Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

5. zasedání.

Tisk 575.

senátorů JUDr. Zikmunda Witta, JUDr. Františka Soukupa a soudruhů

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte Národního shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na tomto zákoně:

ze dne......................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 38 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., se mění takto:

Odst. 1.) zůstává beze změny.

Odst. 2.) Adjutum se stanoví podle skupin míst A, B, C, D (§ 12) a činí ve skupině míst A v 1. roce započitatelné přípravné služby soudcovské 16.500 Kč, po této době 17.400 Kč ročně; ve skupině míst B činí adjutum částku o 4%, ve skupině C částku o 8%, ve skupině míst D částku o 12% menší.

§ 2.

§ 40 citovaného zákona mění se takto:

Odst. 1.) Služné prvního předsedy nejvyššího soudu a prvního předsedy nejvyššího správního soudu činí 105.000 Kč ročně.

Odst. 2.) zůstává nezměněn.

Odst. 3.) Základní služné stanoví se v ročních částkách takto:

Odst. 4.) Soudcům na služebních místech systemisovaných v prvé skupině c) § 36 přísluší kromě základního služného ještě funkční služné, které se stanoví v ročních částkách takto:

Odst. 5, 6, 7 zůstává nezměněn.

§ 3.

§ 53 cit. zák. bude zníti takto:

odst. 1.) jako dosud,

odst. 2.) Služební místa těchto úředníků se systemisují takto:

a) místo gen. prokurátora v I. stupnici funkčního služného,

b) místa vrchních státních zástupců a I. náměstka gen. prokurátora v II. stupnici funkčního služného,

c) místa gen, advokátů v III. stupnici funkčního služného,

d) místa přednostů státních zastupitelstev v sídle vrchních státních zastupitelstev a přednostů státních zastupitelstev v sídle sborových soudů jmenovaných ve III. stupnici §u 40 plat, zákona, pak místa I. náměstků vrchních státních zástupců ve IV. stupnici funkčního služného,

e) místa přednostů ostatních státních zastupitelstev a 1/3 státních zástupců v V. stupnici funkčního služného,

f ) místa ostatních státních zástupců v VI. stupnici funkčního služného.

Odst. 3.) Všichni státní zástupcové, uvedení pod d) - f) obdrží do pense započitatelný, v měsíčních lhůtách předem splatný příplatek, a to státní zástupcové pod f) uvedení a ona 1/3 státních zástupců pod e) uvedená - částkou 1.800 Kč ročně, přednostové státních zastupitelstev pod e) 4.800 Kč ročně, ostatní (pod d) ) 3.600 Kč ročně.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1928 a provedou jej ministři spravedlnosti a financí.

Platový zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. zák. a nař., jest oproti soudcům nespravedlivým ve dvojím směru.

Předně nepřihlíží náležitou měrou k obzvláštní významnosti soudcovské činnosti pro stát, neoceňuje náležitě nutnost materielního zabezpečení neodvislosti soudcovské, vyšší zodpovědnost vzhledem k syndikátnímu ručení soudců, nepřihlíží k ústavnímu zákazu vedlejších příjmů a k mimořádně zvýšeným nárokům na soudcovskou výkonnost jak po kvalitní, tak po kvantitní stránce a konečně i k tomu, že soudce má s výkonem svého povolání spojeny mimořádné výlohy, ježto je nucen na svůj náklad opatřovati si nejen zákonníky a judikaturu, ale i odborné časopisy a díla.

Přihlížeje právě k těmto poměrům soudcovského stavu, přiznal již zákon z 22. prosince 1924, čís. 290 Sb. zák. a nař., soudcům a státním zástupcům zvláštní služební a přednostenské přídavky; tento zákon byl platovým zákonem z 24. června 1926, čís. 103 Sb. zák. a nař., zrušen.

Poměry u soudů zhoršily se na to ještě poklesem soudcovského dorostu, jenž za stejných platových podmínek dává přednost jiným oborům méně namáhavým, poskytujícím možnost vedlejších příjmů a útěkem i soudců samých na lépe placená místa, dále nepříznivou systemisací, jež rozmnožila počet míst úměrně stouplé agendě a trvalou přepracovaností soudců a státních zástupců, mající za následek zvýšenou úmrtnost, tak že je v zájmu státním zapotřebí, aby se stala brzká odpomoc, než soudnictví naše utrpí trvalou pohromu.

Soudce čekají v budoucnosti nové a těžké úkoly, neboť se připravuje obsáhlá reforma téměř všech zákonů a nové a nové zákony ukládají soudcům stále další a těžké úkoly.

S ohledem na finanční stav našeho státu nelze arciť poskytnouti soudcům a státním zástupcům plat úměrný shora uvedeným hlediskům a platům soudců ve státech jiných, přece ale nutno odčiniti aspoň částečně křivdy, jež se jim platovým zákonem a systemisací staly. Toho lze dosíci vedle přiměřeného rozmnožení míst vládou, též částečným zlepšením platů, jež způsobí větší příliv dobře kvalifikovaných sil do soudní služby a odčiní hlavní křivdy.

Toho chce dosíci tento zákon v §u 1 tím, že staví čekatele přípravné služby soudcovské mezi služební třídu Ia) a Ib) tak, že soudcovští čekatelé budou míti plat v prvém roce o 900 Kč ročně vyšší, než čekatelé třídy Ib) (§ 9 plat. zákona), v dalších 6ti měsících o dalších 900 Kč více, kdežto v druhé polovici tříleté přípravné služby soudcovské se pak jich plat vyrovná platu čekatelů služební třídy Ia), případně Ib).

To jest nutno, aby se k soudcovskému dorostu hlásili také ti schopnější právníci, tak aby justiční správa měla možnost vhodným výběrem zvýšiti úroveň soudcovského dorostu. Mimo to je ale spravedlivo, aby soudcovský dorost byl lépe placen i proto, že se od něho žádá od prvního vstupu do prakse kvalitně i kvantitně práce obtížnější, než od čekatelů jiných, že působí od vzetí do přísahy jako přísežní zapisovatelé, že jsou nuceni ze svého služebního platu, nemajíce možnost vedlejšího příjmu opatřovati si nákladné pomůcky a zákonníky.

§ 2 tohoto zákona zvyšuje v odst. 3 oproti platovému zákonu základní služné soudců v prvých stupních o 3.000.Kč ročně a v 7. a 8. stupni o 4.000 Kč a v 9. a 10. stupni o 5.000 Kč ročně a v odstavci 4.) zlepšuje ve stupních IV.-VII. funkční služné a rozmnožuje ve stupnici VI. počet stupňů o jeden, v VII. o dva další stupně funkčního služného a pojímá do V. stupnice funkčního služného 1/3 radů od sborových soudů I. stolice a do VI. stupnice veškeré přednosty okresních soudů. To jest nutno, má-li se dosáhnouti spravedlivějšího a úměrnějšího odstupňování platů v poměru k významu a práci soudců na dotyčných místech a mají-li býti hlavní křivdy způsobené nepříznivou systemisací odčiněny.

Platový zákon přehlíží úplně, že hlavní břemeno práce spočívá právě na soudcích VI. a VII. stupnice funkčního služného, totiž na sborových soudech I. stolice a soudech okresních. S ohledem na nepříznivou systemisaci bude pravidlem, že sborové soudy I. stolice budou pro převážnou většinu soudců konečným stupněm jich činnosti, neboť má-li v obvodu moravsko- slezského vrchního zemského soudu čekati na 26 míst systemisovaných v V. stupnici funkčního služného 186 soudců činných v VI. stupnici funkčního služného, neb v Čechách dokonce na 49 míst V. stupnice 395 soudců VI. stupnice, v celé republice na 133 míst V. stupnice 783 soudců VI. stupnice funkčního služného je zřejmo, že dosažení V. stupnice funkčního služného bude jen řídkou výjimkou, neboť má pouze 1/6 soudců tuto možnost, to znamená, že i soudcové velmi dobře kvalifikovaní nemají dosud možnost dosíci vyššího funkčního služného než VI. stupnice prostě jen pro nepatrný počet míst ve vyšších stupnících systemisovaných.

Proto je nutno těmto soudcům jednak umožniti, aby se přiblížili platově vyšší stupnici funkčního služného tím, že se rozmnoží počet stupňů v VI. stupnici o další za přiměřeného a poměrně nepatrného zvýšení a že se umožní aspoň 1/3 těchto soudců dosáhnouti i stupnice V.

Již v dobách zavedení nového civilního řádu byla 1/3. soudců sborových soudů I. stolice zařazena v VI. hodnostní třídě, tedy v hodnostní třídě jako soudců sborového soudu II. stolice.

Původní návrh platového zákona č. 103 hodlal také něco podobného zachovati, přiznávaje aspoň předsedům senátů zvláštní přídavek 3600 Kč.

Omeziti soudce sborových soudů I. stolice na dosavadní 3. stupeň funkčního služného - jak to platový zákon činí - znamená uzavříti jich životní kariéru již 10 - 15 roků před odchodem do výslužby bez jakékoliv naděje na zlepšení platu, tak že soudce ve stáří průměrně 50 let končí svoji kariéru. Jaké nepříznivé účinky to může míti na výkonnost, je na bíledni.

Platový zákon ale zcela neprávem staví tak ohromný rozdíl v platu mezi sborovými soudy I. stolice a II. stolice. Toto veliké rozpětí platu není ničím odůvodněno, zejména nikoliv tak rozdílným významem obou těchto soudů, tím méně množstvím vykonané práce.

Sborové soudy II. stolice rozhodují přece hlavně jednak o odvoláních do trestu v neveřejných sezeních a v civilních věcech v odvoláních proti rozsudkům, případně o stížnostech do usnesení sborových soudů I. stolice.

Ústní jednání se omezuje na stručný přednes opravných prostředků; zřídka kdy dojde k novému provádění důkazů.

Naproti tomu spočívá na soudcích I. stolice přímý styk se stranami a s tím související obtíže a námahy.

Ze všech těchto důvodů se snaží tento zákon odčiniti nesprávné hodnocení soudců I. stolice a II. stolice, jak platovým zákonem se stalo a přiblížiti VI. stupnici funkčního služného V., na čemž má zájem největší počet soudců nejvíce prací zatížených.

Rovněž tak by bylo nesprávné omeziti soudce VII. stupnice na jediný minimální stupeň funkčního služného, neboť značná část těchto soudců ať již z jakéhokoliv důvodu nemá možnosti v přiměřeném čase dosáhnouti vyšší stupnice funkčního služného u sborových soudů. Dosavadní lišení okresních soudů na takové s více než 4. odděleními a s menším počtem oddělení postrádá věcného podkladu, neboť není žádným kriteriem zaměstnanosti soudců; naopak často u soudců s menším počtem oddělení soustřeďuje se u téhož soudce různá agenda, kterou konají jinak dva soudcové. Není důvodu vylučovati přednosty malých okresních soudů (pod 4 oddělení) z postupu do VI. stupnice funkčního služného, čímž bude také namnoze zabráněno případům, že se na tato malá místa pro jich nevýhody (nedostatek středních škol, železničních spojení, kulturního života a pod.) nehlásí uchazeči.

S ohledem na nepatrný počet míst ve III. stupnici dlužno konečně také umožniti náměstkům větších sborových soudů, nemohoucích se pro omezený počet míst předsednických dostati do III. stupnice, aby dosáhli aspoň IV. stupnice funkčního služného.

K odůvodnění § 3 tohoto zákona budiž uvedeno následující:

Hodnocení služby gen. prokurátora, zástupce generálního prokurátora, vrchních státních zástupců, vedoucích státních zástupců, prvního náměstka vrchního státního zástupce a státních zástupců jest pochybené, neodpovídá ani významu a důležitosti jejich služby, ani zásadám vytčeným v platovém zákoně, ani spravedlnosti.

Generální prokurátor jest nejvyšším správcem a ochráncem spravedlnosti v oboru trestním pro celé území republiky Československé a jest proto již jeho zařazení do I. stupnice funkčního služného nutným a odůvodněným. Bylo by přímo ponížením a zneuznáním jeho činnosti a jeho postavení, kdyby měl býti zařazen do nižší stupnice, než president vrchního zemského soudu, jehož činnost po výtce administrativní vztahuje se pouze asi na 1/4 republiky Československé a když se jedná vlastně o pouhých ročních 5.000 Kč, případně 3.000 Kč.

Působnost vrchních státních zástupců vztahuje se na stejně velké území jako presidentů vrchního zemského soudu a ježto vrchní státní zástupce do úpravy platové mohl se dostati a také se dostal až do IV. hodnostní třídy, již odpovídá II. stupnici funkčního služného, jest spravedlivým, aby byl zařazen dle svého významu do II. stupnice funkčního služného.

Zástupce generálního prokurátora má býti postaven na roveň senátním presidentům nejvyššího soudu, neboť funkce, které oba zastávají, jsou stejně obtížné, stejně významné a proto také mají býti stejně honorovány.

Přednostové státních zastupitelstev mohli a také skoro ve všech případech dosahovali ku konci své služby téže hodnostní třídy, jako presidenti oněch sborových soudů, u kterých působili a tak se někdy i stalo (viz Jihlava), že starší přednosta státního zastupitelství byl ve vyšší hodnostní třídě, než nově jmenovaný president dotyčného sborového soudu.

Služba a postavení vedoucích státních zástupců je rovněž tak obtížná, jako přednostů sborových soudů I. stolice a při centralisaci státního zastupitelství, jistě rovněž odpovědná a kromě toho vůči veřejnosti jest daleko odiosnější. Proto zařazení vedoucích státních zástupců do V. stupnice funkčního služného bylo pochybeným, zvláště také i proto, že přednostové sborových soudů I. instance byli zařazeni do III. stupnice funkčního služného, - byli nespravedlivě a neúměrně jejich významu zařazeni dokonce až do V. stupnice funkčního služného. Kromě toho zařazením vedoucích státních zástupců do V. stupnice funkčního služného se stalo, že v některých případech měl starší referent větší plat, než nově jmenovaný, neb služebně o něco mladší přednosta státního zastupitelství (viz Mor. Ostrava) a nastal tu tedy i v rámci platového zákona onen zvrácený poměr, jenž právě měl býti platovým zákonem dle jeho intencí odstraněn.

Mimo to zařazením některých přednostů státních zastupitelstev do V. stupnice funkčního služného se stalo, že ku příkladu v Mor. Ostravě byl přednosta státního zastupitelství v V. stupnici funkčního služného, ač státní zastupitelství v Mor. Ostravě jest co do síly a obsáhlosti agendy druhým státním zastupitelstvím celé republiky vůbec a že státní zástupcové slabších státních zastupitelstev, ale jsoucích v sídle sborového soudu II. instance byli zařazeni do IV. stupnice funkčního služného. Jest tedy spravedlivo, aby přednostové státních zastupitelstev v sídle sborového soudu II. instance a státních zastupitelstev v místech, kde přednostové sborového soudu I. instance jsou zařazeni do III. stupnice funkčního služného, byli sobě na roveň postaveni.

Ministerstvo spravedlnosti, samo uznávajíc, že postavení vedoucích státních zástupců jest stejně významné, obtížné, odpovědné jako postavení presidentů dotyčných sborových soudů I. stolice a uznávajíc také, že postavení to jest velmi odiosní, přiznalo přednostům státních zastupitelstev stejně vysoký přídavek přednostenský v zákoně, t. zv. Lex Dolanský, jako měli presidenti dotyčných sborových soudů. Ostatně byli všichni vedoucí státní zástupcové nejméně v VI. a dosahovali i V. hodnostní třídy a VI. hodnostní třídě odpovídá dle samé důvodové zprávy v platovém zákoně, také IV. stupnice funkčního služného a V. hodnostní třídě III. stupnice funkčního služného a již z toho všeho jest patrno, že zařazení přednostů státních zastupitelstev do V. stupnice funkčního služného, bez jakýchkoliv přídavků, jest nespravedlivým a neodůvodněným.

Kromě toho sluší uvážiti, že státní zástupce není neodvislým, následkem čehož jeho služba stává se nepříjemnější a vůči představeným i veřejnosti zodpovědnější. Musí tedy tato nepříjemná stránka služby státních zástupců všech býti vyvážena aspoň do jisté míry úměrným, spravedlivějším a jejich službě odpovídajícím honorováním.

Státní zástupcové, pokud nebyli přednosty, byli vždy na roveň postaveni radům sborového soudu I. instance a kromě toho až do platového zákona, resp. do úpravy platové zákonem Lex Dolanský, požívali již od r. 1873, tedy od samého zavedení trestního řádu zrovna tak jako přednostové státních zastupitelstev, konceptní úředníci vrchního státního zastupitelství, mimořádných přídavků, jednak za svoje intervence při porotách, jednak také z toho důvodu, že nemohli míti ani žádných komisí a pod. a jest proto jenom logickým, jestliže tento přídavek, který jim byl vzat zákonem Lex Dolanský, jim po zrušení Lex Dolanský zase bude přiznán, kdyžtě také všem radům nejvyššího soudu podobný přídavek a z téhož titulu platovým zákonem samým přiznán byl.

Vzhledem tedy k tomu, že přednostové státních zastupitelstev mohli dosáhnouti dříve téže hodnostní třídy, jako přednostové sborových soudů I. instance, u nichž působili a dále vzhledem k tomu, že všichni státní zástupcové (nám. vrchního státního zástupce, přednostové státních zastupitelstev a státní zástupcové) měli vždy již od působnosti trestního řádu zvláštní přídavek stát. zastupitelský, jest spravedlivo a nutno a odpovídá také zásadám platového zákona samého, aby všem výše uvedeným přídavek onen byl ponechán a obnášel u přednostů státních zastupitelstev tolik, aby aspoň ku konci své služby přiblížili se aspoň platově platům přednostů oněch sborových soudů, u nichž působí, když již přímo nejsou zařazení do téže stupnice funkčního služného, jako oni, jak by vlastně jich službě i dřívějšímu stavu odpovídalo. Tomuto přiblížení by odpovídala asi částka u přednostů státních zastupitelstev IV. platové stupnice 3.600 Kč, u přednostů V. stupnice funkčního služného 4.800 Kč. Obdobně totéž platí o I. náměstku vrchního státního zástupce.

Ostatní státní zástupcové mají obdržeti částku odpovídající aspoň částečně nevýhodám, nepříjemnostem a odiosnosti služby státně zastupitelské a tomu odpovídá obnos 1.800 Kč. Všechny tyto přídavky mají býti kromě toho podnětem, aby se hlásili ke státnímu zastupitelství jednak vhodné síly ze stavu soudcovského, jednak v počtu žádoucím, aby justiční správa měla možnost výběru. Proto také byly ony přídavky zavedeny ihned s platností trestního řádu a nelze jejich důležitost podceňovati ani dnes ani v budoucnosti, tak jak to učinil platový zákon, pominuv tyto dřívější přídavky naprostým mlčením.

Nelze pochybovati o tom, že již nyní by se nikdo ze soudců ku státnímu zastupitelství nehlásil, kdyby nebylo bytové krise a j. okolnosti (drahé stěhovaní atd.), které některé soudce přímo donucují, aby se ucházeli o službu u státního zastupitelství.

Jakmile však tyto okolnosti odpadnou, hrozí nebezpečí různých nepříjemností i pro justiční správu samu i pro výkon soudnictví ve věcech trestních. Zde sluší jenom uvésti, že za nedosti obezřetné jednání ať přednostů, ať referentů státních zastupitelstev, zejména ve věcech tiskových i jiných, bývá činem zodpovědným přímo ministr spravedlnosti aneb dokonce celé ministerstvo spravedlnosti. Má-li se tomu předejíti, musí službu u státního zastupitelství konati síly, které vynikají nejen odbornými vědomostmi, nýbrž také potřebným politickým rozhledem, žádoucí rozvahou a taktem. Proto musí justiční správa sama míti na tom živý zájem, aby takové síly ku státnímu zastupitelství přivedla, jim tedy jisté výhody poskytla, čemuž právě slouží výše uvedené přídavky.

Toto zlepšení platů soudcovských bude vyžadovati asi 16,000.000 Kč.

Obnos ten uhradí se za rok 1928 úsporami, jichž se docílí odstraněním soudcovských přídavků, dále vyrovnávacích přídavků a zvláštních odměn a to asi z polovice, z druhé polovice interkaláriemi a jinými resortními úsporami.

Pro rok 1929 budiž úhrada zařazena do státního rozpočtu.

Od systému administrativních přídavků soudcům budiž jednou pro vždy upuštěno, poněvadž jimi trpí justice zejména na své nezávislosti.

V Praze dne 8. února 1928.

JUDr. Zikmund Witt, JUDr. František Soukup,