Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
5. zasedání.
Tisk 544.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o vládním návrhu (tisk 535) zákona o cestovních pasech.
Osnova tohoto zákona jest, jak poznamenává vládní zpráva důvodová, dalším krokem k sjednocení práva v naší republice. Otázka cestovních pasů jest v základě upravena v historických zemích dosud rakouskými a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi uherskými předpisy právními. Avšak potřeba nového zákona o cestovních pasech, platného nyní pro celou oblast republiky Československé, nepodává se jen z tohoto důvodu. Poměry nastavší bezprostředně po válce, ať již politické, ať hospodářské, nebo společenské, přivodily zajisté značné zostření pasové policie: nejen cestovního pasu, jak tomu ostatně bylo v pravidelných případech i před válkou, nýbrž nyní i visa zastupitelského úřadu příslušného státu bylo třeba k překročení hranic a k jakémukoli pobytu v cizině. Tato všeobecná povinnost pasová a visová byla zavedena i v naší republice vládním nařízením čís. 215/1921 Sb. z. a n., arciť jen přechodně, neboť vládní nařízení toto mělo platiti jen do konce roku 1923. Platnost tohoto vládního nařízení byla však s nepatrnými změnami, vládním nařízením čís. 207/1923 Sb. z. a n. prodloužena do konce roku 1925 a vládním nařízením čís. 264,1925 Sb. z. a n. do konce roku 1927.
Zatím však nastalo v mezistátních stycích jisté uvolnění policie pasové, zejména ohledně povinnosti visové, a jest oprávněna naděje, že v dohledné době bude visová povinnost, až na nepatrné výjimky, vůbec zrušena. Nejen tudíž krokem k dalšímu sjednocení práva, nýbrž i potřebou, aby tento změněný stav mohl býti předpisy o cestovních pasech náležitě zachycen, a dále aby předpisy o cestovních pasech byly vůbec postaveny na pevný zákonný podklad, dána jest nutnost nového, pro celou republiku jednotného zákona o cestovních pasech.
Ústavně-právní výbor provedl určité změny ve vládní osnově a předkládá takto pozměněnou osnovu plnému shromáždění senátu ke schválení spolu s níže uvedenou resolucí.
K jednotlivým paragrafům osnovy dlužno zvláště uvésti:
K §u 1. Ústavně-právní výbor rozdělil z důvodů stylistických i meritorních (státně-policejních) § 1 vládní osnovy ve dva samostatné paragrafy a to tak, že § 1 nyní jedná jen o československých státních občanech. Paragraf tento vyslovuje zásadu, že československý státní občan potřebuje k překročení hranic a k cestování v cizině cestovního pasu. Ze zásady této jsou v §§ 9 a 11 stanoveny, výjimky jednak potud, že vláda může z pasové povinnosti poskytnouti určité úlevy, jednak pro styk pohraniční.
Výraz "překročení hranic" nesluší v tomto i v následujících paragrafech bráti doslovně, nýbrž obrazně, jako jakékoli přestoupení hranic, tedy nikoli jen pěšky, nýbrž zajisté i vozem, drahou, lodí, letadlem a podobně.
K §u 2. Táž zásada, jako u československých státních občanů, jest zde vyslovena i pro cizince; ohledně výjimek z této zásady platí totéž co v §u 1.
K §u 3. Předpis tento obsahuje náležitosti, jaké musí míti cestovní pas. Jest samozřejmé, že výraz "podpis" není bráti doslovně; u osob neznajících psáti stačí znamení ruky, které nahrazuje v tomto případě podpis.
K §u 4. Zde se upravuje příslušnost k vydávání pasů. Ústavně-právní výbor provedl jen ve 3. odstavci některé stylistické změny.
K §u 5. Předpis tento obsahuje výjimečná ustanovení ohledně t. zv. bezdomovců a cizinců. Ústavně-právní výbor zaměnil v první větě odstavec 1 výraz "cestovní pasy" po rozumu usnesení pasové konference ženevské na výraz "průkazy na způsob cestovních pasů". Dále uznal ústavně-právní výbor za záhodno zvláštní resolucí, jak níže jest uvedeno, vyzvati vládu, aby úřady při vydávání těchto průkazů na způsob cestovních pasů postupovaly pokud možno blahovolně.
K §u 6. Předpis tento zůstává beze změny.
K §u 7. Předpis tento obsahuje ustanovení, kdy lze cestovní pas odepříti. Že při tom může jíti jen o státní občany, nikoliv také o cizince a o t. zv. bezdomovce, vysvítá z toho, že v první větě odstavce 1 jest citován § 1 osnovy. Ústavně-právní výbor provedl v tomto paragrafu změny nejen stylistické, nýbrž i obsahové.
Odstavec 1., lit. b) bylo nutno změniti úplně. Stanoveno, že lze cestovní pas odepříti jen, jde-li o trestné činy stíhané z povinnosti úřední, nikoli také o trestné činy povahy soukromoprávní. Rovněž sazba trestní byla zvýšena: Musí tu jíti o trestné činy (stíhané z povinnosti úřední), na které lze uložiti trest vězení delší než 14 dnů nebo trest na penězích vyšší než 5000 Kč. Že ovšem zde může jíti i o přestupky, zejména také o přestupky finanční nebo důchodkové, jest samozřejmé. Rovněž jest samozřejmé, že výrazem "vězení" dlužno rozuměti uvěznění vůbec, tedy nejen tresty vězení, nýbrž i tresty žaláře. Aby konečně bylo jasno, že při odsouzení jen podmínečném nelze cestovní pas odepříti, byla provedena změna poslední věty v ten smysl, že místo "dokud trest nebyl odpykán" dáno "a na nichž trest má býti vykonán".
K liteře e) uznal ústavně-právní výbor za záhodno zvláštní resolucí, jak níže jest uvedeno, vyzvati vládu, aby v tomto směru bylo od úřadů postupováno pokud možno blahovolně.
Odstavec 2. vládní osnovy rozdělil ústavně-právní výbor ve dva samostatné odstavce. Obsahuje nyní odstavec 2. modifikace tohoto zákona vyplývající ze zákonů o vystěhovalectví a odstavec 3. zachovává v platnosti ustanovení branného zákona a branných předpisů o vydávání cestovních pasů.
K §u 8. Předpis tento obsahuje ustanovení, jaké minimální náležitosti musí míti cestovní pasy cizinců. Ústavně-právní výbor provedl zde jen nepatrnou změnu stylistickou.
K §u 9. Předpis tento pomýšlí na případy, kdy v mezistátních stycích dojde k dalšímu uvolnění policie pasové a uděluje již předem vládě právo nařízením se zřetelem na tyto nové poměry poskytovati pasové úlevy. Ovšem na druhé straně nutno zase vyhraditi vládě právo, kdyby snad z důvodů mezistátních styků nastala toho potřeba, toto uvolnění zase odvolati. S hlediska ústavního není proti tomuto paragrafu námitek, protože tu jde o nařízení "k provedení a v mezích zákona" a dále poněvadž v celém zákoně o cestovních pasech jde o předpisy spíše policejně-správní než hmotně-právní. Ústavně-právní výbor neuznal za záhodno nějakou změnu zde provésti.
K §u 10. Předpis tento jedná o povinnosti visové. Zde ovšem potřebná opatření činí nikoli celá vláda, nýbrž ministr vnitra v dohodě s ministrem věcí zahraničních, po případě i s ostatními na věci zúčastněnými ministry. Pokud hlediska ústavního se týče, platí zde totéž, co bylo řečeno o paragrafu předchozím. Ústavně-právní výbor provedl zde jen nepatrnou stylistickou změnu.
K §u 11. Předpis tento jedná o úlevách z pasové a visové povinnosti, zejména při styku pohraničním. Ústavně-právní výbor neprovedl zde nijakých změn.
K §u 12. Paragraf tento obsahuje ustanovení trestní. Ústavně-právní výbor přijal jej beze změny.
K §u 13. Předpis tento jedná o prostředcích opravných. Ústavně-právní výbor neprovedl zde nijakých změn.
K §§ 14 a 15. K ustanovením těmto není třeba nějakých vysvětlivek. Ústavněprávní výbor přijal je beze změny.
K §u 16. Paragraf tento vypočítává právní předpisy, jež se novým zákonem zrušují. Ústavně-právní výbor provedl zde jen nepatrnou změnu se zřetelem na to, že není jisto, kdy se osnova tato stane zákonem.
K §u 17. Z důvodu, který jest uveden v paragrafu předchozím, provedl zde ústavně-právní výbor změnu ohledně účinnosti zákona.
V Praze, dne 1. prosince 1927.
Dr Krupka v. r.,
předseda.
Dr Bohumil Baxa v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne........................................................192.......
o cestovních pasech.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Českoslovenští státní občané smějí překročiti hranice republiky Československé a cestovati v cizině jen s cestovními pasy, které vyhovují ustanovením tohoto zákona.
§ 2.
Cizinci smějí překročiti hranice republiky Československé nebo v ní se zdržovati jen s cestovními pasy, které vyhovují ustanovením tohoto zákona o pasech cizinců.
§ 3.
(1) Cestovní pas musí obsahovati: jméno a podstatné údaje o osobě, pro kterou jest vydán, její fotografii a podpis, dále označení, pro které země a na jakou dobu platí.
(2) Pro každou osobu má býti vydán zvláštní cestovní pas, avšak manželka může býti zapsána na cestovním pase manželově a děti mladší patnácti let mohou býti zapsány na cestovním pase osoby, s níž cestují.
(3) Cestovní pasy vydávají se na úředních formulářích na dobu nejdéle pěti let; platnost jejich může býti prodloužena.
§ 4.
(1) Cestovní pasy vydávají československým státním občanům bydlícím v tuzemsku politické úřady I. stolice místa jejich řádného bydliště, v případech neodkladných místa jejich dočasného pobytu. Státním občanům československým bydlícím v cizozemsku vydávají cestovní pasy zastupitelské úřady republiky Československé, jež určí ministerstvo zahraničních věcí. Toto ministerstvo - nebo jeho jménem příslušný zastupitelský úřad - vydává cestovní pasy zaměstnancům zahraniční služby republiky Československé, příslušníkům jich rodin a v neodkladných případech členům průvodu diplomatických osob československých.
(2) Ministerstvo zahraničních věcí vydává pasy diplomatické osobám, jež podle mezinárodních zvyklostí mají na ně nárok.
(3) Ministerstvo zahraničních věcí může vydávati zvláštní pasy osobám, jež byly vládou republiky Československé pověřeny úředním posláním u cizích vlád anebo u jiných mezinárodních orgánů, jakož i osobám jedoucím do ciziny s jinakým úředním posláním.
§ 5.
(1) Politické úřady II. stolice mohou vydávati průkazy na způsob cestovních pasů osobám bez státní příslušnosti a těm osobám, jichž státní příslušnost nelze zjistiti. Taktéž mohou vydávati prozatímní cestovní pasy cizincům, kteří nemají pasů nebo je ztratili, není-li zastupitelského úřadu, který by jejich domovský stát zastupoval v republice Československé.
(2) Politické úřady II. stolice mohou zmocniti politické úřady I. stolice, aby opatření tato činily samy jich jménem.
§ 6.
Úřady, jež jsou povolány vydávati cestovní pasy, mohou je též prodlužovati, a to i tehdy, když původní pas byl vydán jiným úřadem.
§ 7.
(1) Cestovní pas (§ 1) smí býti odepřen jen osobám:
a) jež nejsou svéprávné, nevykáží-li se svolením zákonného zástupce;
b) proti nimž jest zahájeno řízení pro trestné činy stíhané z povinnosti úřední, na
které může býti uložen trest vězení delší než 14 dní nebo trest na penězích vyšší než 5000 Kč, nebo které byly odsouzeny pro takové činy, a na nichž má býti trest vykonán;
c) jež jsou omezeny výrokem soudu nebo úřadu politického ve volnosti cestovati;
d) jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti, nebo důležité hospodářské zájmy republiky Československé, nebo jež by mohly padnouti v cizině pravděpodobně na obtíž veřejné dobročinnosti;
e) jež dluží dané nebo jiné dávky veřejné v takové výši, že jejich cestou do ciziny mohly by býti ohroženy zájmy státu nebo jiných veřejnoprávních korporací.
(2) Osobám hodlajícím se vystěhovati nesmí býti cestovní pas vydán dále v těch případech, v nichž vystěhování je nepřípustné podle zákonů o vystěhovalectví.
(3) Nedotčena zůstávají ustanovení branného zákona a branných předpisů o vydávání cestovních pasů.
§ 8.
Mají-li cestovní pasy cizinců - vyjímajíc pasy uvedené v §u 5 - býti uznány zdejšími úřady za platný průkaz podle §u 2, musí býti vydány od úřadu jejich domovského státu a musí obsahovati hlavní údaje o totožnosti, jakož i povolení domovského státu k cestě do republiky Československé.
§ 9.
(1) Vláda může nařízením omeziti pasovou povinnost buďto vůbec nebo ve styku s určitými státy.
(2) Vyžadují-li toho mimořádné poměry nebo důležité zájmy veřejné, zejména státní bezpečnost nebo důležité hospodářské zájmy státu nebo reciprocita vůči státům cizím, může vláda nařízením uvolnění toto úplně nebo částečně opět odvolati.
§ 10.
(1) V týchž případech může ministr vnitra v dohodě s ministrem věcí zahraničních a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry naříditi, že pasy cizinců musí býti opatřeny visy (visová povinnost), a určiti úřady, jež visa udělují nebo prodlužují. Stane-li se tak, smějí se cizinci zdržovati v republice
Československé jen po dobu, na niž visum zní; po uplynutí této lhůty mohou býti vyhoštěni politickým úřadem I. stolice. Jinak zůstávají zákonná ustanovení o vyhošťování cizinců beze změny.
(2) Visová povinnost se zavádí a zrušuje vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 11.
(1) Ministr vnitra nebo k jeho zmocnění politické úřady II. stolice stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry (úřady) vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení úlevy pro pohraniční styk a určují, kde lze hranice státní překročovati.
(2) Jinaké úlevy z ustanovení §§ 1 a 2, jakož i z visové povinnosti zavedené podle §u 10, dále pak i výjimky z ustanovení §§ 3, 5 a 8 pro jednotlivé případy, nebo pro jednotlivé skupiny případů stanoví ministerstvo vnitra a to pokud jde o opatření rázu všeobecnějšího v dohodě s ministerstvem věcí zahraničních a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministerstvy.
§ 12.
Pokud nejde o čin přísněji trestný, trestají se přestupky tohoto zákona, jakož i předpisů na jeho základě vydaných, politickými úřady I. stolice trestem na penězích až do 5000 Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů.
§ 13.
(1) O prostředcích opravných proti rozhodnutím politických úřadů platí všeobecné předpisy. Rozhoduje-li zastupitelský úřad (§ 4, odst. 1.), možno podati stížnost u tohoto úřadu do 15 dnů k ministerstvu vnitra, které o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí. Pro počítání této lhůty platí všeobecná ustanovení o odvolacích lhůtách v řízení správním.
(2) Z odepření visa není odvolání.
§ 14.
V místech, kde jsou zřízeny státní úřady policejní, přísluší jim působnost daná tímto zákonem politickým úřadům I. stolice.
§ 15.
Dokud nenabude účinnosti zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, přísluší působnost svěřená podle §§ů 5 a 11, odst. 1., politickým úřadům II. stolice na Slovensku oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě, v Podkarpatské Rusi civilní správě.
§ 16.
(1) Zrušují se:
cís. nař. ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému,
cís. nař. ze dne 6. listopadu 1865, č. 116 ř. z., o zrušení pasových revisí na říšských hranicích,
min. vyhláška ze dne 10. května 1867, č. 80 ř. z., o policejně-pasových předpisech, zák. čl. VI/1903 o pasech.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení zákona ze dne 15. února 1922, č. 71 Sb. z. a n., o vystěhovalectví.
(3) Pro přechodnou dobu zůstává však v platnosti visová povinnost - v rozsahu, v němž platila bezprostředně před tím, než zákon tento nabude účinnosti - až do doby, kdy bude postupně zrušena vyhláškami ministra vnitra v dohodě s ministrem zahraničních věcí a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry. Vyhlášky tyto uveřejňují se ve Sbírce zákonů a nařízení. I pro tuto visovou povinnost platí ustanovení druhé věty §u 10.
(4) Předpisy vydané ku provedení právních norem uvedených v 1. odst. zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu a dokud nebudou nahrazeny novými předpisy podle něho vydanými.
§ 17.
Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Resoluce.
Vláda se vyzývá, aby uložila podřízeným úřadům, aby při vydávání průkazů osobám uvedeným v §u 5 a při vydávání pasů osobám, které dluží daně nebo jiné dávky veřejné podle §u 7 lit. e), postupovaly co možná blahovolně.