Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 635.

ze dne..............................................................1928,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon č. 128/1923 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

1. V § 3 se nahrazuje odstavec třetí ustanovením tohoto znění: "Lékárníci řádně oprávnění, odpovědní správcové veřejných a ústavních (domácích) lékáren, jakož i lékaři a zvěrolékaři mající domácí (příruční) lékárnu, jsou povinni vésti ve svých knihách záznamy o koupeném a na lékařský předpis nebo lékaři majícímu domácí (příruční) lékárnu prodaném množství surového kokainu a ekgoninu, dále morfia, diacetylu morfia, kokainu a jich příslušných solí, jakož i vůbec kteréhokoliv jiného omamného prostředku, vyhlášeného ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, který by mohl podle všeobecně uznaných vědeckých výzkumů sloužiti k obdobnému zneužívání a míti za následek tytéž škodné účinky. Způsob vedení záznamů bude stanoven nařízením."

2. V § 6, odst. 1., připojuje se za slova: "vývoz a dovoz surového opia" doplněk "a listů kokových".

3. V § 7 připojuje se nový odstavec 4., tohoto znění: "Látky, které jsou předmětem trestného činu mohou býti v každém případě prohlášeny za propadlé a prodány osobám a podnikům, které jsou podle platných předpisů oprávněny jimi obchodovati. Výtěžek prodeje plyne do státní pokladny".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a s ministrem financí.

Československo přistoupilo k nové Mezinárodní opiové úmluvě ze dne 19. února 1925, která vyhlášena byla pod čís. 147 Sb. z. a n. z roku 1927.

Úmluva tato obsahuje nové závazky pro Československo, k jichž dodržení jest potřebí vnitrostátní legislativní úpravy.

Podle úmluvy této mají se podrobiti úřednímu dozoru další přípravky omamné, jež nebyly obsaženy v haagské opiové konvenci, a jež tudíž nepodléhají režimu zákona ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n., tuto úmluvu provádějícího.

Rozšíření účinnosti zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n. na tyto nové látky provedlo ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živnosti vyhláškou podle zmocnění obsaženého v § 1 cit. zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n. (Viz vyhlášku čís. 21/1928 Sb. z. a n.).

Zákonné úpravy vyžaduje provádění článku 6 nové Mezinárodní opiově úmluvy. Článek tento ustanovuje:

".... smluvní strany budou povinny:

a) omeziti výrobu látek uvedených v článku 4 b) c) g) (t. j. surový kokain a ekgovin, dále morfium, diacetyl morfia, kokain a jich příslušné soli a každý jiný omamný prostředek, na který se může úmluva vztahovati podle čl. 10.) výlučně na podniky a místnosti, které k tomu cíli jsou oprávněny;

b) vyžadovati, aby všichni, kdož vyrábějí, dovážejí, prodávají, rozdělují nebo vyvážejí řečené látky, byli opatřeni oprávněním nebo dovolením provozovati tyto činnosti;

c) vyžadovati od těchto osob, aby ve svých knihách vedly záznamy o vyrobeném, dovezeném, vyvezeném, prodaném a kterýmkoli jiným způsobem postoupeném množství řečených látek. Toto pravidlo nebude se nutně vztahovati na množství použitá lékaři, jakož i na prodeje učiněné na lékařský předpis lékárníky, řádně oprávněnými, jsou-li předpisy v každém případě uschovány lékařem nebo lékárníkem."

Poslední odstavec §u 3 zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n. stanovil, že povinnost vésti předepsané záznamy o obchodování omamnými látkami "nevztahuje se na předpisy lékařské a na prodej lékárníků řádně oprávněných".

V §u 3 prováděcího nařízení čís. 147/1925 Sb. z. a n., který podrobněji určuje způsob vedení záznamů, uvádí se opět v odst. 4, že povinnost vésti záznamy nevztahuje se na prodej v lékárnách na lékařské předpisy.

Podle poslední věty článku 6 úmluvy, shora citovaného, musí býti vyžadovány záznamy o obchodování látkami uvedenými v bodě a) i od lékárníků prodávajících jen na lékařský předpis, nejsou-li předpisy v každém případě řádně uschovány lékařem nebo lékárníkem.

Je tudíž nutno zákonem naříditi lékařům nebo lékárníkům uschovávání lékařských předpisů látek omamných, nebo uložiti lékárníkům, aby vedli předepsané záznamy.

Naříditi uschovávání lékařům nebo lékárníkům jest nepraktické. Lékaři není možno uložiti, aby předepsav nějaký lék, v němž jest obsažen ve větší nebo menší dávce omamný prostředek, sháněl zpět svoje recepty od nemocných a uschovával je. Lékárník mohl by sice příslušné recepty uschovávati, ale nebyli by tím spokojeni kupující, kteří vydavše recept lékárníkům nemohli by na týž recept znova lék kupovati, což se zhusta děje na prostý pokyn lékaře, že se má lék opětovati.

Ukládati uschovávání receptů lékárníkům nebylo by však možno zejména vzhledem k nemocenským pojišťovnám (pokladnám), jimž musí lékárník účty k retaxacím a honorování předkládati. Vracení receptů lékárníkům se strany pojišťoven bylo by administrativním zatížením, nehledíc ani k tomu, že případná kontrola omamných přípravků u lékárníků byla by neproveditelna, ježto srovnání zásob a množství vydaných byla by nemožna s poukazem na to, že řada receptů není po ruce, byvši zaslána k retaxaci pojišťovnám.

Nezbývá tudíž jiného než uložiti lékárníkům, aby vedli záznamy o prodeji omamných látek, jakož i o jejich nákupu. Kontrola jiného obchodování těmito látkami (výroba, dovoz, vývoz atd.) zajištěna jest předpisy §u 3, odst. 1. a 2., zák. čís. 128/ 1923 Sb. z. a n.

Lékárníkům ukládá se tudíž v čl. I., bod 1. osnovy vedení záznamů o nákupu a prodeji látek tam výslovně uvedených.

Lékárníci jako takoví smějí prodávati a vydávati tyto látky podle platných předpisů jen na lékařský předpis nebo lékařům majícím domácí (příruční) lékárnu.

Podrobnosti o vedení záznamů uvedeny budou v prováděcím nařízení.

Provedení potřebuje též článek 3. nové Mezinárodní úmluvy o omezení počtu měst a míst, jimiž dovoz nebo vývoz surového opia nebo listů kokových bude dovolen. Příslušné zmocňovací ustanovení ohledně surového opia obsahuje již § 6 zákona čís. 128/ 1923 Sb. z. a n., jejž provádí § 5, odst. 2. a 3. vlád. nař. čís. 147/1925 Sb. z. a n.

Osnova rozšiřuje v čl. I., bod. 2., toto zmocnění i na listy kokové. Vzhledem k čl. 28. úmluvy z 19. února 1925 doplňuje se zákon ustanovením o konfiskaci látek, jež staly se předmětem trestného činu.

K provedení nových závazků uložených Československu novou Mezinárodní opiovou úmluvou, volilo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po připomínkovém řízení cestu novelisace zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n.

Článek 31. Mezinárodní opiové úmluvy z 19. února 1925 stanoví totiž, že tato úmluva nahrazuje mezi smluvními stranami pouze ustanovení hlavy I., III. a V. opiové konvence haagské ze dne 23. ledna 1912. Původní ustanovení hlavy I., III. a V. zůstanou v platnosti mezi smluvními stranami a každým státem, který jest smluvní stranou haagské úmluvy a který by nebyl smluvní stranou nové úmluvy.

Vnitrostátní úprava, předsevzatá předkládaným návrhem novely zákona čís. 128/ 1923 Sb. z. a n., vyhovuje plně dalším závazkům převzatým opiovou úmluvou z 19. února 1925.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona přikázán byl v senátě výboru sociálně-politickému a výboru živnostensko-obchodnímu a v poslanecké sněmovně výboru pro veřejné zdravotnictví a výboru pro záležitosti průmyslu živností a obchodu k podání zprávy v době co nejkratší.

V Praze, dne 3. května 1928.

Náměstek předsedy vlády:
Šrámek v. r.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Tiso v. r.