zaměstnání směřující k dosažení zisku.

(2) Pokud se v dalším mluví o podniku, rozumí se tím, nestanoví-li zákon jinak, také zaměstnání směřující k dosažení zisku.

(3) Předmětem daně jest každý podnik, jenž jest samostatným hospodářským celkem.

(1) Všeobecné dani výdělkové nejsou podrobeny:

1. Podniky, které jsou podrobeny zvláštní dani výdělkové podle hlavy III. tohoto zákona.

2. Zaměstnání, která se vykonávají ve služebním poměru za plat nebo za mzdu.

3. Zemědělské a lesní hospodářství, zahrnujíc v to zahradnictví, honitbu a rybářství. Z daňové povinnosti nejsou však vyňaty: honitba na cizích pozemcích, rybářství ve volných, najatých a veřejných vodách, dále výdělek z najatých pozemků a hospodářství (s výjimkou uvedenou v § 50, č. 1.), konečně obchodní zahradnictví provozované po živnostensku.

(2) Do zemědělského a lesního hospodářství dlužno zahrnouti:

a) Vedlejší výrobu, spojenou se zemědělským a lesním hospodářstvím, pokud se omezuje na zpracování výrobků vlastního hospodářství a pokud taková výroba není zpravidla a převážně provozována samostatnými průmyslovými podniky (pily, mlýny, pekárny, pivovary, lihovary, cukrovary a podob.) anebo v daném případě není provozována po živnostensku v samostatném závodě (mlékárny, sýrárny, sušírny a podob.).

b) Dobývání podstaty parifikační půdy, pokud nedochází k dalšímu zpracování, za podmínek uvedených pod lit. a).

c) Prodej vlastních výrobků zemědělského a lesního hospodářství s výjimkou prodeje v drobném, provozovaného po živnostensku v trvale otevřených, zmíněnému účelu určených prodejnách nebo skladištích.

(1) Rozšíří-li se provozování podniku, podrobeného všeobecné dani výdělkové, z provozovny ležící v tuzemsku nebo, není-li zvláštní provozovny, z poplatníkova bydliště do ciziny, vyměří se daň z celého rozsahu provozování.

(2) Udržuje li však tuzemský podnik v cizině trvalé provozování tím, že tam zřídí odbočku, výrobnu, nákupnu nebo prodejnu, jednatelství, nebo že užívá v cizozemsku provozovacích prostředků, nebo jiným způsobem, nezdaní se v tuzemsku tato část podniku, pokud podrobena je v cizině dani stejného druhu; vždy však budiž alespoň čtvrtina výtěžku dosaženého v celém podniku pokládána za výtěžek tuzemský.

Rozšíří-li se provozování podniku, podrobeného všeobecné dani výdělkové, z provozovny ležící v cizině nebo, není-li zvláštní provozovny, z poplatníkova, v cizině ležícího bydliště do tuzemska způsobem označeným v § 48, odst. 2., vyměří se všeobecná daň výdělková pouze z tuzemského provozování dotčeného podniku.

Od všeobecné dané výdělkové jsou osvobozeny:

1. Výdělek z najatých pozemků a hospodářství, které pachtýř a jeho rodina v obyčejném zemědělském hospodaření sami obdělávají, byť i přibírali občasně a výjimečně dělníky.

2. Ženy, které se zaměstnávají obyčejnými ručními pracemi nebo výkony toliko v bytě svých zákazníků nebo doma bez pomocných dělníků.

3. Vedlejší zaměstnání (povoznictví, orání za mzdu, výroba dřevěného nádobí, dřeváků, dřevěných krabic, tření lnu atd.) provozovaná polními hospodáři toliko dočasně a nikoliv po živnostensku a prodej takto zhotovených výrobků.

4. Domáčtí výrobci, kteří pouze na příkaz a na účet jiného podnikatele vyrábějí nebo zpracovávají průmyslové výrobky sami nebo za spolupůsobení osob vlastní domácnosti, avšak bez cizích pomocných dělníků.

5. Studující soukromě vyučující, dále osoby, které se zabývají soukromým vyučováním, spisovatelstvím nebo uměleckou činností toliko jako vedlejším zaměstnáním a s výtěžkem, který nestačí na úhradu výživy.

6. Vedlejší zaměstnání vůbec, nepřesahuje-li jejich ryzí výtěžek 2000 Kč ročně a nelze-li jich pokládati za část jiného pravidelného a rozsáhlejšího podniku výdělečného.

7. Osoby, které nejsouce schopny provozovati živnost, jež by poskytovala pravidelnou výživu, obstarávají bez pomocníků výdělečné úkony, aby částečně hradily svou výživu.

Ministerstvo financí může osvoboditi od všeobecné daně výdělkové i podniky nespadající pod ustanovení § 50, napomáhají-li veřejným, dobročinným nebo obecně užitečným účelům a při tom neposkytují trvale výtěžku nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného. Osvobození může býti povoleno také jen částečně, na určitou dobu nebo pod podmínkami.

(1) Nově vzniklým tuzemským podnikám, vedoucím řádné obchodní knihy, které zavedou v tuzemsku dosud nezastoupenou nebo jen nedostatečně zastoupenou výrobu a jejichž vznik se doporučuje z národohospodářských ohledů, mohou býti na žádost, o níž rozhodne ministerstvo financí s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a dalšími zúčastněnými ministerstvy, na dobu nejdéle 5 berních let, počínajíc berním rokem, v němž s provozováním bylo započato, poskytnuty daňové výhody v tom rozsahu, že podniky dotčené mohou býti osvobozeny od všeobecné daně výdělkové se všemi přirážkami, jestliže výtěžek v době pro uložení daně rozhodné nepřesahuje 6 % kapitálu v podniku trvale uloženého. Činí-li výtěžek podniku více než 6 %, nejvýše však 8% kapitálu v podniku uloženého, lze při ukládání všeobecné daně výdělkové na léta, na která výhody byly poskytnuty, přihlížeti pouze k polovici docíleného výtěžku.

(2) Výhody podle odst. 1. mohou býti přiznány i stávajícím již podnikům, jestliže se buď přetvoří na výrobu v odst. 1. označenou anebo jestliže vedle posavadní výroby onu výrobu si zařídí. V tomto posledním případě platí výhody jen pro výrobu v odst. 1. označenou a podniky jsou povinny vykazovati zvlášť bilančně zisky a ztráty z této výroby plynoucí.

(3) Výhodám odstavce 1. není na překážku, provozuje-li podnik vedle výroby i obchod s cizími výrobky, jestliže tento obchod jest jen významu poměrně podřadného.

(4) Udělení, jakož i trvání poskytnutých již výhod může býti učiněno odvislým od splnění podmínek stanovených zúčastněnými ministerstvy a směřujících k zabezpečení národohospodářského prospěchu přiznáním výhod sledovaného.

(5) V případech zvláštního ohledu vyžadujících může vláda prodloužiti dobu trvání výhod v odst. 1. zmíněných nejdéle na dalších 5 let.

Osvobození příslušející podle mezinárodních smluv zůstávají v platnosti, rovněž i osvobození, jež zvláštní zákony vyhrazují místním železničním drahám a drahám nižšího řádu.

Nuzným poplatníkům, kteří provozují výdělečný podnik bez dělníků pomocných nebo jsou-li sami ku provozování podniku méně způsobilí, toliko s jedním dělníkem pomocným (tovaryšem nebo učněm), může býti daňovou komisí, případně vyměřovacím úřadem (§§ 64, 66 a 67) přiznáno částečné nebo v případech zvlášť odůvodněných i úplné osvobození od daně, nepřevyšuje-li daňový základ 7000 Kč, po případě, jde-li o poplatníky starší 65 let, jejichž podnik byl již dani podroben po dobu alespoň 20 let, nepřevyšuje-li daňový základ 10.000 Kč.

(1) Základem pro vyměření daně jest ryzí výtěžek dosažený v podniku dani podrobeném. Ryzí výtěžek se vypočte tím způsobem, že se od příjmů v podniku dosažených odečtou veškeré výdaje učiněné v mezích provozování na dosažení těchto příjmů. Podíly tichých společníků na dosaženém výtěžku srážeti nelze. Při podnicích společenských zahrnuje poplatný ryzí výtěžek podíly na výtěžku všech společníků. Ostatně platí tu pro vyšetření příjmů v podniku dosažených a přípustných srážek obdobně ustanovení §§ 7, 15, 16 a 17, případně § 10, odst. 2. tohoto zákona s úchylkami podle ustanovení odstavců 2. až 4. tohoto paragrafu.

(2) Všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami odečísti lze jen potud, pokud byla výběrčím úřadem podle ustanovení § 273, odst. 3., zúčtována na berní léta, na něž se vztahuje tento zákon.

(3) Jsou-li ve výtěžku podniku zahrnuty výtěžky podnikatelových pozemků a budov (jejich částí), jež jsou podrobeny dani pozemkové a domovní, odečísti jest ze základu výdělkové daně výtěžky zmíněných předmětů tou částkou, která jest základem pro vyměření daně pozemkové a domovní. U předmětů podrobených domovní dani třídní budiž za výtěžek pokládána částka, kterou by předmět, kdyby byl podroben domovní dani činžovní, musil poskytovati jako činžovní výtěžek (§ 148), aby domovní daň činžovní se rovnala domovní dani třídní z předmětu skutečně předepsané. Naproti tomu nelze z daňového základu vylučovati daň pozemkovou a domovní s přirážkami, pokud připadá na výtěžky zmíněných předmětů nezahrnuté do daňového základu podniku.

(4) U podniků vedoucích řádné obchodní knihy, které měly prokazatelně na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného ve svém vlastnictví alespoň 15% akcií, kuksů, podílů společností s obmezeným ručením nebo užitkových listů jiného tuzemského podniku podrobeného zvláštní dani výdělkové, nezapočítávají se do základu všeobecné daně výdělkové podíly na zisku zmíněných podniků.

(1) Daň se vyměřuje na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z výtěžku dani podrobeného, jehož v tomto kalendářním roce bylo v podniku skutečně dosaženo.

(2) Nekryjí-li se pravidelná obchodní období poplatníkova s kalendářním rokem, vyměří se na poplatníkovo přání daň místo podle kalendářního roku na podkladě obchodního (hospodářského) období, jestliže toto zahrnuje období jednoho roku. U poplatníků všeobecné daně výdělkové, kteří jsou podrobeni důchodové dani, jest zmíněný způsob uložení daně přípustný jen tehdy, přihlíží-li se také při vyměřování důchodové daně k témuž obchodnímu (hospodářskému) období. Ostatně platí pro vyměření všeobecné daně výdělkové podle obchodního (hospodářského) období ustanovení § 4, odst. 2, tohoto zákona.

(1) Sazba všeobecné daně výdělkové činí 2,5 % dani podrobeného výtěžku s tou odchylkou, že z prvních 30.000 Kč daňového základu se sazba daně snižuje na 0,5 % a z daňového základu převyšujícího částku 140.000 Kč se sazba daně zvyšuje na 4 %. Jsou-li ve společenském podniku vedle jednoho společníka ještě další společníci činni takovým způsobem, že vykonávají služby, jež by za ně musely konati síly placené, zvyšují se částky daňového základu, pro něž platí sazba snížená a u nichž nastává sazba zvýšená, o 30.000 Kč za druhého a každého dalšího v podniku zaměstnaného společníka.

(2) Nepřevyšuje-li daňový základ podniku 15.000 Kč, činí sazba daně ¹/₄ % dani podrobeného výtěžku.

(3) Jde-li o poplatníka, jehož celoroční důchod ani sám o sobě ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měl býti společně zdaňován důchodovou daní (§ 5), nepřevyšuje částky dani důchodové nepodrobené (§ 3), a nečiní-li daňový základ podniku více než 7.000 Kč, činí sazba daně ¹/₈ % dani podrobeného výtěžku.

(4) Nepřevyšuje-li za podmínek odst. 3. daňový základ podniku 4.000 Kč, předepíše se daň sazbou ¹/₈ % pouze ku rozvržení autonomních přirážek, daň sama se však nevybírá.

(5) Dani podrobený výtěžek, není-li dělitelný stem, zaokrouhlí se dolů na nejbližší stem dělitelnou částku.

(6) Jde-li o zdanění podniků, jejichž výtěžek jest bez podstatného spolupůsobení kapitálu podmíněn osobní činností poplatníkovou takovou měrou, že trvalé provozování poplatného podniku není možným bez činnosti poplatníkovy (svobodná povolání advokátů, notářů, lékařů, spisovatelů, umělců, obchodních jednatelů a podob., jakož i živnostenská a obchodní zaměstnání záležející v takových osobních výkonech poplatníkových, jež není možno vykonávati zástupcem), snižuje se všeobecná daň výdělková připadající podle sazeb odst. 1. o 20 %.

(7) Daň na berní rok uložená nesmí býti menší než ½ % (z tisíce) veškerého kapitálu, který je v podniku trvale na zisk uložen, činí-li tento kapitál více než 100.000 Kč.

(1) Daň z podniku vyměřená podle předchozích ustanovení předepíše se v obci, kde jest provozovna podniku nebo, není-li tu provozovny, kde poplatník bydlí.

(2) Dlužno-li podle odst. 1. přihlížeti k několika provozovnám, rozdělí vyměřovací úřad, příslušný podle daňové komise, celkovou daň mezi jednotlivé provozovny v poměru částek, jež v nich byly vydány na služné a mzdy, v to počítajíc tantiemy zřízenců. U stavebních podniků pokládá se v tomto případě za provozovnu jen takové provádění staveb, které vyžaduje doby delší dvou let.