Ježto jest obchodní bilance rakouská pasivní, zvyšuje republika Rakouská po vzoru jiných států celní sazby, snaží se býti v různých odvětvích výroby soběstačnou a uplatňuje ve svém celním sazebníku snahy ochranářské.

Vládní návrhy na zvýšení celních sazeb u řady zboží byly uzákoněny v republice Rakouské na jaře 1926 jako I. a II. celní novela. Na základě tohoto nového autonomního celního tarifu přikročil stát Rakouský k obchodně-politickému jednání s Maďarskem, s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a vypověděla též nám obchodní dohodu za tím účelem, aby pro sebe získala výhodnější celní sazby.

Jednání bylo dosti obtížné, měli jsme zájem, aby nenastal stav bezesmluvní, a obchodní dohody dalo se dosíci jen na základě rovnocenných vzájemných kompensací a to též proto, aby zaručena byla pro obě strany delší doba jejího trvání. Dodatková úmluva má význam jak hospodářský, tak politický, a jejím účelem jest utužení a prohloubení vzájemných obchodních i zahraničních styků a to zvláště styků s blízkým sousedem.

Jak výše uvedeno, snaží se republika Rakouská státi se soběstačnou a děje se tak v prvé řadě pokud se týče zemědělské výroby. Rationelním zvýšením výroby nemusí již dovážeti žito, ječmen, oves, zemáky, pšenice jen asi 35-40 % a cukru 30 %. Pokud se mléka týče, vyváželi jsme dříve do republiky Rakouské ročně za 63 milionů Kč mléka a po zavedení ochranného cla na 1 l mléka 28 h, vyvážíme tamže mléka toliko asi za 11 milionů Kč ročně.

Přes to, že novým autonomním celním tarifem rakouským byl nám vývoz do republiky Rakouské stížen, vyvážíme tam v posledních měsících, tedy po prozatímním zavedení čtvrté dodatkové smlouvy z 21. července 1927, kterou máme právě schváliti, měsíčně, průměrně zboží za 300 milionů Kč a dovážíme za 154 mil. Kč. Dvojnásobný vývoz našeho zboží do republiky Rakouské třeba vysvětliti hlavně tím, že mnoho zboží našeho tam jde jen, aby odtud do jiných států bylo prodáno. Jest tedy tento vývoz od nás do republiky Rakouské pro ni jako meziobchod zdrojem příjmů a nikoliv obchodní pasivum.

Všeobecná smluvní ustanovení zůstávají touto dodatkovou úmluvou nedotčena, pamatováno však na t. zv. valutní klausuli, zavedenou v našich obchodních smlouvách.

Čtvrtou dodatkovou úmluvu tvoří příloha A a B se závěrečným protokolem a příloha C.

Příloha A týče se zboží, jež vyvážíme do republiky Rakouské, příloha B a závěrečný protokol k ní zboží, jež odtud dovážíme, a příloha C obsahuje některá ustanovení o nákazách zvířecích.

Největší počet celních sazeb zůstal nezměněn, na některé zboží, jež dosud bylo beze cla, jako palivové dřevo, zavedla rep. Rakouská clo, u jistého počtu položek clo zvýšeno nebe sníženo. Celkově jest čtvrtá dodatková, úmluva více na prospěch republiky Rakouské, avšak schválením jí neobětujeme vlastní zájmy, nýbrž nutí nás ještě více ku zracionalisování, zlevnění a zdokonalení naší výroby, abychom ve světové konkurenci i v republice Rakouské své odbytiště uhájili.

Zahraniční výbor se usnesl z důvodů výše uvedených v zájmu další dobré politické shody a zahraničních styků s republikou Rakouskou navrhnouti senátu, aby čtvrtou dodatkovou úmluvu, jak jest obsažena v tisku senátu č. 520, schválil.

V Praze, dne 17. listopadu 1927.

V. Donát v. r.,
předseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.

Dodatkové úmluvy k obchodní dohodě s Rakouskem, která byla učiněna 4. května 1921, jsou dosti časté. Předložená jest již čtvrtá. Svědčí to o nejistotě a kolísání, kterému podléhají naše obchodní styky s bezprostředním sousedem, republikou Rakouskou. S naší strany, sledována jest při rozmanitosti a hojnosti těchto politika přátelské dohody. Rakousko bojovalo po roce 1918 se značnými hospodářskými potížemi. Ty vyplývaly především z rozrušené měny, pak z toho fakta, že přizpůsobiti se musilo skutečnosti, že hlavní město Vídeň přestalo býti centrem velikého hospodářského území. Nelze se diviti, že Rakousko vyhledávalo teprve svoje hospodářské směrnice. V důsledku toho dohodovalo se opětně a často se svými sousedy o úpravě svých obchodních styků. Zpočátku uplatňovaly se v Rakousku tendence mírně ochranářské a teprve počátkem roku 1926 byla zřejmá snaha cla značně zvýšiti.

Vodítkem tu bylo značné pasivum v zahraničním obchodu Rakouska, jež v roce 1926 dosáhlo 996 milionů šilinků. Poukazovalo se na to, že obchodní bilance vůči sousedním státům jest pro Rakousko nepříznivá, zvláště vůči naší republice. (Podle naší statistiky bylo pasivum rakouské v obchodním styku s námi v r. 1924 2.289 mil. Kč, v r. 1925 1.958 mil. Kč a v r. 1926 1.777 mil. Kč).

Úvahy tyto vedly k tomu, že rakouská vláda předložila parlamentu návrhy na zvýšení celních sazeb u řady zboží. Vládní návrhy tyto byly přijaty a uzákoněny na jaře r. 1926 jako první a druhá celní novela. Na základě tohoto autonomního celního tarifu se značně zvýšenými celními sazbami přikročila vláda rakouská k obchodně politickému jednání s různými státy a také s republikou Československou.

Ochranářské tendence, které se v poslední době v Rakousku uplatnily, daly zvláštní ráz tomuto jednání a značně je ztížily. Delegace, pověřená tímto jednáním, snažila se v oboustranném zájmu, aby hospodářské styky mezi sousedními republikami byly udrženy. Nepodařilo se to plně a dodatková úmluva obsahuje zvýšení celních sazeb u celé řady výrobků, jak je zřejmo z přílohy A. Vláda republiky Čsl. přes to dala přednost uzavření této dodatkové smlouvy i za vyšší úrovně celních sazeb před stavem bezesmluvním a to z důvodu, že nechtěla upustiti od tradiční snahy hospodářského sblížení s cizinou, zvláště s nejbližšími sousedy.

Národohospodářský výbor senátu jednaje o této dodatkové úmluvě a uváživ tyto okolnosti, usnesl se doporučiti slavnému senátu schválení této úmluvy a přijetí schvalovacího usnesení ve znění shora uvedeném.

V Praze, dne 3. listopadu 1927.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

Jan Miller v. r.,
zpravodaj.