Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

5. zasedání.

Tisk 567.

Der Senat der Nationalversammlung wolle beschließen:

vom ......................,

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Art. I.

Dem § 2 des Gesetzes vom 3, Juli 1924, Nr. 170 Slg. d. G. u. Vdg., wird als neuer Absatz 3 hinzugefügt:

Den Bergbauschiedsgerichten steht die ausschließliche Entscheidung über alle im § 2, Abs. 1 und 2 dieses Gesetzes angeführten Fälle auch dann zu, wenn es sich um die im § 131 lit. a bis f a. B. G. angeführten Arbeiten so z. B. Baggerbetriebe und andere handelt, ohne Rücksicht darauf, ob diese Arbeiten vom Besitzer selbst oder von einer anderen physischen oder juristischen Person durchgeführt werden.

Art. II.

Dieses Gesetz hat Wirksamkeit für alle jene Fälle, welche nicht schon durch ein rechtskräftiges Urteil entschieden sind ohne Rücksicht auf die in den §§ 2 und 6 des Gesetzes vom 3. Juli 1924, Nr. 170 Slg. d. G. u. Vdg., vorgesehenen Fristen.

Art. III.

Die Durch führung wird dem Minister für öffentliche Arbeiten im Einvernehmen mit dem Justizminister aufgetragen.

Das Gesetz vom 3. Juli 1924, Nr. 170 Slg. d. G. u. Vdg., regelt im § 2 die Zuständigkeit der Bergbauschiedsgerichte, die es als ausschließlich zuständig erklärt für alle zwischen Bergwerksbesitzern und ihren Angestellten und Arbeitern entstehenden Streitigkeiten.

Nun umfaßt äber ein Bergwerksbetrieb nicht nur jene Arbeiten, welche direkt der Gewinnung von nicht vorbehaltenen Mineralien dienen, sondern auch eine große Anzahl von Arbeiten, welche in der Bergwerksverleihung enthalten sind und dem Aufschluß der Minerallagerstätten u. s. w. dienen und welche im § 131 lit. a bis f des allgemeinen Berggesetzes enthalten sind. Diese Arbeiten werden sehr häufig nicht vom Bergwerksbesitzer selbst ausgeführt, sondern von diesem einem Unternehmer übertragen.

Als die wichtigste hier in Frage kommende Arbeit sind die sogenanntenBaggerbetriebe anzusehen, welche sich mit der maschinellen Wegräumung des die Mineralien überlagernden Gründ und Bodens befassen. Diese Baggerbetriebe beschäftigen Tausende von Angestellten und Arbeitern.

Während nun durch Entscheidungen der Revierbergämter und Berghauptmannschaften bereits festgestellt ist, daß die in solchen Betrieben Beschäftigten als Bergbauangestellte anzusehen sind, daher den Bruderladen angehören und das Wahlrecht in die Betriebsräte besitzen, ist rücksichtlich der Zuständigkeit über die Entscheidung von Streitigkeiten aus dem

Lohn- und Arbeitsverhältnisse in diesen Betrieben ein chaotischer und unhaltbarer Zustand eingetreten; der einer Rechtsverweigerung gleichkommt.

Bis zum Jahre 1926 bestand in dieser Richtung kein Zweifel; die Bergbauschiedsgeriehte erklärten sich für zuständig und entschieden über derlei Streitigkeiten, ohne daß ihre Zuständigkeit von einem der beiden Streitteile bestritten wurde.

Mit Beschluß vom 7. April 1926 Vh. r s 17/26 hat nun das Oberbergbauschiedsgericht in Prag von amtswegen ein Urteil des Bergbauschiedsgerichtes in Brüx als nichtig aufgehoben und die Klage wegen sachlicher Unzuständigkeit des Bergbauschiedsgerichtes zurückgewiesen. Auch in diesem Falle hat die beklagte Baggerunternehmung weder in erster Instanz, noch in der überreichten Berufung die Unzuständigkeit eingewendet. Seither erklären sich die Bergbauschiedsgerichte zur Entscheidung für derlei Streitigkeiten für unzuständig.

Nun haben die Kläger das örtlich zuständige Gewerbegericht, und als dieses sich gleichfalls für unzuständig erklärte, das örtlich zuständige Bezirksgericht angerufen, das aber gleichfalls seine Unzuständigkeit aussprach.

Einen dem Reichsgericht des ehemaligen Österreich adäquaten Gerichtshof zur Entscheidung von Kompetenzkonflikten der Gerichte unter einander besitzen wir nicht, da der beim obersten Gerichte bestehende Kompetenzsenat nur zur Entscheidung von Kompetenzkonflikten zwischen Gerichten und Verwaltungsbehörden zuständig ist.

Nun ist der von uns als chaotisch und unhaltbar bezeiclhnete Zustand eingetreten, daß Angestellte und Arbeiter von derlei Unternehmungen keine Instanz haben, vor der sie ihre Ansprüche geltend machen können, daß sie in rechtlicher Beziehung vogelfrei sind.

Dieser Zustand widerspricht der Bestimmung der Verfassung, wonach Niemand seinem ordentlichen Gerichte entzogen werden darf.

Es ist wohl eine Begründung dafür nicht notwendig, daß diesem unerträglichen Zustand ein rasches Ende bereitet werden muß. Alle in dieser Richtung erfolgten Bemühungen beim Justizministerium und beim Ministerium für öffentliche Arbeiten blieben erfolglos, weshalb die Nationalversammlung berufen ist, in Ausübung ihres Initiativrechtes das gebeugte Recht wieder herzustellen.

Dem soll nun dieser Antrag dienen. Da es sich um Betriebe handelt, welche nach der Bestimmung des § 131 a. B. G. als Nebenbetriebe des Bergbaues anzusehen sind, die in diesen Betrieben beschäftigten Personen unter ganz ähnlichen Bedingungen und Voraussetzungen arbeiten, wie die in den unmittelbar der Gewinnung der Mineralien dienenden Betrieben Beschäftigten, da endlich diese Arbeiter und Angestellten den Bruderladen angehören und das Wahlrecht in die Betriebsräte besitzen, erscheint es gerecht und zweckdienlich, für alle Streitigkeiten dasselbe Gericht für zuständig zu erklären, das zur Entscheidung von Streitigkeiten im Bergbaubetriebe berufen ist. Wir verweisen auf § 22 des Handbuches zum a. B. G. von Haberer-Zechner, worin ausdrücklich alle jene als Bergbauunternehmer bezeichnet werden, die befugter Weise bergmännische Arbeiten verrichten, ferner auf § 80 und 82 der Vollzugsvorschriften zum a. B. G. und auf § 5 des a. B. G. selbst.

Zu Art. II: Diese Bestimmung hat den Zweck, eine gerichtliche Instanz für alle jene Streitigkeiten zu schaffen, über welche die Entscheidung schon bisher durch Beschlüsse der in Frage kommenden Gerichte wegen Unzuständigkeit abgelehnt wurde. Insofern über diese Ansprüche nicht in merito durch rechtskräftige Urteile entschieden wurde, soll die Möglichkeit geboten werden, durch nunmehriges Anbringen beim Bergbauschiedsgerichte zu einer Entscheidung zu gelangen. Andernfalls wären diese Personen genötigt zu warten, bis ein Gesetz einen Gerichtshof zur Entscheidung von Kompetenzkonflikten der Gerichte schafft, was noch Jahre dauern kann. Auf diese Weise soll nun für diese Betriebe eine bestehende Lücke ausgefüllt werden.

Wir beantragen, den Antrag dem verfassungsrechtlichen und dem sozialpolitischen Ausschusse zur Berichterstattung binnen 14 Tagen zuzuweisen.

Prag, am 17. Jänner 1928.

A. Jarolím, Dr. Heller,
Löw, Stark, Polach, Niessner, Jokl, Reyzl, Beutel, Hampl, Reiter.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

5. zasedání.

Tisk 567.

senátorů Jarolíma, dr Hellera a soudruhů

Senát Národního shromáždění račiž se usnésti:

ze dne ....................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

K §u 2 zákona ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., připojuje se jako nový odstavec 3:

Hornickým soudům rozhodčím náleží výlučně rozhodovati o všech případech, uvedených v § 2, odst. 1 a 2 tohoto zákona, také tehdy, jde-li o práce, uvedené v § 131, lit. a až f obecného zákona horního, tak na př. o podniky bagrovací a jiné, bez ohledu k tomu, zda tyto práce provádí majitel sám anebo jiná fysická nebo právnická osoba.

Článek II.

Tento zákon má účinnost pro všechny takové případy, které nejsou již rozhodnuty právoplatným rozsudkem bez ohledu na lhůty, stanovené v §§ 2 a 6 zákona ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n.

Článek III.

Provésti tento zákon ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministrem spravedlnosti.

Zákon ze dne 3. července 1924, č, 170 Sb. z, a n., upravuje v § 2 příslušnost hornických soudů rozhodčích, které prohlašuje za výlučně příslušné pro všechny spory, jež vznikají mezi majiteli dolů a jejich zaměstnanci a dělníky.

Avšak dolování nezahrnuje v sobě jen takové práce, které slouží přímo dobývání nevyhražených nerostů, nýbrž také velký počet prací, jež jsou obsaženy v propůjčení dolů a slouží k tomu, aby otevřena byla ložiska nerostů atd. a které jsou obsaženy v § 131 lit. a až f obec. hor. zákona. Tyto práce velmi často neprovádí majitel dolu sám, nýbrž předá je některému podnikateli. Jako nejdůležitější práce, která zde přichází v úvahu, dlužno považovati tak zvané bagrovací podniky, jež se zabývají strojním odstraňováním půdy a země, která uložena jest nad nerosty. Tyto bagrovací podniky zaměstnávají tisíce zřízenců a dělníků.

Kdežto tedy rozhodnutími báňských revírních úřadů a báňských hejtmanství bylo již konstatováno, že zaměstnance v takových podnicích dlužno považovati za zaměstnance v hornictví, že tudíž patří k bratrským pokladnám a mají právo voliti do závodních rad, nastal stran příslušnosti v rozhodování sporů ze mzdového a pracovního poměru v těchto podnicích chaotický a neudržitelný stav, který se vyrovná odpírání práva.

Až do roku 1926 nebylo v té příčině pochybnosti; hornické soudy rozhodčí prohlašovaly se příslušnými a rozhodovaly o takovýchto sporech, aniž by některá z obou sporných stran byla jejich příslušnost popírala.

Usnesením ze dne 7. dubna 1926 Vh r s. 17/26 zrušil nyní vrchní hornický soud rozhodčí v Praze z úřední povinnosti rozsudek hornického soudu rozhodčího v Mostě jako zmatečný a zamítl žalobu pro věcnou nepříslušnost hornického soudu rozhodčího. Také v tomto případě žalovaný bagrovací podnik ani v prvé stolici ani v podaném odvolání nepříslušnost nenamítal. Od té doby prohlašovaly se hornické soudy rozhodčí k rozhodování v takovýchto sporech nepříslušnými.

Žalobci tedy dovolávali se místně příslušného živnostenského soudu a když se tento prohlásil rovněž nepříslušným, místně příslušného soudu okresního, který však rovněž vyslovil svou nepříslušnost.

Nemáme soudu, adaequatního říšskému soudu bývalého Rakouska, aby rozhodoval v kompetenčních konfliktech soudů mezi sebou, poněvadž kompetenční senát, zřízený při nejvyšším soudu, jest příslušným jen rozhodovati kompetenční konflikty mezi soudy a správními úřady.

Nastal tedy stav, který jsme označili jako chaotický a neudržitelný, že zřízenci a dělníci takovýchto podniků postrádají instance, před kterou by mohli uplatňovati své nároky, že jsou v právním ohledu vydáni na milost a nemilost.

Tento stav odporuje ustanovení ústavy, dle něhož nikdo nesmí býti odňat svému řádnému soudu.

Není věru zapotřebí nějakého odůvodnění toho, že tomuto nesnesitelnému stavu nutno učiniti rychle konec. Všechna námaha v té příčině podniknutá u ministerstva spravedlnosti a u ministerstva veřejných prací zůstala bezvýslednou, z kteréhožto důvodu jest Národní shromáždění povoláno, aby vykonávajíc právo vlastní iniciativy porušené právo zase obnovilo.

Tomu nyní má sloužiti tento návrh. Poněvadž jde o podniky, které dle ustanovení § 131 obec. zák. hor. dlužno považovati za vedlejší podniky hornictví, osoby v těchto podnicích zaměstnané pracují za zcela podobných podmínek a předpokladů jako zaměstnanci v podnicích, jež slouží bezprostředně dobývání nerostů, poněvadž konečně tito dělníci a zřízenci patří k bratrským pokladnám a mají právo voliti do závodních rad, jeví se spravedlivým a účelným, pro všechny spory prohlásiti příslušným týž soud, jenž jest povolán rozhodovati spory v provozování hornictví. Poukazujeme k § 22 díla >Handbuch zum a. B, G.< od Habirera-Zechnera, kde se výslovně za podnikatele hornictví označují všichni ti, kdož oprávněně vykonávají hornické práce, dále k § 80 a 82 prováděcích předpisů k obec. zák. hor. a k § 5 obec. zák. hor. samého.

K článku II: účelem tohoto ustanovení jest utvořiti soudní instanci pro všechny takové spory, o kterých rozhodnutí již dosud usneseními dotyčných soudů pro nepříslušnost bylo odmítnuto. Pokud o těchto nárocích nebylo in merito rozhodnuto právoplatnými rozsudky, má býti poskytnuta možnost, aby se nyní podáním věci u hornického soudu rozhodčího došlo k rozhodnutí. Jinak byly by tyto osoby nuceny čekati, až některý zákon vytvoří soud, příslušný k rozhodování o kompetenčních konfliktech soudů, což může potrvati ještě celá léta. Tímto způsobem má nyní býti vyplněna mezera, která tu je pro tyto podniky.

Navrhujeme, aby návrh byl přikázán ústavně-právnímu a sociálně-politickému výboru, by o něm podaly zprávu do 14 dnů.

V Praze, dne 17. ledna 1928.

A. Jarolím, dr Heller,
Löw, Stark, Polach, Niessner, Jokl, Reyzl, Beutel, Hampl, Reiter.