Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 448.

ze dne...........................................................................1927,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§§ 13, 24 a 25 zákona, ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., o četnictvu, mění se a budou zníti takto:

§ 13.

Četník službu konající má zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské, ale smí, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, užíti zbraně jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn aneb který mu bezprostředně hrozí nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje;

2. jestliže nebezpečný zločinec, proti kterému četník zakročuje, na vyzvání četníkovo se nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

3. nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti.

Zakročuje-li četnictvo semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních lidu, platí o použití zbraní předpisy platné v tomto směru pro vojsko.

§ 24.

Příslušníci četnictva smějí se ženiti jen, když jsou definitivní a obdrželi k tomu povolení příslušného velitelství, po případě ministerstva vnitra. Povolení lze zpravidla uděliti jen tomu, kdo dovršil čtyřletou službu u četnictva nebo 30. rok věku. Podrobnější předpisy vydá ministerstvo vnitra.

§ 25.

Zvláštními předpisy upravují se

a) služební platy příslušníků četnictva v činné službě, jakož i jich platy odpočivné a zaopatřovací;

b) stálé ubytování četnictva.

Pro přechodné ubytování četnictva v případě jeho soustředění platí předpisy vztahující se na přechodné ubytování vojska.

Čl. II.

§ 4 zákona ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n., o sborech stráže bezpečnosti, mění se a bude zníti takto:

§ 4.

Členové sborů stráže bezpečnosti mají, konajíce službu, zákonem stanovená práva stráže civilní a požívají právní ochrany této stráže. Zbraně smějí užíti, šetříce opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těch případech, ve kterých smějí jí podle zákonných ustanovení použíti příslušníci četnictva.

Čl. III.

Tento, zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr vnitra.

V poslední době opakovaly se ve zvýšené míře případy, že četnictvo bylo při výkonu bezpečnostní služby, jmenovitě při zakročování proti pachatelům trestných činů, násilně a nebezpečně ohrožováno na životě, a že celá řada příslušníků četnictva byla při plnění své povinnosti pachateli trestných činů poraněna neb i usmrcena. Od převratu dosáhl počet četníků násilně usmrcených v důsledku plnění jich povinnosti již značného čísla 45. Vinu na tom nese vedle poválečného zvýšení zločinnosti i to, že v poslední době stalo se užívání rychlopalných automatických zbraní pachateli trestných činů takřka obvyklým zjevem.

Tyto okolnosti nutí k úvaze, je-li dosavadními zákonnými ustanoveními o použití zbraně četnictvem poskytnuta dostatečná právní základna k zabezpečení tělesné integrity jmenovaných orgánů vůči pachatelům trestných činů, vystupujícím v poslední době s neobvyklou smělostí a opatřeným nejmodernějšími zbraněmi.

Pro použití zbraně četnictvem platí dosud § 13 zákona o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n. Ochrany tělesné integrity četníkovy týká se v tomto paragrafu jen ustanovení obsažené v bodě 1. na začátku. Podle něho smí četník službu konající užíti při šetření předepsané opatrnosti zbraně jen "v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn."

Dosavadní zkušenosti ukazují, že toto oprávnění za dnešních poměrů nepostačuje, aby zaručilo četníku plnou ochranu, neboť zákonné předpoklady, které - má-li nastati beztrestnost četníka zbraně používajícího - musí při takovém použití zbraně býti splněny, jsou takového rázu, že četník jest proti útočníku zpravidla v nevýhodě. Dle cit. zákonného ustanovení jest obrana dovolena jen proti útoku, který již byl učiněn. Při striktním výkladu smí se tedy četník brániti jen, když útočník svou násilnou činnost již započal. Použije-li však útočník ku provedení svého útoku rychlopalných moderních střelných zbraní, nemůže býti pochybnosti, že možnost obrany proti takovému útoku jest nepatrná, po případě vůbec žádná, jestliže napadený četník byl hned prvním výstřelem nebezpečně zraněn nebo dokonce usmrcen.

Vzhledem k tomu jest nutno, aby zmíněné ustanovení, obsažené v bodě 1. §u 13 zákona o četnictvu, bylo přiměřeně doplněno tak, aby četníku bylo dáno právo použíti ke své ochraně zbraně již v okamžiku, když nebezpečí násilného útoku naň bezprostředně hrozí, t. j. když útočník s násilným útokem sice ještě nezapočal, avšak dle všech známek k jeho provedení se nepochybně chystá.

I při tomto doplnění zmíněného zákonného ustanovení nebylo by však postaráno dostatečně o ochranu tělesné integrity četníkovy v případě, přistihne-li četník při zločinu osobu ozbrojenou, anebo střetne-li se při výkonu bezpečnostní služby s osobou známou jako nebezpečný zločinec, jež jest ozbrojena nebo o které lze předpokládati, že jest ozbrojena. V takovém případě nebezpečí hrozícího útoku jest tu vlastně již od okamžiku přistižení nebo setkání a spočívá právě v tom, že dotčená osoba jest ozbrojena. Poněvadž však nelze vždy s určitostí předvídati, je-li taková ozbrojená osoba odhodlána podniknouti na četníka útok, nebylo by odůvodněno, aby proti ní bylo použito ihned zbraně z důvodu hrozícího útoku. Jest tedy v takovém případě především žádoucno, aby nejistota, zda dojde k útoku či nikoli, byla rázem odstraněna a podle toho další činnost četníkova určena. Tohoto účelu možno dosáhnouti jedině tím, že ozbrojený zločinec nebo ze zločinu podezřelý, bude četníkem vyzván, aby se vzdal. Neučiní-li toho, jest třeba přiznati četníku právo použíti zbraně. Stejné právo jest třeba přiznati četníku tehdy, jestliže ozbrojený zločinec se před stíhajícím bezpečnostním orgánem ukryl a zdráhá se na vyzvání svůj úkryt opustiti.

Těmto požadavkům vyhovuje vládou navržené doplnění §u 13 zákona o četnictvu (čl. I. vládního návrhu zákona.).

Vláda pokládá za nutné, aby při této příležitosti byl sjednám zákonný podklad i pro použití zbraně četnictvem, zakročuje-li semknutě pod jednotným vedením a velením. V té věci platí dosud ustanovení §u 28, odst. 2., služební instrukce pro četnictvo v tomto znění:

"Převezme-li četnický důstojník velení semknutého oddílu četnictva, aby provedl některou povinnost služební, platí všeobecně tytéž předpisy jako pro důstojníky vojska v případech asistencí."

Toto ustanovení jest podle názoru vlády záhodno pro jeho důležitost pojmouti přímo do zákona s tou modifikací, že by se tu nemluvilo výslovně o zakročování semknutých četnických oddílů pod velením četnického důstojníka, nýbrž všeobecně o zakročování semknutě pod jednotným vedením a velením. Četnictvo zakročuje tu sice zpravidla pod velením důstojníků, není však vyloučeno, že velící důstojník může býti zbaven možnosti velení z různých příčin, na př. zraněním, znemožněním projevu svobodné vůle a pod.

Proto doplňuje se v předloženém vládním návrhu zákona § 13 zákona o četnictvu novým odstavcem shora zmíněného obsahu.

Předpisy o použití zbraní oddíly vojska, povolanými k spolupůsobení při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu ve smyslu §u 1 branného zákona z 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., obsaženy jsou ve II. dílu služebního řádu (Služební předpisy branné moci A-I-2) a znějí takto:

239. Zásadně smějí vojenské asistence použíti svých zbraní jen na výslovnou žádost zmocněného představitele politické správy o zákrok zbraněmi. Není-li přítomen anebo je-li mu svobodný projev vůle znemožněn a podniknou-li srotivší se bezprávný útok na život, tělo, svobodu nebo majetek kohokoliv, mohou ozbrojené vojenské asistence takový útok svými zbraněmi odraziti samovolně.

240. Samovolně, aniž se vázaly na svolení nebo výzvu přítomného zmocněného představitele politické správy, smějí vojenské asistence použíti svých zbraní jenom:

1. střílí-li se na ně,

2. jsou-li napadeny skutečným vztažením ruky,

3. napírají-li na ně srocení v nepřátelském úmyslu se zbraněmi v ruce nebo vůbec ozbrojeni předměty, sloužícími k zesílení napadení,

4. napírají-li na ně srocení třebas i bez viditelného ozbrojení tak, že hrozí svým přiblížením zbaviti asistenční oddíl akční volnosti neb obmeziti ať už jakýmkoli způsobem nebo v jakékoli míře osobní svobodu jeho členů.

241. Obranou nesmějí býti poškozeny osoby při útoku nezúčastněné. Hrozilo-li by však přímé nebezpečí tělu nebo životům členů asistence nebo chráněných osob, může asistence užíti svých zbraní bez zřetele na to, kdo jimi bude zasažen, zda zúčastněný či ne.

242. Ojedinělé výzvy nebo pokřik, s nimiž shluk a srocování bývá vždy spojeno, pokud taková nepřátelská počínání neznamenají ve svých následcích nebezpečí pro asistenční oddíl, nesmějí asistenční oddíl svésti k použití zbraní.

243. Před každým zakročením zbraněmi musí, pokud to poměry dovolují, zmocněný představitel politické správy, nebo velitel asistence, vyzvati dav, a to třikráte, aby se rozešel...."

Zákon ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n., o sborech stráže bezpečnosti, obsahuje v §u 4 ustanovení o použití zbraní členy sborů stráže bezpečnosti, která jsou shodna s ustanoveními o použití zbraní četnictvem. Ježto dotčená ustanovení zákona o četnictvu se nyní mají změniti, jest třeba, aby i členům sborů stráže bezpečnosti bylo přiznáno oprávnění použíti zbraně ve stejném rozsahu. Tomu hoví čl. II. vládního návrhu zákona; současně opravuje se i prvá věta dotčeného ustanovení pokud jde o práva a ochranu sborů stráže bezpečnosti konajících službu.

Při příležitosti novelisace zákona o četnictvu jest dále záhodno vyřešiti přímo v zákoně též otázku úředního povolení ke sňatku příslušníků četnictva. Zákon o četnictvu stanoví totiž v §u 24 jen, ve které době příslušníci četnictva v zájmu služebního výcviku nesmějí se ženiti, nedotýkaje se přímo otázky úředního povolení ke sňatku. Praxe stojí ovšem na stanovisku, že z ohledu na kázeň a dobrou pověst četnického sboru nelze na př. připustiti, aby příslušníci četnictva vstupovali ve sňatek s osobami podezřelými z těžkých trestných činů a tím byli vydáváni možnosti kolise mezi city rodinnými a plněním povinností služebních. Z toho důvodu obsahuje vládní návrh zákona ve článku I. příslušné doplnění resp. zmírnění §u 24 zákona o četnictvu.

Konečně řeší vládní návrh zákona ve čl. I, novelisací §u 25 zákona o četnictvu též otázku přechodného ubytování četnictva v případě jeho soustředění, která vzbuzovala vzhledem k nejasnému znění platných předpisů jisté pochybnosti.

V §u 25 zákona o četnictvu ze 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., praví se jen, že ubytování četnictva bude upraveno zvláštním zákonem. Stálé ubytování četnictva má nyní býti upraveno § 22 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 1007 poslanecké sněmovny a tisk 404 senátu). Zbývá tedy zde upraviti jen přechodné ubytování. V §u 26 zákona č. 299/1920 ponechal se až do nové zákonné úpravy v platnosti předpis, obsažný v §u 40 zákona o četnictvu z 25. prosince 1894, č. 1 ř. z. z roku 1895. V tomto paragrafu se pak praví, že ohledně ubytování mají platiti pro osoby četnictva, gáže požívající, tatáž zákonná ustanovení o náhradě, jako pro vojsko. V ostatním zůstávají (podle znění tohoto paragrafu) ohledně ubytování četnictva dosavadní předpisy v platnosti se změnou dále uvedenou, týkající se zvýšení náhrady zemským fondům.

Pokud jde o přechodné ubytování četnictva v případě jeho soustředění, rozumí se dosavadními předpisy příslušné předpisy o přechodném ubytování vojska, jichž bylo v nedostatku jiných výslovných ustanovení analogicky užíváno na základě předpisů opírajících se o nejvyšší rozhodnutí, částečně i z doby předústavní pocházejících.

Vládní návrh zákona stanoví to výslovně, takže nebude napříště již třeba dovolávati se těchto starých předpisů. Bude-li nyní předpisů, planých pro vojsko používáno i pro četnictvo, nemění se samozřejmě ničeho na kompetenci veřejných úřadů a orgánů. Pokud jde o přechodné ubytování četnictva při jeho soustředění, budou tedy zmíněné předpisy prováděti samozřejmě ministerstvo vnitra a četnická velitelství jemu podřízená. Navržený zákon nepřináší zatížení státních financí.

Vláda doporučuje, aby tento návrh zákona byl přikázán jak v senátě tak i v poslanecké sněmovně výboru ústavně-právnímu ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 18. června 1927.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Ministr vnitra:

Černý v. r.