Senát Národního shromáždění R. Čs r. 1927.
II. volební období.
5. zasedání.
Tisk 527.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne...................................
o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Ustanovení obchodního zákona uvedeného v platnost zákonem ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863, a obchodního zákona zák. čl. XXXVII/1875 o firmách, obchodních knihách a prokuře může býti užito jen na obchodníky, u nichž jest anebo by byl, kdyby nebyli od daně osvobozeni, základem výměry všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové podle §§ 55, 56 nebo §§ 76 až 82 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n, o přímých daních, ryzí výtěžek ve výši nejméně 50.000 Kč. Na obchodníky podomní nelze těchto ustanovení vůbec užíti.
(2) Sdruženími ku provozování obchodní živnosti, na něž se uvedená ustanovení obchodních zákonů nevztahují, nemůže býti založena ani veřejná obchodní společnost ani komanditní společnost.
§ 2.
Jakmile byla firma obchodníka nebo veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti zapsána do obchodního rejstříku, nemá pokles ryzího výtěžku v § 1 uvedeného pod 50.000 Kč, později nastalý, vlivu na to, by nebylo šetřeno ustanovení obchodních zákonů, vyjmenovaných v § 1.
§ 3.
Částka 50.000 Kč, uvedená v §§ 1 a 2, může býti nařízením zvýšena nebo snížena.
§ 4.
§ 9 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863, a zákon ze dne 30. června 1921, č. 260 Sb. z. a n., jímž se mění § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu ze 17. prosince 1862, č. 1 ř, z. z roku 1863, ve znění cís. nař. z 11. července 1898, č. 124 ř. z., a § 5 zák. čl. XXXVII. (obchodního zákona) z roku 1875, se zrušují.
§ 5.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti, financí, průmyslu, obchodu a živností.
Důvodová zpráva.
Jest zásadou obchodního zákonodárství tuzemského a namnoze i cizího, že některých zařízení obchodního práva mají býti účastni jen obchodníci větší; těmito zařízeními jsou firma, obchodní knihy a prokura. Omezení firmy na podniky větší jest vžito, neboť všeobecně se pojí k názvu "protokolovaná firma", který ovšem není zcela případným, představa o větším závodu. Rozšíření firmy na podniky zcela malé mělo by v zápětí její znehodnocení. Vésti obchodní knihy, které by přesně odpovídaly ustanovením obchodního zákona, nelze požadovati na obchodnících s malým obratem, poněvadž by tím jejich režie byla nepoměrně zatížena. Také ustanovení prokuristů - plnomocníků to s oprávněními zákonem vymezenými, jichž smlouvou s účinkem proti třetím osobám omeziti nelze, - jest vyhrazeno jen obchodníkům větším, ježto potřeba taková ve většině případů u malých obchodníků se vyskytnouti nemůže. Aby bylo usnadněno ohraničiti obchodníky větší od obchodníků malých, navazuje zákon ze dne 30. června 1921, č. 260 Sb. z. a n., stejně jako mu předcházející § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863, se svými pozdějšími změnami, na státní daň výdělkovou a předpisuje, že ustanovení obchodního zákona o firmách, knihách obchodních a prokuře vztahují se jen na obchodníky, kteří platí z výdělku svého obchodu státní daň výdělkovou v místech do 10.000 obyvatelů alespoň 200 Kč ročně a v místech nad 10.000 obyvatelů alespoň 400 Kč ročně nebo pro jejichž podniky dle rozsahu jejich by byla taková výměra přiměřená, kdyby nebyli od placení osvobozeni. Zákon č. 260/1921 Sb. z. a n. platí v území celé republiky, takže jest tu právní jednota. Všeobecná daň výdělková byla za Rakouska daní kontingentovanou a základem zdanění byla střední výnosnost podniku, porovnaná se střední výnosností jiných podniků téže berní společnosti; za hlavní vadu bylo považováno nestejnoměrné zdanění podniků, které se vyskytlo i uvnitř jednotlivých berních společností. Po převratě byla opuštěna soustava kontingentování všeobecné daně výdělkové a zákonem ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., byla přijata zásada daně kvotové. Z těchto důvodů je novelisace zákona č. 260/1921 Sb. z. a n. nutnou jakož i proto, že do nových sazeb daňových jsou částečně zahrnuty dřívější mimořádné (válečné) přirážky státní, které podle čl. I zákona č. 260/1921 Sb. z. a n. se nemají vpočítati do sazby státní daně výdělkové, rozhodné pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku. Bez novelisace stávali by se povinnými zápisem do obchodního rejstříku a tím také vedením obchodních knih v místech s obyvateli do 10.000 obchodníci s ryzím výtěžkem ročním v částce 32.000 Kč a v místech s obyvateli nad 10.000 obchodníci s ročním výtěžkem 40.000 Kč. Při výtěžku právě uvedeném (32.000 Kč a 40.000 Kč) byli by postiženi povinností protokolace již maloživnostníci a maloobchodníci. K tomu přistupuje, že podle § 46, odst. 3., zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. se vyměřuje všeobecná daň výdělková z každého podniku, jenž jest samostatným hospodářským celkem, kdežto podle předpisů dříve platných se vyměřovala z každé provozovny zvláště. Většina zájemců slyšených o věci jest shodna v tom, že výtěžky 32.000 Kč a 40.000 Kč ročně jsou příliš nízké, že třeba je zvýšiti a nemá příště býti rozlišováno mezi místy s obyvateli do 10.000 a místy s větším počtem obyvatelstva.
Osnova zákona, řídíc se v podstatě návrhy zájemců, zvolila zvýšení ročního výtěžku na 50.000 Kč a nepřihlíží již k počtu obyvatelů místa, kde se podnik provozuje. Osnova nevychází ze sazby daně, jak tomu bylo v zákoně č. 260/1921 Sb. z. a n., nýbrž z ryzího výtěžku podniku, tvořícího základ výměry všeobecné daně výdělkové (§§ 55 a 56 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), poněvadž rozsah a význam podniku, který má býti rozhodným pro protokolaci, je zpravidla nejvýstižněji vyjádřen jeho ryzím výtěžkem, pro protokolaci mohou přijíti v úvahu také podniky, které jsou od daně osvobozeny, a při společenském podnikání (§ 57 zákona čís. 76/1927 Sb. z. a n.) by nebylo možno vůbec přidržeti se sazby daně, která se řídí počten společníků činných v podniku a nepřiléhá zcela k jeho výtěžku. Ročnímu výtěžku 50.000 Kč odpovídá u kupce jednotlivce daňová sazba podle § 57 zákona č. 76/ 1927 Sb. z. a, n. v částce 650 Kč. Je-li ve společenském podniku vedle jednoho veřejného společníka činným ještě jeden další společník takovým způsobem, že vykonává služby, které by zaň musila konati síla placená, nastává snížení daně, částka 650 Kč daně připadala by tu na roční výtěžek 74.000 Kč. Při účasti tří osob na podniku, kvalifikované podle § 57 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n., odpovídala by částka daně 650 Kč ročnímu výtěžku 98.000 Kč a při účasti čtyř osob ročnímu výtěžku 122.000 Kč. Nastala by tedy v těchto případech povinnost protoholace teprve při ročním výtěžku 74.000 Kč, 98.000 Kč a 122.000 Kč. Kdyby naproti tomu ve všech těchto případech účast dalšího, resp. dalších společníků nebyla kvalifikována podle § 57 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n., byla by tu povinnost protokolace již při ročním výtěžku 50.000 Kč tak, jako u jednotlivého obchodníka. Stanoviti povinnost společností k zápisu do obchodního rejstříku se zřetelem k výměře daně mohlo by takto snadno zavdati podnět k obcházení předpisů o protokolaci. Konečně bylo pamatovati také na podniky, které nepodléhají všeobecné dani výdělkové, nýbrž zvláštní dani výdělkové podle hlavy III. zák. č. 76/ 1927 Sb. z. a n.; sem spadají jmenovitě podniky státní, které jsou v určitých případech od zvláštní daně výdělkové osvobozeny, které ale na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou povinny zápisem do obchodního rejstříku. U podniků podléhajících zvláštní dani výdělkové jest základ vyměření daně v podstatě totožným se základem vyměření všeobecné daně výdělkové, sazby jsou však rozlišny od sazeb všeobecné výdělkové daně. Aby bylo lze zachytiti jediným předpisem oba druhy podniků, totiž podniky podrobené všeobecné dani výdělkové a zvláštní dani výdělkové, bylo nutno vycházeti při ohraničení obchodníků plného práva od ostatních obchodníků ze základu vyměření daně.
Co stanoví § 1, odst. 2., osnovy, není novotou, (viz čl. I, poslední odst., zák. č. 260/1921 Sb. z. a n.); aby se bylo uvarováno jakýchkoliv pochybností, uvádí osnova výslovně, u kterých obchodních společností jest protokolace závislou od rozsahu podnikání. Akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením obmezeným a družstva jsou v každém případě povinna zápisem do obchodního (resp. společenstevního) rejstříku.
V § 2 osnovy se přejímá zásada platného práva, že změny rozsahu podniku nemají vlivu na protokolaci již provedenou.
§em 3 osnovy má býti umožněno nařízením zvýšiti nebo snížiti částku 50.000Kč pro protokolaci roznodnou. Tím bude lze při změně poměrů, jmenovitě hospodářských povinnost protokolace přizpůsobiti potřebám obchodního života rychleji a snáze, než by se mohlo státi zákonem.
Vláda doporučuje aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru ústavně - právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze, dne 21. října 1927.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Mayr-Harting v. r.