Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.
II. volební období.
5. zasedání.
Tisk 586.
Zpráva
sociálně-politického výboru
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 573)
k vládnímu návrhu zákona
o náhradě ošetřovacích útrat za příslušníky hlavního města Prahy ve všeobecné
nemocnici v Praze.
Je samozřejmým požadavkem, aby veřejná nemocnice vždy dostala plnou náhradu ošetřovacích útrat.
Tato zásada není však uplatněna při všeobecné nemocnici v Praze, neboť dodnes podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 18. září 1788, č. 292, gub. č. 32.958, a dekretu dvorské kanceláře ze dne 25. července 1829, č. 3311, č. 146 čes. prov. sb. z. lpějí na ní zvláštní břemena ohledně ošetřování pražských nemocných, totiž povinnost bezplatně ošetřovati chudé a povinnost ošetřovati nezcela chudé příslušníky na III. třídě za nižší sazbu, t. j. hraditi z vlastních prostředků tam úplně, zde částečně ošetřovací útraty.
Původ těchto výhod pro pražské příslušníky spočívá v tom, že ke konci 18. století byly zrušeny pražské špitály, nadace a bratrstva a utvořen z jich jmění všeobecný fond světských nadací, z něhož obdržela pražská všeobecná nemocnice 68.445 zl. 381/2 kr. jako základ nemocničního fondu. Ježto tedy města pražská byla zbavena takto svých dosavadních chudinských institucí, byla na druhé straně osvobozena pečovati o své chudé a hraditi za ně ošetřovací náklady a uloženo nemocnici, aby pražské chudé ošetřovala zdarma.
Nižší sazby na III. třídě, o nichž nahoře řeč, stanoveny poprvé v roce 1811. Důvod pro to jest však nyní nezjistitelný.
Uvedené výhody pozbyly však svého významu již tehdy, kdy povinnost hraditi nedobytné ošetřovací náklady ve veřejných ústavech byla r. 1825 uvalena na kraje a r. 1856 na fondy zemské a tím také odpadla důvodnost osvobození zemského fondu od povinnosti zákonem r. 1856 mu uložené, totiž hraditi nedobytné náklady ošetřovací.
Tato břemena všeobecné nemocnice zavinila však dnešní její neutěšený finanční stav, takže jest důvodná obava, že by následkem nového netušeně stoupajícího vzrůstu hlavního města Prahy mohl býti úplně ohrožen provoz a hospodářský základ tohoto tak důležitého ústavu.
V § 2 rozřešen je spor mezi správou zemskou a správou státní vyměřovati vyšetřovací sazby, a to ve prospěch správy státní, při čemž nemění se ničeho na administrativním postavení všeobecné nemocnice v Praze a jejich správních zařízeních.
V § 3 vyloučena možnost sporů mezi správou státní a hlavním městem Prahou vzhledem k obecnímu řádu této ohledně věcí upravených tímto zákonem, jako o výhody pražských příslušníků co do placení nižší sazby.
O nemajetné nemocné, ošetřované ve všeobecné nemocnici, bude postaráno právě tak, jako o nemocné v jiných všeobecných nemocnicích.
Sociálně-politický výbor pojednal ve své schůzi dne 15. února 1928 o této předloze a doporučuje její schválení ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou, jak jest obsaženo v sen. tisku č. 573.
Zároveň navrhuje senátu aby přijal dole otištěnou resoluci stejného znění, na němž se usnesla poslanecká sněmovna.
V Praze, dne 15. února 1928.
R. Jaroš v. r.,
předseda.
Dr Havelka v. r.,
zpravodaj.
Resoluce.
Vláda se vyzývá, aby urychlila jednání mezi fondem všeobecná nemocnice v Praze (zastoupeným ministerstvem zdravotnictví ) a ministerstvem školství o tak zvaném klinickém příspěvku ministerstva školství; který budiž vyměřen tak, aby plně hradil vyšší náklad vzniklý umístěním klinik ve všeobecné nemocnici v Praze.