Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 521-521/3.

1. Poštovní zaměstnanci v městech lázeňských dostávali po dobu 20 let před válkou zvláštní roční remuneraci, která byla udělována bývalým ministerstvem obchodu s odůvodněním, jednak že v době lázeňské sezony vykonává se napjatější, přes průměr úřední činnosti přesahující práce, jednak že v této době, kdy tisíce lázeňských hosti z celého světa k léčení přichází, životní potřeby zdražují se na míru neobvyklou. - Udělované remunerace pohybovaly se v předválečné valutě mezi 70-270 Kč. (Asi 20 % ročního služného.) - Byly však koncem roku 1919 ministerstvem pošt a telegrafů zrušeny. V posledních třech letech poskytuje min. pošt a tel. pouze malé gratifikace individuelně několika málo poštovním zaměstnancům v nepatrných částkách 100 až 250 Kč ročně. Jestliže již před válkou, v době normálních hospodářských poměrů bylo uznáváno, že pouhé služné ve světových lázních nedostačovalo, nestačí teprve dnes, kdy poválečná celková hospodářská situace je stále abnormální, a uvážíme-li, že služné nebylo nijak poměrné zvýšeno, ba naopak valutárně ještě pokleslo.

Všechny ústředny státních resortů, autonomní úřady v městech lázeňských, soukromé podniky, bank, uznávajíce tyto mimořádné druhotní poměry udělují všem svým zaměstnancům určité příplatky lázeňské bud' jako přídavky měsíční neb jako roční remunerace, často i obé.

Služba ve světových lázních nemůže být přirovnávána jak co do intensity tak kvality k práci v městech jiných, ba ani ne v hlavních městech, uvážíme-li, s jakým nervovým napjetím, pozorností a taktem musí býti vykonávána jak vzhledem k početnosti tak ke stavu lázeňských hostí (hlavně z ciziny), dále k nemocným, kteří jsou lehce vznětliví a netrpěliví. - Napjatá, nepřetržitá služby ve dne i v noci vyžaduje také větší tělesné posily. Nestačí-li příjmy na krytí soukromých životních potřeb, nezbývá na ošacení, tím méně na jiné kulturní požadavky. Je v zájmu poštovní správy, aby její zaměstnanci jak svým vzhledem tak svou činností ji řádně representovali.

V důsledku těchto poměrů jsou lázně pravou průchodní stanici. Jaký to má vliv na úřadování v místech tak exponovaných, nemusíme ani líčiti. Bylo by nutno, aby do světových lázní, o nichž se stále tvrdí, že jsou "okna do světa", byly z důvodů řádného chodu administrativy i representace před cizinou přidělovány a dosazovány síly řádně odborně vyškolené, charakterově spolehlivé, jazykově kvalifikované, což předpokládá síly řádně honorované.

Nutno poukázati na různá měřítka, jež se jeví vůči zaměstnancům trvale přiděleným a přidělených jen na čas lázeňské sezony; těmto se přiznává v dietách 30 až 40 Kč denně vedle úhrady na cestovné a dvojí byt to, co se odmítá oněm, kteří nejsou hlavní tíhu drahoty a úřadování (i zaučování exponovaných). Při tom žádá se u trvale přidělených zaměstnanců i činnost veřejná, která, ač bez finančních obětí se neobejde, je téměř ve všech veřejných oborech vykonávána.

V neutěšené situaci žádají úředníci úpravu těžkých životních podmínek doplněním skromného plátu po čas sezony od 15. dubna do 15. října 20 % příplatkem lázeňským z požitků služebních. Jako úhradu dovolujeme si navrhnouti, aby poštovní správa vydala zvláštní lázeňské známky v některých hodnotách (2,50, 2,-, 1,50 a 1,20) s malým asi 10%ním příplatkem, jímž by byl náklad na žádané lázeňské přídavky dostatečně kryt. Takové známky byly by současně i účinnou reklamou a propagandou světových lázní v cizině.

2. Vylíčené poměry nesou sebou i nadprůměrnou drahotu bytů. Jsou zcela běžné činže za malý dvoupokojový byt 8 tisíc - až 15.000 Kč, za podnájem malé světničky měsíčních 250 -300 Kč, a zvyšují se ještě v době lázeňské sezony.

Proto žádáme o přístavby a nástavby stávajících státních budov, stavby nových obytných budov pro gážisty se snesitelnými činžemi, poskytnutí levného úvěru neb bezúročných zápůjček pro umožněni staveb rodinných domků v družstvech jsoucích v Karlových Varech a j. světových lázních. Tím také jedině nastati může určitá stabilita fluktujícího zaměstnanectva.

Podepsaní se dotazují:

zdali v poštovní správě jsou tyto poměry známy a zdali je ochotna přivoditi nápravu?

V Praze, dne 14. července 1927.

dr Klouda, dr Veselý, Šolc, Reichstädterová, Pichl, Šťastný, Klečák, Hubka, dr Krouský.

Tisk 521/1

V časopisu "Sozialdemokrat" ze dne 20. března 1927 bylo v článku "Vyzbrojit se" zabaveno toto místo:

Nelze dobře pochopiti, jaký trestný čin byl asi spáchán výzvou k dělnické třídě, aby chránila svá zařízení a své úspěchy a aby vytvořila obrannou organisaci. Jest to tím méně pochopitelno, ježto fašistické organisace, které sledují úmysly nikoli obranné, nýbrž útočné, úřady ne-li přímo podporují, tož zajisté trpí.

Tážeme se pana ministra, zdali zmíněnou konfiskaci schvaluje a zdali jest ochoten naříditi státním zastupitelstvům, by příště zanechávaly takovéhoto zasahování do svobody tisku.

V Praze, dne 29. března 1927.

Bodnár, Fijala, Herlinger, dr Herz, Reyzl, dr Houser, Stark, Jokl, Jarolim,

Polach, Beutel.

Im "Sozialdemokrat" vom 20. März 1927 wurde in einem Artikel "Wehrhaft machen" die nachstehende Stelle beschlagnahmt:

Es ist nicht recht verständlich, welche strafbare Handlung durch die Aufforderung an die Arbeiterklasse, ihre Einrichtungen und Errungenschaften zu schützen und eine Abwehrorganisation zu schaffen, begangen worden sein soll. Es ist dies umso weniger verständlich, als die faszistischen Organisationen, welche keineswegs defensive, sondern offensive Absichten verfolgen, von den Behörden wenn nicht direkt gefördert, doch jedenfalls geduldet werden.

Wir fragen den Herrn Minister, ob er die erwähnte Konfiskation billigt und ob er bereit ist, die Staatsanwaltschaften zu beauftragen, derartige Eingriffe in die Pressfreiheit in Hinkunft zu unterlassen.

Prag, 29. März 1927.

Bodnár, Fijala, Herlinger, Dr. Herz, Reyzl, Dr. Houser, Stark, Jokl, Jarolim,

Polach, Beutel.

Tisk 521/2.

Interpelace

Pan Jindřich Prade, t. č. zástupce v Praze VIII., Heinovka č. 54, bydlel 9 let v domě pana dr Františka Kozáka a dr Ferdinanda Císaře, Praha VII., Letná, Zátiší 4, kde v mezipatří měl moderní byt o 3 pokojích včetně kanceláře a mimo to místnost v podzemí pro svůj obchod s obrazy. Proti poskytnutí domnělého náhradního bytu v Praze VIII., Libeň, soudní okres Žižkov, Heinovka 54, tedy úplně vzdáleného od obchodního ruchu a jeho obchodního skladiště, dána mu soudní výpověď, i musel proto svůj dobrý obchod zrušiti a nastěhovati se do přikázaného bytu s příliš vysokou činží ve velmi starém chatrném domě, do kterého není zavedena ani voda ani světlo. Rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen (Nc XV 38/25/27 civilní soud pro Staré Město a Josefov).

Krátce před přesídlením dozvěděl se pan Prade, že vlastníkem dvora Heinovky s domem č. 54, ve kterém se nalézá náhradní byt, jest Agrární banka československá, Praha, a nikoli pan Václav Bronský, který jako vlastník vystupoval a bez vědomí majitele domu náhradní byt pronajal, aby v dohodě s panem dr Jeronýmem Kozákem (synem a zástupcem domácího pána dr Františka Kozáka ve shora jmenovaném domě Praha VII., Zátiší 4) jako svědek před soudem pro dr Kozáka vymohl příznivý rozsudek tím, že jak pana Pradeho a jeho právního zástupce, dra Götze, tak také pana radu zemského soudu dra Kassandu klamal.

Agrární banka československá sdělila totiž poškozenému písemně, že Václav Bronský nebyl oprávněn pronajímati byt v "Heinovce" 54, že soudní rozsudek neuznává a že nikdy nepřipustí, aby se Prade do bytu nastěhoval.

Jistě působením pana dra Jeronýma Kozáka a pana Václava Bronského bylo poškozenému 4 dny na to zasláno prohlášení, že ho Agrární banka československá uznává, ale jen jako podnájemníka pachtýře pana Václava Bronského (ačkoli pan Bronský není pachtýřem "Heinovky" aniž jím kdy byl).

Na základě toho podal poškozený svým právním zástupcem oposiční žalobu a byl jím poučen, že se alespoň do rozhodnutí o ní přestěhovati nemusí, pravděpodobně že však docela zůstane, což ještě jednou po dotazu u Holešovického okresního soudu dopoledne v den přestěhování opětoval. Přes to byl pan Prade téhož dne navečer (dne 17. října 1925, v sobotu, kdy příštího dne žádný soud neúřaduje, aby bylo lze podati protest) za policejní asistence jako nějaký zločinec 14 dělníky překvapen a násilím vystěhován, a když v noci při největším dešti s nábytkem přijel, byl "náhradní byt" ještě obydlen, avšak nájemník ještě v noci pohnut k tomu, aby se přestěhoval.

Krátce na to dozvěděl se postižený, že pan Bronský není pachtýřem "Heinovky", nýbrž jeho manželka Jiřina Bronská, a že se Bronský za pachtýře vydával, poněvadž v tom viděl svůj prospěch, kdežto v bezvýsledné exekuci proti sobě právem označoval svoji manželku jako pachtýřku a majitelku (C II 1009/26, okr. soud v Karlíně, ze dne 23.9. 1926).

Pan dr Jeroným Kozák vědomě vyjednával s manželem pachtýřky, aby dosáhl svého žádoucího cíle.

Poškozený jest v nynější situaci úplně bez ochrany nájemníků, ježto Agrární banka československá jakožto majitelka domu ho jako nájemce nechce uznati a pachtýřka paní Jiřina Bronská písemné prohlášení, jež by bylo právně závazné, podepsati nesmí a nechce.

Mimo to zamýšlí paní Bronská pacht, který dle smlouvy s Agrární bankou potrvá ještě 3 roky, z finančních důvodů předati jinému pachtýři, jakmile se takový najde.

Pan Prade má neustálé soudní líčení pro bytovou záležitost: kdo nahradí mu výdaje, námahu a utrpení, jež tím uměle jsou vyvolávána?

Pan Prade ocitá se duševně a finančně úplně na mizině!

Panu dru Jeronýmu Kozákovi se podařilo obejíti zákon a pomocí svědecké výpovědi opatřiti "náhradní byt", který náhradním bytem ve smyslu zákona není.

Byt nepronajal přímo majitel domu a jest soudně uznán na základě svědeckých výpovědí člověka, jenž se vydával za majitele domu a pachtýře, a žádný soud nepředal tuto věc k vyšetřování trestním soudem.

Pan dr Jeroným Kozák musel jistě věděti, že Bronský není ani majitelem domu ani pachtýřem dvora "Heinovky".

Pan dr Kozák měl by především býti donucen, aby úplně nahradil všechny škody nejen tím vzniklé, nýbrž také ještě příští.

Zákon má chrániti slabé! Oproti tomu dosáhl finančně silnější majitel domu bytu, když snažil se soud přesvědčiti, že byt potřebuje k léčení své nemoci: v několika měsících však zemřel, sám i jeho manželka krátce po sobě, takže se byt zase uvolnil.

Pan Prade byl dne 17. října 1925 exekučně vystěhován, bez ohledu na to, že dva dny před tím podal oposiční žalobu, která byla bezúčelnou následkem toho, že exekuce provedena byla před vyřízením oposiční žaloby: tehdy byla zamítnuta také žádost za odklad exekuce.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:

Jest pan ministr ochoten dát vyšetřiti vylíčený případ a poškozenému zjednati rehabilitaci a zákonitou bezpečnost ve smyslu platných zákonů?

V Praze, dne 14. července 1927.

Oberleithner, Hartl, dr Brunar, Fahrner; Friedrich, Teschner, dr Jesser, Richter,

dr Franciscy, dr Grosschmid.

Herr Heinrich Prade, dzt. Vertreter in Prag VIII., Heinovka Nro. 54 wohnte 9 Jahre im Hause des Herrn Dr. Franz Kozák und Dr. Ferd. Císař, Prag VII., Letná, Zátiší 4, wo er im Mezzanin eine moderne 3 Zimmerwohnung incl. Kanzlei und nebstdem ein Lokal im Souterain für sein Bildergeschäft inne hatte. Gegen eine angebliche Ersatzwohnung in Prag VIII. Libeň, Gerichtsbezirk Žižkov, Heinovka 54, also ganz entlegen vom Geschäftsverkehr und seinen Geschäftslager wurde er gerichtlich gekündigt und musste deshalb sein gutes Geschäft auflassen und die ihm zugewiesene Wohnung mit übermässigem Zinse in einem sehr alten baufälligen Hause beziehen, in welchen Weder Wasser noch Licht eingeleitet ist. Das Urteil wurde vom Berufungsgericht bestätigt. (N c XV 38/25/27 Zivilgericht Staré město a Josefov).

Kurze Zeit vor der Obersiedlung erfuhr Herr Prade, dass der Eigentümer des Hofes Heinovka mit dem Hause Nro 54, in welchem sich die Ersatzwohnung befindet, die Agrární banka československá, Praha, ist und nicht Herr Václav Bronský, welcher als solcher auftrat und ohne Wissen der Hausbesitzer die Ersatzwohnung vermietet hat, um im Einvernehmen mit Herrn Dr. Jeroným Kozák (dem Sohne und Vertreter des Hausherrn Dr. Franz Kozák in obgenannten Hause Praha VII., Zátiší 4) als Zeuge vor Gericht für Dr. Kozák ein günstiges Urteil zu erwirken, in dem er sowohl Herrn Prade, seinen Rechtsanwalt Dr. Götz und auch Herrn Landesgerichtsrat Dr. Kassanda täuschte.

Die Agrární banka československá gab nähmlich dem Geschädigten schriftlich bekannt, dass Václav Bronský nicht berechtigt war, die Wohnung in "Heinovka" 54 zu vermieten, dass sie das Gerichtsurteil nicht anerkennen und niemals zugeben werden, dass Prade die Wohnung bezieht.

Jedenfalls auf Veranlassung des Herrn Dr, Jeroným Kozák und Herrn Václav Bronský wurde dem Geschädigten 4 Tage darauf eine Erklärung gesandt, dass er von der Agrární banka československá anerkannt wird, jedoch nur als Aftermieter des Pächters Herrn Václav Bronský (obwohl Herr Bronsky nicht Pächter der "Heinovka" ist, noch jemals war).

Auf Grund dessen reichte der Geschädigte die Opositionsklage durch seinen Rechtsanwalt ein und wurde von demselben belehrt, dass er zumindest bis zur Entscheidung derselben nicht übersiedeln muss, höchstwahrscheinlich aber ganz bleibt, was er nochmals nach einer Anfrage beim Holeschowitzer Bezirksgericht am Vormittage des Obersiedlungstermins wiederholte., Trotzdem wurde Herr Prade am selben Tage gegen Abend (am 17. Oktober 1925, einen Samstag, wo auch Tags darauf zum Protest kein Gericht amtiert) unter Polizeiassistenz durch 14 Arbeiter wie ein Verbrecher überraschend und gewaltsam delogiert.und als er nachts beim grösster Regen. mit dem Möbeln ankam, war die "Ersatzwohnung" noch bewohnt, doch wurde die Partei noch in der Nacht dazu bewogen zu übersiedeln.

Kurze Zeit darauf erfuhr der Betroffene, dass Herr Bronsky nicht Pächter der "Heinovka" ist, sondern seine Gattin Jiřina Bronská, und dass sich Bronský als solcher ausgab, weil er sein Vorteil sah, während er in einer erfolglosen Exekution gegen sich seine Frau als Pächterin und Besitzerin mit Recht bezeichnete. (C II 1009/26, Bz. G. Karlín v. 23. 9. 1926).

Herr Dr. Jeroným Kozák hat wissentlich mit dem Gatten der Pächterin verhandelt, damit er sein gewünschtes Ziel erreichte.

Der Geschädigte ist in der jetzigen Lage ganz ohne Mieterschutz, nachdem die Agrární banka československá als Hausbesitzer ihm als Mieter nicht anerkennen will und die Pächterin Frau Jiřina Bronská die schriftliche Erklärung hiefür, welche rechtlich bindend wäre nicht unterschreiben darf und will.

Zudem beabsichtigt Frau Bronská den Pacht, welcher noch 3 Jahre laut Vertrag mit der Agrarní banka läuft aus finanziellen Gründen einen anderen Pächter zu übergeben, sobald sich ein solcher findet.

Herr Prade hat ständig Gerichtsverhandlungen wegen der. Wohnungsangelegenheit: wer vergütet ihm die Auslagen, Bemühungen und Leiden, welche dadurch künstlich hervorgerufen werden?

Herr Prade wird seelisch und finanziell ganz ruiniert!

Herrn Dr. Jeroným Kozák ist es gelungen das Gesetz zu umgehen und mit Hilfe einer Zeugenaussage eine "Ersatzwohnung" zu beschaffen, die keine Ersatzwohnung im Sinne des Gesetzes ist:

Die Wohnung ist nicht direkt vom Hausbesitzer vermietet und ist gerichtlich anerkannt auf Grund von Zeugenaussagen eines Menschen, welcher sich als Hausbesitzer und Pächter ausgegeben hat und kein Gericht hat diese Angelegenheit zur strafgerichtlichen Untersuchung übergeben.

Herr Dr. Jerrným Kozák musste sicher wissen, dass Bronsky weder Hausbesitzer noch Pächter des Hofes "Heinovka" war.

Herr Dr. Kozák sollte vor allem genötigt werden, sämtliche Schäden, nicht nur die daraus entstandenen, sondern auch die noch kommenden, gänzlich zu vergüten.

Das Gesetz soll Schwache schützen! Demgegenüber erzielte der finanziell stärkere Hausbesitzer die Wohnung, nachden er das Gericht zu überzeugen trachtete, er brauche die Wohnung zur Heilung seiner Krankheit: In ein paar Monaten jedoch starb er sowie seine Gattin kurz hintereinander, sodass die Wohnung wieder frei wurde.

Herr Prade wurde am 17. Oktober 1925 exekutiv delogiert, ohne Rücksicht darauf, dass zwei Tage vorher die Opositionsklage eingereicht war, welche zwecklos geschah, in Folge dessen, dass die Exekution vor der Erledigung der Opositionsklage durchgeführt wurde: Diamals wurde auch das Ansuchen um Aufschub der Exekution verweigert.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister geneigt, diesen geschilderten Fall untersuchen zu lassen und dein Geschädigten die Rehabilitation und gesetzliche Sicherheit im Sinne der geltenden Gesetze zu verschaffen?

Prag, am 14. Juli 1927.

Oherleithner, Hartl, Dr. Brunar, Fahrner, Friedrich, Teschner, Dr. Jesser, Richter,

Dr. Franciscy, Dr. Grosschmid.

Tisk 521/3

Dnem 1. ledna 1928 má místní policie v Teplicích-Šanově a v Trnovanech býti nahrazena státní policií. Zkušenosti, jež se státní policií učinila města, v nichž tato jest zřízena, nejsou lákavé. Mnoho set německých policejních úředníků přišlo o chleba, nahrazeno bylo českými úředníky. Jak města Ústí nad Labem, Liberec a Karlovy Vary dokazují, jest poměr mezi obyvatelstvem a státní policií špatný, došlo k událostem, jichž dlužno hluboce litovati, a na kterých dle názoru obyvatelstva nese vinu státní policie. Nepřeceňovali jsme zajisté nikdy vliv obou pánů ministrů do té míry, abychom se domnívali, že se jim podaří odstraniti zřízená již státní policejní komisařství. Domnívali jsme se však přece, že vliv obou pánů ministrů půjde tak daleko, aby zabránil zřizování nových státních policejních komisařství v německých městech. Samozřejmě jest nám známo, že státní policie podléhá ministerstvu vnitra a že tudíž také zřizování nových komisařství provádí toto ministerstvo. Jedná se přece o věc pro veškeré německé obyvatelstvo, obzvláště však pro postižené obce tak důležitou, že jsme se domnívali, že němečtí ministři, i když spravují jiné obory, nebudou se beze všeho klidně dívati na nové zatlačování německých úředníků z jejich pracovního místa, na nový útisk německého obyvatelstva vůbec, na nové omezování samosprávy.

Snad tato věc ušla pozornosti pánů ministrů, i když dlužno míti za to, že svými stoupenci byli přece, jak povinnost káže, upozorněni na hrozící nebezpečí.

Ježto však nyní úmysl ministerstva vnitra jest jasný, tážeme se obou pánů ministrů:

Jsou ochotni uplatniti svůj vliv v tom směru, aby ke zřízení státní policie ve městech Teplicích-Šanově a Trnovanech nedošlo?

Nedostačuje-li k tomu jejich vliv, jsou alespoň ochotni pečovati o to, aby alespoň policejní úředníci, v obou městech nyní ustanoveni, převzati byli do státní služby a to bez ohledu na to, zdali státní jazyk ovládají či nikoli?

V Praze, dne 7. září 1927.

Niessner, Stark, Jokl, Polach, Löw,. Reyzl, Beutel, Sehnalová, Kučera.

 Původní znění.

Mit dem 1. Jänner 1928 sollen die Ortspolizein in Teplitz-Schönau und Turn durch die Staatspolizei ersetzt werden. Die Erfahrungen, welche jene Städte, in denen die Staatspolizei besteht, mit dieser gemacht haben, sind nicht verlockend. Viele Hundert deutsche Polizeibeamte sind um ihr Brot gebracht, durch tschechische Beamte ersetzt worden. Wie die Städte Aussig, Reichenberg und Karlsbad beweisen, ist das Verhältnis zwischen der Bevölkerung der Staatspolizei ein schlechtes, ist es zu Vorkommnissen gekommen, die tief bedauerlich sind, und an denen nach Ansicht der Bevölkerung die Staatspolizei die Schuld trägt. Wir haben nun den Einfluss der beiden Herren Minister gewiss niemals derart überschätzt, dass wir glaubten, es werde ihnen gelingen, die bereits bestehenden staatlichen Polizeikommissariate zu beseitigen. Wir haben aber doch die Ansicht gehabt, das der Einfluss der beiden Herren Minister soweit reichen wird, die Errichtung neuer Staatspolizeikomissariate in deutschen Städten zu verhindern. Selbstverständlich ist es uns bekannt, dass die Staatspolizei dem Ministerium des Innern untersteht und dass somit auch die Errichtung neuer Kommissariate durch dieses Ministerium erfolgt. Immerhin handelt es sich um eine für die gesamte deutsche Bevölkerung, insbesonders aber für die betroffenen Orte so wichtige Angelegenheit, dass wir glaubten, dass deutsche Minister, auch wenn sie andere Ressorts verwalten, nicht ohne weiters der neuerlichen Verdrängung deutscher Beamten vom Arbeitsplatz, der neuerlichen Bedrängnis der deutschen Bevölkerung überhaupt, der neuerlichen Einschränkung der Selbstverwaltung ruhig zusehen werden.

Vielleicht ist die Angelegenheit der Aufmerksamkeit der Herren Minister entgangen wenn auch anzunehmen ist, dass dieselben doch von ihren Parteigängern pflichtgemäss auf das drohende Unheil aufmerksam gemacht wurden.

Da nun aber die Absicht des Ministeriums des Inneren klar ist, fragen wir die beiden Herren Minister:

Sind dieselben bereit, ihren Einfluss dahin geltend zu machen, dass die Einrichtung der Staatspolizei in den Städten Teplitz-Schönau und Turn unterbleibt?

Wenn, ihr Einfluss dazu nicht hinreicht, sind sie wenigstens bereit, dafür zu sorgen, dass mindestens die von den beiden Städten derzeit angestellten Polizeibeamten in den Staatsdienst übernommen werden u. z. ohne Rücksicht darauf, ob sie die Staatssprache beherrschen oder nicht?

Prag, am 7. September 1927.

Niessner, Stark, Jokl, Polach, Löw, Reyzl, Beutel, Sehnalová, Kučera.