Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 633.

ze dne.............................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Každá vnitrozemská loď nosnosti větší než 25 tun, náležející československému státnímupříslušníku a plující přes hranice Československé republiky anebo provozující plavbu mimo její území, musí míti cejchovní průkaz.

(2) Povinnost opatřiti tento průkaz přísluší vlastníku lodi anebo osobě provozující s ní plavbu. Udržovati cejchovní značky v řádném stavu jest pak povinností vůdce lodi.

(3) Cejchování vnitrozemských lodí bude prováděno podle ustanovení mezinárodní úmluvy, sjednané v Paříži dne 27. listopadu 1925.

(4) Ustanovení této úmluvy, jejích příloh a protokolu o podpisu ze dne 27. listopadu 1925, pokud upravují věci vyhrazené zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona. Bližší předpisy k těmto ustanovením budou vydány vládním nařízením.

§ 2.

Cejchování lodí a úřední úkony s ním spojené přísluší v I. stolici poříčním plavebním úřadům neb jejich expositurám a v II. stolici Československému plavebnímu úřadu v Praze. Nejvyšším úřadem v těchto věcech jest ministerstvo veřejných prací. Bližší ustanovení o řízení před těmito úřady budou vydána vládním nařízením.

§ 3.

Cejchovní průkaz podle tohoto zákona jest veřejnou listinou.

§ 4.

(1) Kdo nesplní povinnost stanovenou v § 1, odst. 1., bude potrestán pokutou od 100 do 5000 Kč.

(2) Kdo úmyslně poruší, svémocně odstraní anebo zamění cejchovní značky (nápisy a stupnice), bude potrestán pokutou od 200 do 5000 Kč.

(3) Vůdce lodi, který nedostatečně udržuje cejchovní značky, bude potrestán pokutou od 20 do 500 Kč.

(4) Spoluvinníci přestupků tohoto zákona podléhají témuž trestu jako přímý pachatel.

§ 5.

Trestními ustanoveními tohoto zákona zůstávají nedotčeny předpisy všeobecných trestních zákonů.

§ 6.

(1) Trestní řízení podle tohoto zákona přísluší politickým úřadům.

(2) Od trestního oznámení pro činy, podle tohoto zákona trestné, může býti upuštěno, zaplatí-li pachatel (spoluvinník) upouštěcí částku, kterou v mezích trestní sazby (§ 4) určí místně příslušný poříční plavební úřad. Zaplacením upouštěcí částky vylučuje se jak zavedení trestního řízení, tak i podání opravných prostředků proti jejímu uložení.

(3) Pokuty, jakož i upouštěcí částky připadají státu.

§ 7.

Za nedobytnou pokutu budiž vyměřen náhradní trest vězení podle stupně zavinění až do 14 dnů.

§ 8.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy nabude pro Československou republiku mezinárodní závaznosti úmluva zmíněná v § 1, odst. 3., a provede jej ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.

Cejchování vnitrozemských lodí jest měřický úkon, jehož účelem jest získati možnost stanoviti váhu nákladu lodi podle stupnic ponoru a úředního cejchovního průkazu.

Výsledek cejchování zapíše se do cejchovního průkazu, obsahujícího tabulku nosnosti pro každý centimetr ponoru a charakteristické údaje o lodi.

Cejchovní průkaz je důležitým lodním dokladem o nosnosti lodi a o váze nákladu a proto jeho údaje slouží při vyměřování různých poplatků plavebních, přístavních a překládacích; slouží dále jako pomůcka pro stanovení identity a velikosti lodi pro vydání lodního patentu.

Pro usnadnění mezinárodní plavby je nutno, aby takovéto cejchovní průkazy byly vzájemně uznávány všemi pobřežními státy.

Za tím účelem sjednávány byly již dříve úmluvy o vzájemném uznávání cejchovních průkazů, pro jejichž vydávání byly stanoveny jednotné řády. Byla to jednak úmluva o cejchování labských lodí, sjednaná mezi býv. Rakouskem a Německem r. 1899, pozměněná v roce 1913 a uvedená v Rakousku v platnost nařízením býv. ministerstva obchodu z 18. listopadu 1913, č. 30 z. z. čes. a dále bruselská úmluva z roku 1896, sjednaná mezi porýnskými státy o cejchování rýnských lodí. V Československu provádí se cejchování labských lodí podle řádu z r. 1913 výše zmíněného, jehož používají říšskoněmecké úřady také na Odře, ačkoliv není pro to předpisů.

Cejchování lodí dunajských provádí se dosud podle instrukce býv. uherského ministerstva obchodu ze dne 13. září 1896, čís. 3870 KM. Průkazy vydané podle tohoto řádu uznávány jsou via facti všemi podunajskými státy.

Poněvadž zmezinárodněním hlavních evropských řek stala se říční plavba každému přístupnou, při čemž rozšiřováním a spojováním mezinárodních říčních sítí stávají se mezinárodní plavební styky stále častějšími, svolala poradní a technická komise pro dopravu a průvoz při Společnosti Národů konferenci evropských států za účelem sjednání úmluvy o sjednocení cejchovních řádů pro lodi vnitrozemské plavby a o vzájemném uznávání cejchovních průkazů na všech evropských mezinárodních řekách.

Výsledkem prací této konference byla úmluva o cejchování lodí vnitrozemské plavby, sepsaná ve francouzském a anglickém jazyku a podepsaná dne 27. listopadu 1925 zástupci všech států, na konferenci zúčastněných, mezi nimiž byl i zástupce Československa. Pro Československou republiku jest tato úmluva velmi důležitou, neboť čsl. plavba jest provozována na třech mezinárodních řekách, Labi, Odře a Dunaji, na nichž jsou platny různé cejchovní řády, tak že jest v jejím zájmu úmluvu ratifikovati.

Úmluva tato je v ratifikačním řízení navrženém ministerstvem zahraničních věcí.

Tato úmluva zavazuje smluvní státy, aby k ní vydaly prováděcí předpisy. Mimo to vyžaduje úmluva některých ustanovení, jimiž budou pozměněny dosud platné předpisy (nař. býv. ministerstva obchodu z 18. listopadu 1913, č. 30 z. z. čes. a instrukce býv. uherského ministerstva obchodu z 13. září 1896, čís. 3870 MK), a jež budou zasahovati do práv a povinností osob fysických a právnických. Dále je třeba, aby tato úmluva nabyla v Československé republice vnitrostátní závaznosti.

Podle ustanovení ústavní listiny může býti provedena úprava těchto věcí toliko zákonem a nikoliv pouze vládním nařízením, pro něž ostatně není také dosud nijakého zmocňovacího zákona.

Jest tudíž nutno, aby provedení zmíněné úmluvy bylo řešeno zákonem, jehož osnova tímto se předkládá a jehož hlavním účelem jest propůjčiti ustanovením této úmluvy, pokud upravují látku vyhrazenou československému zákonodárství, moc zákona.

§ 1, odst. 1. a 2. této osnovy ukládá vlastníku lodi neb osobě, která s ní provozuje plavbu, povinnost dávati cejchovati lodi větší nosnosti než 25 tun, náležející československým státním příslušníkům a určené pro plavbu přes hranice Československé republiky, anebo mimo její území.

Ježto splavné říční úseky uvnitř československého území jsou poměrně krátké, vztahuje se toto ustanovení skoro na všechny lodi, určené k dopravě obchodního zboží.

Povinné cejchování nebylo dosavadními cejchovními řády výslovně předepsáno, vyplývalo však jednak z praktického provozu mezistátní plavby, neboť podle údajů cejchovního průkazu vybírají se různé přístavní a plavební poplatky, dále předložení cejchovního průkazu se doporučuje při vydávání průkazu o způsobilosti lodi k plavbě a konečně cejchovní průkaz bude důležitým dokladem pro registrování lodí.

Poněvadž československé lodi konají plavbu povětšině v cizině, je také v jejich vlastním zájmu, aby byly cejchovány, čímž vzhledem k ustanovení úmluvy o vzájemném uznávání cejchovních průkazů budou zbaveny nebezpečí, že jim budou v zahraničí činěny potíže.

Pro lodi určené k vnitřní dopravě, jsou to zejména lodi dopravující stavební hmoty, lodi zaměstnané při říčních úpravných pracích a parníky pro vlečnou službu na kanalisované části Vltavy a Labe, povinnost cejchování se nezavádí, ačkoliv takovéto cejchování se doporučuje, ježto slouží všeobecně také k stanovení množství nákladu při jeho zcizování, při stanovení pracovních úkonů, dopravních sazeb a pod.

Jestliže takováto loď je cejchována, podléhá všem ustanovením tohoto zákona.

Odst. 3. a 4. téhož paragrafu stanoví vnitrostátní závaznost úmluvy, dává jí moc zákona a zmocňuje vládu vydati potřebná vládní nařízení, jichž bude vyžadovati provedení úmluvy.

§ 2 stanoví, že cejchování lodí podle odst. 6. § 1 vládního nařízení z 1. července 1920, č. 416 Sb. z. a n. budou prováděti plavební úřady a stanoví dále instanční postup ; správní řízení bude upraveno vládním nařízením.

Podle dosavadních předpisů byla agenda cejchování lodí obstarávána v oblasti labské politickými úřady I. a II. stolice a v oblasti dunajské zvláštními experty.

§ 3 klade cejchovní průkaz na roveň úředním listinám; jeho zneužití bude tedy stíháno podle platných trestních předpisů.

§ 4 až 7. Provádění trestního řízení o přestupcích proti tomuto zákonu svěřeno jest politickým úřadům. Pravidelnými tresty za tyto přestupky budou pokuty, jejichž výše bude ovšem odstupňována podle velikosti lodi a podle škody, jež byla anebo mohla býti způsobena třetí osobě. Při těžším přestupku, na př. při padělání dokladů, záměně cejchovních značek a pod., které mohou zakládati zločin podvodu, přenechává se potrestání řádným soudům.

Podle vzoru trestního práva důchodkového a puncovního (zákon č. 2/1928 Sb. z. a n.) zavádí se tak zvané upouštěcí řízení, umožňující urychlené projednání věcí. Tento způsob jest velmi praktický, neboť jest v zájmu plavby, aby náklad na lodi, mnohdy velké ceny, nebyl zdržován, čímž by trpěli dopravci pro přestupky, jichž nezavinili.

§ 8. Tento zákon nabude účinnosti zároveň s mezinárodní úmluvou o cejchování lodí, t. j. 3 měsíce po odevzdání československé ratifikační listiny Společnosti Národů.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla přikázána v senátě výboru technicko-dopravnímu a v poslanecké sněmovně výboru pro dopravu a veřejné práce.

V Praze, dne 20. dubna 1928.

Náměstek předsedy vlády:
Šrámek v. r.

Ministr veřejných prací:
Dr. Spina v. r.