Senát Národního shromáždění R. Čs. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 467.

Všeobecně jest známo, že stav našich silnic jest u veliké jich části naprosto neuspokojivý, ba mnohde jsou tyto ve stavu úplně desolátním. Vinu toho nese v prvé řadě válka, za jejíž trvání nebyly silnice ani řádně opatrovány, ani udržovány, poněvadž nedodáván na ně potřebný konservační materiál, a přece kladeny na ně požadavky daleko větší dřívějších velkým rozmachem automobilismu jak osobního, tak zejména nákladního v době poválečné. Tento špatný stav jeví se jak u silnic státních, tak silnic zemských i u velmi mnohých silnic okresních. Primát v této desolátnosti stavu drží silnice státní, snad i vinou toho, že zákonem postaralo se Národní shromáždění sice o zvýšení nákladů osobních, ale nenašlo prostředků na zvýšený náklad věcný. To přirozeně mělo v zápětí, že dnes, kdy silnice opětně stávají se velmi důležitou složkou v dopravě, kteroužto důležitost ztratily svého času rozšířením železnic, rozmnožováním automobilismu, jsou na pokraji úplného zničení, poněvadž auta svojí rychlostí, váhou a zejména též svojí rvavou silou zadních kol, jež uvádějí celý náklad v pohyb a rychlost, toto ničení jen urychlují a těžké náklady prolamováním ne dosti odolného spodku zkázu dokončují.

V rozpočtech na rok 1927 celkové výdaje (řádné i mimořádné, osobní i věcné) na silnice a mosty rozpočteny jsou sice částkami:

tedy celkem obnosem velmi značným, a přece tento obnos nijak nepostačuje, naopak jest nebezpečí v prodlení a jest nutno rychle zakročiti, nemá-li místy dojíti k úplnému zničení silnic. A nejen otázka dopravy, ale i otázka zdraví občanů nutí odstraniti neb aspoň zmírniti úžasnou prášivost našich silnic.

Osnova řeší jen otázku finanční, jiných otázek se v zásadě nedotýká.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu, tisk sen. č. 447, naznačuje již po přednosti postup úprav a praví: nejprve silnice na štěrk chudé musí dostati novou dostatečně silnou vrstvu štěrku, pak ony silnice, jež jsou zvláště silně frekventovány najmě vozidly těžkými, pro drahé udržování nahrazeny musí býti postupně pevnějšími, pokud možno bezprašnými vozovkami. V dalším následovati musí náhrada chatrných, neúnosných objektů způsobilejšími konstrukcemi, místy se musí provésti korekce ve směru a stoupání, doplniti orientační a ochranná opatření.

Poněvadž bude třeba postupné úpravy nejen silnic státních, ale i zemských, župních, okresních, po případě obecních, kde je zemská správa politická, jest přirozeno, že dosavadní užívané prostředky nestačí, poněvadž poměry cenové, ku př. jen při válcování, oproti době před válkou se z jedenácti až více než zdvanáctinásobily, a dále s ohledem na to, že bude třeba voliti konstrukce nové, jež vyžadovati budou nákladu (jak opětně důvodová zpráva k vlád. návrhu k §u 2 uvádí) v prvé skupině 750.000 Kč, ve druhé 350.000 Kč a ve třetí skupině 150.000 Kč na 1 km, a poněvadž máme dnes silnic státních téměř 8500 km, okresních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku as na 43.100 km, župních na Slovensku a Podkarpatské Rusi as 6766 km, celkem okrouhle 58.366 km v celé republice, musí voliti se nové cesty k úhradě očekávaných nákladů. Běžné prostředky dosavadní nedávají ani možnosti udržeti silnice v technické rovnováze, nýbrž naopak podporují rychlý jich úpadek.

Pokud jde o silnice nestátní, pozměnil rozpočtový výbor vládní návrh; kdežto podle tohoto mělo býti (nehledě k obecním silnicím v obvodu hlavních měst) účelem silničního fondu poskytovati příspěvky jen na zlepšení oněch nestátních silnic, které mají zvláštní význam pro dálkovou dopravu nebo které by podle hospodářských a komunikačních poměrů kraje umožnily pravidelnou hromadnou automobilovou dopravu, mají podle znění, usneseného rozpočtovým výborem, býti sice v přední řadě podporovány silnice dálkové, není však vyloučena ani podpora na zlepšení silnic, které mají mimořádný význam pro dopravu silnic vůbec, třeba ne dálkovou.

Osnova, tak jak jest vládou předložena, počítá, že k rekonstrukci jen státních silnic bude třeba 1.000 milionů Kč, jež spotřebují se cele na zlepšení, nikoli na udržování silnic v nejbližších 10 letech, vedle dosavadních běžných řádných i mimořádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací pro účele silniční. Tak veliké částky není ovšem možno opatřiti nějakými novými daněmi, tím méně, že zákonem o berní reformě dali jsme si na dlouhou řadu let nepřekročitelné směrnice. Způsobu opatření potřebných obnosů finanční operací pak není vhodno použíti proto, že domácí půjčky tak značného obnosu by peněžní trh domácí bez otřesů nesnesl, prostředky by byly drahé a úvěr zahraniční jest nežádoucí; jednak jest též drahý, jednak znamená vždy hospodářské seslabení státu.

Proto přichází vláda s návrhem na vytvoření "Silničního fondu" při ministerstvu veřejných prací, který jako právnická osoba může samostatně nabývati práv a se zavazovati. Tímto fondem jest dána možnost jednak opatření úvěru, jednak soustředění účelových příjmů pro stavbu silnic jakož i pro úmor a zúročení úvěru. Těmito účelovými příjmy jsou příjmy ze zaváděné tímto návrhem daně z motorových vozidel a dávky za osobní dopravu autobusy, o nichž jednají §§ 8−25 předložené osnovy. Dále bude fondu odváděna polovice poplatku za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu minerálních olejů a konečně veškerá cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí. Jest zajisté schvalovati a bude příslušnými nájemníky s uspokojením uvítáno, že tato účelová dávka, jež postihne automobilistu, bude věnována zase jemu samému v úpravě silnic, čímž bude poplatníkům vrácena v úspoře na materiáliích a v ušetření vozů na dobrých silnicích.

Jak opatří se úvěr oné 1 miliardy, ustanovuje § 4. Úvěr poskytne Ústřední sociální pojišťovna v 10 letech v částkách přibližně rovnoměrných. Úrok stanoví se o ¹/₂% vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nejméně však 5%. Silničnímu fondu jest vyhrazeno právo šestiměsíční výpovědi. Umoření stane se v 69 půlletních splátkách pozadu jdoucích, tedy za 35 roků. Úrok a úmor hradí se z fondu; nestačí-li jeho příjmy k této úhradě, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

Tímto ustanovením dojdou kapitály v ústřední sociální pojišťovně soustředěné pravého určení, poněvadž dají tak možnost k produktivnímu upotřebení, podpoře nezaměstnanosti nejen přímo na připravovaných pracích silničních, ale i s tím souvisejících pracích v lomech, dehtárnách, cementárnách, a jak doufáme, čilejším zaměstnání průmyslu automobilového atd. atd., nepřímo pak i k účelu humannímu, neboť technickou úpravou silnic zvýší se i zdravotní opatření. Zdánlivé pak omezení ve volném nakládání jměním Ústřední sociální pojišťovny vyvažuje se zajištěním zastoupení v silniční radě, čímž dána jí možnost vlivu při účelném určování opotřebení poskytnutých úvěrů. Výhodou a úsporou na práci pak jest míti účtování s jedním velkým dlužníkem, než roztříštiti úvěr na spoustu dlužníků malých. Jistota pak jest tu stoprocentní, poněvadž stát dává záruku správného placení v případu nedostatečného výnosu fondu. Tento případ zajisté však nelze očekávati. K podobným velkým úkolům jsou vlastně prostředky pojišťovny již zákonem ustanoveny.

Ustanovení § 4 vládní osnovy doplnil výbor ustanovením o osvobození od kolkové a poplatkové povinnosti.

§ 5 vychází z předpokladu, že běžné příjmy převýší potřebu úroku a úmoru z dluhu a hned tento přebytek dotuje 1. na zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční až do výše 70,000.000 Kč, 2. k doplnění mimořádného úvěru téhož ministerstva do 25 mil. Kč, 3. na zlepšení silnic nestátních uvedených v § 2.

Zde zdá se, že tyto poslední silnice, zejména silnice okresní, vyjdou velmi chudě, ale chceme věřiti s ministrem financí, že tu přece jen budou, že budou rok od roku stoupati a přejeme si, aby skutečně v pátém roce dostoupily těch propočítávaných 140−150 mil. Kč, jak zástupci vlády výbor rozpočtový přesvědčovali. Otázku silnic okresních bude nutno dále pečlivě sledovati, neb zůstává skutečně otázkou, zda při limitaci přirážek budou moci okresy řádně silnice udržovati, poněvadž zajisté příděly nebudou takové, aby stačily potřebě. Ovšem jisté náhrady dostane se okresům i v převzetí úřednictva a v možném převodu autodopravy na silnice státní po jejich řádné úpravě.

§ 6. Silniční fond spravuje ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí, rozpočet fondu jest součástí státního rozpočtu. Ministerstvo veřejných prací musí podávati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovými prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku, kterážto zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

O kontrolu jest dále postaráno tím, že zřizuje se silniční rada, složená ze zástupců samosprávných svazku v přiměřeném počtu ze všech zemí, ze zástupců Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků.

Při podrobném projednávání osnovy ve výboru uznali zástupci vlády, že ministerstvo veřejných prací je povinno s největším urychlením vypracovati povšechný program k soustavnému zlepšení veřejných silnic, stanoviti pravděpodobný náklad k tomu potřebný a předložiti obé včas ku posouzení silniční radě.

V základě tohoto generelního programu budou pro každoroční pracovní období vypracovány dílčí programy a včas silniční radě k posouzení předloženy.

Ustanovení vládního návrhu o silniční radě změnil rozpočtový výbor proto jen potud, že zvýšil počet členů na 28, a že přiřkl jim právo na diety obdobně, jako jest tomu u Ústřední rady železniční.

Ačkoli, jak již uvedeno, osnova neřeší všech otázek, souvisejících s hospodářstvím silničním, přece rozpočtový výbor v úvaze, že s úpravou silnic musí býti započato co nejdříve, vyslovil s konstrukcí osnovy souhlas, maje zato, že všechny další otázky, jež s části vyžadují ještě průpravy, budou řešeny jednak zákonem o organisaci politické správy, jednak silničním zákonem, který se připravuje.

Pokud jde o běžné příjmy silničního fondu, je sice pravda, že se mu nepřikazují plnou měrou dávky, jimiž automobilní provoz je zatížen, tak na př. dostává se fondu jen polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu těchto olejů, nikoli také cla z dovozu automobilů, třeba však vzíti zřetel jednak na to, že se fondu přikazuje polovice poplatků a cla z dovozu všech minerálních olejů, tedy nikoli jen z benzinu, kterého ostatně používají také jiná odvětví podnikání, nejen automobilismus, jednak na státní rozpočet, který nesnese dalšího ještě úbytku v příjmech v době, kdy výnos přímých daní důsledkem berní reformy značnou měrou klesne. Také lze bezpečně očekávati, jak již vpředu bylo uvedeno, že výnos účelových dávek, přikázaných fondu, poroste úměrně vzrůstu automobilového provozu, a že tím poroste i při plném zúročení a úmoru i kvota, věnovaná podle §u 5 na rekonstrukci silnic nestátních. Postup ten odpovídá potřebě, že je nutno při rekonstrukci jíti od spojů nejdůležitějších a celostátních k spojům méně důležitým a místním. Samosprávě uleviti se má také tím, že se postátní některé silnice, dosud ve správě okresní či župní se nalézající, které mají význam pro dálkovou dopravu.

S tímto opatřením však bude nutno velmi obezřetně a opatrně postupovati, poněvadž jest s dostatek známo, že státní obhospodařování silnic jest nepoměrně dražší než obhospodařování okresů.

Z běžných příjmů fondu je nejdůležitější daň z motorových vozidel, která se nově zavádí. O oprávněnosti této daně, jejíž celý výtěžek slouží k zlepšení silnic, není sporu, zvláště uváží-li se, že zlepšením silnic dosáhne se úspor na benzinu, pneumatikách a opravách. Spor může býti ovšem o tom, na jakém základě má býti daň vyměřována. Důvodová zpráva vládního návrhu dotýká se této otázky a uvádí důvody, pro které nebylo možno přistoupiti k zdanění podle počtu v určitém období ujetých kilometrů nebo podle spotřeby pohonných látek. Rovněž proti jiným možným způsobům zdanění jsou závažné pochybnosti. Na př. proti zdanění obručí nutno poukázati na různost jejich kvality, na nebezpečí, že by na úkor bezpečnosti mohlo se používati obručí příliš již opotřebovaných a na okolnost, že opotřebování obručí je tím větší, čím horší jsou cesty a že obruče se znehodnocují, i když se s nimi nejezdí. Zdanění podle ceny vozů by tyto zase příliš zdražilo a nemohlo by míti nepříznivý vliv na rozvoj automobilismu. Rozpočtový výbor přijal proto základ zdanění, navržený vládou, uváživ také, že pokud jde o zdanění automobilů osobních, blíží se formule pro výpočet obsahu válců formuli, jíž bylo na základě vzorných pravidel používáno již od r. 1922 pro zdanění těchto automobilů obecní dávkou z držení motorických dopravních prostředků.

Daňové sazby rozpočtový výbor upravil nově: Daň z motocyklů a tříkolek byla snížena na 150 Kč ročně, daň z vozidel, určených k zkušebním jízdám, na 100 Kč za každou značku na motocykly nebo tříkolky a 500 Kč, za každou značku na jiná motorová vozidla. Rovněž sníženy sazby pro slabší osobní automobily, kdežto pro vozy silné byly sazby o něco zvýšeny. Sazby pro automobily osobní počínají nyní 300 Kč a končí 8000 Kč; k tomu dlužno dodati, že přepychová daň z automobilů se v § 22 ruší.

V dalších materielních ustanoveních osnovy, pokud jednají o dani z motorových vozidel, provedl rozpočtový výbor změnu co do zdanění traktorů a kol s pomocným motorkem (velomotorů).

Podle znění § 8 vládního návrhu jsou dani z motorových vozidel podrobena pouze vozidla, jichž se používá k dopravě; traktory, pokud se jich k dopravě nepoužívá, nejsou tedy vůbec dani podrobeny. Rozpočtový výbor měl za to, že třeba přiznati osvobození traktorům, používaným v polním hospodářství, i když předměty dopravují, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polmi, na nichž poplatníci sami hospodaří. Stalo se tak proto, že traktory tyto používají silnic jen v úsecích velmi krátkých, a to jen v určitých velmi řídkých obdobích. Rovněž přiznáno osvobození velomotorům vzhledem k jejich nepatrně váze a malé rychlosti.

§ 11, odst. 1., č. 5 nutno vykládati tak, že při vozidlech, s nimiž se podnikají zkoušky, zkušební jízdy, neplatí se z každého jednotlivého vozidla, nýbrž ze značky, tedy třeba celé serie jednoho typu.

Další změna provedena v § 13, odst. 1. Podle stylisace vládního návrhu byla by dani podrobena cizozemská vozidla, kterých vůbec nemá býti použito k dopravě v tuzemsku, na př. vozidla drahou dopravovaná na výstavu nebo provážená do ciziny. To se nynější stylisací vylučuje. Obdobná změna stala se v § 16, odst. 2., poněvadž výraz "v cestovním styku" nezachycoval nákladních automobilů.

Navrhované řízení ukládací shledal rozpočtový výbor vhodným. Daň z tuzemských vozidel vypočte si zpravidla poplatník sám a zaplatí na 6 měsíců nebo na rok zvláštním složním lístkem šekového úřadu; současně ohlásí vozidlo u vyměřovacího úřadu, jehož činnost se omezí na kontrolu, zda poplatník si daň správně vypočetl. Vozidla cizozemská přihlásí se a daň z nich se zaplatí u celního úřadu, a jde-li o další zapravení daně nad dobu, pro kterou daň u celního úřadu byla zaplacena, též u kteréhokoli vnitrozemského vyměřovacího úřadu.

Se zřetelem na zavedení daně z motorových vozidel bylo nutno, aby nevzniklo dvojí zdanění, zrušiti obecní dávku z držení motorických dopravních prostředků. Hlavním městům, ve kterých má stanoviště značný počet motorových vozidel a pro něž dávka tato měla tudíž větší finanční význam, vychází se vstříc ustanovením §§ 2 a 5, odst. 2., podle kterých bude prostředků fondových použito též na zlepšení obecních silnic v obvodu těchto měst. Na právu vybírati dlažebné se osnovou nic nemění.

Se zřetelem na zavedení daně z motorových vozidel a aby byla zachována materielní reciprocita s cizinou, ruší se poplatky za povolení dočasného vstupu cizozemských automobilů.

Rozpočtový výbor projevil také souhlas se zavedením dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle vládního návrhu, t. j. ve výši stanovené pro železniční dopravu osobní (t. č. 30%), při čemž vyjmuto je jízdné v autobusech, obstarávajících výhradně dopravu v hranicích obce, dále všude jízdné za lístky dělnické a školní. Dávka může býti paušalována a v krajích, kde není souběžného spojení železničního, zcela nebo z části prominuta. V důsledku zavedení této dávky zaniká právo obcí vybírati obecní dávku z osobní dopravy autobusy.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby osnova zákona o silničním fondu byla senátem přijata ve znění, usneseném rozpočtovým výborem, jak dole je uvedeno.

Dále doporučuje rozpočtový výbor k přijetí resoluce ku konci uvedené.

V Praze, dne 28. června 1927.

Dr. Karas v. r.,

předseda.

V. Sehnal v. r.,

zpravodaj.

ze dne...............................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(¹) Při ministerstvu veřejných prací zřizuje se státní silniční fond, který jsa právnickou osobou může samostatně nabývati práv a se zavazovati.

(²) Na venek zastupuje fond ministr veřejných prací, pokud jde o zápůjčky (§ 4) spolu s ministrem financí. Akty týkající se zápůjček kontrasignuje předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

§ 2.

Účelem silničního fondu jest opatřiti prostředky na zlepšení silnic státních a na poskytování příspěvků na zlepšení těch tratí silnic zemských (župních) a okresních, které mají mimořádný význam pro dopravu, zvláště dálkovou, dále na zlepšení silnic obecních v obvodu měst, v nichž je sídlo zemské politické správy.

§ 3.

(¹) Silniční fond opatřuje si potřebné peněžní prostředky:

1. z běžných příjmů (odst. 2.),

2. zápůjčkami.

(²) Jako běžné příjmy se silničnímu fondu přikazují výtěžky:

1. daně z motorových vozidel a dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy (§§ 8 až 25);

2. polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu minerálních olejů;

3. cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí.

§ 4.

(¹) Ústřední sociální pojišťovna poskytne silničnímu fondu v době deseti let v částkách přibližně rovnoměrných úvěr do výše 1.000,000.000 Kč na úrok o ¹/₂% vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nejméně však na 5%, při čemž má silniční fond právo zápůjčku šest měsíců předem vypověděti. Zápůjčka tato umoří se v 69 pravidelných půlletních, pozadu jdoucích splátkách. Úrok a úmor hradí se z běžných příjmů fondu; pokud by příjmy ty na úrok a úmor nestačily, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

(²) Jednání a listiny kterých je třeba ku provedení odst. 1., jsou prosty kolků a poplatků.

§ 5.

(¹) Pokud běžných příjmů (§ 3) fondu nebude třeba na úrok a úmor dluhů, použije se jich:

1. k zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční do výše 70,000.000 Kč;

2. k doplnění mimořádného úvěru v rozpočtu ministerstva veřejných prací na stavby a rekonstrukce silniční a mostní částkou nejvýše 25,000.000 Kč.

(²) Zbytku běžných příjmů použije se jako podpory na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2.

§ 6.

Silniční fond, jehož rozpočet je součástkou státního rozpočtu, spravuje v dohodě s ministrem financí ministr veřejných prací, který je povinen podati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovními prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku. Zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

§ 7.

(¹) Při správě silničního fondu zřídí se jakožto poradní sbor silniční rada, jež kromě předsedy bude míti 28 členů a stejný počet náhradníků. Členy (náhradníky) jmenuje ze zástupců samosprávných svazků, Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků vždy na tříleté období ministr veřejných prací. Za osoby, které v období přestaly býti členy, provede se jmenování náhradní.

(²) Silniční radě přísluší podati posudek o všeobecném i každoročním podrobném programu ministerstva veřejných prací na zlepšení silnic a posudek, jak má býti rozdělena podpora z běžných příjmů fondu na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2, jakož i podávati v těchto směrech vlastní návrhy.

(³) Členství v silniční radě je čestné. Členové, kteří nebydlí v místě, kde silniční rada zasedá, obdrží po čas zasedání, jehož se zúčastní, nepožívají-li z veřejné pokladny jíž náhrady z jiného důvodu, diety; výši diet stanoví vláda. Mimo to nahradí se jim, nepožívají-li z veřejné pokladny náhrady jízdného z jiného důvodu nebo výhody volné jízdy, jízdné II. třídy za cestu z jejich bydliště k zasedání a zpět.

(⁴) Podrobnější ustanovení o silniční radě stanoví vládní nařízení.

§ 8.

Motorová vozidla, jichž se používá k dopravě po veřejných cestách nebo místech a jež se nepohybují po kolejích, jakož i vlečné jejich vozy, pokud jsou zvlášť pro ně zařízeny, jsou podrobeny dani podle tohoto zákona.

§ 9.

(¹) Osvobozena jsou vozidla:

1. státní správy s výjimkou oněch, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, nebo jež jsou pronajata;

2. vozidla, jichž se používá výhradně pro místní službu poštovní, dále vozidla zvláště zařízená pro službu požární a zdravotní, jakož i zvláště zařízená vozidla silničních správ a obcí, jichž se používá výhradně ke stavbě, správě a udržování nebo čistění veřejných cest a míst;

3. určená pro osobní dopravu a náležející osobám, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exteritoriality, konsulům z povolání a osobám jim na roveň postaveným s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že uvedené osoby nejsou příslušníky československými;

4. traktory, používané v polním hospodářství, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polmi, na nichž poplatníci (§ 10) sami hospodaří;

5. kola (bicykly) s pomocným motorkem (velomotory).

(²) Ministr financí se zmocňuje, aby povolil, je-li vzájemnost zaručena, osvobození cizozemským vozidlům, jimiž přijíždějí do území Československé republiky cizozemské osoby ve výkonu služby veřejné, a cizozemským vozidlům, zvláště zařízeným pro službu požární nebo zdravotní.

§ 10.

(¹) Poplatníkem je majitel vozidla, v případě jeho prodeje s výhradou vlastnictví držitel vozidla. Vzniknou-li pochybnosti nebo jde-li o vozidla, s nimiž se podnikají zkušební jízdy, považuje se za majitele, na koho zní dopravně-policejní značka.

(²) Nemá-li majitel vozidla v tuzemsku bydliště (sídla) a nepoužívá-li vozidla v tuzemsku sám, jest poplatníkem, kdo vozidla v tuzemsku používá.

§ 11.

(¹) Z tuzemských vozidel, t. j. takových, která mají stálé stanoviště v Československé republice, činí daň ročně:

1. z motocyklů s vozíkem nebo bez něho a z tříkolek 150 Kč;

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy podle válcového obsahu:

z osobních vozidel, hnaných elektřinou, za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;