(5) Ručení zaniká, zemřel-li ručitel dříve, než platební vyzvání nabylo moci práva.

Nepravdivé výpovědi svědků, znalců, přezvědných osob a odhadců.

§ 198.

Učiní-li svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce před vyměřovacími úřady, daňovými komisemi, daňovými trestními senáty nebo jejich předsedou aneb ve své výpovědi určené potřebě těchto úřadů nebo činitelů, vědomě nepravdivé údaje, jež jsou způsobilé vyměření daně nebo uložení trestu zmařiti aneb přivoditi, že se daň vyměří nebo trest uloží nesprávně anebo neprávem, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný podle obecných trestních zákonů, za přestupek vězením od jednoho dne do dvou měsíců nebo peněžitým trestem od 50 do 3000 Kč.

Porušení povinnosti mlčelivosti; zneužití daňových zápisů.

§ 199.

(1) Prozradí-li úředníci a jiní zaměstnanci zúčastnění řízení v daňových věcech, dále členové daňových komisí a trestních senátů, konečně svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrníci a zástupci stran neoprávněně výdělečné, důchodové a majetkové poměry poplatníkovy, o nichž zvěděli při vykonávání služby nebo zastávání funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo řízení o něm konaného, budou pro tento přestupek potrestáni vězením až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 10.000 Kč. Se státními zaměstnanci naloží se mimo to podle disciplinárních ustanovení.

(2) Kdo by zneužil okolností týkajících se výdělečných nebo důchodových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů ku veřejnému nahlédání vyložených, ve veřejném shromáždění nebo obsahem tiskopisu k nevraživým útokům na poplatníka, daňovou komisi nebo jejího člena, dopustí se přestupku, po případě bude-li čin spáchán obsahem tiskopisu, přečinu a bude potrestán vězením až do šesti měsíců nebo na penězích až do 15.000 Kč.

(3) Pokus trestného činu podle ustanovení předchozích odstavců je trestný jako čin sám.

(4) Trestní stíhání zavádí se z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí, dotčeného poplatníka nebo člena komise nebo senátu.

(5) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního I. stolice.

Překážení v místní prohlídce.

§ 200.

Kdo by bránil osobám podle tohoto zákona k tomu oprávněným v místní prohlídce podle §§ 319 a 320, nebo kdo by se pokusil překaziti místní prohlídku, bude potrestán, pokud toto jednání nezakládá skutkové povahy trestného činu podle obecného trestního zákona přísněji stíhaného, za přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 do 10.000 Kč.

Pořádkové pokuty.

§ 201.

(1) Kdo dostatečně se neomluvě neuposlechne příkazů nebo vyzvání, vydaných podle tohoto zákona vyměřovacím úřadem, daňovou komisí, daňovým trestním senátem nebo jejich předsedou, může býti - a to i opětovaně - potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč, pokud zmíněná opominutí nejsou již trestna podle §§ 186 až 195.

(2) Úřední příkaz nebo vyzvání v předchozím odstavci zmíněné musí však, aby mohla býti uložena pořádková pokuta, obsahovati pohrůžku touto pokutou číselně určenou.

(3) Pokutě v téže výši (odst. 1) podrobena jsou též opominutí, pro která je v tomto zákoně zvláště pohroženo pořádkovou pokutou, aniž je výše její stanovena.

Jak zaniká trestnost.

§ 202.

Jak zaniká trestnost činů, jež stíhati přísluší řádným soudům (§ 210, odst. 1), ustanovují trestní zákony.

(2) U ostatních podle této hlavy trestných činů (§ 210, odst. 2 a další) zaniká za podmínek v §§ 203 až 209 určených trestnost:

a) smrtí,

b) účinnou lítostí,

c) upuštěním od trestního řízení,

d) promlčením a

e) mimořádným prominutím.

a) Smrt.

§ 203.

(1) Zemře-li vinník, nelze ani zavésti trestního řízení, ani v něm pokračovati.

(2) Peněžité a pořádkové pokuty, před smrtí vinníkovou pravoplatně uložené, přecházejí jako jiné pozůstalostní dluhy na dědice.

b) Účinná lítost.

§ 204.

(1) Trestnost činů v §§ 186, 187 a 188 uvedených zaniká, jestliže vinník, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu opraví nebo doplní své údaje nebo učiní dodatečně podání, jímž byl podle zákona povinen a které opominul.

(2) Trestnost činů v § 191 uvedených zaniká, jestliže návodce nebo pomahač, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu oznámí, že se dopustil trestného činu.

c) Upuštění od trestního řízení.

§ 205.

(1) Pokud nebyl vydán trestní nález, může se na žádost obviněného od zavedeného již trestního řízení pro činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 trestné upustiti, jestliže se zaváže obviněný kromě zkrácené daně zaplatiti přiměřenou upouštěcí částku a vzdá se dalších opravných prostředků.

(2) Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení vyšetřující úřad, přihlížeje ku výši zkrácené nebo ohrožené daně, ku výši pokuty, jež by jinak byla pravděpodobně uložena, a k majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky podrobeno je schválení finančního úřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno zaplatiti upouštěcí částku.

(3) Nebude-li stanovená upouštěcí částka zaplacena ve lhůtě určené, bude pokračováno v trestním řízení; další upuštění není přípustno.

d ) Promlčení.

§ 206.

(1) Trestnost činů v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do čtyř let po uplynutí roku, v němž spáchal trestný čin.

(2) Dopustí-li se vinník nového, podle zmíněných paragrafů trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího.

(3) Výkon trestů uložených pro trestné činy v odst. 1 a 2 zmíněné se promlčuje, prošlo-li pět let od pravoplatnosti trestního nálezu.

§ 207.

(1) Trestnost činů v §§ 195 a 201 uvedených se promlčí, prošlo-li šest měsíců od doby, kdy byl čin spáchán nebo opominuté jednání mohlo býti ještě včas provedeno.

(2) Výkon trestů uložených pro trestné činy v 1. odst. zmíněné se promlčuje, prošlo-li šest měsíců od pravoplatnosti trestního nálezu.

§ 208.

(1) Promlčení trestnosti činů a opominutí v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje se vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení.

(2) Každým způsobem však se promlčují trestné činy, pro které do deseti let po projití roku, v němž byl spáchán trestný čin, nebylo zavedeno trestní řízení podle § 213.

e) Mimořádné prominutí.

§ 209.

Pokud nejde o trestné činy v § 210, odst. 1 uvedené, může ministr financí výjimečně z důvodů zvláštního ohledu hodných naříditi, aby trestní řízení nebylo zaváděno nebo zavedené trestní řízení bylo zastaveno, aneb může uložený trest, pořádkovou pokutu, ručitelský závazek a útraty zcela nebo z části prominouti nebo trest vězení proměniti v peněžitou pokutu.

Příslušnost.

§ 210.

(1) Trestní řízení o přestupcích uvedených v §§ 198 až 200 náleží soudům okresním (brigádním), trestní řízení o přečinech uvedených v § 199 sborovým soudům první stolice (divisním), i když tyto trestné činy byly spáchány obsahem tiskopisu.

(2) O trestných činech v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování a vydá nález vyměřovací úřad, příslušný k předpisu daně, jíž se trestný čin týká.

(3) Jde-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení (§ 187, odst. 2), vydá v I. stolici trestní nález vyměřovací úřad v tříčlenném nalézacím senátu (§ 211).

(4) Ministerstvo financí může několik daňových ukládacích okresů spojiti v jediný trestní okres a určiti jeden z vyměřovacích úřadů, ležících v jeho obvodu, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy o trestných činech v 2. odstavci zmíněných.

(5) Jsou-li tu závažné důvody a okolnosti, zejména obviňuje-li se několik osob z téhož nebo z jiného, s ním v příčinné spojitosti jsoucího trestného činu nebo táž osoba z několika trestných činů zakládajících různou místní příslušnost nebo vyžaduje-li toho zřetel k možné snad zaujatosti vyšetřujících a nalézacích činitelů, jest ministerstvo financí oprávněno delegovati jiný vyměřovací úřad, aby provedl trestní vyšetřování a vydal nález.

(6) Vyměřovací úřad, který provedl trestní řízení, předepíše též zkrácenou daň, z výsledku trestního řízení vyplývající.

(7) Trestní nález o činech podle § 195 trestných vydá vyměřovací úřad v sídle příslušné daňové komise (daňového trestního senátu).

(8) Pořádkovou pokutu (§ 201) uloží činitel, který jí pohrozil, pokud se týče úřad, u něhož se mělo státi opominuté jednání nebo v jehož obvodu je osoba, jíž se pořádková pokuta ukládá.

Nalézací senát.

§ 211.

(1) Nalézací senát tvoří soudce, finanční úředník a soudce laik. Každému členu bude zřízen jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Soudce a jeho náhradníka ustanoví na žádost finančního úřadu II. stolice vrchní zemský soud (soudní tabule). Přísedícím finančním úředníkem jest přednosta vyměřovacího úřadu, kterým bylo trestní řízení provedeno; tento člen ustanoví svého náhradníka.

Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhů poplatníků na tři léta finanční úřad II. stolice v dorozumění s vrchním zemským soudem (soudní tabulí). Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti finančním úřadem II. stolice odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

(3) Aktivní státní i jiní veřejní zaměstnanci, vojenské osoby v činné službě a bývalí finanční zaměstnanci nemohou býti jmenováni přísedícími laiky. Jmenování mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, dále osoby, kterým je přes šedesát let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by výkonu této funkce byla na závadu, konečně osoby, které již po tři léta byly nepřetržitě členy (náhradníky) některého daňového trestního senátu, na příští tři léta. Člen odvolacího senátu (§ 225) nebo jeho náhradník nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v nalézacím senátu, který jest v obvodu působnosti odvolacího senátu.

(4) Přísedící laik a jeho náhradník, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení § 199, vykonají s počátku své činnosti tento slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v senátě budu si počínati podle zákona, nehledě k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v senátě vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

(5) Tento slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda senátu. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

Vylučovací důvody.

§ 212.

(1) Důvody, které vylučují z účasti v jednání a rozhodování v senátě, jsou:

a) že předseda nebo přísedící je s obviněným nebo s jeho zástupcem v poměru manželském, příbuzenském nebo švakrovském v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně nebo v poměru služebním;

b) že může od osvobození nebo odsouzení obviněného očekávati prospěch nebo škodu;

c) že v projednávané věci byl udavatelem nebo zástupcem obviněného nebo že byl vyslýchán jako svědek, znalec nebo přezvědná osoba;

d) že se v této věci zúčastnil již usnášení v senátě jiné stolice;

e) že jest soudce laik členem nebo náhradníkem daňové komise; pro ukládání daně obviněnému příslušné;

f) osvědčí-li obviněný, že jest předseda nebo přísedící proti němu zaujat.

(2) O uvedených vylučovacích důvodech rozhoduje v určitém případě předseda senátu s konečnou platností s výhradou odvolání do trestního nálezu. Týkají-li se vylučovací důvody předsedy senátu, odevzdá předsednictví svému náhradníku.

Zahájení vyšetřovaní.

§ 213.

Trestní řízení, kromě případů § 201, se zahajuje po ukončení vyměřovacího řízení tím, že uzavřená obsílka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu, doručí se obviněnému do vlastních rukou nebo že se jinak sdělí obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení.

Výslech obviněného.

§ 214.

(1) Vydání nálezu musí - vyjímajíc případy v §§ 201 a 218 uvedené - předcházeti alespoň jeden výslech obviněného.

(2) Při tomto výslechu oznámí protokolárně vyšetřující úřad obviněnému podrobně skutkovou povahu trestného činu a všechny důvody podezření proti němu, aby se vyjádřil, a žádá-li o to obviněný, poskytne mu za touž příčinou 15denní lhůtu. O tom, že může žádati za tuto lhůtu, budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu. Na žádost obviněného bude mu oklep protokolu o jeho výslechu vydán.

Práva obviněného a průvody.

§ 215.

(1) Obviněnému příslušejí tato oprávnění:

a) přibrati si právního zástupce nebo jinou osobu, která je po zákonu oprávněna zastupovati; tyto osoby buďtež, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, každým způsobem však před skončením vyšetřování, připuštěny k jednání a jsou oprávněny jako zástupci obviněného navrhovati důkazy;

b) navrhovati, aby o otázkách pro obviněného důležitých byli slyšeni svědci, znalci a přezvědné osoby, třeba-li i přísežně, o čemž rozhodne vyšetřující úřad uveda důvody; podrobnosti budou upraveny vládním nařízením;

c) žádati, aby byl konfrontován se svědky, znalci a přezvědnými osobami, nebrání-li konfrontaci jejich neznámý nebo příliš vzdálený pobyt, veliký věk, nemoc, těžká choroba nebo i jiné závažné důvody, pro něž se nemůže konfrontace uskutečniti;

d) kdykoli žádati, aby mu byly ukázány listiny, jež vyměřovací úřad má po ruce, a aby mohl nahlédnouti do protokolů a jiných spisů a opsati si je; tomuto požadavku nutno vyhověti, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, avšak staniž se tak včasně, aby obviněný mohl ještě před koncem vyšetřování navrhnouti důkazy. Které spisy jsou vyloučeny z nahlédnutí, určí vládní nařízení;

e) podati do 15 dnů po skončeném vyšetřování (§ 219, odst. 2) písemnou nebo protokolární obranu, ve které však nemůže obviněný s právním účinkem uváděti ani nových skutečností ani nabízeti nových průvodů. Lhůtu k obraně lze z důležitých příčin prodloužiti.

(2) O těchto oprávněních budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.

§ 216.

(1) Pokud výpovědi svědků, přezvědných osob nebo znalců nebyly již dříve stvrzeny přísahou, je vyšetřující úřad oprávněn dožádati okresní soud, příslušný podle jejich bydliště, aby je vyslechl přísežně.

(2) Jestliže při jednání v daňové komisi byly poplatníkovi ukázány listiny nebo byli za jeho přítomnosti vyslýcháni svědci, přezvědné osoby a znalci, není třeba, aby byly tyto úkony opakovány vyšetřujícím úřadem.

(3) Vyšetřující úřad je též oprávněn naříditi, aby obviněný připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih. Pro toto nahlédnutí platí ustanovení §§ 314 až 318 s tou úchylkou, že v trestním řízení není předchozího oznámení obviněnému podle § 315, odst. 3 třeba a že mohou osoby nahlédnutím do knih pověřené a zvláštním písemným příkazem vyšetřujícího úřadu opatřené i proti poplatníkově vůli vstoupiti do místností v nichž jsou knihy uloženy, a nahlédnouti do nich.

(4) Vyšetřující úřad vyslechne za vyšetřování také osobu, která ručí za peněžitou pokutu a útraty řízení, zejména o okolnostech rozhodných pro uplatňování ručení.

§ 217.

(1) V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky podle §§ 319 a 320, může-li jejich provedení míti význam pro vyšetřování. Úředník místní prohlídku provádějící se prokáže při zahájení místní prohlídky písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu k této prohlídce.

(2) Pokud nebylo při místní prohlídce shledáno nic podezřelého, vydá se zúčastněnému na jeho žádost o tom příslušné potvrzení.

(3) Ostatně platí o výkonu místní prohlídky ustanovení § 319 s výjimkou odst. 3.

Následky neuposlechnutí.

§ 218.

(1) Neuposlechne-li obviněný v trestním řízení dostatečně se neomluvě obeslání podle § 213, budiž obeslání opakováno s pohrůžkou, že, kdyby ani na toto obeslání obviněný do stanovené lhůty se nedostavil dostatečně se neomluvě, bude vydán nález bez dalšího účastenství obviněného podle pomůcek, které úřad má po ruce.

(2) Nebylo-li ani tohoto obeslání uposlechnuto, bude vydán trestní nález.

(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li obviněný, dostatečně se neomluvě, jinému, v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obeslání nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, pokud je vůbec může podati, anebo nevyhoví-li bez dostatečné omluvy vyzvání, aby připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih.

(4) Je-li dostavení obviněného trvale na překážku jeho nepřítomnost a je-li jeho pobyt znám, může ho vyšetřující úřad vyzvati stejným způsobem, aby jmenoval vyšetřujícímu úřadu zástupce, s nímž jako zástupcem obviněného se provede trestní řízení; opomine-li obviněný tak učiniti, má to stejné následky, jako by se obviněný bez dostatečné omluvy nedostavil. Totéž platí, onemocní-li obviněný a jeho onemocnění podle vysvědčení úředního lékaře brání mu sice osobně se dostaviti, nevylučuje však, aby dal potřebné zprávy a vysvětlivky zástupci. Proti obviněnému, jehož pobyt znám není, může býti podle uvedených zásad postupováno teprve po provedení náhradního doručení (§ 257, odst. 3).

(5) Obviněný může býti předveden, nevyhoví-li dostatečně se neomluvě obeslání vyšetřujícího úřadu; předvedení stane se příslušným politickým nebo policejním úřadem, který je povinen příslušnému dožádání vyšetřujícího úřadu neprodleně vyhověti.

Zastavení a skončení vyšetřování.

§ 219.

(1) Shledá-li vyšetřující úřad za trestního řízení, že není tu trestného činu nebo že trestnost činu zanikla, zastaví trestní řízení a oznámí to obviněnému s výjimkou § 202, odst. 2, lit. a).

(2) Shledá-li však vyšetřující úřad, že podezření z trestného činu je odůvodněno a skutková povaha dostatečně objasněna, oznámí obviněnému, že je oprávněn do neprodlužitelné 15denní lhůty navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno, a neučiní-li tak, že bude vyšetřování prohlášeno za skončené. Navrhne-li obviněný včas, aby bylo vyšetřování doplněno, doplní se, je-li třeba, vyšetřování a o výsledku zpraví se obviněný s podotknutím, že je vyšetřování skončeno. Nenavrhne-li včas doplnění vyšetřování, oznámí se mu, že je vyšetřování skončeno. V oznámení o skončeném vyšetřování nutno zároveň obviněného upozorniti na oprávnění jemu podle § 215, odst. 1. lit. e) příslušející.

Řízení před nalézacím senátem.

§ 220.

(1) Jednání nalézacího senátu jest neveřejné. Obviněnému jest volno hájiti se před nalézacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v obraně podle § 215, odst. 1, lit. e); při tom nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody. To však nezabraňuje, aby obviněný neopakoval svých průvodů, které již dříve za vyšetřování nabídl, které však nebyly vyšetřujícím úřadem provedeny, a aby senát, pokládá-li je za závažné, řízení v tomto směru nedoplnil.

(2) Další podrobnosti řízení v senátě budou upraveny vládním nařízením.

Nález.

§ 221.

(1) Nebylo-li trestní řízení zastaveno podle § 219, odst. 1, vydá vyměřující úřad - třeba-li na podkladě usnesení senátu - nález, oceňuje při tom volně výsledky celého řízení.

(2) Nález může býti buď odsuzující nebo osvobozující a vyhotoví se vždy písemně.

(3) Odsuzující nález musí obsahovati:

a) vyznačení trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným;

b) vyměření trestu;

c) stanovení náhradního trestu vězení (§ 196);

d) výrok o útratách, jichž náhrada podle § 222 se snad obviněnému ukládá;

e) odůvodnění, které musí obsahovati vylíčení skutkové povahy trestného činu a vyznačení okolností a průvodů, jimiž se pokládá trestný čin za prokázaný; při tom smí se, pokud se nález nezakládá na ustanovení § 218, poukazovati toliko na takové průvody, které byly obviněnému v trestním řízení oznámeny. V odůvodnění budiž dále uvedeno, k jakým přitěžujícím a polehčujícím okolnostem se přihlíželo při vyměření trestu;

f) poučení o odvolání.

(4) S odsuzujícím nálezem může býti zároveň spojen předpis dodatečné daně (§ 210, odst. 6).

(5) Osvobozující nález nechť obsahuje stručné důvody, z kterých se obviněný zprošťuje viny.

Útraty.

§ 222.

(1) Pokud vzešly v trestním řízení končícím se odsouzením obviněného zvláštní útraty, zejména útraty spojené s místní prohlídkou (§ 217) nebo s prohlídkou obchodních a hospodářských knih (§ 216, odst. 3), náhrada svědkům, znalcům a přezvědným osobám, cestovní útraty úředníků a jiných trestního vyšetřování zúčastněných osob, náhrada poštovních, telegrafních a telefonních poplatků, jest odsouzený povinen nahraditi tyto útraty.

(2) Kdo ručí za trest, ručí též za útraty podle 1. odstavce. Vzešly-li takové zvláštní útraty proti ručiteli, jest ručitel povinen i tyto nahraditi.

(3) K trestu vězení odsouzený je povinen nahraditi též útraty výkonu tohoto trestu.

Odvolání.

§ 223.

(1) Z trestního nálezu, z předpisu dodatečné daně v trestním řízení a z uložení pořádkové pokuty přísluší odsouzenému, a jde-li o trestní nález zakládající se na usnesení nalézacího senátu, též přísedícímu finančnímu úředníku právo se odvolati; v posléze uvedeném případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332. Odvolání budiž podáno u úřadu, který trestní nález vydal.

(2) Trestní nálezy (§ 221, odst. 3), z nichž se odsouzený odvolal, nejsou až do konečného vyřízení v berním správním řízení vykonatelny; avšak úřad, jenž vydal trestní nález, může zaříditi, aby byly peněžité (pořádkové) pokuty a útraty zajištěny, jakmile byl nález odsouzenému doručen.

Odvolací stolice a řízení u ní.

§ 224.

(1) O odvoláních z trestních nálezů, pokud se tyto zakládají na usnesení nalézacího senátu, rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice v pětičlenném senátě.

(2) O všech ostatních odvoláních (§ 223) rozhoduje finanční úřad II. stolice. O odvoláních z pořádkové pokuty, uložené finančním úřadem II. stolice rozhoduje ministerstvo financí.

§ 225.

(1) Odvolací senát se skládá ze dvou soudců, dvou finančních úředníků a jednoho soudce laika. Každému členu se zřídí jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Předsedu senátu a přísedícího soudce, jakož i jejich náhradníky ustanoví na žádost ministerstva financí ministerstvo spravedlnosti. K odvolacímu senátu náležejí jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice. Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhu poplatníků na tři léta ministerstvo financí v dorozumění s ministerstvem spravedlnosti. Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti ministerstvem financí odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

(3) Jednání odvolacího senátu je neveřejné. Odsouzenému je volno hájiti se před odvolacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v odvolání; při tom však nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody.

(4) Ostatně platí pro odvolací senát a řízení před ním obdobně ustanovení § 211, odst. 3 až 5, § 212 a § 220.

§ 226.

(1) Odvolací stolice, uvažujíc samostatně subjektivní i objektivní skutkovou povahu trestného činu, podle okolností případu doplní řízení, odstraní, pokud to bez újmy práv odsouzeného jest možno, podstatné vady řízení u I. stolice, nebo zruší nález, nařídíc, aby bylo řízení doplněno nebo znovu provedeno a byl vydán nový nález, aneb konečně rozhodne u věci samé.

(2) Ustanovení § 221 platí obdobně i pro odvolací stolici.

(3) Odvolal-li se z nálezu pouze odsouzený, nemůže býti trest I. stolicí uložený zostřen.

§ 227.

(1) Trest vězení vykoná se ve věznicích soudních podle ustanovení o výkonu trestu vězení (uzamčení).

(2) Trest vězení, uložený vojenským osobám v činné službě, vykoná se vojenskými soudy.