K §u 6:

Zákaz zbraní, střeliva a výbušných látek (nikoliv tedy pouze třaskavin podle zákona č. 134 ř. z. z r. 1885, nýbrž i ku př. střelného prachu), jest naprostý, tedy i pro případ, že by potulný cikán si jakýmkoli způsobem opatřil zbrojní pas; výjimek nelze z důvodů veřejné bezpečnosti zajisté připustiti. Zbraní se rozumí se tu zbraň v technickém slova smyslu. Naprostý zákaz tento urychlí zajisté velmi trestní řízení a propadení zabavených zbraní.

K §u 7:

Poněvadž veřejná bezpečnost jest často ohrožena vystupováním cikánů ve velkých tlupách, jest nutno, aby kočování a táboření v tlupách přesahujících rámec rodiny bylo vůbec zakázáno. Pojem tlupy, resp. rodiny není třeba v zákoně blíže definovati, v praxi rozhodovati bude, které všechny osoby byly na kočovnický list podle §u 5 zapsány jako členové rodiny.

K §u 8:

S hlediska bezpečnostního jest velmi důležité, aby kočovní cikáni směli tábořiti nebo i jen jednotlivě jako cikáni-tuláci přenocovati pouze na místech úřadem jim vykázaných, kdež by podléhali snadné kontrole, poněvadž není vyloučeno, že na jednom místě bude tábořiti současně více rodin, vznikne tím fakticky tlupa, a jest nutno v tomto směru stanoviti výjimku z naprostého zákazu tlup. Jest třeba, aby po dobu táboření kočovnické povolení bylo odevzdáno úřadu, a takto zamezeno, by rodina nemohla bez vědomí úřadu dále kočovati.

Osobní průkazy totožnosti podle §u 4 musí ovšem cikáni i při táboření míti u sebe.

K §u 9:

Pobyt cizozemských potulných cikánů zakazuje se na území republiky Československé naprosto; vniknou-li přes to na zdejší území, budou moci býti z něho bez dalšího řízení vypuzeni. Pro případ, že by se krom očekávání objevila přece potřeba cikánům takovým pobyt u nás dovoliti, bude nutno, aby obdrželi zvláštní povolení ministerstva vnitra. Nestačí tudíž pouhé cestovní pasy, jež jest ostatně podle výnosu ministerstva zahraničních věcí z r. 1922 zakázáno potulným cikánům vidovati.

K §u 10:

Jest účelno, aby pobyt potulným cikánům v určitých územích mohl býti zcela zapověděn, tak ku př. ve velkých městech, v místech lázeňských, v krajinách, kde pro veliké lesní komplexy nebo z jiných důvodů jest služba bezpečnostní obtížná.

K §u 11:

Poněvadž potulní cikáni jsou často nositeli nakažlivých chorob (tak ku př. měli velký podíl na rozšíření neštovic v letech 1919 a 1920, a na rozšíření skvrnivky v letech 1923 a 1926), a poněvadž dále všemožně vyhýbají se zdravotním opatřením, nutno získati dostatečný a pružný zákonný podklad, aby potřebná zdravotní opatření mohla býti na nich i proti jejich vůli úspěšně vykonávána. Totéž platí i o jich zvířatech (nucené očkování) a majetku (desinfekce).

K §u 12:

Paragraf tento obsahuje důležité preventivní ustanovení, totiž možnost nucené výchovy cikánských dětí v řádných rodinách nebo ve výchovných ústavech. Jedině způsobem tímto lze doufati, že během pokolení trýzeň cikánská skutečně ustane. Kdežto pro odnětí vlastních dětí potulných cikánů vyžaduje se nedostatek péče o ně, mohou jim býti děti cizí (koupené, ukradené atd.) odňaty v každém případě.

Ve shodě s dosavadním právním stavem má odnětí toto státi se zásadně usnesením soudním, v naléhavých případech (ku př. při zatčení otce nebo rodičů) může však opatření takové učiniti i politický úřad aspoň provisorně.

Z ústavů, kam by cikánské děti byly dodávány, přicházejí v úvahu v prvé řadě v Čechách vychovatelny v Kostomlatech, Králíkách a Opatovicích, na Moravě v Boskovicích, v Mohelnici a v Uherském Hradišti, a zemská polepšovna v Novém Jičíně, ve Slezsku vychovatelna v Albrechticích, na Slovensku ústav Komenského v Košicích, případně pak i státní dětské domovy v Košicích, Rimavské Sobotě a v Mukačevě (pro Podkarpatskou Rus) podle zák. čl. VIII/ 1901 a XXI/1901.

K §u 13:

Z povahy věci vyplývá, že navrhují se pouze tresty na svobodě, nikoliv na penězích. Spodní hranice trestních sazeb se neurčuje, poněvadž jde tu v podstatě o tresty policejní, jež jen výjimečně přecházejí podle §u 14 v kompetenci soudní. Pro neuposlechnutí individuelních rozkazů podle §u 11, nenavrhuje se trest, nýbrž stačí obvyklá exekuční donucovací opatření. Propadení věcí, o němž se mluví v odst. 2., jest v daném případě zajisté prostředkem velmi účinným.

K §u 14:

Poněvadž tu jde o trestní činy většinou pořádkové, ponechává se trestní kompetence zásadně úřadům politickým, pouze tehdy, nastane-li konkurence s jinými trestními činy, stíhatelnými soudy, ku př. s tuláctvím, přechází z důvodů zjednodušení řízení kompetence na soudy trestní.

K §u 15:

Kdežto zákon č. 108 ř. z. z r. 1873 ponechává trestním soudům právo, aby v případě odsouzení pro určité trestní činy vyslovily přípustnost dání pod policejní dohled, navrhuje osnova, aby při odsouzení pro trestní činy podle tohoto zákona, tudíž pro delikty charakteristické zvlášť pro potulné cikány, byla v rozsudku přípustnost policejního dohledu vždy vyslovena. Úřady politické (policejní) rozhodují po té podle volné úvahy, zda policejní dohled má býti skutečně nařízen.

Z té příčiny jest volena v 2. odst. §u 15, kdež jde o trestní nálezy úřadů politických, dikce jiná: úřadům těmto ponechává se možnost přímo policejní dohled naříditi.

K §u 16:

Vzhledem k toulavému životu Cikánů jest nutno kompetenci úřadů říditi vždy podle místa jich pobytu, resp. dopadení, nikoliv snad podle domovské příslušnosti.

K §u 17:

Úspěšné provádění zákona tohoto bude vyžadovati zajisté i součinnosti obcí, hlavně pokud jde o hlášení pobytu cikánů, a provádění zajišťovacích opatření podle §u 3 (ku př. uschování zabaveného povozu atd.). Podrobnostmi nelze zákon zatěžovati, pročež odkázány do prováděcího nařízení.

Lze bezpečně očekávati, že obce budou ochotně při provádění zákona tohoto spolupůsobiti, vždyť znamená zákon tento hlavně pro obce venkovské podstatné zvýšení bezpečnosti.

K §u 18:

K uvarování pochybností stanoví se tu výslovně, že zákon tento nedotýká se nikterak platnosti všeobecných předpisů rázu policejního, jimž tudíž i potulní Cikáni jsou nadále podrobeni. Naopak zrušují se však všeobecně všechny starší předpisy týkající se specielně potulných cikánů.

K §u 19:

Poněvadž přípravy s vydáním legitimací cikánských a listů kočovnických vyžádají si určitého času, nutno přenechati moci výkonné, aby určila, kdy příslušná ustanovení zákona nabudou účinnosti.

Pokud jde o finanční náklady spojené s prováděním tohoto zákona, nebudou značné, a bude lze je krýti z běžných položek rozpočtových (ku př. náklady soupisu, evidence, za cikánské legitimace atd.)

Vláda doporučuje, aby osnova zákona byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně právnímu s tím, aby podal zprávu o ní ve lhůtě osmi dnů.

V Praze, dne 28. května 1927.

Předseda vlády:
Švehla v. r.

Černý v. r.

Cikáni a osoby po způsobu cikánském se toulající --“tuláci" -- smějí kočovati s vozy k bydlení nebo s kárami k bydlení jen, když mají povolení od příslušného policejního úřadu.

Povolení smí býti vydáno nejdéle na dobu jednoho roku a může býti kdykoliv odvoláno.

Povolení budiž předloženo na požádání příslušným úředníkům.

Cikáni a tuláci nesmějí kočovati s dětmi školou povinnými. Výjimky smí připustiti příslušný policejní úřad, je-li dostatečně postaráno o vyučování dětí.

Pro toto povolení platí obdobně ustanovení článku 1, odst. 2. a 3.

Cikáni a tuláci smějí s koňmi, psy a jinými zvířaty, jež slouží k živnostenským účelům, kočovati jen tehdy, mají-li pro ně výkaz od příslušného policejního úřadu.

Čl. 1., odst. 2. a 3. platí obdobně.

Cikáni a tuláci nesměj í míti ani střelné zbraně, ani střelivo, pokud jim to není výslovně dovoleno od příslušného policejního úřadu.

Čl. 1., odst. 2. a 3. platí obdobně.

Cikáni a tuláci nesmějí cestovati nebo odpočívati v tlupách.

Za tlupu platí sdružení více osob osamocených nebo více rodin, a sdružení osamocených osob s rodinou cizí. Za tlapu platí též sdružení osob žijících na způsob rodiny.

Cikáni a tuláci smějí pouze na místech, jež jsou jim vykázána místním úřadem policejním, a pouze po dobu, jež jest určena místním úřadem policejním, tábořiti a postaviti své vozy nebo káry obytné.

Místní úřad policejní může pro táboření ve volné přírodě připustiti výjimky z předpisu článku 5.

Cikáni a tuláci mají se hlásiti ihned po svém příchodě u místního úřadu policejního místa, kde právě přenocují, a mají se vykázati doklady o své osobě a o zvířatech, jež s sebou vedou (čl. 3.).

Výkazy podle článku 1. a 4. mají po dobu svého pobytu uložiti u místního úřadu policejního.

Krom případů stanovených v zákoně o pobytu ze dne 21. srpna 1914 (zák. 1915 str. 590), nebo v jiných zákonných ustanoveních, mohou býti nařízena omezení pobytu od příslušného policejního úřadu proti cikánům a tulákům potrestaným, jak následuje:

1. Z důvodů veřejné bezpečnosti může býti předepsán určitý směr cesty.

2. Ze stejných důvodů může býti na dobu tří let zakázán pobyt v určitých obcích nebo okresech, nebo může býti přikázán pobyt v určitém místě.

3. Pokud takové osoby nejsou bavorskými státními příslušníky, mohou býti z Bavorska vyhoštěny, je-li tak třeba z důvodů veřejné bezpečnosti.

Pro cizozemské cikány a tuláky platí odst. 1. i tehdy, když nejsou potrestáni.

Cikáni a tuláci starší 16ti let, kteří nemohou prokázati, že pravidelně pracují, mohou býti od příslušného policejního úřadu dodáni z důvodu veřejné bezpečnosti do donucovací pracovny na dobu nejvýše dvou let.

Pokud osobám zmíněným v odst. 1. jest podle čl. 8. odst. 1. bod 2. a odst. 2. předepsáno určité místo pobytu, může jim příslušný policejní úřad přikázati práci jich silám a poměrům přiměřenou a placenou, aniž by je dodal do donucovací pracovny.

Cikáni a tuláci podrobení podle odst. 1. a 2. nucené práci, j sou povinni vykonávati práci jim přikázanou podle svých sil.

Osoby práce se štítící starší 16ti let, které nemohou se prokázati, že pravidelně pracují nebo vážně o práci se ucházejí, mohou z důvodů veřejné bezpečnosti býti podrobeny opatřením uvedeným ve článku 8. odst. 1. bod 2. a 3., a ve článku 9. odst. 1. a 2., byly-li odsouzeny k trestu v káznici. Taktéž byly-li odsouzeny takové osoby k jinému trestu na svobodě pro loupež, vydírání, krádež, podvod, přechovávání, pederastrii, kuplířství, nadržování, smilstvo po živnostensku provozované, hazardní hry po živnostensku provozované, tuláctví, štítění se práce nebo žebrotu.

Opatření podle odst. 1. jsou přípustna pouze v době od právoplatnosti trestního

nálezu, až do uplynutí tří let po skončení výkonu trestu.

Čl. 9. odst. 3, platí obdobně.

Příslušný policejní úřad může osoby držené v donucovací pracovně prozatímně propustiti až na odvolání.

Náklady spojené s pobytem v donucovací pracovně jdou k tíži osoby tam držené.

Pro každou donucovací pracovnu budiž vydán domácí řád. Tento musí obsahovati předpisy o přijetí a o zacházení, o práci a odměně za ni, o domácích trestech, jakož i o tom, jak mají býti vypočteny náklady vzniklé s pobytem (čl. 12.). Musí býti schválen státním ministerstvem vnitra.

Příslušným policejním úřadem podle čl. 1.-4. a 8.-10. jest okresní policejní úřad, v jehož obvodě osoba, o niž jde, má své bydliště nebo dočasný pobyt na počátku řízení. Pro Mnichov, Norimberk a Fürth jsou příslušna policejní ředitelství.

V případě článku 11. jest příslušný policejní okresní úřad, jenž nařídil dodání do donucovací pracovny.

(obsahuje ustanovení o stížnostech).

Ku provedení opatření podle čl. 8.-10. mohou súčastněné osoby býti vzaty do policejní vazby a mohou býti pod dozorem dále dopravovány. Náklady takto vzniklé nese osoba, o niž jde.

Přestupky článků 1. 7., 8, odst.1., bod 1. a 2., jakož i odst. 2., článku 9. odst. 3., a článku 10. odst. 3., a trestají se vězením nejsou-li podle jiných předpisů přísněji trestny.

V případě čl. 1. odst. 1., čl. 3. odst. 1., a čl. 4, odst. 1., mohou býti předměty tam uvedené prohlášeny v trestním nálezu za propadlé, a to i tehdy, nepatří-li odsouzenému.

Nehledě k trestnímu stíhání, buďtež v případě čl. 5. tlupy policejně rozehnány

(obsahuje změnu předpisů o správním soudním dvoru).

(obsahuje prováděcí klausuli).

(Čl. 1. a 2. upravuje provozování zaměstnání potulmo provozovaných a trhovectví).

Za kočovníky jsou považovány podle tohoto zákona bez rozdílu státní příslušnosti všechny osoby potulující se ve Francii, nemající bydliště ani pevného příbytku a nespadající do žádné z kategorií shora zmíněných, a to i v tom případě, mají-li prostředky k živobytí, nebo tvrdí-li, že provozují nějaké zaměstnání. Tito kočovníci mají býti opatřeni anthropometrickou knížkou totožnosti.

Ti, kteří se nalézají ve Francii v době, kdy tento zákon stane se účinným, mají průběhem jednoho měsíce žádati za knížku zmíněnou v odstavci předešlém buďto u prefekta v arrondisementu, kde je hlavní město departementu, nebo u podprefekta v ostatních arrondisementech.

Kočovníci přicházející z ciziny nebudou připuštěni k potulování ve Francii, neprokáží-li bezpečně svoji totožnost předložením úředních dokumentů jak pro sebe, tak i pro všechny osoby s nimi cestující žádost za knížku mají podati u prefektury nebo u podprefektury departementu nebo arrondisementu pohraničního.

Správní úřady nejsou povinny vydati anthropometrickou knížku totožnosti. Vydání její není na újmu, aby bylo použito předpisů zákona ze dne 3. prosince 1849 o pobytu cizinců ve Francii, jakož i práv přiznaných starostům na území obecním zákony a nařízeními, jež se týkají táboření kočovníků.

Všichni kočovníci tábořící v obci mají při příchodu a odchodu předložiti svojí

knížku za účelem vidování policejnímu komisaři, nachází-li se v obci, není-li tam, tedy veliteli četnickému a, není-li tam četnické stanice, starostovi.

Anthropometrická knížka totožnosti má býti předložena držitelem kdykoli o to žádají orgány policie soudní nebo veřejné moci nebo úřadu veřejného.

Každý přestupek předpisů tohoto článku trestá se tresty stanovenými na tuláctví.

Anthropometrická knížka totožnosti jest individuelní. Přednosta rodiny však má býti opatřen knížkou společnou, obsahující všechny členy rodiny.

Záznamy, které mají býti uvedeny v těchto knížkách, budou stanoveny nařízeními podle článku 10. tohoto zákona. Budou hlavně obsahovati:

1. Civilní stav a popis všech osob cestujících s přednostou domácnosti, jakož i vztahy právní nebo příbuzenské poutající jej ke každé z těchto osob.

2. Postupné záznamy o narozeních, sňatcích, rozvodech a úmrtích osob shora zmíněných. V každém takovém případě má býti knížka předložena úředníkům vedoucím matriky, aby zapsali tyto záznamy.

3. číslo specielní kontrolní tabulky, jíž mají býti opatřeny od počátku působnosti tohoto zákona všechna vozidla používaná kočovníky, neodvisle od tabulek podle článku 3. zákona z 30. května 1851, a článku 16. dekretu z 10. srpna 1852.

Všechny přestupky předpisů tohoto článku stíhají se tresty stanovenými ve článku 479 a 480 trestního zákona.

(obsahují trestní sazby).

Při přestupcích bud' tohoto zákona, bud' zákonů a nařízení policejních, mohou býti vozy a zvířata kočovníků provisorně zadrženy, není-li dána dostatečná jistota. Náklady zadržení jdou k tíži vinníka; nejsou-li zaplaceny, nařídí se v odsuzujícím rozsudku jich prodej podle článku 617 civ. soudního řádu.

Ustanovení článků 1, 2, 3 a 4 shora zmíněných nevztahují se na dělníky všech kategorií, kteří obvykle pracují v podnicích průmyslových obchodních nebo zemědělských.