Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.
II. volební období.
6. zasedání.
Tisk 652.
Zpráva
imunitního výboru
o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 9. února 1926, čj. TI X. 45/25/9 za souhlas
k trestnímu stíhání senátora Šmona Roháčka pro přečin pomluvy tiskem podle §§ů
1, 3 odst. II., čís. 1 zák. čl. XLI z r. 1914
(čís. 619/26 předs.).
Skutková podstata:
Podle zprávy sedrie v Báňské Bystrici z 9. února 1926, čj. Tl X 45/25, byl v čís. 38. periodického časopisu >Pluh< z 18. září 1925 tištěného v Bratislavě, jehož odpovědným redaktorem jest Ferdinand Melichar, uveřejněn článek tohoto obsahu:
Lučenecký kapitán a trhanovský učitel. Bojovníci za ludácku pravdu. - Náboženstvo - kšeft. - Boj za národ humbug.
Politický život na Slovensku javí sa od prevratu ako velmi pestrá mozaika. Vystupujú tu najrôznejší ľudia najrôznejšieho charakteru a najpestrejšej minulosti. Nakreslit tuto mozaiku v jej plnej barvitosti bolo by velmi zaujímavé a doprovod vyžadoval by celú knihu. My všimneme si dnes len malého kútika z tohoto obrázku a povieme našim čitatelom dačo o pionéroch pravdy v Novohradu.
V Detve konalo sa na deň narodenia Panny Marie ludácke shromaždenie. Prišli na toto dvaja rečníci: Belanský a Pázmán. Ludu bolo hned podozrelé, že pán dekan rečníkov dla zvyku a obyčaja neprijal a shromaždeniu nepredsedal. Veď mal k tomu vážny dôvod. Ak ludová strana nemá jiných ludi vo výhlade na kandidátku ako týchto pánov, tak sa nečudujem, že aj každý statočný kňaz sa od nej odvráti.
>Prišli sme bojovat za Boha a za národ!< a tu jeden Detvan na to odpovedá: >Tvojho Otca . . Boha si nepoznal, národ si dlávil. Boli sme na vojne len >Büdös Tót<. A takáto poznámka z ludu pána kapitána nemilo prekvapila. Je to dôkazom, že pán rečník nikedy pred prevratom za národ nebojoval a jeho vojanská minulosť, ktorú aj Detvanci poznajhú, ho velmi málo oprávnuje k tomu, aby dnes štval proti Čechom, jako je jeho zvykom.
>Berú Vám vieru, náboženstvo, kríže<. A fráza tato nenachádza medzi ludom ozveny. Prečo? Lebo Detvanci sami vedia, že kludne chodia do kostela, na procesie, na pút, zbožne sa modlia a nik im to nebráni. Náboženstvo sa vyučuje a kríž ešte nik nenašiel vyhodený na hradskej. Preto tento výstrel novohradského kanonýra vyšiel na prázdno a lud sa z úst svojho vodcu medzi nim žijúcim dozvedel pravdu o tom horúcom >katolicizme< pána kapitána.
Vzal si k sebe cestou civilného sobáša židovku >zpoza Moravy<. Prečo tak urobil, nevieme, je však všeobecne známe, že židia majú groše... A teraz prišla doba ludáckeho katolicizmu. Treba ratovat náboženstvo, organisovat >vojsko< a prichádza čas, kedy na chrbtoch slovenského ludu možno sa dostat do parlamentu. Je borba o mandáty. Pán kapitán Belanský kričí na maršálskú šablu. Ale tu objaví sa jeho minulost. Katolík. Židovka, civilný sobáš. Aký bohabojný život velkého katolíka? Ako si ctil Božie prikázanie? Ale z toho si nič nerobí a tajne na trhanovskej fare nechal židovku pred volbami pokrstit a kšeft s náboženstvom je hotový. Na svetlo Božie vyliezol bezúhonný kandidát strany v Novohrade.
A k tomuto prisne žijúcemu a náboženstvo neurážajúcemu >katolíkovi< druží sa dôstojne jeho pobočník, učitel Pázmán. O tomto sme nedávno čítali v >Slováku<, že prekonává kalváriu čechoslováckeho utrpenia. Veríme radi, že pre učiteľa takej minulosti, ktorý za každé slovenské slovo vedel vybierat 10 halierov pokuty na Trhanovej, obci rýdze slovenskej, a ktorý bol od Femky vyznamenaný a 100 korunami odmenený za maďarizáciu slovenských dietok, sú dnešné pomery prebudenia slovenského národa pravým >utrpením< a nečudujeme sa, že takýto slovenský učiteľ mohol v okresnom výbore vystúpiť proti tomu, aby bol zakladatelovi Československej republiky poslaný pozdravný telegram.
O tomto pánovi rozprával spolupracovníkovi nášho listu Juraj Varga, rolník z Dolného Dačamu, nasledovnú episodku z vojny:
Boli sme na fronte. Ja, jednoduchý sluha dôstojníkov, pán Pázmán, ako k. u. k. lajtnant. Dôstojníci boli rôznej národnosti a každý mimo služby otvoreno sa priznával k svojmu rodu. Len pán Pázmán bol vždy nepoddajný Maďar, akoby volakde z Kečkemétu. Nedaj bože, slovo slovenské povedat. Jedného dňa dostal som jemu k doručeniu dopis. Adresa bola písaná neumelou rukou - po slovensky - a pečiatka bola s nápisom >Detva<. Rozohrialo sa moje dlhou vojnou a životom na fronte utrápené srdce, s radosťou pridem k pánu lajtnantovi a hovorím: >Pán lajtnant, veď oni sú Slovák, oni sú z Detvy!< A pán lajtnant sa pritom zakabonil, praviac zahanbene pred všetkými lámanou slovenčinou: >Ano ja som od Detvy, slovensky dačo viem, ale pri tom som len Maďar<.
Nuž čo povieta na takýchto národovcov, ktorí idú do boja za národ len vtedy, keď tento slobody svojej už dosiahol a oni by sa pod týmto figlom chceli dostat ku poslaneckému mandátu.
Túto nedelu bude otecko Hlinka v Lučenci. Tieto dve hviezdy pestrej mozaiky dnešného Slovenska budú ho vítať, budú ho oslavovať ....
No kšeft je kšeft a konjunktúru treba využiť!
Židia kšeftujú s pátričkami, pán kapitán s náboženstvom. Kikirika pri tom ako kohút. Hlinka za krátka čas povie: Prv než kohút zakirika ....
Obsahem tohoto článku se cítil na cti uraženým Karel Belánský, kapitán v. v., poněvadž jsou v článku tom skutečnosti, které by ho mohly v případě, že by byly pravdivé, vydat veřejnému opovržení a podal v zákonné lhůtě žalobu na zodpovědného redaktora listu Ferdinanda Melichara pro přečin pomluvy tiskem. Ferdinand Melichar vyslechnut dne 31. prosince 1925 u okr. soudu ve Zvolenu označil za pisatele inkriminovaného článku senátora Šimona Roháčka, a žalobce ve lhůtě soudem jemu předepsané zažádal o zavedení trestního řízení také proti senátoru Šimonu Roháčkovi.
Návrh:
Ježto tu jde o přečin proti bezpečnosti cti, tedy o čin trestný, povahy soukromoprávní, není důvodu, proč by neměl býti dán průchod trestnímu řízení, a imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Šimona Roháčka pro přečin pomluvy, tiskem podle §§ů 1, 3 odst. II. čís. 1., zák. čl. XLI z roku 1914.
V Praze, dne 5. června 1928.
Em. Hrubý v. r.,
předseda.
Dr Baxa v. r.,
zpravodaj.