Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 607.

Osvojení (adopce), nahrazující přirozený poměr mezi rodiči a dětmi tím, že někdo smlouvou přejímá jiného za vlastního na místě dítěte, potřebuje nutně jednotné zákonné úpravy v republice Československé.

Neb dosavadní zákonná pravidla v zemích historických značně se liší od zvykového práva a nařízení platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, následkem čehož jsou zde nesrovnalosti a právní nejistota.

Vláda předložila proto 23. listopadu 1922 (č. t. 1494 sen.) vládní osnovu unifikačního zákona platného pro celé území Československé republiky, o kteréžto osnově dle pozměňujících návrhů ústavně-právního výboru senátního učinil senát své usnesení dne 24. dubna 1924.

V poslanecké sněmovně bylo usnesení senátu pozměněno v jednotlivých ustanoveních věcně i stylisticky. Usnesení poslanecké sněmovny stalo se ve schůzi dne 25. ledna 1928.

Věcné změny předsevzaté na usnesení senátu dle usnesení poslanecké sněmovny jsou tyto:

V § 1. stanovil senát, že muž, který má již vlastní děti manželské nebo jim na roveň postavené, totiž legitimované neb osvojené, může své nemanželské dítě jen tehdy osvojiti, nebylo-li zplozeno za platného manželství jednoho z rodičů dítěte.

Poslanecká sněmovna však toto omezení vynechala a připouští adopci nemanželských dětí otcem nemanželským bez veškeré výjimky. Činí tak hlavně z důvodu toho, že jde vždy o zájem dítěte samého a že všeobecně jest snaha zlepšiti postavení nemanželských dětí. Tím, že se dítěti nemanželskému poskytují výhody, nemá však býti nikterak schváleno porušení jiných ohledů mužem anebo ženou, kteří žijí v platném manželství. Dítě nemá býti trestáno za poklesek jednoho neb obou rodičů vyloučením z úpravy svých rodinných i majetkoprávních poměrů. Případů, na které omezení přijaté senátem mohlo by se vztahovati, bude nepatrné. I má-li muž vlastní manželské děti, není zproštěn povinnosti starati se o výchovu, výživu a zaopatření svého nemanželského dítěte, která povinnost přechází dle § 171obec. obč. zák. i na dědice. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi dítě narozené za manželství jednoho z rodičů může býti osvojeno, i když jsou tu manželské děti. Vyžaduje se též svolení manželky k osvojení. Případně otec může uzavříti nové manželství z něhož vzejdou další děti, takže vlastní děti dřívější i tím mohou býti obmezeny ve svém dědickém nároku. Také jest tu možna legitimace svolením vlády po rozumu § 162 ob. obč. z.

Z úvah těchto, obsažených ze zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny (č. t. 1389) bylo usnesením poslanecké sněmovny vypuštěno omezení v § 1, odst. 1. přijaté senátem.

Aby však byly seslabeny obavy, že by mohl nastati rozvrat mezi manžely, i kdyby druhý manžel dal svolení k adopci nemanželského dítěte manželova, doplnila poslanecká sněmovna § 8 osnovy v odst. 3, ustanovením, že schválení adopční smlouvy lze soudem (poručenským úřadem) odepříti, může-li osvojení nemanželského dítěte vésti k rozvratu osvojitelova manželství. Nedal-li manžel svolení, nedojde k adopci. Možno jest však, že svolení manželovo bylo vynuceno neb omylem přivoděno. Vzhledem na doplněk § 8 má pro tento případ soudce (poručenský úřad) podle § 10 zvláště také vyšetřiti poměr mezi manžely a zjistiti, není-li svolení druhého manžela snad vynuceno nebo předstíráno a zda proto není obavy nějakého rozvratu.

Tak odůvodněno, jest ve zprávě ústavněprávního výboru poslanecké sněmovny (č. t. 1389) odchylné ustanovení § 1 osnovy, přijaté pak poslaneckou sněmovnou, ohledně adopce nemanželských dětí otcem nemanželským bez veškeré výjimky.

Ustanovením vsunutým podle usnesení poslanecké sněmovny do § 8, že schválení adopční smlouvy může odepříti soud nebo poručenský (opatrovnický) úřad i tehdy, může-li osvojení nemanželského dítěte vésti k rozvratu manželství osvojitelova, rozšiřuje se pravomoc soudu nebo poručenského (opatrovnického) úřadu ve věcech adopčních. Jim náleží ovšem též povinnost vyšetřiti poměry pro schválení rozhodné z úřední moci a dbáti toho, by osvojení nevedlo k rozvratu manželství osvojitelova.

Avšak toto ustanovení vyhovuje též požadavku § 126 ústavy, podle něhož manželství jest pod zvláštní ochranou zákona, kterémužto požadavku odpovídá ovšem též zásada, že manžel může toliko se svolením druhého manžela někoho osvojiti neb osvojen býti.

Pokud se týká ochrany rodiny, totiž manželských potomků osvojitelových, nejen v případě, kdy jest zde druhý manžel, bez jehož svolení nelze osvojiti, nýbrž i v případě, kdy jde o adopci nemanželského dítěte vdovcem nebo rozvedeným manželem, tu vzhledem na alimentační povinnost nemanželského otce, kterážto povinnost přechází i na dědice, mohou zákonné děti osvojením býti zkráceny jen ve svém dědickém právu. Ale tu může býti vyloučeno podle osnovy (§ 6 resp. 5) dědické právo nebo jinak upraveno. Též může zůstavitel již podle platného práva omeziti své děti na povinný díl. Tudíž i osvojením dalšího dítěte nebudou děti zkráceny ve svém povinném dílu.

Vzhledem na shora uvedené důvody, zejména se zřetelem k tomu, že jde při adopci hlavně o zájem dítěte samého a že ustanovením osnovy o svolení druhého manžela k adopci a o odepření schválení osvojovací smlouvy soudem neb úřadem při nebezpečí rozvratu manželství zajištěna ochrana manželství před porušováním povinnosti manželské věrnosti, pokud ovšem v tomto směru mohou vůbec stanovena býti účinná zákonná opatření v oboru obecného občanského práva, doporučuje ústavně-právní výbor senátu, aby přijal toto usnesení poslanecké sněmovny o adopci nemanželských dětí. Senát ve svém usnesení (§ 1, odst. 3) stanovil, že manžel může toliko se svolením druhého manžela někoho osvojiti neb osvojen býti, ale že svolení toho není třeba, byl-li manžel dán pro choromyslnost anebo slabomyslnost úplně pod opatrovnictví, není-li jeho pobyt znám, anebo bylo-li manželství rozvedeno.

Tato ustanovení převzatá do usnesení senátu znovelisovaného § 180 ob. obč. z. změněna však usnesením poslanecké sněmovny tím, že vyžaduje se i v případech těch, když manžel byl pro choromyslnost anebo slabomyslnost úplně zbaven svéprávnosti (dán pod opatrovnictví) anebo je-li pobyt jeho trvale neznámý, svolení druhého manžela, kteréžto svolení může za něho dáti ustanovený opatrovník se schválením soudu (poručenského úřadu). Jen bylo-li manželství rozvedeno, není svolení třeba.

Jelikož tímto vyžadovaným svolením může se docíliti toho, aby manžel, který jinak má nárok na zvláštní zákonnou ochranu, nebyl zkrácen ve svých právech, zejména dědickém a alimentačním, doporučuje výbor ústavně-právní přijetí ustanovení usneseného poslaneckou sněmovnou.

V § 2 vsunuto dle usnesení poslanecké sněmovny v odst. 1., jednajícím o osvojení svéprávných osob, k němuž jest třeba svolení rodičů, ustanovení, že rozhoduje mínění otcovo, jsou-li rodiče různého mínění.

Toto ustanovení převzato z revidovaného občanského zákoníka vzhledem na vyžadované svolení manželského otce ke sňatku nezletilého dítěte a lze je též odůvodniti jednak zvláštním právem otce jako hlavy rodiny jednak ustanovením § 181 obec. obč. zák., dle něhož vyžaduje se při osvojení zletilého dítěte (jen) svolení manželského otce.

Ovšem jest zde ještě ustanovení odst. 3. §u 2, dle něhož, odpírají-li rodiče neb jeden z nich bez závažného důvodu svolení, může je dáti místo nich příslušný soud nebo poručenský úřad (§§ 9 a 10).

K těmto ustanovením odst. 1. a 3. §u 2 lze uvésti:

§2 osnovy činí podmínkou pro osvojení svolení obou osvojencových rodičů a soudu. Není-li.osvojenec svéprávným, rozhoduje soud (poručenský úřad) vždy také právě jako poručenský a má povinnost vyšetřiti z úřadu všechny okolnosti a podle toho dáti neb odepříti schválení. Není tudíž nutné stanoviti něco pro případ, že by rodiče byli různého mínění. Povinnosti jako poručenský soud nemá však soud určený v § 9, schvaluje-li osvojení svéprávné osoby; proto bylo zařazeno ustanovení, že rozhodným je svolení, po případě mínění otcovo, jsou-li rodiče různého mínění. Budou-li tu závažné důvody pro odepření, spokojí se navrhovatel a nedojde k osvojení.

V odst. 3. § 2 propůjčuje mu však zákon právo žádati, aby soud nahradil toto svolení, shledá-li, že odpírá jeden z rodičů neb oba svolení bez závažného důvodu. Tím krýti se má případ, že tu jest (na živu), již jen jeden z rodičů, jakož i odpírá-li svolení jen otec. V odst. 1. jedná se o svolení obou rodičů, jehož se vyžaduje jako náležitosti smlouvy. Dá-li při různém mínění svolení otec, jest věc vyřízena. Odepře-li však otec, ale dá-li je matka, jest sice rozhodné mínění otcovo, odepírá-li však otec bez závažného důvodu svolení, může je dáti místo něho soud. Odpírají-li oba rodiče bez závažného důvodu, může je dáti místo nich příslušný soud nebo poručenský úřad.

Ustanovení "nebo jeden z nich" kryje též případ, že tu nejsou oba rodiče nebo že by podlé odst. 2. dáno bylo sice svolení zákonným zástupcem jednoho z rodičů zbaveného svéprávnosti, ale odepřel by je druhý z rodičů.

Poslanecká sněmovna svým usnesením změnila původní usnesení senátu nejen vysunutím věty ohledně rozhodujícího mínění otcova, nýbrž i vsunutím do prvé věty odst. 1. slov "a soudu § 9", aniž by ve zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny zmíněno bylo, jaký dosah mají ustanovení ta vzhledem na předpis odstavce třetího ohledně práva soudu nebo poručenského úřadu dáti svolení místo odpírajících rodičů nebo jednoho z nich.

Bylo proto nutno uvésti v této zprávě názor ústavně-právního výboru senátního ohledně těchto ustanovení.

Jinak doporučuje výbor ústavně-právní přijetí § 2 osnovy ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

V § 2, odst. 2., vypustila poslanecká sněmovna ve svém usnesení ustanovení přijaté senátem, že svolení k osvojení nelze odvolati.

Jedná se tu o dobu před schválením osvojovací smlouvy poručenským (opatrovnickým) úřadem anebo soudem (§§ 8, 9 a 10).

Oboustranné odstoupení od smlouvy před jejím schválením zůstává nedotčeno (§ 8, odst. 3. ).

Dle zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny nutno ponechati možnost rodičům odvolati svolení před schválením smlouvy; dozvědí-li se o okolnostech, které nedoporučují osvojení nebo se mu příčí.

Z důvodu toho, jakož i se zřetelem k tomu, že sice ze závažných důvodů může býti též jednostranně zrušen právní poměr z osvojení (§ 7, odst. 2.), ale že tu již potřebí žaloby a sporného jednání, kdežto odvolání svolení před schválením smlouvy jest jednoduché, doporučuje výbor ústavně-právní přijetí této změny. V § 2, odst. 2., stanoveno usnesení poslanecké sněmovny tak jako v § 1, odst. 4., že jest třeba svolení zákonného zástupce a soudu (poručenského úřadu), je-li ten, jehož svolení se vyžaduje, pro choromyslnost nebo slabomyslnost úplně zbaven svéprávnosti (dán pod opatrovnictví) nebo je-li jeho pobyt trvale neznámý. Dle senátního usnesení nevyžadovalo se tohoto svolení. Doporučuje se přijetí této změny z důvodů uvedených u § 1, odst. 4.

Stanovení náležitosti "trvale neznámý pobyt" (§ 2, odst. 2. a § 1, odst. 4.) má za. účel vyhnouti se výkladu, že stačí snad, vzdálí-li se manžel na nějaký čas (delší cesta atd.).

V § 3.vynecháno dle usnesení poslanecké sněmovny rčení, že jest "nutným právním účinkem" přijetí jména, ježto to plyne z doplněného nadpisu "Právní účinky osvojení" i z ustanovení § 5.

Ustanovení §§ 4 a 5 dle usnesení senátu byla dle usnesení poslanecké sněmovny spojena v § 4 a přenesena ustanovení, že osvojitel nenabývá osvojením nijakých majetkoprávních nároků naproti osvojenci a jeho potomkům, do (nového) § 6. V § 4 jedná se nyní o poměru osvojence a jeho potomků k osvojiteli a jeho rodině (resp. i ku své vlastní rodině).

Slovy "majetkoprávní nároky" zahrnují se veškeré nároky, které co do majetku mohou vzniknouti mezi rodiči a dětmi.

Znovu upraven byl usnesením poslanecké sněmovny § 7 co do ustanovení, je-li a kdy je třeba souhlasu všech účastníků - jsou-li tu již osvojencovi potomci - ke zrušení smlouvy, a stejně kdo má býti stranou v tom případě, dojde-li ke sporu. Stanoví se též zásadní pravidlo, že zrušením osvojení pominou do budoucna všecky jeho účinky.

Senát měl ve svém usnesení (§ 7, odst. 2.) též ustanovení, že manželství mezi osvojitelem a osvojencem uzavřené proti zápovědi zrušuje osvojení a jeho účinky.

Toto pravidlo bylo vynecháno v usnesení poslanecké sněmovny z důvodu toho, že v mimoslovenském právu není dosud osvojenecký poměr překážkou manželství a že ani není manželství zakázáno pro poměr osvojenecký.

Ovšem § 18 zák. čl. XXXI:1894 (o manželství) zakazuje uzavříti manželství mezi osvojitelem a osvojencem, jeho dřívějším manželem a potomky pokud trvá právní poměr založený osvojením.

Rovněž osnova revidovaného ob. obč. zák. navrhuje podobné ustanovení.

Avšak osnova zákona o osvojení připouští podle § 7 zrušení právního poměru založeného osvojením, takže po jeho zrušení lze uzavříti manželství.

Podle zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny (tisk 1389) neměl výbor ten za vhodno, usnadniti přes zákaz uzavření manželství a teprve uzavření sňatku přiznati účinky zrušovací.

Manželství uzavřené mezi osvojitelem a osvojencem ovšem zůstává platným, ale na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mohou býti účastníci potrestáni proto, že uzavřeno bylo manželství přes zákaz.

Adopční poměr ovšem nutno zrušiti po uzavření manželství, an odporuje ustanovení § 1, odst. 5.

Jinak provedeny na usnesení senátu usnesením poslanecké sněmovny jen stylistické změny a úpravy, jakož i přesunutí jednotlivých ustanovení do jiných, odstavců resp. paragrafů (oznámení a zápisy o zrušení osvojení z § 7, odst. 4., do § 11).

Výbor ústavně-právní projednav usnesení poslanecké sněmovny, připojuje se ku změnám předsevzatým poslaneckou sněmovnou na usnesení senátním jednak z důvodů již vyložených, jednak též z důvodu toho, že neshledána nutnost, aby senát opětně měnil usnesení poslanecké sněmovny, která zabývala se osnovou zákona od dubna 1924 do ledna 1928.

Doporučuje proto výbor ústavně-právní senátu, aby přijal za své usnesení osnovu zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou a obsaženém v senátním tisku č. 572.

V Praze, dne 14. března 1928.

Dr Luděk Krupka v. r.,

předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,

zpravodaj.