Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
5. zasedání.
Tisk 541.
Zpráva
ústavně-právního výboru
k vládnímu návrhu zákona (č. t. 527, 531)
o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku.
Ústavně-právní výbor zabýval se ve schůzi dne 23. listopadu 1927 znova vládním návrhem zákona svrchu označeného a zejména pozměňovacími návrhy senátora V. Donáta a společníků a memorandem Jednoty záložen, ale dospěl k přesvědčení, že obavy v odůvodnění těchto návrhů uvedené nejsou odůvodněny.
Předložená osnova, zákona nemá účele ani úmyslu měniti něco z ustanovení, která jsou platna pro společnosti s obmezeným ručením; nebo pro společenstva výdělková a hospodářská, což jest patrno zejména v §u 4 (nyní 3)osnovy, ve kterém jsou podrobně uvedena ustanovení zákonná, která mají býti zrušena.
Pro společnosti s ručením obmezeným a pro společenstva výdělková a hospodářská tedy má i nadále zůstati v platnosti stav dosavadní beze změn. Pozoruhodný jest podnět uvedený v memorandu Jednoty záložen, ve kterém se poukazuje na potřebu doplniti zákon o společenstvech výdělkových a hospodářských dle nového stavu zákonného. Podnět tento však může býti jen pohnutkou pro vládu, aby připravila příslušnou novelisaci zákona o společenstvech, ale není vhodno, aby novelisace tato byla pojímána již do osnovy nyní projednávané, poněvadž by daleko vybočovala z mezí a oboru předmětu v osnově uváděného. Kromě toho jest uvážiti, že nová úprava by zasahovala po případě i do platných ustanovení obchodního zákona, takže vyžaduje nového uvážení s tohoto hlediska. Otázku o povinnosti vésti obchodní knihy a o průvodní moci obchodních knih společenstev nutno řešiti podle speciálních zákonů, vydaných pro společenstva, a rovněž tak otázku prokury sluší posuzovati podle zvláštní povahy společenstev (§ 13 zákona 9./4. 1873, čís. 70 ř. z.), při čemž sluší uvážiti, že judikatura připouštěla udílení prokury při společenstvech (rozhodnutí nejvyššího soudu z 15./6. 1909 R II 566/9 Adler Clements 2830).
Pokud jde a společnosti s obmezeným ručením, tu jasné znění §u 61, odst. 3., zákona ze 6. března 1906, čís. 58 ř. z., vylučuje jakoukoli pochybnost anebo domněnku, že by projednávaná osnova zákonná chtěla něco měniti na platném stavu právním.
Ústavně-právní výbor usnesl se, aby byl škrtnut § 3 vládní osnovy, poněvadž se většina ústavně-právního výboru domnívala, že žádaného zmocnění není potřebí a že by nebylo vhodno je udíleti. V §u 5 bylo vloženo písmeno "a" za slovo "financí".
K vysvětlení stanoviska vládního uvádí se příslušné prohlášení, které vládní zástupce v ústavně-právním výboru učinil:
"Již v uvozovacím zákonu k obchodnímu zákonu, který jest z roku 1863, bylo stanoveno, že předpisů obchodního zákona o firmách, obchodních knihách a prokuře má býti užito na všechny obchodníky - vyjma obchodníky podomní - kteří platí ze své živnosti na přímých daních ročně 50, resp. 40, 30 a 20 zl. podle počtu obyvatelů místa, kde živnost se provozuje. Jde tedy o zásadu, která je právě tak stará jako náš obchodní zákon; na ní je vybudován náš obchodní zákon pomalu 65 let starý. Samozřejmě byly postupem času sazby daně, rozhodné pro zápis do obchodního rejstříku, zvyšovány; za Rakouska se tak stalo naposledy císařským nařízením z 11. července 1898, č. 124 ř. z., u nás pak byl vydán zákon z 30. června 1921, č. 260 Sb. z. a n., na který navazuje nynější vládní návrh zákona. Srovnáme-li znění tohoto vládního návrhu zákona se zněním §u 7 zákona č. 1 z roku 1863, je jasno, že ani dnes neměníme ničeho na zásadě stanovené již v roce 1863, že totiž předpisů obchodního zákona o firmách, obchodních knihách a prokuře může býti užito jen na obchodníky určitou měrou zdaněné. Na této zásadě nebylo nic měněno ani v roce 1873, když byl vydán družstevní zákon; tento stanoví v §u 13 toliko, že o družstvech, která provozují zcela nebo částečně obchody ve smyslu obchodního zákona, platí předpisy obchodního zákona o obchodnících, pokud družstevní zákon nestanoví výjimky. Tím je řečeno prostě, že, jsou-li družstva obchodníky, jsou-li u nich splněny všeobecné předpoklady pojmu obchodníka, platí také o nich předpisy obchodního zákona o obchodnících. K věci se ještě vrátím později. Opakuji, že vládní návrh zákona, který dnes projednáváme, přejímá prostě zásadu, na které je vybudován náš obchodní zákon z roku 1863. Změna, kterou zavádíme dnes, záleží pouze v tom, že nechceme vycházeti již ze sazby daně, nýbrž z daňového základu. Důvody, proč tak činíme, jsou v novém zákoně o přímých daních; důvodová zpráva tyto důvody obšírně rozvádí; nemám, co bych k nim mohl ještě dodati. Nutí nás tedy k novelisaci zákona č. 260 z roku 1921 jen nový daňový zákon. Nic jiného nestanoví § 1 vládního návrhu. Tolik po stránce všeobecné.
Proti §u 1 vládního návrhu bylo namítáno, že vylučujeme z použití předpisů obchodního zákona o firmách, obchodních knihách a prokuře výdělková a hospodářská družstva podle zákona z 9.dubna 1873, č. 70 ř. z. Není tomu tak. To nebylo a není úmyslem vlády, resp. ministerstva spravedlnosti. Ani dosud nebylo lze předpisů obchodního zákona o obchodních knihách a prokuře užíti vždy, bezvýjimečně na družstva. - Firma již předem vůbec v úvahu nepřichází, poněvadž právo firmy jest pro družstva upraveno zvláště družstevním zákonem, a to pro všechna družstva bez rozdílu, zda jsou obchodníky čili nic. Jde tedy jen o obchodní knihy a prokuru. Jsou to zařízení ryze kupecká, obchodnická, kterých nadto mají býti účastni jen obchodníci větší. I dosud mohla a mohou družstva těchto obou zařízení obchodnických používati jen, jsou-li obchodníky a to obchodníky plného práva, t. j. obchodníky většími. Prosím, aby v této příčině bylo jasno. Naskýtá se tedy otázka, kdy jsou výdělková a hospodářská družstva obchodníky a kdy obchodníky plného práva. Obchodníky jsou tehdy, když jsou u nich splněny všeobecné předpoklady pojmu obchodníka. V této souvislosti odkazuji k tomu, že vztahy družstva k jeho členům nezakládají nikdy kvalifikaci obchodníka, poněvadž svépomoc hlavní to karakter činnosti družstevní - a výdělečný úmysl, k němuž se odnáší činnost obchodníka, jsou zcela různé pojmy. Družstvo konsumní, jež prodává jen svým členům, není z důvodu toho prodeje členům obchodníkem. Záložna, která přijímá vklady jen od svých členů a poskytuje zápůjčky jen svým členům, není obchodníkem. To jsou již ustálené názory a nevznikají v tomto směru v praksi pochybnosti. Záložna nebo jiné úvěrní společenstvo může býti obchodníkem jen, když na příklad přijímá vklady i od nečlenů. Obchodníkem plného práva je družstvo pak tehdy, když provozuje obchody ve smyslu obchodního zákona v takovém rozsahu, jako jiný plnoprávný obchodník, je-li tedy zdaněno tou měrou a tak, jako jiný obchodník plného práva. Myslím, že bylo posledně v senátu odkázáno také k tomu, že družstva nebývají zdaňována podle ryzího výtěžku, nýbrž podle výše svého základního kapitálu. To platí podle §§ 85 a 75 nového daňového zákona toliko o družstvech, která, řídíce se zásadou svépomoci, obmezují svou činnost podle stanov i skutečně na své členy; tak praví doslovně daňový zákon. Avšak právě taková družstva nemohou povahově a přirozeně nikdy býti obchodníky, poněvadž jim schází znak spekulace, výdělečnosti, který je nutný k pojmu obchodníka. Vládní návrh zmiňuje se o trojím: o firmě, obchodních knihách a prokuře. Jak jsem již shora podotkl, je právo firmy pro všechna družstva upraveno zvláštním zákonem. Družstvo, provozuje-li obchody, činí tak pod svou všeobecnou firmou; kupecký závod družstva nenese zvláštní firmu. - Obchodní knihy; jde družstvům o to, aby knihy jejich měly průvodní moc, kterou jsou vybaveny obchodní knihy obchodníků plnoprávných. Věc je upravena §em 22 družstevního zákona, který přiznává knihám družstva, pokud jsou vedeny podle předpisů obchodního zákona za účelem průkazu pohledávek družstva z obchodů mu zákonem dovolených průvodní moc, kterou jsou podle čl. 34 obch. zákona a §§ 19, 20, 21 a 22 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu vybaveny obchodní knihy obchodníků. Předpokladem je, že knihy družstva jsou vedeny podle předpisů obchodního zákona a že jde o obchody družstva, podle zákona přípustné. Jestliže je u toho kterého družstva splněna povaha obchodníka plnoprávného, mají jeho knihy průvodní moc obchodních knih obchodníků plného práva; nejsou-li tu tyto předpoklady a je-li družstvo jen obchodníkem neúplného práva, je průvodní moc jeho obchodních knih časově omezena tak, jako u ostatních malých obchodníků. V souvislosti této dovoluji si jen ještě malou poznámku, že totiž předpisy o průvodní moci obchodních knih jsou dnes, kdy platí zásada civilního řádu soudního o volném uvážení všech důkazů, rázu spíše historického. V praksi bude soudce řádně vedeným knihám jakéhokoliv podniku přikládati tudíž průvodní moc jako obchodním knihám; záleží jen na tom, aby byly řádně vedeny.
Kdy možno ustanoviti prokuristy u družstev? Odpověď je jako v předchozím případě ta, že ustanoviti prokuristu možno tehdy, když družstvu se dostává kvalifikace obchodníka plno-právného. Kdy tomu tak jest, již jsem shora vyložil. V praksi vyskýtá se potřeba ustanoviti prokuristu u družstev velmi zřídka; jsou to opravdu již velmi veliká družstva, která ustanovují prokuristu. K vůli zajímavosti podotýkám, že podle německého práva je ustanovení prokuristů u družstev ex lege vždy vyloučeno. Důvod toho jest, že všechna družstva mají orgán, který je vybaven obdobnou pravomocí jako prokuristi, jest to představenstvo družstva. I na Slovensku je ustanovení prokuristů u družstev, která spadají pod zákonný článek XXIII/1898, vyloučeno.
Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že praví-li § 1 vládního návrhu zákona, že ustanovení obchodních zákonů o firmách, obchodních knihách a prokuře může býti užito jen na obchodníky, nejsou tím vyloučena ta družstva, která podle povahy věci jedině přicházejí v úvahu, totiž družstva, která jsou obchodníky plnoprávnými. Taková družstva jsou totiž obchodníky a nemohou slovem "obchodníky", použitým v § 1 vládního návrhu býti vyloučena."
Ústavně-právní výbor proto navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil osnovu zákona o daňovém základu, rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku tak, jak vzešla z nových jeho porad a jak je dole otištěna.
V Praze, dne 23. listopadu 1927.
Dr Krupka v. r.,
předseda.
Dr Veselý v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne............................................
o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Ustanovení obchodního zákona uvedeného v platnost zákonem ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863, a obchodního zákona zák. čl. XXXVII/1875 o firmách, obchodních knihách a prokuře může býti užito jen na obchodníky, u nichž jest anebo by byl, kdyby nebyli od daně osvobozeni, základem výměry všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové podle §§ 55, 56 nebo §§ 76 až 82 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, ryzí výtěžek ve výši nejméně 50.000 Kč; na obchodníky podomní nelze těchto ustanovení vůbec užíti.
(2) Sdruženími ku provozování obchodní živnosti, na něž se uvedená ustanovení obchodních zákonů nevztahují, nemůže býti založena ani veřejná obchodní společnost ani komanditní společnost.
§ 2.
Jakmile byla firma obchodníka nebo veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti zapsána do obchodního rejstříku, nemá pokles ryzího výtěžku v § 1 uvedeného pod 50.000 Kč, později nastalý, vlivu na zápis již provedený a na použití ustanovení obchodních zákonů o firmách, obchodních knihách a prokuře.
§ 3.
§ 9 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863, a zákon ze dne 30. června 1921, č. 260 Sb. z. a n., jímž se mění § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu ze 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863, ve znění cís. nař. z 11. července 1898, č. 124 ř. z., a § 5 zák. čl. XXXVII. (obchodního zákona) z roku 1875, se zrušují.
§ 4.
Zákon tento provedou ministři spravedlnosti, financí a průmyslu, obchodu a živností.