Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
4. zasedání.
Tisk 450.
Návrh
senátora Otmara Hrejsy a společníků
na změnu zákona ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Zákon ze dne 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a n. mění se a doplňuje se a bude zníti takto:
§ 1.
Tento zákon vztahuje se na zaměstnance na velkém majetku pozemkovém (§ 2 zákona ze dne 16. dubna 1919 čís. 215 Sb. z. a n.), jakož i na pozůstalé po těchto zaměstnancích, jestliže
a) požívají již zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, jako pensí, provisi, darů z milosti a pod. (§ 3 zákona ze dne 12. února 1920 čís. 118 Sb. z. a n.), nebo
b) nabyli nebo nabudou i po účinnosti zákona ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n. nároku na vyplácení pense nebo provise.
Článek II.
Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti jej ukládá se všem ministrům.
Odůvodnění.
Zákon ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n. pečuje jen o zaměstnance již pensionované nebo požívající darů z milosti a o ty, kteří již vysloužili a před 6. květnem 1921 do pense odešli.
Na zaměstnance velkého pozemkového majetku po 6. květnu 1921 do výslužby odešlé se zákon nevztahuje, a platí pro tyto kolektivní smlouvy (směrnice), zjednané mezi organisací zaměstnaných a zaměstnanců potud, pokud se velkostatkáři těmto smlouvám podrobují.
Zkušenost však ukázala, že následkem nedostatku zákonné ochrany osud těchto zaměstnanců (novopensistů) je trudnější než osud jejich kolegů, před 6. květnem pensionovaných (staropensistů), zákonem ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n. chráněných, ježto majitelé velkostatků kolektivní smlouvy zpravidla neuznávají a rozhodnutím smírčích paritních komisí se nepodrobují, aniž by k tomu mohli býti donuceni. Tyto komise nemohou než odkázati nároky novopensistů na pořad práva. Avšak před řádným soudem tito zaměstnanci nejsou s to prosaditi své právo na odpočivné požitky, protože se na ně zákon ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n. dosud nevztahoval. Postrádali proto tito zaměstnanci na velkém majetku pozemkovém dosud zákonné ochrany.
Pro majitele velkostatků neznamená návrh zákona podstatného zatížení, protože dle ustanovení zákona ze dne 18. března 1921 čís. 130 Sb. z. a n. nevztahuje se zákon na zaměstnance, kteří mají alespoň 15.000 Kč ročních příjmů. Protože většina zaměstnanců jsou pojištěni u Pensijního fondu, budou nuceni majitelé velkostatků platiti pense dle tohoto návrhu pouze nepatrnému počtu osob.
Po stránce formální navrhujeme, aby předloha přikázána byla výboru iniciativnímu a pak sociálně-politickému k projednáni v době co nejkratší.
V Praze, dne 11. května 1927.
Otm. Hrejsa,
Olejník, Hrubý, Sechtr, Sáblík, Donát, Sehnal, Stržil, Štolba, dr Šrobár, Prošek, dr Havelka, Roháček, Pivko, Lukeš.