Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 648.

Soukromý žalobce JUDr. Josef Holubek podal u zemského trestního soudu v Praze soukromou žalobu pro přečin proti bezpečnosti cti proti tehdejšímu zodpovědnému redaktoru Českého Slova ing. Františku Schwarzovi pro článek nadepsaný: >Strašné případy provádění pozemkové reformy<, uveřejněný v čísle 97 časopisu >České Slovo< ze dne 23. dubna 1926, jehož obsahem soukromý žalobce cítí se býti na své cti dotčen.

Obžalovaný redaktor ing. František Schwarz označil jako autora tohoto článku senátora Antonína Šolce a na základě tom žádá zemský trestní soud v Praze k návrhu soukromého žalobce, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání senátora Antonína Šolce pro přečin proti bezpečnosti cti, obsahem tohoto článku spáchaný.

Imunitní výbor navrhuje, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání senátora Antonína Šolce pro přečin proti bezpečnosti cti k soukromé žalobě JUDra. Josefa Holubka v tomto případě, neboť shora uvedený článek v >Českém Slově< čís. 97 dne 23. dubna 1926 vytištěný jest doslovným opisem interpelace senátora Antonína Šolce a druhů na pana ministerského předsedu a ministra spravedlnosti v senátě dne 20. dubna 1926 (tisk 84/9) podané, jest projevem senátora ve výkonu jeho funkce a bylo tudíž imunitnímu výboru zabývati se otázkou, pokud projevy senátorů mají privilegium absolutní imunity.

Imunitní výbor dospěl pak k tomuto výsledku:

Veškeré projevy senátorů, učiněné ve sněmovně při výkonu mandátu, jsou trestně naprosto nestihatelny. Jest nerozhodno, zda projevy staly se ústně v plenu sněmovny nebo ve výboru, či písemně podáním jakéhokoli návrhu, žádosti (petice), interpelace nebo dotazu.

Tak jest vykládati výraz >výroky<, uvedený v §u 23 ústavní listiny.

Jednací řády obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé totiž na rozdíl od jednacího řádu bývalé vídeňské říšské rady na četných místech nejen připouštějí, ale i přímo nařizují, aby člen sněmovny jednal písemně.

Nejen ústní, ale i písemný projev jest proti stíhající trestní moci chráněn absolutní imunitou, ať jde o domnělý delikt veřejný či o delikt soukromý.

Senátor za všechny takové svoje výroky (projevy) podroben jest jedině disciplinární moci své sněmovny.

Tuto disciplinární moc pak vykonává buď předseda (místopředseda) nebo předsednictvo (§ 50, 52 jedn. řádu) nebo celá sněmovna (řížení kárné dle §u 51 jedn. řádu).

Pokud jde o projevy hrubě urážející mravnost, projevy velezrádné nebo bezpečnost státu ohrožující, může předsednictvo podle §u 9 lit. m) jedn. řádu tyto projevy sice z návrhů, dotazů, interpelací a zpráv těsnopiseckých vyloučiti, ale ani pro projevy takto pozastavené nelze senátora mimo sněmovnu trestně nebo disciplinárně stíhati.

Proti takovému stíhání jest senátor naprosto chráněn od toho okamžiku, kdy projev se stal, tedy pokud jde o návrhy, žádosti (petice), interpelace a dotazy, jakmile písemné tyto projevy podány byly v kanceláři sněmovní.

Okolnost, že předsednictvem pozastavené projevy senátorů mohou býti příslušnými orgány státní moci, byly-li rozšířeny tiskem, případně zabaveny, ničeho nemění na skutečnosti, že ani pro takovéto projevy, učiněné senátorem ve sněmovně při výkonu jeho mandátu senátora naprosto nelze stíhati mimo sněmovnu ani trestně ani disciplinárně.

Imunitní výbor tudíž navrhuje senátu, aby se tomuto názoru přiklonil a aby z těchto důvod odepřel souhlas k trestnímu stíhání senátora Antonína Šolce v tomto případě.

V Praze, dne 23. května 1928.

Ing. Klimko v. r.,
předseda.

R. Wagner v. r.,
zpravodaj.