Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 612.

Osnova zákona, usnesená poslaneckou sněmovnou, prodlužuje - ovšem že s některými modalitami - ochranu nájemníků na další jeden rok. Důvodová zpráva vládní však sama doznává, že bude pravděpodobně třeba, ochranu tu ještě na delší dobu prodloužiti, dokud nebudou splněny podmínky pro úplné uvolnění domovního majetku. Jako předpoklad pro uvolnění to dlužno žádati, aby činže ve starých domech byly stejné s činžemi v domech - nových nyní stále ještě je mezi nimi nápadný rozdíl - a aby bylo dostatečné množství příhodných bytů, by poptávka po přiměřených bytech mohla býti uspokojena. Tyto předpoklady pravděpodobně ani během příštího roku splněny nebudou.

Tak existence ochrany nájemníků, poslední to zbytek vázaného hospodářství z doby válečné, bude pravděpodobně trvati ještě dále, a ten spor mezi pronajimateli a nájemníky tedy potrvá, též i nutnost, zabývati se jím.

Ochranu nájemníků řešíme u nás zákony krátkodobými, které mají tu výhodu, že se mohou přizpůsobiti daným hospodářským poměrům té doby. Krátkodobá úprava však má tu vadu, že nemá velkorysé jednotné myšlenky, že dle mocenských poměrů se mění, že nedává stavebníkům možnosti kalkulace do budoucnosti, jak na svých minulých zákonech jsme viděli.

Proti osnově této uvádí se množství námitek jak se strany majitelů domů - že se dosti rychle neuvolňuje jejich disposiční právo - tak se strany nájemníků - že se v některých případech ruší ochrana nájemníků. Proto výsledek, předloha tato, representuje kompromis mezi oběma požadavky; je-li kompromis ten upřímný a spravedlivý, i když neuspokojuje obě strany, jest lepším, nežli spor.

I když s jedné strany uznáváme, že ochranu nájemníků nelze najednou a úplně zrušiti, dlužno uznati, že nutno dnešní privilegované stavy omezovati. Neboť dosavadní stav nutně tvoří na jedné straně privilegované občany (jednak nájemníky, kteří požívají ochrany a tedy výhody levných činží, jednak majitele domů, v nichž jsou byty zbaveny ochrany nájemníků a oni mohou volně pronajímati své místnosti) a na druhé neprivilegované (majitele domů, zatížených ochranou nájemníků a tedy s malými činžemi a vysokými náklady udržovacími, a nájemníky, zbavené ochrany a musící platiti vysoké činže). Při tom nesmíme si vždy mysliti, že ten nájemník, jenž je chráněn ochranou, po případě vlastník domu prostého ochrany, je vždy hospodářsky slabý a tedy zaslouží ochrany, kdežto ten nájemník, který není chráněn, nebo ten majitel domu, který je stížen ochranou, je vždy bohatý kapitalista.

Rovnost občanská již sama vyžaduje, aby s postupným uvolňováním ochrany se počítalo.

Osnova přítomná ve mnohých případech uvolňuje již ochranu (§§ 1 a 31); ona zároveň, připouštějíc zvýšení činží, a osvobozujíc zvýšení to od daně a dávek, přichází vstříc majitelům domů.

Novinkou zákona toho zejména jest ustanovení odst. 2. §u 31 osnovy. Sociálně-politický výbor předpokládá, že zemský úřad, schvaluje usnesení obecního zastupitelstva, bude se říditi zásadami těmito: Ochrana nájemníků namůže býti zrušena v obci, která tvoří s blízkým větším městem anebo průmyslovým místem společný bytový obvod. Tím nutno rozuměti oblast, z níž může zaměstnanec denně docházeti nebo dojížděti do místa svého pravidelného zaměstnání. Ochranu nájemníků nelze zrušovati od obce k obci, podle toho, jak a kdy se jednotlivá obec na ní usnese, nýbrž vždy najednou ve všech obcích většího rozsáhlého území, nedotýkajícího se bytového obvodu většího města nebo průmyslového střediska. Zemský úřad neschválí zrušení ochrany nájemníků v takové obci, ve které je patrný nedostatek bytů, nebo ve které bylo by se obávati vypovídání nájemníků v takovém rozsahu, že by vypovězení nájemníci zůstali bez přístřeší, zejména půjde-li o nájemníky ze řad státních zaměstnanců neb o jiné osoby, jejichž pobyt je v obci ve veřejném zájmu nutný.

Sociálně-politický výbor považuje také v zájmu nerušeného chodu státní správy za potřebné, aby zákon o mimořádných opatřeních bytové péče ve znění zákona ze dne 17. prosince 1927, č. 183 Sb. z. a n., jehož účinnost vyprší koncem června t. r., byl prodloužen a novelován tak, aby dosažení jeho účele bylo zajištěno i v těch obcích, které se schválením zemského úřadu se usnesou na zrušení ochrany nájemníků.

Konečně upozorňuje sociálně-politický výbor, že předpisem bodu 6, odst. 1. §u 31, jest berním správám uložena povinnost, aby majitelům bytů oznámily, zda dotyčný nájemník má zdaněný důchod 100.000 Kč.

Sociálně-politický výbor, uznávaje hospodářsko-sociální nutnost dalšího ponechání třeba omezenější ochrany nájemníků, navrhuje: Slavný senáte, račiž osnovu tohoto zákona schváliti tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak jest obsažena v senátním tisku č. 609, a přijmouti resoluci dole uvedenou.

V Praze, dne 21. března 1928.

předseda.

Dr J. Karas v. r.,

zpravodaj.

Rozpočtový výbor připojuje se k návrhu výboru sociálně-politického, aby senát schválil osnovu zákona tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, ve znění senátního tisku č. 609.

V Praze, dne 23. března 1928.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

Dr Vl. Fáček v. r.,

zpravodaj.

Vládě se doporučuje, aby připravena byla ministerstvem sociální péče anketa o trvalé úpravě bytových otázek, a to jak ochrany nájemníků, tak podpory stavebního ruchu. K anketě buďtež přizvány ústředny odborových organisací zaměstnaneckých i zaměstnavatelských, jakož i vedoucí korporace majitelů domů a nájemníků, ústřední svazy bytových družstev, svazy měst a ústřední jednota pro reformu bytovou.