Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 479.

Seit Jahr und Tag ist durch eine üble Gepflogenheit des gegenwärtigen Ministerpräsidenten, Herrn Švehla, weder das Abgeordnetenhaus noch der Senat in der Lage, mit dem Leiter der Regierung in direkten Kontakt zu treten. Es zählt zu den größten Seltenheiten, daß der für die Politik der Regierung verantwortliche Ministerpräsident einer der Sitzungen der beiden Häuser beiwohnt und wenn dies einmal ausnahmsweise geschieht, so beschränkt er seine Anwesenheit auf die allerkürzeste Zeit. Der Herr Ministerpräsident scheint der Meinung zu sein, daß, wenn er einmal einem Redner zuhört, dies für diesen eine besondere Auszeichnung ist, im allgemeinen hat er sich den Grundsatz zu Eigen gemacht, schon äußerlich durch sein Fernbleiben kundzutun, welchen Wert er den im Parlamente gehaltenen Reden beimißt. In jedem anderen Parlamente hält es der Leiter einer Regierung für seine selbstverständliche verfassungsmäßige Pflicht, dem Parlamente jederzeit Rede und Antwort zu stehen. Das ist sogar meist in den halb- und ganz fascistisch regierten Ländern der Fall und umsomehr in den Ländern, die auf demokratischer Grundlage regiert werden. Ein Vergleich mit der Praxis in diesen Parlamenten und jener im tschechoslovakischen Parlamente wirkt niederdrückend und beschämend, Anderswo fühlt sich der Ministerpräsident nicht nur bernüssigt, in jede wichtigere Debatte einzugreifen, er antwortet sogar auf Zwischenrufe und sieht überhaupt seine Teilnahme an den Kammersitzungen als einen notwendigen und unumgänglichen Akt seiner Regierungstätigkeit an. Die vom Herrn Ministerpräsidenten Švehla befolgte Praxis bedeutet eine Herabwürdigung des Ansehens und der Würde der gewählten Volksvertretung, sie trägt neben vielen anderen Umständen aber auch dazu bei, die gehaltenen Reden zu Monologen zu machen. Da nicht anzunehmen ist, daß das grundsätzliche Fernbleiben des Herrn Ministerpräsidenten auf andere Gründe zurückzuführen ist, bleibt nur die Annahme, daß er das Parlament als ein nebensächliches Requisit ansieht.

Da dies eine Auffassüng ist, welche mit dem Geiste der Demokratie im Widerspruch steht, stellen die Gefertigten folgende Anfrage:

1.) Ist die Gesamtregierung in der Lage, ein Parlament zu nennen, welches sich eine solche Behandlung, wie sie dem Parlamente der tschechoslovakischen Republik durch den gegenwärtigen Ministerpräsidenten zu teil wird, gefallen läßt?

2.) ist die Gesamtregierung willens, den Herrn Ministerpräsidenten zu beauftragen, daß er künftighin regelmäßig, wie es in jedem wirklich demokratischen Parlamente geschieht, an den Sitzungen der beiden Häuser teilnimmt?

Prag, den 30. Juni 1927.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 479.

Již po dlouhou dobu následkem zlozvyku nynějšího ministerského předsedy, pana Švehly, není ani poslanecké sněmovně, ani senátu možno vcházeti v přímý styk s předsedou vlády. Patří k největším vzácnostem, že ministerský předseda, zodpovědný za politiku vlády, zúčastní se některé schůze obou komor a stane-li se tak někdy výjimečně, pak omezí svou přítomnost na dobu co nejkratší. Zdá se, že pan ministerský předseda se domnívá, že naslouchá-li někdy některému řečníkovi, jest to pro tohoto zvláštním vyznamenáním, všeobecně osvojil si zásadu, projevovati již na venek svou nepřítomností, jakou cenu připisuje řečem v parlamentě pronášeným. V každém jiném parlamentě považuje předseda vlády za samozřejmou svoji ústavní povinnost, aby se parlamentu kdykoli zodpovídal. Tak tomu jest dokonce většinou v zemích, ovládaných zpola a zcela fašisticky, a tím více v zemích, kde se vládne na podkladě demokratickém. Srovnání s praxí v těchto parlamentech a s praxí v parlamentě československém působí tísnivě a způsobem zahanbujícím. Jinde považuje ministerský předseda nejen za svou povinnost, aby zasáhl do každé důležitější debaty, on odpovídá dokonce na výkřiky a považuje vůbec své účastenství při schůzích parlamentních za nutný a nevyhnutelný akt své činnosti vládní. Praxe, kterou sleduje pan ministerský předseda Švehla, znamená snižování vážnosti a důstojnosti zvoleného zastoupení lidu, přispívá však vedle mnohých jiných okolností také k tomu, že z pronášených řečí činí monology. Poněvadž nelze míti za to, že zásadní nepřítomnost pana ministerského předsedy odůvodniti jest jinými příčinami, zbývá jen domněnka, že na parlament pohlíží jako na podružnou rekvisitu.

Poněvadž jest to názor, jenž odporuje duchu demokracie, táží se podepsaní:

1.) Může veškerá vláda jmenovati některý parlament, který si dá líbiti takovéto jednání, jakého se dostává parlamentu Československé republiky od nynějšího ministerského předsedy?

2.) Jest vláda ochotna uložiti panu ministerskému předsedovi, aby se příště pravidelně zúčastnil schůzí obou komor, jak se to děje v každém skutečně demokratickém parlamentě?

V Praze, dne 30. června 1927.